Lara Croftová má švih, napětí i další přednosti
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Pamela Andersonová zachraňující nebohé neplavce ovládala televizi, Sharon Stoneová na plátnech kin předváděla, jak si nejlépe přehodit nohu přes nohu a CRT monitory počítačů byly plné vnadů Lary Croftové. Nějak takhle by mohla vypadat svatá trojice mládence dospívajícího v 90. letech minulého století. Každá z těchto tří osobností to (svým způsobem) dotáhla daleko, ale jen Lara nezestárla. Samozřejmě, je to dáno tím, že je vymyšlená, nakreslená, takže si může vypadat, jak chce, dělat si, co chce, a taky může zažít (a přežít), cokoli se autorům zlíbí.
Z Lary se stal fenomén, který se z her dostal do kina i na stránky knih a komiksů. Můžeme hodiny debatovat, jestli je Lara tak úspěšná, protože zažívá fantastická dobrodružství, její charakter je poutavě vybudovaný a příběhy rafinovaně vystavěné, nebo proto, že je to sexbomba s dokonalými mírami, která i v tom nejkritičtějším okamžiku vypadá jako na předváděcím molu, a nerada nosí oblečení, které by zakrývalo příliš velké části jejího těla.
Budeme-li se soustředit na komiks (který začal vycházet v roce 1999), je dle mého jasným vítězem druhá varianta. Svůdnou a v každé situaci zatraceně sexy lovkyni artefaktů teď můžete mít v knihovně ve vydání, které rozhodně nepřehlédnete. Obří svazky z archívů Tomb Raider začalo loni vydávat nakladatelství Dark Horse a letos se první dvě knihy dočkaly českého překladu.
Co se týče příběhů, tak se první polovina prvních archívů motá ve standardním módu „smíchejte Indianu Jonese s Jamesem Bondem a dejte tomu tělo krásné mladé ženy“. Prvoplánový efekt psaných dobrodružství a poklidnou hladinu trochu na sílu naruší až dvoudílná Šangri-la, ve které se scenárista Dan Jurgens dotkne témat a možností, které Lara Croftová nabízí.
Po Šangri-la příběhy přeci jen nabídnou více vrstev, a pokud ctíte zásadu „zombíci komiks vždycky vylepší“, finále vás rozhodně dostane.
Druhé archívy nabízí ucelený příběh, ve kterém například opustíme hranice tohoto světa, a mimo jiné nám autoři připomenou, že Lara Croftová je součástí širokého univerza Witchblade. Tvůrci se tentokrát střídají mnohem častěji než v prvním svazku, což někdy ústí v trochu těžkopádné až krkolomné vyprávěcí motanice.
Druhý svazek vrcholí třídílným Andělem temnoty, kterého nakreslil výtvarník Tony Daniel. Jeho styl je po mém soudu tím nejpřesnějším, co k charakteru postavy Lary Croftové sedí. Obecně platí, že výtvarná stránka u Tomb Raider převyšuje tu scenáristickou. Velkolepé obrazy přes celé strany, fantastické akční scény, spektakulární hororové postavy a Lařina žhavá figura nabídla výtvarníkům obrovskou plochu, na které se mohou vyřádit.
Čtenář může sledovat, jak se různí kreslíři odráželi a vymezovali vůči standardu, který nastavil Andy Park. Asi nejdál došel Scott Benefiel, který Lařiny vnady řádně přifoukl a staroegyptský kostýmek minimalizoval na takovou úroveň, že na některých panelech muselo Lařino oblečení popírat fyzikální zákony, jinak by Benefiel musel nakreslit věci, které by v nakladatelství asi neradi řešili.
Archivy příběhů Lary Croftové jsou velkolepým archivem komiksů, které vznikaly v 90. letech (přestože většina z nich vznikla v novém miléniu). Poutavá komiksová limonáda potěší oko a neunaví mozek svou intelektuální náročností. Oba svazky navíc obsahují bohatou kolekci obálek, které v tomto formátu opravdu stojí za to, a navíc i přetisky některých fanouškovských příběhů.
Dark Horse letos na podzim vydal třetí svazek a na jaře má v plánu i čtyřku. V kombinaci s kompendii Witchblade a Darkness se čtenář může až po šošolku ponořit do fantazijního světa, kde pravidla určují kouzla a nadpřirozené schopnosti.
Autor článku: Martin Šinkovský
Čím víc komiksů znáš, tím víc si Černou palici užiješ
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Je to již víc než 30 let, kdy začali vycházet Mooreovi a Gibbonsovi Strážci, a svět komiksu pak už nikdy nebyl takový jako dřív. Dokonalá dekonstrukce superhrdinského světa v atmosféře strachu z jaderného holocaustu udělala ze Strážců komiks, bez jehož znalosti se neobejdete v žádné debatě, která se týká komiksu, popkultury i 80. let minulého století obecně.
Strážci téma obsáhli tak dokonale a tak vyčerpávajícím způsobem, že naprosto změnili vnímání superhrdinů. Od těch dob chtěli čtenáři jiné superhrdiny, a tvůrci tento požadavek (často rádi) vyslyšeli. Strážci znamenali revoluci a nikoho od té doby nenapadlo toto v takové míře v mainstreamovém komiksu zopakovat. Až do loňského roku, kdy začala vycházet Černá palice.
Scenárista Jeff Lemire stejně jako Alan Moore vzal superhrdinská klišé, rozmetal je jako kravskou mrvu na družstevním lánu a svědomitě a s veškerým svým umem pečoval o vše, co z tohoto kroku vzešlo. Šest (respektive sedm) postav přemístil na ošuntělou farmu a zakázal jim opustit městečko (víc si o nich můžete přečíst v článku Vojtěcha Rabyniuka; ale pozor, je tam celkem dost spoilerů).
První Černá palice s podtitulem Tajemství počátků představuje jednotlivé hrdiny a ukazuje jejich základní motivy, důležité momenty z minulosti, vztahy, schopnosti a zároveň je vystavuje kruté realitě současného života v malé osadě, ve které musí trávit veškerý čas. Superhrdinský život vystřídala šedivá nuda a ubíjející samota, kde vlastní myšlenkové pochody křičí jako hasičské sirény.
