Lara Croft své archivy uzavírá královským menu o mnoha chodech
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Velké (doslova) dobrodružství sexy archeoložky Lary Croft se čtvrtým svazkem Archivů Tomb Raider dostalo do svého finále. A čtenářům servíruje pestré menu všemožných výrazových prostředků, které hlavní hrdince padnou jako ulité. Připravte si vidličky a nože, jízda začíná.
První příběh Vše, jak má být na několik málo stránkách nabízí předkrm, jemuž nechybí džungle, zapomenutý chrám, vzácná soška, pasti a jedno fakt velký monstrum. Na patře zůstává příjemná chuť velkého výbuchu, bez kterého by to samozřejmě nebylo ono.
Následný Tomb Raider č. 0 míchá koktejl, jehož ingredience jsou sice těžko uvěřitelné, ale na druhou stranu prudce zábavné. Střet vikingských bojovníků s římskými legionáři na americké půdě zahalený do zásvětní atmosféry. Podávané ve sklence rozehřáté hlavněmi samopalů, ideálně konzumované na jeden nádech.
Druhý jednosvazkový předkrm čtenáře zavádí k legendárním vysokoškolským večírkům, kdy vrcholem zábavy bylo koupání se v jezírku a hledání pádných důkazů pro obhajobu školské práce. Nenechte se zmást, dozvuky této chladivé jednohubky pocítíte i při konzumaci některé z dalších položek v seznamu.
Pak už nás čekají opulentní Cesty za dobrodružstvím, které čítají rovný tucet položek. Chuťové buňky nastartuje poctivý pirátský rum, který zrál stovky let, aby pak v Lařině současnosti nadělal pořádnou paseku. Šéfkuchaři Fiona Kai Averyová (scénář), Drew Johnson, Gerardo Sandoval, Carlos Mota, Manny Clark a Billy Tan (výtvarníci) předvádějí vrcholnou komiksovou gastronomii určenou fanouškům dobrodružných příběhů.
Jak příběh eskaluje a zamotává se, získává čtenář čím dál tím silnější pocit, že koření k této jízdě má výrazné halucinogenní účinky. Lara putuje do všech možných i nemožných koutů světa živých i mrtvých, kde pátrá po smyslu snad všeho, na co si vzpomenete. Vrcholným zážitkem může pro někoho být osmá kapitola, složená výlučně z celostránkových panelů, nebo kapitola šestá, kdy se dostaneme do srdce britského impéria v Downing Street číslo 10 a ofoukne nás duch samotného Winstona Churchilla s odérem silných doutníků.
Ve snaze za extrémně výraznou chutí však kuchaři poněkud překombinovali motivy a dějové linky, takže finále nabídlo poněkud zmatenou katarzi, kdy přes změť jednotlivostí jaksi zapadla hlavní položka z receptu.
Jelikož předchozí nášup zvedl laťku hodně vysoko, následující dvě jednohubky v podobě Škorpionovy hole a Přepadení nabídly jen udržovací hladinku před závěrečnými dezerty. A ty stojí opravdu za to. Archivy Lary Croft si to nejlepší schovaly na úplný závěr. Malované dobroty Tisící prvá noc a Největší ze všech pokladů jsou vůbec tím nejlepším, co všechny čtyři svazky Tomb Raider nabízí. Ve variaci na arabskou pohádku si scenáristka Fiona Averyová a výtvarník Billy Tan s hlavní hrdinkou pohrávají s krutou elegancí, a honička na létajících kobercích je šlehačkou na špičce tohoto zákusku.
Když už jste nacpaní k prasknutí a jste si jistí, že se do vás nic víc nevejde, přicházejí pánové Dan Jurgens (scénář) a Joe Jusko (výtvarník), aby před vás postavili neodolatelný kousek, ve kterém se Jurgensovo řemeslo dokonale snoubí s Juskovou kresbou na hranici hyperrealistických obrazů. Tohle si vychutnáte stylem, jako by už nemělo být žádné zítra. Prostě hltáte, mlaskáte a srkáte s požitkářským úsměvem na rtech.
Autor článku: Martin Šinkovský
Legendy o Myší hlídce: Kniha druhá
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Svět odvážných myší dává opět prostor fantazii i netradičnímu zpracování
Pražské komiksové nakladatelství Comics Centrum vydá v listopadu druhý díl ze série Legendy o Myší hlídce, na níž se kromě tvůrce původní řady Myší hlídky, Davida Petersena, opět podílela další zvučná jména z komiksového světa.
Pán Myší hlídky
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Dál, dál, dál… tak přesně tohle si vybavím, když se řekne jméno David Petersen. Já jen abych to uvedl na pravou míru. Ležím v posteli a otvírám komiks Myší hlídka 1, pro mě neznámého tvůrce, Davida Petersena. Komiks mě zaujal ukázkou, kterou Comics Centrum zveřejnilo, takže s jeho koupí jsem neváhal. Žena právě uspala syna, lehla si vedle mě a položila hlavu na moje rameno. Sakra. Asi se chce tulit a já si chci číst! Když najednou do toho ticha: „Dál.“ To mě zaskočilo: „Co? Dál?“. Dvě vteřiny ticha a najednou: „Já už to mám přečtený, tak to otoč na další stránku.“ No, jenomže já to přečtený neměl, a hlavně moje žena čte o dost rychleji. Takže jsem to dočetl a otočil na další stránku. Uběhne chvilka a zase se do ticha ozve: „Dál.“ To už mě začalo malinko štvát. Pak jsem si najednou uvědomil tu nejdůležitější věc. Moje žena, která komiksy nikdy nečetla, je do toho zažraná víc než já. „Tobě se to líbí?“ nedalo mi po pár stránkách. „Jo, akorát mi do toho moc mluvíš.“ zněla odpověď. Po dočtení jsem se stejně zeptal, jestli se jí líbila víc kresba nebo děj, protože ptát se, jestli se jí komiks líbil, bylo zbytečný, vzhledem k tomu, že ho chtěla přečíst rychleji než já. To, co mi řekla, mi celkem vyrazilo dech, ale na tuhle odpověď si budete muset počkat, neboť v tu chvíli jsem zjistil, čím je David Petersen tak výjimečný.
David Petersen, POZOR, neplést s Davidem Petersonem (to vám na Googlu vyskočí nějaký jazykovědec, který vás nezajímá) se narodil v roce 1977 v USA, přesněji v Michiganu. V tuhle chvíli je mu 41 let, má ženu a psa. Na Michigenské univerzitě získal titul bakalář, a tím bych jeho životopis ukončil. Myslím si totiž, že je to v reálu nějaký agent tajné služby USA, protože najít nějaké další relevantní informace o jeho životě je celkem nemožné. Projel jsem jeho blog, Wikipedii anglickou i českou, Google, Seznam, Youtube. Dokonce jsem požádal francouzského kolegu, aby se podíval na francouzskou Wikipedii, a pokud tam něco je, aby to přeložil do angličtiny, a já zas vám do češtiny, a nic. PROSTĚ NIC. Jenomže díky tomuhle pátrání a bádání si začnete sami dělat obrázek, co je to vlastně za člověka, a zjistíte, že je to neskutečnej sympaťák, co žije ve vlastním světě a takového bych vám ho chtěl představit. Jeho tvorbu jsem neznal do doby, než CC začalo vydávat jeho knihy s úžasným překladem dnes již zesnulého pana Kantůrka. Děkujeme mistře, budiž Vám země lehká. 
Kdo se s tímhle autorem nesetkal, tak dám ruku do ohně za to, že pokud máte rádi Hellboy universum, tak budete Myší hlídkou naprosto unesení. David Petersen totiž Myší hlídkou tvoří svoje vlastní universum ze světa zvířat, kde jsou hlavními hrdiny myši. Podle toho, co se dá na internetu najít, hledá David inspiraci v animovaných televizních seriálech, ale jak dospěl k tomu, že začne tvořit tak obrovský svět, s tolika postavami a jmény, kde každá stránka zapadá do jednoho velkého eposu o hrdinství, obětování, soubojích, rytířské cti, strachu, odhodlání a lásce, jsem nezjistil. Teď se dostávám k tomu, čím mi žena vyrazila dech, a co i mně přijde na Myší hlídce úžasné. Na otázku, jak se jí komiks líbil, mi odpověděla něco ve stylu: „Víš, ty tu máš spoustu komiksů pro dospělý. Spoustu DC a Marvelu. Spoustu drsných věcí, atd. To, co mi přijde na Myší hlídce super, je to, že v knize není žádný superhrdina nebo někdo s hi-tech hračkami, ale myši, ve zvířecí říši jedni z nejslabších, kteří dennodenně bojují o svůj život, a přesto jsou v knize vyobrazeni jako hrdinové, protože chrání ostatní před predátory. Jen tak se nezaleknou, neustoupí a riskují život pro druhé." V tu chvíli mi došlo, v čem je Petersenova síla. Vytvořil a tvoří něco, co může děti inspirovat k tomu, aby se i ony samy postavily bezpráví a bojovaly za správné hodnoty. Příběhy jednotlivých knih rozebírat nechci, protože tohle kouzlo musíte objevit sami, až si knihu vezmete do postele a ponoříte se do skvěle vytvořeného vesmíru.