Kresby se ujal Dean Ormston, jenž celé vyprávění pozvedává o další úroveň všemožnými odkazy na slavné komiksy, takže platí „čím víc máš načteno, tím víc si chrochtáš blahem“. Narazíte na ikonické odkazy na Supermana, Batmana či Bažináče. Na koho odkazují pak samotní hlavní hrdinové si můžete přečíst ve výše odkazovaném článku (pro jistotu ještě jednou tady).
Toto pomrkávání po zkušených čtenářích však nebrání začátečníkům (mezi které se řadím), aby Černou palici hltali a chtěli, aby to nikdy neskončilo. Zaručuje to také fakt, že při každém přečtení objevíte novinku, které jste si předtím nevšimli.
V neposlední řadě je Černá palice dalším mistrovským dílem koloristy Davea Stewarta. Ten opět nabízí barvy, o kterých jste do té doby neměli ani potuchy a barevné kombinace, nad nimiž hlasitě jucháte a musíte je hned ukázat tomu, kdo je zrovna poblíž.
Podobnost Černé palice se Strážci je v hlavní myšlence komiksu, v žádném případě nejde o nějaký podřadný plagiát. Černá palice si jde vlastní cestou a je docela dost možné, že se jednou zařadí po bok Strážcům...
OK, to jsem si možná trochu zapřeháněl.
Rozhodně však očekávám, že jí nebudu mít nikdy dost a budu chtít víc a víc.
Autor článku: Martin Šinkovský
Co je lepšího než upíři? Zombie upíři!
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Český čtenář je konzervativní, což platí i ve světě komiksů. Zatímco Hellboye milují (skoro) všichni, s jeho širším vesmírem je to komplikovanější. Lidé z Comics Centra by asi mohli hodiny vyprávět o tom, jak bylo složité fanoušky Hellboye přesvědčit, že má smysl dát šanci Ú.P.V.O. Nakonec se to podařilo – tedy doufám, protože tahle série je skvělá. Hellboy je sice lepší postava, ale příběhy má zase lepší Úřad. Ideální je samozřejmě louskat oboje.
Za pomalý rozjezd Ú.P.V.O. dle mého soudu zčásti mohou první dva povídkové svazky, které sondují, zda má tato série právo na samostatný život v podobě velkolepého příběhu táhnoucího se přes několik svazků. Tato nejistota se mohla přenést i na čtenáře.
Této skutečnosti si možná byl vědomý i Mike Mignola, a proto se se svou další sérií Baltimore příliš nepáral a začal to sázet hned od startu. Válka, mor, upíři, nemrtví... Tohle všechno se na čtenáře valí od prvních stránek Morových lodí. Ty začaly sešitově vycházet v roce 2010 a o rok později se dočkalo oněch pět sešitů souborného vydání, jehož překlad u nás vydalo Comics Centrum.
Co se týče kresby, spokojil se Mignola s obálkami jednotlivých kapitol a soustředil se na příběh. Námět sepsal společně s Christopherem Goldenem. Ve své podstatě jde o celkem prostou hororovou historku vyprávěnou na pozadí 1. světové války. Prostý děj vyprávějí přes skvěle vytvořené postavy, jejichž osudy okořenili krutě absurdními momenty. Pak už jen Mignola s Goldenem nahodili ponurou atmosféru všudypřítomné smrti a předali věc výtvarníkovi Benu Stenbeckovi.
Stenbeck potvrzuje skutečnost, že Mignola si velmi pečlivě vybírá kreslíře, kteří umí vyhmátnout podstatu jeho záměrů. Stenbeck vytvořil neskutečně tíživou atmosféru, kterou místy utápí v krvavé řeži. Naprosté peklo a vizuální orgie rozpoutá v závěrečné páté kapitole, kdy se...
To vše k dokonalosti dotahuje génius barev Dave Stewart, jehož styl snadno rozpozná i průměrně zdatný čtenář komiksů.
Zatímco u Temných hvozdů jsem statečně napsal, že lepší komiks letos česky nevyšel, s Baltimorem přišla série, jejíž potenciál se blíží té s ruďochem s kamennou pravačkou v hlavní roli.
Autor článku: Martin Šinkovský
Tenhle zámek vám zajisti neklidný spánek!
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Jako malého mě a mého bráchu bral táta po různých hradech a zámcích, hlavně ve středočeském a jihočeském kraji, a sjeli jsme snad všechny památky na Moravě. Vždycky, když jsme šli na nějakém zámku daný okruh, říkal jsem si, jak by bylo skvělé bydlet na zámku. Tolik prostoru, tolik hraček by se mi sem vešlo, takových kravinek, které bychom tady mohli s bráchou provádět. Naivní pohled naivního dítěte, protože jsem se nikdy nezamyslel nad tím, jaké by to bylo na zámku ve chvíli, kdy padne soumrak. Ležíte v posteli, venku duní bouře a vám dojde, že v tak obrovském zámku může být i někdo jiný než jenom vaše rodina. Okna zahalí temnota, stropní trámy skučí pod náporem větru. Podlaha vrže a někde v dáli skřípou dveře. Jenomže jak mohou skřípat, když všichni spí? Topení neustále hučí a vy ležíte v posteli přikrytí tak, že vám koukají z pod peřiny jenom oči. V tom bouře rozrazí okno. Vyskočíte a okamžitě ho zavřete. V odrazu v okně spatříte postavu hned za vašimi zády. Čas se zastaví. Nedýcháte. Bušení srdce vám tepe v uších. Nechcete se otočit. Vždyť kolik lidí v průběhu staletí muselo nebo mohlo umřít v tomhle zámku. Kolik zdí bylo potřísněno krví. Přijde vám, jako by ten zámek žil vlastním životem.
Přesně tenhle pocit jsem měl, když jsem přečetl Ragemoor. Tenhle komiks se mi dostal nedávno do ruky a opravdu jsem se na něj těšil hlavně ze dvou důvodů. První z nich je, že je to hororový komiks, kterých u nás moc nevychází, a opravdu dobrých je jak šafránu. Druhá věc je, že komiks nakreslil Richard Corben, a ano, jsem velký fanda jeho kresby a tvorby. Úplně poprvé, ale úplně poprvé jsem se s tím, co dělá, setkal ve 12 letech. Překvapivě díky filmu na VHS, a ne komiksu. On totiž v roce 1981 vyšel film Heavy Metal, inspirovaný celosvětovým časopisem, který vycházel v 80. letech a kam Corben přispíval. Film byl poskládaný z různých příběhů a jeden z nich vycházel ze série Den, která je dnes špatně k sehnání. Příběh byl o chlapci, který se dostane na záhadnou planetu, zesílí a zachrání jednu krásnou slečnu před jistou smrtí. Bylo to super sci-fi s nádechem erotiky a strašně se mi líbila kresba. Podle mě každý komiksový fanoušek tenhle film musel vidět. V té době jsem ale nevěděl, že tohle byla práce Corbena. To jsem zjistil až ve chvíli, kdy jsem začal číst sérii Hellboy. Mike Mignola si totiž vybral Corbena jako kreslíře pro některé povídky, a pro mě jedna z nejlepších je Paskřivec. Jak scenáristicky, tak vizuálně. Také se podílel na sedmé knize Pražský upír atd… určitě si to najdete na netu, co všechno vyprodukoval. V rámci Hellboy universa doufám, že vyjdou i další kousky jako je Hellboy in Mexiko, také kreslené Corbenem. Proč se mi jeho kresba líbí? No přijde mi, že je tak osobitá, že když ji vidíte, tak prostě okamžitě víte, kdo je autor. Dost často se mi stává, že když čtu něco od Marvelu nebo DC, jsou si v poslední době kresby tak podobné, že už ani neřeším, kdo je kreslíř a zajímá mě jen scénář. Hodně lidí můj názor nesdílí, což je v pořádku, ale Corben je jeden z nejlepších autorů, s kterými jsem se měl tu čest seznámit. O jeho kvalitách se hodně vedou diskuze na netu, ale co si budem povídat. Když byl v roce 2012 vybrán do síně slávy Willa Eisnera, tak asi umí.
Na Ragemoor jsem se těšil i z toho důvodu, že barevné kresby od Corbena jsem už viděl, ale černobílý komiks je úplně jiná liga. Po přečtení musím konstatovat, že Corben umí. Knihu jsem četl za tmy při rozsvícené lampě v ložnici v patře. Moje dítě spalo a manželka nebyla doma. Topení hučelo, protože se nahříval kotel. Vizuál knihy mě tak pohltil, že jsem si ani nevšiml, že moje žena najednou stála ve dveřích. Trochu to ve mně hrklo. Samotný příběh plynul ruku v ruce s textem, který napsal Jan Strnad. Tenhle člověk, autor a scénarista, je pro mě pořád taková neznámá. Moc článků v češtině o něm nenajdete. Jeden publikovalo Comics Centrum a pak jsem našel rozhovor, který dělal pro idnes. Přesto chci vypíchnout jednu věc, která mě zaujala ohledně Jana Strnada. Tento spisovatel s českými kořeny vydával v Americe časopis Anomaly. Na jedné sci-fi konferenci k němu přišel Corben, zapsal se k odběru tohoto časopisu, a až později Strnad zjistil, jaký člověk mu dal na sebe kontakt. Netrvalo dlouho a Corben začal v roce 1971 publikovat v časopise Jana Strnada, a přátelé jsou dodnes. Když se nad tím chviličku pozastavíte, tak je to jak hollywoodský scénář. Kdy v podstatě neznámý člověk okouzlí hvězdu svou tvorbou a stanou se z nich přátelé do konce života. Pak je tu ještě jeden úhel pohledu, a to, že kvalita Strnadova psaní je opravdu tak skvělá, že zaujala už v té době slavného komiksového autora, což už hovoří samo za sebe. Ostatně v Ragemooru to sám dokazuje. To jak moc je tenhle komiks ovlivněn autorovou vášní pro E. A. Poea nebo Lovercrafta to už nechám na vás, protože je potřeba, aby si na to po přečtení každý udělal svůj názor. Zápletka se na první pohled zdá jednoduchá. Na panství Ragemoor přijíždí za synovcem strýček s domnělou sestřenicí a pomocí lsti chce zámek získat pro sebe. Jenže zámek žije svým vlastním životem, a to, jak to dopadne, zjistíte tím, že si tuto knihu přečtete. Ze zdánlivě jednoduché zápletky se vyklube příběh, který umí vyděsit, šokovat a rozhodně zaujmout. Při čtení komiksu jsem si vzpomněl na jednu repliku z Twin Peaks: ,,Sovy nejsou tím, čím se zdají být.“
Dost mě štve, že jsem se k tomuhle komiksu dostal až teď, protože kdybych věděl, že u nás vyšel ve vymazlené limitované edici, tak už bych ji měl doma. Co se mi taky na knize hodně líbí je vazba. Je totiž bez přebalu, takže když knihu čtete, nesklouzává vám z ruky. A ti, co si potrpí na to, aby se jim přebal náhodou nezmuchlal, tohle tím pádem řešit nemusí. Teď přesně nevím, na jakém webu jsem pročítal komentáře, kde si lidé stěžovali na cenu komiksu. Poměr cena za počet stránek je tragická, prý. Nezlobte se na mě, ale 350 Kč za 112 stránek, krásnou pevnou vazbu a nevím jaký přesně typ papíru je použitý, ale na omak je rozhodně pevnější než například u paperbacku The Walking Dead, je ta cena více než adekvátní.
Jsem strašně rád, že Comics Centrum tenhle komiks vydalo. Dostal se mi do ruky parádní gotický hororový komiks, u které jsem se při čtení dokonce vylekal. Kresba Richarda Corbena je nepřekonatelná, a tuhle knihu přečtete jedním dechem. Po dopsání těchto řádků se těším, jak si lehnu na gauč, dám si svoje oblíbené espresso a komiks si přečtu znovu.