Co musím o Davidovi stoprocentně zmínit, je jeho blog, který musíte navštívit. Objevíte tam totiž důvod, proč Myší hlídka nevychází jako na běžícím pásu. Něco, co mě taky inspirovalo k tomu, abych i já synovi vytvořil něco z kartonu. Petersen tam totiž zveřejňuje videa o tom, jak Myší hlídku tvoří. Kdo z vás si myslí, že vezme kus papíru a začne kreslit, tak je na omylu. Pokud se jedná o opravdu složitou scénu se složitými vitrážemi a zdobenými stropy, sloupy, atd... tak svoji práci začíná tím, že si nejprve vytvoří model z papíru a pak podle toho, jak potřebuje nakreslit scénu, modelem otáčí. Dost mě pobavilo video na Youtube z New York Comic Conu 2016, kde Davida Petersena zpovídá Adam Savage. Rozhovor probíhá u malého stolku, kde má Petersen vyskládané modely, které při tvorbě Myší hlídky používá a na otázku, jestli jsou to všechny modely, které vytvořil, zazní: „Ne, ne. Mám jich mnohem, mnohem víc." Možná, že tahle preciznost je ten důvod, proč vás každá kniha, každá stránka oslní, vtáhne a nepustí. Další věc, na kterou narazíte, pokud hledáte informace o Davidovi, jsou webové stránky zasvěcené celému universu Myší hlídky. Najdete tam spoustu věcí, ale to, co mě zaujalo nejvíc, jsou předlohy pro vytvoření postav z příběhu Myší hlídky, jejichž osudy prožíváte stránku po stránce.
Jsem strašně rád, že po tomhle autorovi CC sáhlo a jeho knihy, příběhy, které vytvořil pro nás, svou láskou ke knihám prezentují v naprosto špičkové kvalitě, se spoustou bonusů. Bonusy, které totiž v knize najdete, obsahují nejen to, jak jednotlivé postavy vznikaly, ale i spoustu popisků k jednotlivým lokalitám a postavám myší. Díky tomu na vás dýchne neskutečný pocit autentičnosti a svět Myší hlídky vám přijde skutečný. Občas mi přišlo, jako by se ty příběhy v minulosti skutečně odehrály, ale možná jsem moc velký fantasta. Přesto se už teď nemůžu dočkat další knihy, která dle edičního plánu vyjde v listopadu a budou to Legendy o myší hlídce 2. Na Legendy o myší hlídce si Petersen přizval posily, a někteří lidé mají za to, že jednotlivé příběhy se kvalitou liší a řeší, jestli stojí za to si knihu koupit. ANO, STOJÍ!! Už jenom proto, že skvěle dokresluje svět myšek. Jako fanoušek Mignolova universa bych si taky nedovolil nekoupit knihu, o který by psali, že je „nic moc“. Hloupost. 
Když jsme u toho edičního plánu, musím zmínit jednu zásadní věc, protože mi přišlo, že během pár měsíců vyšuměla. Comics Centrum totiž letos vydalo hru na hrdiny ze světa Myší hlídky. Když si to shrneme, tak teď už asi víte, že David Petersen svýma myškama prostě žije. Tvoří modely, píše, ilustruje a další věc, kterou se nám svět myší snaží přiblížit tak, abyste ho chtěli sami propátrat, je právě hra na hrdiny. To co s knihou/hrou udělalo CC, je něco neskutečného. Projevilo se to i na posunutí vydání, ale díky tomu se vychytaly nelogičnosti z originálu, což u hry na hrdiny beru jako to nejdůležitější. Není nic horšího než zabugovaná hra. Dostanete do ruky knihu s pravidly a ukázkovými výpravami, paraván s pravidly pro vypravěče, mapu myších teritorií a dokonce je ke stažení připravená karta vypravěče a karta hráče. Pak už jenom kostka a „jdi se bodnout Dračí doupě“. Jo, a málem bych zapomněl! Teda vlastně nezapomněl, ale strašně rád bych to tady zmínil. V příštím roce vydá CC ještě knihu, na kterou si Petersen udělal čas a ilustroval ji. Jmenuje se Vítr ve vrbách, od Kennetha Grahama. Občas pouštím z Youtubu audio verzi knihy staršímu synovi před spaním, a už se vidím, jak ležím vedle něj a knihu mu čtu, prohlížíme ji a uslyším: „Tatínku, DÁL!“
Víte, mně se prostě líbí, že Petersen věří v to, co dělá, a dělá pro to maximum. Jak už jsem několikrát zmiňoval, podle mě nejlepší komiksy jsou ty autorské. Na Myší hlídce je to strašně znát, a jsem rád, že se nezaprodal nějakému velkému komiksovému vydavateli a věnuje se především tomu, co ho baví. Jo a když se mě někdo zeptá: „Stojí ty Myši za to?“ Moje odpověď zní: ,,Ježíši, ty je ještě nemáš?“
Autor článku: Václav Cífka
Královský náhončí bubáků aneb Síla Mignolova génia
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Důkazem, že Mike Mignola dokáže sebemenší detail rozpracovat v samostatně nosnou dějovou linku, je Lovec čarodějnic, ve kterém Mignola vzal jednu z postav, jež se kdysi mihla v Hellboyovi, a postavil na ni celou sérii.
Sir Edward Grey je vyšetřovatel okultních věcí pracující přímo pro Její Veličenstvo královnu Viktorii. Neúprosná časová osa tak zklame všechny Mignolovy skalní, neb v příběhu zcela a naprosto absentují náckové. Ale jinak nás autoři zahrnují vším, co máme tak rádi – především monstry, příšerami z jiných světů a dalšími bubáky.
Začátek prvního svazku s názvem Ve službách andělů trochu připomíná klasického Sherlocka Holmese, příběh však velmi brzy uhýbá s racionálních mělčin, ve kterých jsou příběhy nejskvělejšího detektiva všech dob vždy pevně zakotveny, a pouští se do hlubin spekulací a okultních pavěd.
I tentokrát se Mignola projevuje jako skvostný vypravěč, kdy pečlivě tká dějovou pavučinu, abychom se vedle detektivního případu postupně dozvídali informace i o titulní postavě. Zároveň pracuje s kontinuitou, kdy naťukává rámec, jenž svou šíří překonává první svazek a bezpochyby se zjeví v pokračování.
Výtvarník Ben Stenbeck je dalším kreslířem, kterého si Mignola tak trochu přivlastnil, aby zhmotňoval a prohluboval jím vytvářený hellboyovský vesmír. Stenbeck parádně vykreslil dobovou atmosféru, kdy svým umem vytvořil přesné kulisy pro Mignolův příběh. Zároveň zvládá vytvořit obludy dostatečně obludné a výrazy správně melancholicky prázdné, abychom ani na chvíli nezapochybovali, v jakém univerzu se to na stránkách Lovce čarodějnic pohybujeme.
Díky době, ve které se Greyovy příběhy odehrávají, se čtenářům dostává příjemného zpestření a vybočení z již zmapovaného 20. století. Zároveň Mignolovi nabízí prostor, který máme neodmyslitelně spjatý s duchy a hledání mystického světa, což takového tvůrce nemůže nechat v klidu sedět. Lovec čarodějnic je v rámci hellboyovských pravidel zcela novým hřištěm, na kterém tvůrci řádí, a my se u toho královsky bavíme.
Autor článku: Martin Šinkovský
Zvrat na farmě superhrdinů „ve výslužbě“
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Druhý díl komiksu Černá palice poodhalí roušku tajemné minulosti i nejasné budoucnosti hlavních postav
Tomb Raider počtvrté: Vychází poslední díl Archivů o Laře Croft
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
V listopadu nabízí nakladatelství Comics Centrum svým čtenářům Tomb Raider Archivy S.4 – čtvrtý svazek akčního komiksu o kultovní ženské hrdince.
Číst dál: Tomb Raider počtvrté: Vychází poslední díl Archivů o Laře Croft
Humr Johnson se hluboce klaní šestákovému braku
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Konečně! Nejlepší postava, kterou kdy Mignola vymyslel se dočkala českého překladu. Dobře, trochu jsem si zapřeháněl, Hellboyovou pozicí nemůže už nic otřást, ale přesto je Humr a jeho svět prostě nářez! Teď se musím párkrát zhluboka nadechnout, pomalu vydechnout… zase zhluboka nadechnout, pomalu vydechnout, a pokusit se o Železném Prométheovi sepsat pár řádků.
Humr je znamením přepychu, blahobytu a snobské smetánky. Možná proto si toto zvíře Mignola vybral, aby pod touto značkou bojoval tajný agent se špínou světa známého i toho běžným okem neviděného. A to ve stylu laciných šestákových detektivek známých z přelomu 19. a 20. století. Spojil tak delikatesu pro horní vrstvy s nízkým stylem pro široké masy čtenářů.
A příběhy opravdu nejsou křehoučké, bělostné ani se nerozpadají při první doteku. Naopak, problémy se vrství, až se pod jejich tíhou ohýbají všichni aktéři, a řešení přináší buldočí zarputilost a síla srovnatelná s buldozerem. Tady nikdo nejedená v rukavičkách. Jemnost se tu rovná práci s ocelovým kartáčem na zrezivělém potrubí.
Co se týče příběhu, drží se Mignola toho, co umí – vědecké pokusy, nacisti, magie, nacisti, obludy z jiných světů a ti… jak se jim jen… jo, nacisti! To vše zasazeno do Spojených států 30. let minulého století, kdy zámořská elita obdivně vzhlížela k zamindrákovanému malíři s patkou a knírkem jako k vůdci nového řádu, a politický postoj USA ani zdaleka nepřipomínal jejich odhodlání po 7. prosinci 1941.
Výtvarník Jason Armstrong výborně zapadá do Mignolovského kruhu autorů a stylem asi nejvíc připomíná Guye Davise. Výrazy postav jsou dostatečně naštvané či prázdné, akce výbušná a monstra obludná. Navíc umí správně nakreslit hákový kříž, takže do týmu skvěle zapadá.
Komiksové stránky jsou občas proloženy jednostránkovými texty, které dotvářejí brakovou fikci o postavě Humra Johnsona k dokonalosti. I když… texty se jmenují Pravdivý příběh Humra Johnsona, takže asi nebudou vymyšlené. Proč by to jinak psali, že?
Když to tak po sobě čtu, moc toho o prvním svazku nepadlo, ale to nevadí. Jelikož budou následovat další, hlubší ponor si necháme na příště. Tohle je začátek krásného přátelství.
Autor článku: Martin Šinkovský
Temný Baltimore aneb Když Světová válka není tím nejhorším svinstvem
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Třetí svazek zachycující putování Lorda Baltimora za pomstou je rozsekán na jednotlivé povídky. Po dvou knihách, kdy jsme sledovali děj těžký jako deštěm nasáklé listí a mrazivý jako listopadový vítr, jde zdánlivě o odlehčení vyprávění temného jako duše upírů. Zdánlivě!
Povídkovou formu má Mike Mignola vyzkoušenou už z budování hellboyovského vesmíru. Díky jednotlivým střípkům skládá velkou mozaiku, když se před čtenářem postupně objevuje celkový obraz bezbřehé fantazie autorů. Takto je to i v případě Lorda Baltimora, který je na stopě upíra Haiga. Ve svazku Tajemný poutník a další povídky začíná cesta v létě 1916 v Anglii a vede přes Francii, Německo a Itálii do jižních oblastí tehdejšího Rakouska-Uherska, kde se ocitáme na podzim následujícího roku.
„Anglická“ historka O vdově a následující „francouzská“ O tanku připravují půdu pro to, co následuje. Přestože jsou kratší, hrají důležitou roli při vykreslení celé fiktivní atmosféry na evropském kontinentu před sto lety. Zejména historka s tankem ukazuje, že morová epidemie a upíři ještě nemusí být tím nejhorším.
To dále rozvíjejí následující povídky, které do čtenářů cpou jednu depresivní ránu za druhou. Povídka Hra je mrazivou groteskou, která dokonce servíruje humor, avšak černý jako ranní káva. Vrcholnou jízdou celého svazku je Medikament Dr. Leskovara, v němž autoři smíchali všechny předchozí ingredience a chrstly je na papír.
Poslední povídka Inkvizitor je úkrokem stranou, kdy se do centra pozornosti dostává postava inkvizitora známá z předchozího děje. Zároveň se celá povídková kniha zacyklí a vrátí se z roztříštěnosti k tomu hlavnímu, co nás čeká v dalších knihách.
Nejsem si jistý, jak moc má smysl chválit kresbu Bena Stenbecka a barvy Davea Stewarta. Oba dokázali námět Mikea Mignoly a Christophera Goldena vymačkat do posledních kapek, koncentrovaných a hustých jako tér.
Jestli očekáváte alespoň nějaký závan něčeho pozitivního, budete zklamaní, všechno je špatně a bude ještě hůř. Bezvýchodnost situace všech postav na vás dolehne jako chlupatá deka, pod kterou se jen potíte, a s každým pohybem pokrývka kouše a škrábe víc a víc. Ale vy nemůžete přestat, a knížku odložíte až po poslední stránce. Baltimore se postupně propadá do temnoty, jejíž dno je zatím v nedohlednu a vypadá to, že zápalkám, které by mohly alespoň na chvíli rozsvítit scénu, zvlhly hlavičky.
Autor článku: Martin Šinkovský
Hammerhead – plnotučný bondovský zážitek
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Rozjezd možná trochu skřípal, ale minely Vargru jsou zapomenuty, komiksový James Bond si Hammerheadem definitivně obhájil svou existenci a našel své místo v komiksovém vesmíru.
U třetího svazku Jamese Bonda se obměnil autorský tandem. Na scenáristické sesli Warrena Ellise vystřídal Andy Diggle, který má za sebou práci na Parchantech, Bažináčovi, Hellblazerovi nebo třeba Daredevilovi. Už z tohoto výčtu je patrné, že Diggle rád pracuje s materiálem, u kterého není příliš jasné, kdo je vlastně klaďas, a kdo ten špatnej.
A ve stejném duchu Diggle nakládá i s popkulturní ikonou prvního řádu. Jeden dějový obrat střídá druhý a nikdo si není jistý, jestli stav věcí ze začátku stránky bude platit i na jejím konci. Bond v boji proti soupeři, jehož záměry mají pro lidstvo fatální rozměry (jak jinak), zdolává všechny myslitelné i překvapivé překážky. Diggle do příběhu šlape pevně nazutými botami s kovanou špičkou a hlavnímu hrdinovi nakládá maximum, aby jej dostal na samou hranici jeho schopností. Jelikož jde o Bonda, všichni víme, jak to skončí, avšak dílčí traumata a šrámy bondovský kánon dovoluje, a Diggle to dobře ví.
Stejně nekompromisní a náročný je k postavám i dosud v podstatě neznámý výtvarník Luca Casalanguida. James Bond je pro něj zatím největší výzva, a z výsledku je patrné, že se toho nelekl a pustil se do díla s velkou chutí. Casalanguida střídá klasickou „dialogovou výměnu“ panelů s různě netradičními rakursy, jimiž zdůrazňuje a hyperbolizuje to podstatné (především titulní předmět celé knihy). Bondův výraz je dostatečně kamenný a ironický, akční scény skvěle vykreslené a přehledné, krvavé scény řádně explicitní a výbuchy mocné.
Hammerhead potvrdil stav, který nasadil druhý svazek (Fantom). Jde o čistou bondovku, k níž se můžete s chutí vracet, stejně jako se diváci vrací k filmům. Parádní jízda od začátku do konce. Tohle se jen tak neochodí.
Autor článku: Martin Šinkovský
Překvapení od Comics Centra na konec roku. Komiks Prsten Nibelungův.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Při představování edičního plánu Comics Centra na rok 2018 zůstaly tři tituly ukryty v černém obdélníku s otazníkem. Nám nezbylo, než si lámat hlavu, co by to tak mohlo být. Prvním překvapením byla kniha ze série Pochmurný kraj, která vyšla v dubnu, a pak následoval kolosální Arkwright Integral, který vyšel v červnu. Třetí překvapení je plánováno na prosinec a bude to… no jo, vy jste si už přečetli titulek, tak proč to natahovat… Prsten Nibelungův, opera Richarda Wagnera, kterou po scenáristické i kresební stránce adaptoval do komiksu milovník opery Philip Craig Russell. To koukáte, co? To jste nečekali. Já též ne. Oprášil jsem vzpomínky ze školních škamen, komiks si přečetl, teď mi ze Spotify hraje Wagnerova opera, a my se dnes mrkneme, o co vlastně jde.
Prsten Nibelungův můžeme chápat jako fantasy epos o mocném magickém prstenu, který Wotan ukradl králi trpaslíků. A ten ho chce nazpátek. A nejen on, po prstenu touží ostatní bohové i smrtelníci. V podstatě jde o klasické drama, ve kterém ideály bojují se zničující chtivostí, chamtivostí, sobectvím a bezohledností. Po vzoru Shakespeara přimícháme lásku a zradu. Ve své podstatě je v eposu obsaženo vše, co od doby antiky vytváří nesmrtelný příběh. Základ opery vychází z germánského středověkého eposu Píseň o Nibelunzích ze 13. století a do dnešní podoby téma rozpracoval Richard Wagner v druhé polovině 19. století. Na opeře Wagner pracoval čtvrt století. Nebýt jeho mecenáše, bavorského krále Ludvíka II., tak by ji nedokončil. Ludvík II. byl Wagnerem natolik nadšený, že pro finální část opery v roce 1876 postavil Festivalové divadlo v Bayreuthu, které dodnes patří k akusticky nejdokonalejším stavbám na světě. Vsadím se, že hudbu z Prstenu Nibelungova znáte, jen nevíte, že je to Wagner. Jízda Valkýr patří k těm nejznámějším skladbám. Jestliže se stále nechytáte, tak Wagnerovy opery Bludný Holanďan, Tristan a Izolda nebo Parsifal musí v hlavě zacinkat.
Jednomu přijde, že příběh o magickém prstenu, který majiteli dává absolutní moc nad světem známe, ale stopro nejde o Nibelungy. Jasně, ten někdo je J. R. R. Tolkien a jeho Pán prstenů. Taky bylo Tolkienovi po vydání Pána prstenů (1954) vyčítáno, že jen obšlehl příběh z Wagnerovy opery. Tolkien do konce svého života tvrdil, že Wagnerova opera nemá s jeho dílem nic společného, kromě toho, že jak jeho, tak Wagnerův prsten je kulatý. Nu, můžete si přečíst Životopis J. R. R. Tolkiena od Humphreye Carpentra, ve kterém na Wagnera přijde řeč. Věřte, že Tolkien Wagnera neměl příliš v lásce.
Wagnerova opera se skládá ze čtyř částí. Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů. Je to masivní dílo a kdybyste si na operu chtěli zajít, tak se připravte na čtyři večery a v divadle si odsedíte 13-16 hodin. Stejně tak i komiks se skládá ze čtyř částí. Věrně kopíruje příběh opery. Z toho je jasné, že jde o pořádný špalek. Více než 450 stránek plus bonusové materiály. Ale pozor, nepůjde o další kolosální knihu od Comics Centra, formát bude standardní.
Scénář a kresbu si vzal pod svá křídla operní veleznalec a mocný adaptátor beletrie do komiksu Philip Craig Russell (*1951, Wellsville, Ohio, USA). Prsten Nibelungův je jeho nejrozsáhlejší autorský počin. U nás je Russell známý svými adaptacemi Neila Gaimana. U Comics Centra nedávno vyšla První a Druhá kniha hřbitovní, a před už skoro deseti lety Koralína, která je už vyprodaná. Dal si Hellboye (Hellboy 07: Pražský upír a další povídky) i Sandmana. V USA mu toho vyšlo mraky. Jestliže se pohybujeme v klasických adaptacích, tak za zmínku stojí komiksová Kniha Džunglí (Kipling), Pohádky Oscara Wilda a Kouzelná Flétna (Mozart).