Autor článku: Václav Cífka
Za mřížemi je život snazší
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Jsou to tři dny, co jsem svému synovi, kterému je 1 rok a 4 měsíce, četl Lvího krále od Disneyho. Ve své jednoduchosti je to v podstatě úžasný příběh o tom, jak mládě poruší pravidla, doplatí na to, zažije dobrodružství, vrátí se domů s ponaučením a vyhraje. I když tomu ten můj prcek nemohl pořádně rozumět, stejně vydržel neusnout, dokud jsem knihu nedočetl. A proč to nyní srovnávám s knihou Smečka z Bagdádu? Je to kniha, která vás upoutá tak, že i když vám je např. 14, 15 (doporučený věk pro tuhle knihu je 16 let) a nepochopíte všechny politické podtexty a narážky, určitě se od ní nebudete moci odtrhnout. Pro ty starší je to komiks, který když si přečtete, možná se nad ním pozastavíte, možná si ho přečtete víckrát, ale hlavně si uvědomíte, že vlastně žádné problémy nemáte. Alespoň takhle tuto knihu vnímám já. To, že musím chodit do práce, na vedlejšák, platit hypotéku, účty, starat se o rodinu atd... je po přečtení této knihy to nejmenší, a to, že mám kolem sebe zdravou rodinu, je tou největší odměnou.
Smečku z Bagdádu napsal Brian K. Vaughan. Po přečtení knihy jsem pochopil, v čem je síla jeho psaní, a proč je od roku 2015 v komiksové síni slávy. Dialogy píše tak, jako by opisoval konverzace z běžného života. S postavami se okamžitě ztotožníte, a díky tomu vás každá další stránka pohlcuje víc a víc. Ono je totiž jedno, jestli autor píše sci-fi, fantasy, drama... ale pokud jsou postavy špatně napsané, tak málokoho bude kniha bavit. U Vaughanova psaní najednou zjistíte, že když někdo ublíží vaší oblíbené postavě, jako by ublížil vám. U Smečky z Bagdádu jsem musel dvakrát na chvíli knihu zavřít, protože jsem zjistil, že to, co se odehrává v knize, mi není lhostejné, a že je to najednou jako bych příběh těch postav prožíval já. Takhle moc autorů psát neumí. Když jsem zjistil, jak parádní autor to je, začal jsem googlovat, co všechno napsal, a co je to za člověka. Tenhle ne až tak vysoký, plešatý sympaťák stojí také např. za scénáři k epizodám seriálů Ztraceni a Pod kupolí nebo k filmu Roundtable. Pracoval na spoustě věcí pro DC, Marvel, Vertigo, Dark Horse Comics, blablabla. Tohle není nic nového, neboť na internetu o něm vygooglujete spoustu věcí. Ale proč to zmiňuji? Abych poukázal na to, že tohle není nějaký nováček v komiksovém univerzu, někdo, kdo se teprve hledá, ale autor který si opravdu zaslouží vaši pozornost. To, co jsem měl možnost od něj číst, nemělo hluché místo. Kolikrát se mi stane, že když čtu beletrii, ale i komiks, tak bych u některých autorů vyškrtal 20–30 zbytečných stránek, ale od Briana bych nevyškrtal nic. Když jsem začal googlit, co všechno Brian napsal, přišel jsem na knihu Pride of Baghdad. O to víc mě potěšilo, že ji v roce 2010 vydalo Comic Centrum pod názvem Smečka z Bagdádu.
Předtím, než se pustíte do samotné četby, tak vás chci upozornit na jednu věc. Přesto, že kniha má zápletku, která na první dojem působí jednoduše, tak jednoduchá není. Ono putování lví smečky osvobozené po bombardování ze zoo v Bagdádu, které spisovatel napsal podle skutečné události z roku 2003, tak veselé jako Lví král rozhodně není, i když se na něj v pár výjevech odkazuje. Při čtení jsem si vzpomněl na knihu Cormaca McCarthyho Cesta. I když jde o něco diametrálně odlišného – kniha je založená na rozhovoru otce se synem. Přes všechny ty hrůzy, které prožívají, jsou dialogy psány lidsky, jako by kolem nich nic neexistovalo a svět byl v pořádku. Přesně takhle vnímám i smečku lvů psanou Vaughanem. Svět v Bagdádu kolem nich rozhodně v pořádku není a oni stále putují za vysněnou svobodou. A rozhovor mezi lvíčetem a jeho rodiči je psán tak, že se vlastně nic neděje. Jenže co si budeme nalhávat, v zemi, kde zuří válka, nic jako svoboda nebo krásný život není, a ani být nemůže. To, jak jejich putování dopadne, musíte zjistit sami. Nebude to lehké, ale pro čtenáře poutavé, a věřte mi, od knihy se neodtrhnete. Posledních několik stránek je opravdu hodně emotivních. Měl jsem husinu a dost mi bušilo srdce. Tohle opravdu není Lví král. Ono totiž jak v knize, tak i v běžném životě se vám může během několika sekund obrátit celý svět naruby.
Další důvod, proč knihu nepustíte z ruky během čtení je kresba. Do teď jsem o ní nepsal, protože to je ta pomyslná třešnička na jednom z nejlepších dortů, které mám v knihovně. Brian si pro tuhle knihu vybral Nika Henrichona. Abych řekl pravdu, tak přesně nevím, jak kresbu popsat z hlediska techniky, ale o tom, jak na mě vizuálně zapůsobila, bych mohl psát donekonečna. Ze začátku působí docela dětinsky, i když to taky není správný výraz. Jenže stránku po stránce se vám začne víc a víc otevírat pusa dokořán. Už kvůli jedné dvoustraně s tanky stojí za to si tu knihu přečíst. Kreslíř na jednotlivých stránkách krásně vystihuje atmosféru toho, co autor píše. Čím víc jsem se blížil ke konci, tím byla kniha temnější, a měl jsem čím dál tím větší strach o vlastní život a svobodu.