Prsten Nibelungův (The Ring of the Nibelungs) v USA vydal nepřekvapivě Dark Horse. Ve 14 sešitech, pod svým imprintem Maverick Dark Horse, vycházel v letech 2000–2001. A hop, Russell za Prsten Nibelungův získal v roce 2001 dva Eisnery. V roce 2002 vydal Dark Horse souborné vydání ve dvou knihách. A konečně v roce 2014 vyšlo vydání v jedné knize, které Comics Centrum vydá v češtině v pevné vazbě. O obálky sešitů nebudete ochuzeni, jsou v bonusových materiálech.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Venku začíná být podzim, dobrý čas začít s Myší hlídkou. Na film Ring of Nibelungs z roku 2004 se raději nedívejte! Já jsem to za Vás vyzkoušel, a nedá se to. Zvídavější z vás si v mezičase mohou vygooglit, kdo byli Nibulengové.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Představují se viktoriánský okultní detektiv a pulpový superagent aneb Lovec čarodějnic a Humr Johnson
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Hellboyovské universum doplní dva hrdinové z diametrálně odlišných světů
České komiksové fanoušky potěší dvě nové řady komiksů od tvůrce slavného Hellboye, Mikea Mignoly, které začne již na začátku října 2018 vydávat pražské nakladatelství Comics Centrum.
Mafiánský zabiják s mocí Temnoty opět vyráží do ulic New Yorku
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Vychází 2. kolosální Darkness.
Nakladatelství Comics Centrum plánuje na prosinec letošního roku vydat svazek „Darkness Kompendium: Kniha 2“, pokračování úspěšného komiksu o magickém artefaktu v držení šarmantního antihrdiny. Jeho vydání mají opět v rukou sami čtenáři.
Číst dál: Mafiánský zabiják s mocí Temnoty opět vyráží do ulic New Yorku
Lovec čarodějnic a Humr Johnson
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Říjen klepe na dveře a Comics Centrum jako vždy nezahálí, drží se zuby nehty svého edičního plánu a buší nejen do sebe, ale v dobrém i do nás. V říjnu opět vstoupíme do Mignolaverse a to rovnou do dvou sérií, které přidávají další dílky skládačky do bohatého Hellboyova vesmíru. V říjnu vychází první díl Lovce čarodějnic: Ve službách andělů a první díl Humra Johnsona: Železný Prométheus. V tomto článku se podíváme na obě série. 
Lovcem čarodějnic je sir Edward Grey. Paranormální vyšetřovatel, o kterém se Mignola ústy profesorky Corrigenové poprvé zmínil už v druhém díle Hellboye: Probuzení ďábla v souvislosti s Vladimírem Giurescem. Sir Edward Grey žije ve viktoriánské Anglii a je ve službách Jejího Veličenstva. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století řeší záhadné vraždy a jevy, které nepřímo ohrožují nadvládu Velké Británie. Podstatné je, že jde o nadmíru houževnatého člověka, který disponuje pouze umem, důvtipem, omezenými prostředky a troškou magické moci. První kniha Ve službách andělů mi svojí zápletkou a stylem vyprávění připomněla povídku od Edgara Alana Poea Vraždy v ulici Morgue kombinovanou s Mignolovou sérií Baltimore a Jamesem Bondem. Lovec čarodějnic se dá označit za vážně míněný horror.
Lovce čarodějnic v USA vydává náš oblíbený Dark Horse pod názvem Witchfinder. První sešit vyšel v roce 2009 a série je dodnes živá. K dnešnímu dni jsme u Lovce čarodějnic na 30 sešitech, které vyšly v pěti knihách. Jak vidíte, tempo naštěstí není vražedné.
Humr Johnson se stejně jako Lovec čarodějnic poprvé objevil v původní Hellboyově sérii. V prvním sešitě Hellboyovy povídky Skřínka plná zla vyšla jako druhý komiks povídka o Humrovi Zabiják v mé lebce. Český čtenář má možnost si ji přečíst v prvním svazku Ú.P.V.O.: Dutozem a další povídky. Pro ty zkušené mezi námi se první setkání s Humrem datuje na pátý díl Hellboye: Červ dobyvatel. Humr Johnson je maskovaný hrdina zlaté éry komiksu (ve třicátých letech minulého století), který ze své základny v New Yorku bojuje se zločinem a nacisty. Poraženým zlounům na čelo vypaluje znak humřího klepeta, protože tak se to tenkrát dělalo. V Železném Prométheovi bojuje proti šíleným vědcům, starodávným řádům a pochopitelně náckům v gigantické <cenzurováno>. Příběhy jsou přitažené za vlasy, ale Mignola se vyhýbá podbízivé jednoduchosti. Pořád jde o kvalitní scénář, i když zasazený do období, kdy scénáře nehráli v komiksech prim. V knize jsou pro dokreslení pulpové atmosféry texty o filmech a románech, které se na základě legendy o Humrovi natočily a napsaly. Je to fikce na druhou a nehorázná zábava. Krátké dvoustránkové komiksy o Humrovi, které pokračují v podporování autenticity, nedávno vydalo Comics Centrum v knize Hellboy: Neuvěřitelné příběhy.
Humr Johnson v USA též vychází pod hlavičkou Dark Horse a nepřekvapivě pod jménem Lobster Johnson. První sešit vyšel v roce 2007 a série dodnes frčí. Venku je 31 sešitů v šesti knihách. Tempo vydávání je opět poklidné.
Mike Mignola, jako skoro u každé série ze svého universa, píše scénáře. Občas mu pomůže John Arcudi a Chris Robertson, které známe z Ú.P.V.O., a v budoucnu se s nimi v Mignolaverse budeme potkávat stále častěji. Především s Johnem Arcudim, který se u scénářů stal Mignolovou pravou rukou (ďábla). Co mě u Mignoly děsně baví, je jeho scenáristická hravost a moudrost, s jakou své původní Hellboyovské Universum používá. Chce se vrátit do 19. století? Fajn, začne psát Lovce čarodějnic. Chce si vyzkoušet, jaké by to bylo psát v 30. letech minulého století komiks? Šup a Humr Johson už jede. Netěží Hellboye kde může a nenutí čtenáře, aby četl vše. Přirozeně rozvíjí svůj svět a čtenáři nabízí rozmanité příběhy, které mezi sebou fungují. Podle mne zkouší to stejné, co dělal Marvel, ale s chytrými příběhy, u kterých není nutné mít načtené všechny série, abyste chápali co se děje. Mít načteno je skvělý bonus, ne nutnost. A to je paráda.
Kresebně se opět setkáváme s Benem Stenbackem, který kreslí Baltimore, Tylerem Crookem z Pochmurného kraje a dalšími, pro nás ne tak známými kreslíři, kteří úspěšně napodobují Mignolův styl kresby. A jako vždy, skoro vše koloruje hyperaktivní Dave Steward, který se drží barevné palety z Hellboye, a tím neviděn a neslyšen pomáhá v udržení vizuální identifikace Mignolova vesmíru. Je to borec!
U Comics Centra obě knihy vyjdou ve stejném formátu, jako Hellboy nebo Ú.P.V.O. V knihovničce k sobě budou báječně pasovat. Tedy pevná vazba, přebal, barevný tisk a na konci knihy mraky bonusů.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Tentokrát ne cokoliv, ale pěkně si dejte prvních pár knih Hellboye a Ú.P.V.O., ať si Lovce čarodějnic a Humra nadmíru užijete.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Tajemný poutník Baltimore aneb Hororové miniatury s příchutí beznaděje
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Na začátku září vychází u nakladatelství Comics Centrum třetí díl komiksové série Mikea Mignoly „Baltimore 3: Tajemný poutník“.
Číst dál: Tajemný poutník Baltimore aneb Hororové miniatury s příchutí beznaděje
Lara je motýl. Lara je včela. Lara je…
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Fanoušci a fanynky (věřte, nebo ne, významnou částí těchto komiksů jsou čtenářky – nejstarší dcera mého šéfa je toho jasným příkladem) lepé děvy Lary Croft zažívají skvělé časy, které se sice nepodobají zlaté éře 90. let minulého století, ale i tak je co konzumovat. Kiny letos proletěl film a českým komiksovým éterem sviští už třetí obří archivy Tomb Raider. Ty tentokrát nabízejí devět příběhů – v rozsahu od jednoho do tří sešitů.
Nemá smysl chodit kolem horké kaše, třetí svazek je zatím nejlepší a ve většině ohledů překonává předchozí dva. Scénáře Jamese Bonnyho jsou příjemně provázané, správně gradují a mimo hlavní dějový oblouk nabízejí i menší pavučiny vztahů a mikropříběhy.
Trochu divočejší a nevyrovnané to je s výtvarnou stránkou. Tony Daniel se tentokrát nechal až příliš unést křivkami ženských těl. Jeho průhledy skrz nahá stehna Lary Croft na její soupeřku, která se na výpravu do pouště vydala na jehlových podpatcích a v oblečení, které si zakoupila v sado-maso salónu, a potřeba ukazovat Laru především ve spodním prádle, zcela určitě zaujme mládežníka, kterého právě naplno zasáhla puberta. Věřím, že pro takovéhoto percipienta bude Danielovo pojetí vítaným doplňkem explicitnějších a rozhýbanějších obrázků, a takový čtenář bude stránky obracet jen velmi pozvolna.
Avšak se stářím přichází i jiné potřeby a otázky typu „Kam v tom oblečku schovává ty bouchačky?“, „Není ten obleček, který odhaluje nepřítomnost spodního prádla, příliš nepohodlný při vykonávání potřeby?“ nebo „To má ale štěstí, že se jí ty provázkové bikiny neroztrhnou o všudypřítomné kaktusy či ostré kameny“ a tak podobně.
Z tohoto pohledu Lara postupně dospívá, a to především díky kreslíři Wilsonu Tortosovi, který se přeci jen více soustředil na křivky příběhu a ty ženské upozadil. Tortosa je silný hlavně v akčních scénách. Jeho výrazná linka vyniká právě ve velkém formátu (to však můžeme říct skoro o všech komiksech), kdy bitky i velké celky krajiny zpomalují dech čtenáře a noří jeho myšlenky hlouběji do příběhu.
A například Erik Basaldua, další z kreslířů, také opovrhl prvoplánovým sexy zevnějškem hlavní hrdinky a svůj výtvarný um zaměřil na drobnokresbu a emocemi vypjaté tváře postav.
Stejně jako v předchozím svazku i tentokrát došlo na hostování postav ze světa Darkness. Tentokrát se na stránky Tomb Raidera zatoulala smrtící kráska Magdalena.
Jak už je dobrým zvykem, nechybí pořádná nálož obálek, a také psaná povídka, která třetí archiv uzavírá.
Přiznám se, že jsem byl překvapený, protože jsem čekal kvalitativní cestu směrem dolů, ale opak je pravdou. Takže jestli jste váhali, tak už nemusíte. A klidně začněte až touhle trojkou, souvislosti vám neutečou, neboť jich je naprosté minimum.
Autor článku: Martin Šinkovský
Intriky, sex, ponorky a nukleární hrozba
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Vychází nový díl komiksu James Bond 007 s tajuplným podtitulem Hammerhead.
Tomb Raider potřetí: Jak to s Larou Croft nakonec dopadne?
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Comics Centrum nabídne českým fanouškům již třetí svazek archivů, shrnujících dobrodružné výpravy půvabné a odvážné archeoložky.
Číst dál: Tomb Raider potřetí: Jak to s Larou Croft nakonec dopadne?
Když někdo napadne vaši svobodu
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Za jakého čtenáře se považujete? Chcete komiks, který je dobře napsaný a na kresbě až tak nesejde?
„Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát...“
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Epická sága o miniaturních myších hrdinech se v českém překladu dočkala už tří svazků. Než budou další, mohou se fanoušci tohoto komiksu zatoulat do dvou odboček. Jednou z nich je soubor povídek různých autorů Legendy o Myší hlídce.
Základní premisa je jednoduchá – ocitáme se v hospodě, kde majitelka vyhlásí soutěž o nejlepší příběh. Hra má tři jednoduchá pravidla: 1) hostinská Rudolfa nesmí příběh znát, 2) část příběhu musí být vymyšlená a 3) část musí být pravdivá.
Vítězný vypravěč vyhraje smazání svého dluhu u přívětivé paní hostinské. Jednotící linku v hostinci si vzal na starosti autor Myší hlídky David Petersen. Jednotlivé historky pak vytvořili různí autoři, mezi kterými jsou i veličiny jako Craig Rousseau, Guy Davis, Terry Moore nebo Gene Ha. Sestava nadupaná k prasknutí podobně jako Real Madrid ve finále Ligy mistrů.
Oddaným fanouškem Myší hlídky jsem se stal v podstatě okamžitě, od prvních panelů Podzimu 1152. A jak se Petersen rozmachoval do epické šíře víc a víc, miloval jsem jeho svět bezmezněji a bezmezněji. Výhodou takovýchto vyprávění je volný rytmus, který mu autor dopřává, není kam spěchat, a tempo se střídá podle potřeby. Můžu si tak plnými doušky vychutnat panely beze slov, kdy autor vše rozfázuje bez jakýchkoliv omezení.
U krátkých a uzavřených příběhů však narážíme na limity, kdy na několika stránkách musí tvůrce říct a vysvětlit spoustu věcí. Toto zhutnění často přináší velké množství textu, příliš velkou zkratku a rychlý spád. Netvrdím, že je to úplně na škodu, ale u Myší hlídky už jsem jaksi naběhl na jiný rytmus. Nicméně jsou v těchto Legendách kousky, které rozhodně stojí za vypíchnutí. Nabízím svůj osobní výběr těch nejlepších bez určení pořadí:
- O veliké bitvě mezi Jestřábovou a Lišákovou myší (Jeremy Bastian). Výtvarná stránka je naprosto úchvatná. Bastian tvoří stylem, který se v komiksu jen tak nevidí. Tohle vás posadí na zadek.
- Ťuhýk a žába (Terry Moore). Hrozně vtipné. Fakt!
- Myšák Lišák (Katie Cooková). Kresbou a příběh se hodí i pro ty nejmenší. Ty tak můžete pomalu připravovat na ponor do světa Myší hlídky.
- Kritik (Guy Davis). Neskutečně vtipná groteska beze slov.
- Havran (Jason Shawn Alexander). Variace na Alana Poea s dokonalou atmosférou a skvělým výtvarnem.
- Lev a myš (Craig Rousseau). Dramatický příběh se skvělými akčními scénami.
- Viktorínův příběh (Karl Kerchl). Drobná epizoda skvěle vystavěná na pár stránkách beze slov.
Jak na to koukám, vypíchl jsem přesnou polovinu. Ostatní bych klidně mohl také zdůraznit, ale pak by to nebyl ten správný osobní výběr. A jaký je ten váš?
Autor článku: Martin Šinkovský
Staňte se myší a zažijte dobrodružství v bájném světě Davida Petersena
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
V červnu 2018 potěší nakladatelství Comics Centrum jak příznivce úspěšného komiksu Myší hlídka, tak i fanoušky RPG, neboli her na hrdiny. Vyjde totiž „manuál“ popisující pravidla a herní svět, jenž se nechal inspirovat Petersenovou komiksovou sérií Myší hlídka.
Číst dál: Staňte se myší a zažijte dobrodružství v bájném světě Davida Petersena
Deníky postav, deník vypravěče
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
K Myší hlídce: Hře na hrdiny je na našem webu ke stažení PDFko s deníky postav a deník Vypravěče, do kterých si každý hráč zapisuje své charakteristiky. Materiály si tady můžete stáhnout ke každé další hře nové, vytisknout a jde se na dobrodružství.
Hrajeme si s Myší hlídkou. Hrajeme si na hrdiny.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
První díl Legend o Myší hlídce vyšel před pár týdny, a další myší titul už buší na dubové dveře. Pozor, tentokrát nejde o komiks, tentokrát si budeme hrát. Na první pohled jde o knihu, která svým zpracováním a formátem vypadá jako komiks. Nenechte se zmýlit. Uvnitř je svět fantazie. Pravda, to je vždy. Uvnitř je ale svět VAŠÍ fantazie. Ano, to je lepší definice.
David Petersen, autor komiksů o Myší hlídce, je tvor hravý. David Petersen má rád hry na hrdiny. V prvním článku o Myší hlídce jsem si dovolil napsat, že David Petersen ve světe myšiček už léta žije. Když si dáme dohromady jedno s druhým, tak jasným výsledkem je existence knihy Myší hlídka: Hra na hrdiny, kterou teď vydává Comics Centrum.
Hry na hrdiny jsou specifickým druhem her. Nečekejte hrací plán, kartičky, figurky a pár stránek s pravidly. Je to přesně naopak. Celá kniha jsou pravidla, a co a jak se bude dít je na vás. V zámoří je nejznámějším zástupcem her na hrdiny Dungeons & Dragons, u nás Dračí doupě. Možná některým z vás není jasné, o čem je řeč, proto se pokusím vysvětlit princip. Jeden hráč je Vypravěčem, možná tuto roli budete znát pod termínem Pán jeskyně. Vypravěč je u her na hrdiny nejzásadnějším prvkem, protože na něm je vymyslet příběh a rozhodovat, co se ve světě a s hráči děje. K ruce má knihu pravidel, kde je definovaný svět, charaktery, rysy, vlastnosti, systém, podle kterého se postavy zlepšují, a mnoho dalšího. Ostatní hráči jsou součástí příběhu, kterému vládne Vypravěč. Obvykle hrají za jeden charakter, který má své povolání, statistiky a vybavení. Hráči se svobodně v příběhu pohybují a rozhodují. Mohou si dělat co chtějí a na Vypravěči je, aby na jejich skutky reagoval. Jestliže má Vypravěč vymyšlený epický příběh, ve kterém mají myšičky prozkoumat Ztracené Dolinsko, tak je třeba hráče okolnostmi donutit, aby do Dolinska došli. Nezkušený Vypravěč se může zaseknout na tom, že jeho hráči na začátku cesty zalezou do taverny a tam se budou šest hodin reálného času pomocí své vůle pokoušet získat zdarma pivo a podprsenku šenkýřky. A dál se nepohnou. Pro hráče uvnitř hry je motivující být součástí příběhu a světa, který mají rádi, a zlepšovat své postavy. Postava se přenáší z jednoho příběhu do druhého. Na úplném začátku máte základní vlastnosti a po několika hrách se stanete zkušenou myší, kterou jen tak něco nepřekvapí. Nebo naopak budete prokletou myší, která má zlomenou většinu kostí v těle, je skoro slepá a bude především potřebovat dát se dohromady. Třetím prvkem her na hrdiny jsou kostky. Ty rozhodují o úspěchu nebo neúspěchu hráčova konání.