Když si vezmu, že komiks u nás vyšel před sedmi lety, jsem sám na sebe naštvaný, že se mi dostal do ruky až teď. Kdybych si tenhle komiks přečetl už tehdy, mohl jsem se nad některými věcmi během těch let v klidu povznést a říct si, že se na světě stávají i horší věci a tolik to ,,nehrotit“. Knihu CC stále nabízí jak v broži tak v pevné vazbě. Věřte mi, že i když váháte s koupí a upřednostníte brož, přesto, že 200 Kč fakt není nic tragického, tak si stejně po přečtení objednáte knihu ve vazbě do knihovny. Na druhou stranu, brož je skvělá, když jste mladí a máte omezené kapesné. Co bych za to dal, kdybych si mohl komiksy dovolit už ve čtrnácti...
Autor článku: Václav Cífka
Superpalice
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Myslím, že nejlíp bude, když vám povím pár prvních pocitů po přečtení první publikace Černé palice.
Černá palice – zcela nenormální superhrdinský comics
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
V minulém článku jsme v rychlosti prolétli úžasnou a rozmanitou tvorbu Jeffa Lemirea a zjistili, že kromě autorských věcí se věnoval superhrdinskému komiksu pod velkými značkami a snažil se tenhle skoro přežitý žánr úspěšně inovovat. Výsledkem jeho snažení je série Černá palice, které se budeme věnovat dneska.
Černá palice nás přivádí na klasickou americkou farmu, stojící na obrovském pozemku. Do vesnice se můžete dostat jen autem nebo si na to musíte vzít na víkend volno. Za velkým domem pak máte ještě větší stodolu. Na první pohled tady všechno vypadá normálně, přestože tohle místo má do normálnosti hodně daleko. A není to tím JAKÁ je to farma, ale KDO na ní žije. Na tohle místo se totiž po jistých událostech, které se odehrály před deseti lety, uchýlilo několik superhrdinů.
Nejlepší cesta, jak poznat Černou palici je poznat právě výše zmíněné hrdiny. Prvního poznáváme staršího muže ostrých rysů, který i přes svůj věk není žádné ořezávátko. Jeho jméno je Valda Darda (v originále Abe Slam). Byl jedním z prvních hrdinů, kteří se v téhle fiktivní historii objevili, a jeho jedinou schopností bylo pevné odhodlání a pěsti. Jde o jasnou parafrázi Kapitána Ameriky a dalších hrdinů, kteří nemají žádné superschopnosti ani miliardy, které by jim v boji se zločinem pomáhaly. V jeho postavě pak vidíme mimo jiné jasné odkazy na Daredevila. Je to také asi jediný obyvatel farmy, který si říká, že důchod a vyhnanství nemusí být zase tak špatné, hlavně pokud na to nejste sami.
Další hrdina už rozhodně tak normální jako Valda není, a tomu napovídá i jeho jméno Plukovník René Bizár (v originále Colonel Weird). Starý muž v prapodivném skafandru, pro kterého hmotné předměty ani zdi neznamenají překážku a jehož zdravý rozum se pravděpodobně ztratil v místě, kam se podle svých slov neustále vydává – v Paravesmíru. Paravesmír je zároveň něco, co spojuje tuhle postavu například se Supermanem, ale jeho inspiraci najdete například i v klasické postavě Dana Darea, a díky jeho minulosti také v Dr. Manhattanovi. Stejně jako každý i on má za sebou tragickou historii, která ho na první pohled připravila o rozum, ale vše nemusí být tak jak vypadá.
Nejsnadnější bylo v češtině pojmenovat Madam Vážku (v originále Madame Dragonfly), což ulehčil fakt, že má křídla jako vážka. O této postavě toho příliš prozradit nemohu, ale jedno je zřejmé. Jedná se o Lemireovu reakci na všechny hrdiny, kteří praktikují magii. Nejvíc pak v Madam Vážce poznáme postavu DC Comicsu Enchantress, a k DC se váže i její minulost. Madam Vážka se pohybuje spíš v ústraní, ale jakmile se rozjede, tak to stojí za to.
Co se odkazů týče, jsou nejsnadněji rozpoznatelné u postavy Barbufouna (v originále Barbaliena). Marťanského válečníka, který byl vyslán na zemi, aby sbíral informace k marťanské invazi, ale nakonec se vše semlelo trochu jinak a z Barbufouna se stal hrdina, který až na drobné rozdíly vychází z Martian Manhuntera. Podobně jako u Valdy Dardy je i u Barbufouna zajímavá jeho současnost. K Barbufounovým problémům s lidskými emocemi, komplikovanými navíc faktem, že je gay, se přidávají pochybnosti o víře. Svými dialogy s knězem Lemire nenápadně pomrkává po některých slavných Supermanovských komiksech.
Nakonec to nejlepší... nebo nejhorší – Zlatuška Zlatonoška (v originále Golden Gail) je bezesporu postavou s nejpohnutějším a nejtragičtějším osudem. Jako mladá dívka získala od umírajícího čaroděje schopnost stát se při vyřknutí jeho jména hrdinskou verzí sebe sama. Zlatuška se okamžitě stala miláčkem Ameriky, a jak její civilní alter ego stárlo a měnilo se v utrápenou ženu, stále více ji lákalo unikat do mladého těla. Tedy až do osudného dne před deseti lety, kdy vyzrálá žena uvízla v těle devítileté dívky na farmě kdesi ve vidlákově. Z osudu Zlatušky je cítit obrovskou bolest. Její postava jasně odkazuje na Shazama z DC, ale také na všechny dětské a teenagerské hrdiny. Zároveň ukazuje, že všechno nemusí být tak růžové jak vypadá, a že pod pozlátkem se může skrývat cosi prohnilého.
A tady je máte, přátelé – partu nesourodých superhrdinů, přinucenou žít pohromadě. Rád bych napsal, že Jeff Lemire stvořil dokonalou parodii na superhrdinský žánr, ale bohužel slovo parodie ve mě vzbuzuje představu smíchu a humoru. Černá Palice je ale jiná. Ukazuje nám superhrdinský žánr dospělým pohledem a v dospělém světě, kde každý čin nese následky. Ve světě, kde není nouze o lásku i úsměv, ale kde se mnohem častěji setkáte s bolestí a zklamáním. Vítejte v Černé palici...
Autor článku: Vojtěch Rabyniuk
Jeff Lemire – tak trochu jiný spisovatel
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Pokud se chceme bavit o komiksu Černá palice (v originále Black Hammer), nepůjde to bez představení jeho autora.
Jeff Lemire (čti Lemir) se narodil roku 1976 v Essex County v Ontariu. To je převážně farmářská oblast, kde je jedna farma a pak desítky kilometrů široko daleko nic, jen rovná silnice a hluboké lesy. To Jeffa a jeho tvorbu velmi ovlivnilo. Je samotář a má rád dlouhé procházky v hlubokých lesích. Někteří zlí jazykové dokonce tvrdí, že má jasné charakteristiky sériového vraha. V tom, aby se jím stal, mu brání jen psaní komiksů – a nutno podotknout, že brilantních.
Jeho prvním počinem byla roku 2005 komiksová novela Lost Dogs, vydaná vlastním nákladem ve spolupráci s nakladatelstvím Ashtray. Komiks vypráví o tragické cestě nepříliš bystrého, ale zato velmi silného muže na dno lidskosti a ke ztrátě všeho, na čem mu záleželo. Propad do hluboké deprese nečeká jen hrdiny komiksu, ale i jeho čtenáře. Lost Dogs si Jeff Lemire, stejně jako naprostou většinu svých autorských komiksů, i sám nakreslil. Ze syrové kresby Lost Dogs je jasně vidět, že jde o jeho prvotinu, ale i tak je zde dobře patrný autorův rukopis, který snoubí ostré hrany, smutek a popírání všeho prvoplánově líbivého.
K tématu muže, kterému se hroutí život a neúprosně upadá do depresí, se autor vrátil opět v roce 2016 prostřednictvím drsného komiksu Rváč (v originále Roughneck). Jeho příběh vypráví o bývalém úspěšném hokejistovi, který se proslavil především svými tvrdými pěstmi a nyní se v jednom kanadském maloměstě utápí v samotě a alkoholu. Z letargie a pomalého umírání ho vytrhne návrat jeho sestry pronásledované agresivním mužem. Sám je jednou nohou v kriminále a řeší otázku, co všechno je ochoten obětovat pro to jediné, na čem mu záleží.
Témata deprese a beznaděje provází Jeffa celou jeho tvorbou. Nejvíce jsou patrná v Lost Dogs, a také v komiksu, který ho dostal mezi špičku komiksových tvůrců – Sweet Tooth vytvořený pro imprint DC/Vertigo. Postapokalyptická odysea vypráví příběh mladého mutanta, který o všechno přišel, a jehož jediným přítelem a rádcem se stává drsný lovec. Ten ho provází ruinami světa i troskami lidskosti. Na konci jejich putování je ale čeká jen zmar.
Dále pak pro Vertigo Lemire napsal famózní sci-fi Trillium, ve které si pohrává s časem i kauzalitou, a které se odehrává zároveň v minulosti i budoucnosti.
Od Vertiga byl už jen krůček do DC universa a k Marvelu, kde se začal v posledních pěti letech výrazněji projevovat. I když tyto komiksy nedosahují kvalit jeho autorských počinů, jsou přesto jiné, nové a svěží v porovnání se současnými mainstreamovými superhrdinskými komiksy. A ostatně takové jsou všechny příběhy, které Lemire píše – jiné, nové a svěží.
Po tom všem už měl Lemire dost všech omezení velkých vydavatelů, jejich univers a dalších pitomostí (restartů, originů atd.) a rozhodl se, pod vlajkou Dark Horse, vytvořit komiks s vlastním universem.
Ten komiks se jmenuje Černá palice!
Autor článku: Vojtěch Rabyniuk
Při cestě Temnými hvozdy narazíte na horory od táborových ohňů
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Kanaďanka Emily Carrolová patří k mladým komiksovým tvůrcům, kteří na sebe upozornili v této dekádě. Comics Centrum teď vydalo její soubor pěti hororových povídek Temnými hvozdy. Ten v originále vyšel v červnu 2014, a od té doby získal už 15 ocenění (mimo jiné tři ceny od American Library Association).
Po přečtení pochopíte, že tato ocenění kniha nedostala jen tak z plezíru. Troufnu si tvrdit, že nic lepšího letos nevyšlo a asi už nevyjde. Temnými hvozdy je nekompromisní komiksový skvost. Carrolová úžasně uchopila tento formát, vyhmátla jeho podstatu a čtenář jásá.
Jasně, způsobů, jak „správně dělat komiks“ je více, ale já rozhodně souzním s Carrolovou. Její příběhy jsou na hony vzdálené komerční velkovýrobě, přesto nejde o těžce stravitelnou avantgardu a intelektuální snobárnu. Scénáře příběhů jsou v harmonii s výtvarnou stránkou, což ve výsledku tvoří komiks, po jehož přečtení pár vteřin zaváháte, posmutníte, pak začnete číst znovu a opět se vám v žaludku usadí přívětivé teplo a v zátylku příjemné mrazení.
Co Temnými hvozdy nabízí? Pět plnokrevných hororů, poetický úvod a znepokojivý epilog. Strašidelné příběhy se rozkračují mezi romantizujícími krváky, duchařinou a děsivou vyprávěnkou, kterou můžeme charakterizovat slavným nápěvem „...a červi se rozlezou...“
Vzpomínáte si, jak jste jako malí slýchávali u táboráku (ve stanu, v chatce nebo kdekoliv jinde po setmění) strašidelné historky, které se zaručeně staly? Byly prosté, mrazivé a člověk pak raději kroutil nohy, než aby šel sám čůrat do míst, kam světlo nedosáhlo. Tak přesně z tohoto ranku jsou i Temnými hvozdy – mají stejný styl, strukturu a chladnokrevnost.