Jestliže máte rádi RPG počítačové hry (Fallout, Witcher, The Elder Scrolls, Gothic, Baldurs Gate), tak u nich je ve své podstatě Pánem jeskyně samotná hra. Vy jste hráčem, který podle pravidel Pána jeskyně (hry) hraje a hra vyhodnocuje, jaké mají vaše skutky dopad na vás a okolní svět. Dá se říci, že většina RPG počítačových her vychází z pravidel už výše zmíněného Dungeons & Dragons (1974, TSR). Znáte seriál The Big Bang Theory? Možná si vybavíte pár dílů, ve kterých kluci sedí u stolu, Sheldon říká něco ve stylu: „Vstoupili jste do místnosti, kde je obr, co budete dělat?“ Howard zuřivě třese kostkami a u toho vykřikuje: „Majznu ho svým naleštěným elfským mečem do hlavy, chci šestku.“ Tak to je ono, to je čistokrevná ukázka ze hry na hrdiny. Druhým dobrým příkladem z nedávné doby je seriál Gravity Falls a třináctý díl druhé série trefně pojmenovaný Dungeons, Dungeons and More Dungeons, ve kterém je scénář na tomto typu her postavený.
Nemějte obavy, že se do herního světa snadno nedostanete. Hra počítá se začátečníky a několik scénářů je už vymyšleno dopředu, abyste se chytli. A jakmile pochopíte, pustíte se do vyprávění svých příběhů. V létě na chatě, grilování, několik přátel, pozdní odpoledne... ideální prostředí.
Tolik k hernímu systému. V jednom rozhovoru s Davidem Petersenem jsem četl, že se svými přáteli si hráli na myšičky dávno před tím, než hra vyšla. A právě proto se nabízelo vlastní hru vymyslet. Jak na to? Tím se dostáváme k druhému jménu, které je na přebalu knihy. Luke Crane je autorem vlastní série her na hrdiny Burning Wheel. Jím vymyšlený systém a pravidla se dají snadno přenést na libovolný svět. A právě proto padl do oka Davidu Petersenovi. Na prostředí Myší hlídky byly přeneseny mechaniky z Burning Wheel a voilà, hra je na světe. Dobrá, tak snadné to nebylo. David Petersen se postaral o ilustrace v knize (a že jich je mraky) a s Lukem Cranem dořešil, jaké vlastnosti do světa Myší hlídky nejlépe sedí. Například magie ve světě myší nemá místo, takže kopírovat všechny mechaniky z Burnig Wheel dost dobře nejde. My, jako hráči a fanoušci, dostaneme autentický svět Myší hlídky. Myšák vám prostě firebally vrhat nebude, na to zapomeňte.
V USA vyšla hra v roce 2008 (tedy po druhém díle Myší hlídka: Zima 1152). Prestižní Origins Award za nejlepší RPG roku 2008 říká, že se hra povedla na výbornou. Hra vyšla ve dvou verzích. Pouze jako kniha a nádherná verze v krabičce, která mimo knihy obsahuje kostky, karty, paraván pro Vypravěče, mapu...
Comics Centrum zvažovalo, že by šlo do boxové verze, ale vysoké náklady na vydání technologicky náročného kousku pro český trh nakonec převážili nad touhou. Nevěšme hlavy, i tak dostaneme něco navíc. Dostaneme paraván pro Vypravěče (jde o zástěnu, která slouží Vypravěči ke skrytí jeho poznámek), který neodmyslitelně k hrám na hrdiny patří. Mapa světa Myší hlídky bude jak na předsádce tak na druhé straně přebalu. Na webu Comics Centra bude ke stažení PDFko s deníky postav a deník Vypravěče, do kterých si každý hráč zapisuje své charakteristiky. Materiály si tady můžete stáhnout ke každé další hře nové, vytisknout a jde se na dobrodružství.
Jestliže vás baví svět Myší hlídky, tak si jsem jistý, že vás bude bavit i hra. A jestliže svět Myší hlídky načten nemáte, možná by bylo fajn začít. Děkuji za pozornost a jako vždy, přátelé, čtěte a počínaje tímto textem i hrajte. Jo, tak tohle na mě sedí. Proto jsem nejen chytrý, ale i krásný. Jo jo, to bude tím.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Jděte všichni do...
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Za poslední dva tři roky zjišťuju, že co se komiksů týče, začínají mě víc a víc bavit autorské komiksy a komiksy, které byly kresleny na papír, plátno, ubrousek... to je jedno na co, ale hlavně bez použití digitálních technologií. Pocitově to vnímám tak, že do těchto komiksů autoři otisknou sami sebe, a tím pro mě mají dost těžko popsatelné osobní kouzlo. Vezměte si například, jak skvělé jsou Myší hlídka, Grandville a moje srdcovka Goon (kterého považuji za jednu z nejlepších autorských věcí, které se mi dostaly do ruky). Díky obrovské komiksové základně v jiných státech a filmům na motivy daných komiksů je od určitých vydavatelství kladen velký tlak na zaměstnance, na to, aby jednotlivé série vycházely v co možná nejkratší době. Pořád je to business, to je potřeba si uvědomit. Nicméně se to pak podle mě odráží na kvalitě. Dneska je spousta dobrých spisovatelů dobrých jenom proto, že v tak krátké době napíšou něco, co má hlavu a patu, nakreslí to nějaký známý kreslíř a hit je na světě. Málokdy přijdou s nějakým novým hrdinou či novou zápletkou, a vesměs dnes máte spoustu rebootů, crossoverů nebo restartů, a to především superhrdinských komiksů. Hlavně mi všechny komiksy přijdou vizuálně stejné. Proto vždycky ocením, když nějaký český vydavatel sáhne po autorském komiksu nebo vezme starší komiks, s citem ho zrestauruje a vydá ho pro nás, Čechy. Po neskutečně pečlivě zrestaurované knize Drsná škola, na které spolupracoval Frank Miller s Geofem Darrowem, se mi do rukou dostala další kniha, kterou napsal Miller a ilustroval Simon Bisley. Ta kniha se jmenuje Darebák, a věřte mi, že i tuhle 48stránkovou knihu stojí za to mít doma.
Těch 48 stránek jsem vypíchl hned na začátku, protože je to věc, za kterou lidi často knihu v diskusích kritizují, neboť jsou přesvědčeni, že tohle číslo nekoresponduje s cenou, za kterou se kniha prodává. Pokud se dobře podíváte, kniha se prodává na e-shopu CC za necelých 400kč. Podle mě se tito lidé zaměřili pouze na počet stránek vs. cena, a tím to hasne. Když se však podíváte na celý popisek tohoto titulu, tak zjistíte, že CC vytvořilo knihu ve větším formátu srovnatelném právě s Drsnou školou. Dali si tu práci, a i takhle „krátký“ komiks vložili do pevné vazby s krásnou kresbou. Když si tuhle knihu kromě přečtení vystavíte, věřte mi, že vám bude krásně zdobit poličku. Stejně jako mně v ložnici. Nehledě na to, že kniha je také digitálně zrestaurovaná, a muselo to podle mě dát neskutečně práce. I když v porovnání s Drsnou školou, která je podle mě extrém, to asi tolik času nezabralo. Kresba je v komiksu taková dost neučesaná, a to se CC snažilo zachovat. I to je důvod, proč pro mě osobně má tenhle komiks takové kouzlo. Přesto mi někdo může argumentovat tím, že když samotný obsah nestojí za nic, tak i když ho zabalím do hezkého pozlátka, stále bude stát za nic. A i já sám jsem typ člověka, který s tímhle tvrzením souhlasí, protože soudit knihu podle obalu je prostě špatně..
Po přečtení si dovolím s čistým štítem tvrdit, že i děj knihy je poutavý, zatne do vás svoje drápy a nepustí. Ono už od začátku je to jízda. Do děje vstupujete ve chvíli, kdy chce hlavní postava, kluk jménem Jason, utéct před nočními můrami plotem společně s holčičkou jménem Rachel. Ty ho chytí a uspí. Probere se v nemocnici s tím, že to byl jen sen, a v tu chvíli začíná Jasonův boj o přežití. Určitě si knihu pořiďte, protože jedině tak zjistíte celou zápletku. Ono totiž není všechno, jak se zdá, a když jsem knihu četl, vybavil jsem si jednu repliku ze seriálu Twin Peaks: ,,Sovy nejsou tím, čím se zdají být“. Strašně se mi líbila i forma vyprávění, kdy spousta bublin je vyplněna Jasonovým vnitřním monologem. Stejně to Miller použil mimo jiné v Sin City u Marva. Co považuju za vrchol scénáře je Jasonův dost nevybíravý slovník a jeho přístup k autoritám. Když jsem to dočetl, tak jsem si říkal, že kdyby se můj syn dostal do podobné situace, tak má můj respekt, protože Jason je neskutečný drsňák, co má koule. Stejně jako celý komiks. Když si vezmete, kdo komiks vytvořil, tak nemohla vzniknout žádná pohádka… prostě nic pro čajíčky.
Tuhle knížku nedoporučuju číst naštvanej. Může se stát, že po přečtení opravdu s něčím, případně někoho praštíte. Po přečtení jsem měl chuť si pustit ještě nějaký hodně drsný film, protože mě komiks dostal do opravdu drsňácké nálady. Dneska v práci jsem se v jednu chvíli přistihl, jak nad touhle knížkou přemýšlím a chtěl jsem pár lidem opravdu bez skrupulí říct, ať jdou do hajzlu. Poté, co jsem dopsal celý článek, jsem si projel komentáře na tuhle knihu na různých webech, a ani s jednou zápornou kritikou nemůžu souhlasit. Děj je strašně dobře napsaný, protože ani jednou mě nedonutil knihu odložit, a naopak, stránku po stránce jsem se snažil dopátrat jak to dopadne. Často kritizovaný závěr mi naopak sedl, protože si člověk může domyslet spoustu věcí, a donutí vás to alespoň na chviličku se zamyslet, což mám na knihách moc rád. Jestli chcete nekompromisní drsnou jízdu v úžasném provedení, tak za to ty čtyři stovky dejte.