A teď přijde to nejlepší – výtvarná podoba, jakou Carrolová těmto hororům vtiskla! Každý příběh pojala trochu jinak, panely jsou někdy pevně zakotvené, jindy lítají stejně jako emoce, které právě prožívají postavy v knize. Barvy všemu dodávají atmosféru, která vás donutí dýchat jen ve chvílích, kdy to opravdu potřebujete k životu.
Chcete-li mít klidné sny, neudělejte stejnou chybu jako já, a před spaním sáhněte po něčem méně drásajícím (když mám zůstat u Comics Centra tak třeba po Talbotovi, Corbenova Poea taky nedoporučuju). Nebo to můžete risknout. Pak se však nedivte, když se ráno probudíte s divným pocitem, že jste ve spánku snědli tarantuli. To jsou ty prázdné pohledy zoufalých postav, které se vám ze stránek tohoto komiksu překopírovaly do snů a teď vás šimrají v žaludku.
A už mě omluvte, při psaní jsem na Hvozdy dostal znovu chuť, tak si jdu číst.
Autor článku: Martin Šinkovský
Před Hellboyem za Hellboyem nikdo nesmí stát. Ale stojí! Ú.P.V.O. – část 2
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
První book Ú.P.V.O.: Dutozem a další povídky (Comics Centrum, 2008/B.P.R.D.: Hollow Earth, Dark Horse 2002) a druhý Ú.P.V.O.: Duše Benátek a další povídky a další povídky (Comics Centrum, 2013/B.P.R.D.: The Soul of Venice & Other Stories, Dark Horse 2003) jsou samostatné příběhy, ve kterých Mignolovy charaktery z Ú.P.V.O. dostali na hraní jiní autoři. Ne, že by Mignola zahálel, pár povídek si nakreslil, pár napsal, ale především jde o testování, co lze s Abem Sapienem (to je ten rybí člověk), Liz Shermanovou (někdy to umí s ohněm) a Rogerem (týpek, ve kterém se krve nedořežeme) lze rozehrát. Tím pravým startem série je až třetí book Ú.P.V.O.: Žabí mor (Comics Centrum, 2015/B.P.R.D.: Plague of Frogs, Dark Horse 2004). Mike Mignola vyskočil do scénáristické sesle, kresbu si vzal na starosti převážně Guy Davis a série Ú.P.V.O. navázala na pátý book Hellboye. Ony ty žabičky v Hellboyovi nebyly myšleny jen pro pár polárníků a Rasputin se nezaměřoval pouze na Hellboye. Třetím bookem Ú.P.V.O. získává souvislou dějovou linku, na které staví. Od čtvrtého booku si Mignola vzal na pomoc se scénářem Johna Arcudiho. Coloring má na starosti Dave Stewart, který už léta ladil barevnou paletu u Hellboye. Tým je to báječný. Při otevření libovolného booku na první pohled poznáme, že jde o knihu z Hellboyova universa. Vizuál kluci drží vážně skvěle.
Celkově má žabí série Ú.P.V.O. 16 booků. Tři booky jsou retrospektivní, vrací se do let 1946–1948, tedy do začátků organizace Ú.P.V.O., dva první jsou na rozehřátí a zbývajících jedenáct knih jsou „žabičkové“. Nu a teď přišel čas na staré dobré teleshoppingové „A to není všechno, přátelé!“ A je o tak! Po vyřešení žabiček přichází peklo na zemi. Doslova. Další nálož pořádného čtiva je série B.P.R.D. Hell on Earth, která vychází do dnes. Zatím vyšlo 15 knih. Masakrální. Přeloženo do sešitového jazyka, tak Ú.P.V.O. se v říjnu 2017 dostane na jubilejní 150. sešit. Velká gratulace! Po skoro 25 letech od vydání prvního dílu Hellboye mohu bez nadsázky říci, že Mignolova jednoduchá myšlenka o týpkovi z pekla, který mlátí potvory (ideálně opičky), se rozrostla v bohaté a skvělými příběhy naducané universum, které série Ú.P.V.O. řádně vyplňuje a má nepřímý vliv na děj Hellboye. Dobré je, že cross mezi sériemi není tak významný. I bez znalosti události v kontinuálně vydávané sérii se orientujete. Sice o kousek hůře a příběhy Hellboye ztratí na své komplexnosti, ale jde to. Na druhou stranu bez znalosti Ú.P.V.O. budete ochuzeni o zatraceně dobré čtivo. A to je škoda! Comics Centrum vydalo před pár týdny dotisk prvního a druhého dílu. Za mne jasný adept na krásný vánoční dárek, který by měl potěšit nejen fanouška komiksů.
Díky Comics Centru zná i český čtenář Pekelné knižnice. Jde o kolosální knihy (nejen formátem), které obsahují čtyři booky. Mé nijak skromné přání je, aby i v českém jazyce vyšlo souborné vydání Ú.P.V.O. stejně tak, jak vyšlo u Dark Horse. Jenže to chce projevit více zájmu čtenářů. A termín „více zájmu“ si přeložte jako „více prodávat.“ A „více prodávat“ znamená alespoň dvakrát tolik, než je to teď!
Děkuji za Váš čas a snad Vás článek inspiroval ke skvělému vánočnímu dárku. Jo, řeč je stále o Ú.P.V.O. Nebo o Zámku a klíči. Nebo o Hellboyovi. Anebo o komiksu Baltimore. Hmmm, nejlepší by bylo koupit všechno a na dva týdny se s dostatečnými zásobami jídla a dřeva zavřít na chatě.
První část článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Před Hellboyem za Hellboyem nikdo nesmí stát. Ale stojí! Ú.P.V.O. – část 1
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Úřad paranormálního výzkumu a obrany (zkráceně Ú.P.V.O.) je natolik spjat s postavou Hellboye, že v první části si nevyhnutelně budeme muset o Hellboyovi alespoň základy říci. Duchovního otce Helboye a Ú.P.V.O. Mika Mignolu tentokrát vynechám. Kdo nezná, tak si prosím zapamatujte jméno, kdo zná, tak ví. Jestliže se v budoucnu vrhnu na článek o Hellboyovi, tak se o Miku Mignolovi rozepíši. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí.