Autor článku: Václav Cífka
Z Pochmurného kraje mrazí aneb Tohle čtení není pro sralbotky
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Filmové horory nemám rád. Často jsou v nich lekačky a já jsem prostě lekavý typ. Lekám se prudce, nahlas a vše doprovázím fyzickými pohyby podobajícími se tanci pingpongového míčku ve vroucí vodě (stranou nechme teorii, že dobrý horor lekací scény nepotřebuje).
Literární horory jsou jinačí kafe, tam na vás nikdo nevybafne, takže se můžete bát pěkně v klidu a pohodě. A jednu takovou hororovou sérii začalo vydávat Comics Centrum. První svazek Pochmurného kraje s názvem Hejna běsů vás vyděsí už na začátku. A to myslím na úplném začátku. Obálka. Kristova noho, ta je hrozně strašidelná, ale jako fakt. Vůbec nevím, kam ji doma schovám, abych ji neměl na očích ani já, ani moje malé děti. Ty zářící oči, ta zkrabatělá kůže, pomuchlané prsty s nehty o kapku většími než by měly být – to je čirá krása zla.
A pokud vás obálka dostatečně nevystraší, poslední panel první stránky to zaručeně dokáže. Z toho pohledu těsně před smrtí jde mráz po zádech (a ještě níž).
Je to právě americký výtvarník Tyler Crook, který Hejna běsů vytahuje do nadprůměrných výšin. Marná sláva, akvarelové barvy mají neuvěřitelný šmrnc a skvělou náladu. Crook dokonale vystihuje mrazivou atmosféru temných lesů, nervózní klid jižanských farem i čirou hrůzu nadpřirozených bytostí. Při čtení u mě platila nepřímá úměra – čím méně bylo na stránce textu, tím více jsem si knihu užíval.
Co se týče samotného příběhu, tady narážím na problém. Nejde ani tak o samotný děj, ten dokázal scenárista Cullen Bunn umně vystavět, má spád a běží bez nějakých zádrhelů. Avšak běží až moc rychle a přímo. Celá Hejna běsů působí jako prolog či expozice k něčemu opravdu většímu a podstatnému. Chápu, že by měl navnadit, ale přeci jen mám raději, když jsou jednotlivé knihy více sevřené a uzavřené.
Vím, že jde o první svazek, který nás uvádí do celého spletitého příběhu, ale to neznamená, že by nemohl být nadupaný k prasknutí (pro příklad nemusíme chodit daleko, vzpomeňte si na první Zámek a klíč). Tohle ale není výlučně problém Hejna běsů, na podobný princip opatrného začátku jsem narazil i u komiksů zcela jiného ražení.
První svazek Pochmurného kraje nabízí dobrý příběh, vynikající kresbu, ale ještě víc slibuje. Věřím, že ve druhé knize do toho Bunn řádně šlápne a zařídí nám pořádné noční můry.
Autor článku: Martin Šinkovský
Legendy Myší hlídky pestře doplňují Petersenův bájný svět
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
V květnu začíná u nakladatelství Comics Centrum vycházet spin-off úspěšné komiksové série Myší hlídka, ve které se představí zkušení i neznámí komiksoví tvůrci.
Číst dál: Legendy Myší hlídky pestře doplňují Petersenův bájný svět
„Hellboyi, máš tu návštěvu. Chtěj na tobě makat!“
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Psát o Hellboyovi na webu Comics Centra je druhá nejzbytečnější práce na světě – hned po Ovčáčkově hledání neexistujícího článku Ferdinanda Peroutky. Všichni ho znají, všichni ho žerou a všichni se třesou, až ho zase uvidí v akci (mám na mysli rudého pekelníka... no, raději úplně přesně – Hellboye). Zkrátka, není moc čím překvapit.
Teď tu ale máme jednu laskominu, kterou si nejlépe vychutnáte po doušcích, stejně jako dvanáctiletou single malt ze skotských vysočin. Svazek s názvem Neuvěřitelné příběhy totiž vybočuje. Hellboye držel pevně ve svých pazourech jeho otec/matka Mike Mignola, a ten si vždy držel výsostný dohled nad vším, co se kolem kamenné pravačky dělo. Nakonec však neodolal pokušení a lehce pootevřel dvířka. Šanci zavětřily desítky skvostných komiksových tvůrců, pomyslné dveře rozrazily dokořán a Hellboye opracovaly podle svého.
Jelikož se autoři nemuseli držet předepsaného kánonu hellboyovského universa, výsledkem je pořádná divočina. Mignola si neodepřel „právo první noci“, takže pod prvními dvěma povídkami je podepsán jako scenárista. Pak už se ale pekelná kola roztáčí, a na čtenáře čeká dalších šestadvacet povídek. Někdy kratších, jindy delších. Nemá smysl tady popisovat jeden každý kousek zvlášť, protože tisíc chutí, tisíc názorů. Za sebe zmíním jen Johna Cassadaye, který brilantně vyšvihl retropříběh Humra Johnsona, a pak ještě vypálil prudce stylový Cirkus Hellboy.
Neuvěřitelné příběhy určitě nejsou pro hellboyovského začátečníka. Ten se nejdřív musí prokousat kanonickými příběhy (ach, jak mu jeho poprvé závidím). Zkušený čtenář si bude tento sborník opatrně dávkovat jako vzácnou slivovici – dlouze, v pohodlí a za doprovodu spokojeného pomlaskávání.
Autor článku: Martin Šinkovský
Legendární Myší hlídka
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Právě nyní se na pultech Comics Centra, nejen pro milovníky myšiček, objevil první díl nové povídkové série Legendy o Myší hlídce. O Legendách jsem se nepatrně zmínil v článku o Myší hlídce, ve kterém mě mocná vládkyně Comics Centra donutila o této sérii nemluvit. Tentokrát už se umlčet nenechám! O co jde? Jednoduše řečeno autor Myší hlídky David Petersen oslovil komiksové kolegy, aby napsali své příběhy z jeho světa Myší hlídky. A tak vznikla samostatná řada, která k dnešnímu dni čítá tři svazky. Petersen příběhy nepíše, ale má kontrolu nad tím, co půjde ven.
David Petersen si dává se čtvrtým dílem Mouse Guard: Weasel War of 1149 na čas. Už to bude pomalu deset let, co vyšel třetí díl Myší hlídka 3: Černá sekera. Ne že by se flákal, ilustroval Grahamovu báječnou pohádkovou knihu Vítr ve vrbách (The Wind in the Willows, IDW Publishing, 2017), kterou u nás na konci roku 2018 vydá Comics Centrum, a na kterou se ve třetím díle série Grandville odkazuje Bryan Talbot. Jojo, předobrazem Aristotela Ropucholta z Grandville je právě Žabák z Větru ve vrbách. Všechno je spojeno se vším. K myšičkám se Petersen naplno ne a ne vrátit. V prvním svazku Legend je třináct příběhů, které si myšičky vyprávějí v taverně, úvod, krátký komiksový epilog a mraky bonusových materiálů. Proč myšičky příběhy vyprávějí se dozvíte hned v úvodu knihy. Pravidla pro každý příběh jsou jednoduchá. Každý příběh musí obsahovat jednu pravdu, jednu lež a musí to být příběh, které myšičky neznají. Moudrá pravidla, na kterých se dá stavět.
Tím se otevřel prostor ke krátkým povídkám, které mohou, ale nemusí být vyvázány z Petersenova příběhu o Myší hlídce. Někdy se vracíme do dávné historie, někdy jde o bajku, někdy jde o adaptaci klasické literatury. Je zábavné sledovat, jak svět myšiček vidí a kreslí jiný autoři. Za sebe to vnímám stejně jako nedávno vydaného Hellboye: Neuvěřitelné příběhy. Milé obohacení světa a pro autora možnost inspirovat se. Je krásné se začíst a zakoukat, jak svět funguje s jinými charaktery a pod jinýma rukama. Někteří autoři budou pro českého čtenáře zcela neznámí, ale jména Teery Moore, Gene Ha, Guy Davis (Ú.P.V.O.) by měli v našich uších zazvonit. Ať už cinká nebo ne, jsou krátké příběhy osvěžujícím čtivem na dobrou noc.
Stejně jako Myší hlídka vycházejí Legendy v USA u malého vydavatelství Archaia. První díl Legend vyšel v roce 2010 mezi druhým dílem Myší hlídka 2: Zima 1152 a třetím dílem Myší hlídka 3: Černá sekera. Stejně jako první díl Myší hlídka 1: Podzim 1152, získal první díl Legend Eisner Awards. Druhý díl lakonicky nazván Mouse Guard: Legends of the Guard Volume 2 vyšel v roce 2013 a třetí díl Mouse Guard: Legends of the Guard Volume 3 v roce 2015.
Legendy v knihovně krásně zapadnou k už vydaným knihám Myší hlídky, neboť mají stejný formát a úpravu. A aby myšiček nebylo málo, měli bychom se za dva týdny dočkat i českého vydání Myší hlídky: Hra na hrdiny, která nám přinese zábavu na letní večery. V druhé polovině letošního roku, když na nás Ganéša milostivě shlédne ze hřbetu své myši, vyjde druhý svazek, a než vyjde třetí, tak by snad Petersen mohl vydat čtvrtý díl o děsivé válce mezi myšičkami a lasičkami. A ještě lepší by bylo, kdyby se Petersen ukázal v českých zemích.
Děkuji za pozornost a jako vždy, přátelé, čtěte. Máme za sebou Svět knihy, kde mělo Comics Centrum svoji prezentaci, tak snad se vám podařilo ulovit pár vybraných kousků. Já bych se třeba děsně rád dostal k lordu Baltimorovi, ale za boha si nemohu najít čas.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Bryan Talbot, malý velikán komiksového světa – část 2
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Bryan Talbot v mezičase pracoval jako kreslíř, inker nebo kolorista u známých amerických vydavatelských domů a u britského 2000 AD. Batman, Sandman, Hellblazer, Mýty, Soudce Dredd, Sláine, Mezi řádky. Má toho za sebou požehnaně.
Pořád ho to ale táhne k autorským komiksům. Někde mezi komerční prací najednou začne tvořit něco svého a jedinečného. Tím se dostáváme k The Tale of One Bad Rat (Dark Horse, 1994). U nás komiks vyšel pod názvem Pohádka o zlobivé kryse (Comics Centrum, 2008). Bryan Talbot se zaměřil na vážné téma, problematiku zneužívaných dětí, které utíkají ze svých domovů. Předobrazem hrdinky komiksu je v anglofonním světě známá autorka pohádek Beatrix Potter (nejznámější jsou asi Dobrodružství králíčka Petra). Komiks posbíral mraky cen, a Bryan Talbot si na vlastní kůži ověřil, že komiks jako médium umí předat libovolné téma. 
Podle mě je jeho nejodvážnějším komiksem po kreslířské stránce Alice in Sunderland (Dark Horse, 2007), který využívá pohádky o Alence v říši divů, k vykreslení historie a současnosti kraje Sunderland v Británii. Kresbou a grafikou ze sebe Talbot dostal to nejlepší, co umí. Jde o mix pérovky, maleb, fotek a dřevorytů s volnými panely. Mraky myšlenek, zábavy a mouder, které jsou umně pospojovány. Posledním rozsáhlým dílem je pětidílná série Grandville, kterou u nás vydává Comics Centrum a tento rok vyšel předposlední čtvrtý díl Grandville 4: Noël. Poslední díl, Grandville: Force Majeure (Dark Horse, 2017), by měl vyjít u Comics Centra příští rok.
Nebo ke komiksům, které píše jeho žena Mary M. Talbot (*1954, pochopitelně narozena ve městě Wigan), a Bryan je kreslí. Prvním byl komiks Dotter of Her Father's Eyes (Dark Horse, 2012), životopisný komiks o tragickém životě Lucie Joyce (1907–1982), dcery slavného irského spisovatele Jamese Joyce. Komiks získal cenu Costa Book Award za nejlepší biografii. Druhým partnerským titulem je The Red Virgin and the Vision of Utopia (Dark Horse, 2016), který je o francouzské feministce Louise Michel.
Bryana Talbota do České republiky už dvakrát pozvalo Comics Centrum. V roce 2006 měl Bryan výbornou přednášku o Lutherovy a kreslířských technikách, které používá, v knihkupectví Kanzelsberger. V roce 2008 se objevil na komiksovém festivalu KomiksFest!, který jsem bohužel vynechal. Když budeme mít štěstí, tak se s ním uvidíme i potřetí. Ale to fakt neberte jako slib. Bryan Talbot má na první pohled historické webovky, ale pravidelně je aktualizuje, a můžete si koupit i jeho originální kresby. Za pár liber :).
Jako vždy vám děkuji za pozornost. Text by vám měl předat, že když přijde řeč na Alana Moora nebo Neila Gaimana, tak byste měli jedním dechem dodat i Bryan Talbot. Zaslouží si to. Než se uvidíme u dalšího článku, který bude o Myší hlídce, tak čtěte, co vám pod oči přijde. Číst je třeba, budete vzdělaný a poznáte, co je dobré a co je pětkrát vyvařená polévka.
První část článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Peklo na osmadvacet způsobů aneb Hellboy a jeho Neuvěřitelné příběhy.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Mike Mignola tentokrát svěřil svého „pekelného chlapce“ do rukou kolegů komiksových výtvarníků a scénáristů. Pestrou směsici originálních pohledů na hellboyovské universum vydává nakladatelství Comics Centrum pod názvem Hellboy: Neuvěřitelné příběhy.
Číst dál: Peklo na osmadvacet způsobů aneb Hellboy a jeho Neuvěřitelné příběhy.
Vítejte v Pochmurném kraji, kde se naplňují i ty nejtemnější noční můry
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
První díl nové komiksové série Pochmurný kraj – Hejna běsů z pera Cullena Bunna a Tylera Crooka představí malebný svět plný děsivých tajemství.
Číst dál: Vítejte v Pochmurném kraji, kde se naplňují i ty nejtemnější noční můry
Bryan Talbot, malý velikán komiksového světa – část 1
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Není až tak známý a opěvovaný mezi komiksáři, jak by si podle své práce zasloužil. Podle mě jde pouze o to, že není mainstreamový komiksový autor. Jeho práce jsou malé hvězdy, které je potřeba hledat. Na svém kontě nemá stovky komiksů, ale když už začne psát a kreslit, a vy je objevíte, tak si je zamilujete. Bryan Talbot podle mě komiks vnímá jako médium, které rád zkoumá, zkouší a využívá k zhmotněný svých myšlenek, příběhů a pohádek. Před pár týdny u Comics Centra vyšli další dva díly ze série Grandville, a v červnu nás čeká kolosální Arkwright Integral. A protože je podle mě dobré nejen číst, ale i vědět, připravili jsme pro vás medailónek o životě Bryana.
Bryan Talbot (*1952, Wigan, Lancashire, Velká Británie) je svým vzděláním především grafik. A Brit jako poleno. Vystudoval ve svém rodném městě School of Arts (Wigan & Leigh College) a ve svém rodném kraji grafický design na University of Central Lancashire v Prestonu. Preston je pár mil od Wiganu a Wigan je pár mil na sever od Manchesteru a Liverpoolu. V šedesátých letech minulého století dobré místo pro život náctilého Bryana. Už v osmnácti letech se jeho kresby objevily v magazínu Mallorn, který vydávala British Tolkien Society, a kreslil stripy pro školní noviny.
Má za sebou vysokou, něco málo už mu vyšlo, tak co dál? Jasně, v Británii jedině underground. A tím se stal časopis BrainStorm Comix (1975–1978), který je naprosto šíleně číslovaný. Ve skutečnosti vyšlo u Alchemy Publications šest čísel, a v prvních třech byl převážnou náplní časopisu komiks Chester P. Hackenbush, the Psychedelic Alchemist, který psal a kreslil Bryan Talbot. Přijde Vám, že v té době patřilo k dobrým mravům si sem tam vyrazit na výlet s Lucy in the Sky with Diamonds? Máte pravdu, stačí se podívat na pár stránek psychedelického alchymisty. Jestliže nevíte, o čem teď mluvím, tak nevadí, jste slušnými lidmi a to je dobře. V roce 1999 vyšla tahle chuťovka v souborném vydání u stejného vydavatelství s naprosto děsivě řešenou obálkou. Ale tak co, underground je underground.
V časopise BrainStorm Comix se poprvé objevil v krátkém komiksu The Papist Affair charakter Luthera Arkwrighta. Pochopitelně to nebylo jen tak. Banda motorkářských jeptišek se snaží zachránit ostatky svatého Adolfa z Norimberku, které neprávem vlastní banda šovinistických kněží. Luther jeptindám samo sebou pomáhá. Jo, jak jsem psal, klasická zápletka, pokud Vaše mysl zrovna dlí v mnohavesmírech s Lucy. A právě tento komiks se stal nakopnutím, který Talbota dovedlo k jeho zatím největšímu a nejznámějšímu dílu The Adventures of Luther Arkwright (Dobrodružství Luthera Arkwrighta, Comics Centrum, 2005). Zhruba polovina Lutherových dobrodružství vycházela už na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v undergroundových časopisech ve Spojeném království (Near Myths a pssst!), ale člověk si nemůže jen tak psát a kreslit pro radost, musí taky vydělávat. K Lutherovy se vrátil až u Valkyrie Press, kde začal Luther vycházet znovu (1987–1989), a devátým sešitem byla mistrovská práce Bryana Talbota po zhruba deseti letech dokončena. Luthera si všiml americký Dark Horse, a v roce 1990 vyšlo první souborné vydání. Britové v USA se nezapřou, takže Alan Moore, Warren Ellis a Gart Ennis si z Luthera stříkli do kalhot. 
Druhý, přímo navazující díl Luthera, Heart of Empire (Srdce Impéria aneb Odkaz Luthera Arkwrighta, Comics Centrum, 2006) vyšel v roce 1999 opět u Dark Horse a odnesl si dvě nominace na Eisner Award a proměněnou Eagle Award. Potom se k Lutherovy dostalo české Comics Centrum. A zděsilo se, co s nádherným komiksem Dark Horse udělal. Comics Centrum oslovilo přímo Bryana Talbota a... o tom bude samostatný článek. Pro nás je zásadní, že po rekonstrukci dat u Comics Centra vznikl podle Bryana Talbota „nejúžasnější Luther, jakého kdy viděl.“ Tisková data od Comics Centra použili ve svém vydání Francouzi (Kymera Comics). Nu a po pár letech Dark Horse vydal už zmiňovaný Arkwright Integral (2014). Jak název naznačuje, jde o oba díly Luthera v jedné knize. A to je první kolosální kniha, kterou Comics Centrum tento rok oznámilo. Jak bývá u Comics Centra zvykem, tak české vydaní bude lepší a vyňuňanější, než původní americká verze. Mohl bych na Vás naházet grafické technikálie, ale raději to neudělám. Možná bude od Comics Centra livestream, který má vyšší hodnotu než text. Čeští fanoušci k dnešnímu dni u kolosálního Arkwright Integral dosáhli minimálního množství zaplacených knih, takže je jisté, že v červnu vyjde. Do 20. května máte šanci si knihu předobjednat, potom už budete odkázání na knihkupce nebo překupníky. Na Vašem místě bych neváhal.
Pokračování článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
O novinkách Počet článků: 106
Comics v Centru Počet článků: 242
Novinky z našeho vydavatelství.