Komiksová série a vývoj charakteru Hellboye se dá rozdělit do několika části. Pro plynulé naskočení do série Ú.P.V.O. je pro nás podstatných prvních pět booků Hellboye. Už v prvním díle Hellboy: Sémě zkázy (Calibre Publishing, 2002/Hellboy: Seed of Destruction, Dark Horse, 1994) je Hellboy součástí tajné vládní organizace Ú.P.V.O., která zaměstnává agenty se zvláštními schopnostmi. Zjednodušeně se dá prvních pět booků popsat jako superhrdinská týmovka, ovšem s jedním velkým ALE, které sérii Hellboy udělalo jedinečnou. Mimo specifickou kresbu jde o komorní, hororový příběh protknutý mystikou a mytologií odehrávající se v naší současnosti. To byl v porovnání s tradičníma supertýmovkama od DC nebo Marvel nový přístup. Mike Mignola funguje jako houba, která do sebe nasává příběhy a následně je automaticky zakomponovává do svých komiksů. Na tomto poli je nepřekonatelný a jestliže Vás Hellboy minul, tak vřele doporučuji. A jestliže jeden příklad na přesvědčení nestačí, tak doporučuji sérii Baltimore.
První etapa Hellboyovi pouti na našem světě končí pátým bookem Hellboy: Červ dobyvatel (Comics Centrum, 2008/Hellboy: Conqueror Worm, Dark Horse, 2002). Během pěti booků se Hellboyovi kolegové z Ú.P.V.O. stali natolik živými charaktery, že na sebe začali strhávat příliš čtenářovi pozornosti a naopak Hellboy měl méně prostoru, než bylo třeba. Proto se na konci pátého dílu Hellboy s Ú.P.V.O. rozloučí a pokračuje ve své pouti bez svých kolegů. V příběhu je odchod nenásilný a má logiku. Tím se ze série Hellboy stává zaslouženě opět příběh o Hellboyovi a my dostáváme na stříbrném podnose novou sérii ze světa Hellboye... bez Hellboye.
Pokračování článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
V Temných hvozdech na pasece žížalu nechytíš
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
A jedeme dál, knihovny se začínají prohýbat! Leckdo zvažuje nákup další knihovny, jiný zvažuje knihovnu na míru, aby kvalitní čtivo mělo své místo. A bude ještě hůř, to mi věřte. Dalším cenným, a u nás ne zas tak známým kouskem, který pro nás vydává Comics Centrum, je znepokojivý hororový komiks Temnými hvozdy.
Nedávno jsem psal článek o sérii Zámek a klíč, ve kterém jsem se zmínil o jednodušším rozdělení hororů. Na jedné straně máme klasické s megapotvorou masakrující bezbrannou tlupu humanoidů, na druhé straně psychologické horory, kde je zlo neslyšeno a neviděno, jen v pozadí terorizuje. Do druhé skupiny patří komiks Temnými hvozdy. Můžete se už teď těšit na pět znepokojivých příběhů v nádherné kresbě s ručním letteringem, který ji dokresluje. A komiksově zpracovaný úvod a závěr. Ani jeden z příběhů není jednoznačně uzavřen, a na čtenáři zůstává, jak si jej vyloží. Jestliže si mohu dovolit připodobnění z českých luhů a hájů, tak z příběhů v knize Temnými hvozdy mám podobný pocit, jako z Kytice od Karla Jaromíra Erbena.
Do Temných hvozdů nás pozvala mladá autorka Emily Carroll (1983) narozená v Londýně, ale pozor, nejde o Londýn v UK, ale o Londýn v Kanadě. Své komiksy nejen píše, ale i kreslí a její doménou není klasický papírový komiks, ale své práce zveřejňuje zdarma na svém webu. Mrkněte se sem, mimo komiksů najdete i její ilustrace. Nejnovějším počinem jsou krátké příběhy ze světa počítačové hry Fallout. Počítačové hry vůbec Emily Carroll baví, možná její těžko zaměnitelnou kresbu znáte z interaktivní adventury The Yawhg (2014) a pochopitelně svůj kreslířský talent uplatnila i v knize pro děti Baba Yaga's Assistant od Mariky McCoola (2015).
Komiksem, který se stal na webu senzací, je povídka O jeho zbrocené tváři (His Face All Red, 2010). Mrazivý příběh o dvou bratrech, který pro mě odkazuje na biblického Kaina a Ábela, se dostal pod kůži internetovému publiku a z Emily Carroll se stala přes noc temně zářící hvězda. V roce 2011 byla povídka oceněna cenou Joe Shuster Award. Tištěná kniha pojmenovaná Temnými hvozdy (Through the Woods), která mimo známé povídky O jeho zbrocené tváři obsahuje další čtyři speciálně pro knihu napsané a nakreslené příběhy, vyšla v roce 2014, a aby se neřeklo, tak v následujícím roce získala Eisner Awards, Ignatz Award a British Fantasy Award. To je slušné, což?
Českému vydaní od Comics Centra je věnována zvláštní péče. Především jde o zachovaní originálního letteringu, aby kniha neztratila svoji atmosféru. Viděl jsem pár stránek a musím říct, že práce se povedla na výbornou. Vskutku nečekejte, že text je pouze vyretušován a vysázen Arialem. To by u Comics Centra neprošlo. Kniha vychází v o ždibec menším formátu než je originál, ale nebylo by to Comics Centrum, aby pro nás něco nepřidalo. Místo měkké vazby bude vazba pevná, na obálce bude ražby plný les. Božácký.
Můžete se začít těšit na 208 stránek nevšedního a mrazivého komiksu, který se na podzim bude krásně číst uprostřed hvozdů na chatě se sklenkou vína a s hořícím krbem. A když není chata, tak vyhřátá postel bude taky fajn. Užijte si to!
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Neformální setkání fanoušků - Comics Centrum Club - C3
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Milí fanoušci, připravili jsme pro vás neformální setkání se dvěma zajímavými zahraničními hosty a oznámení naší poslední letošní novinky.
Číst dál: Neformální setkání fanoušků - Comics Centrum Club - C3
007 o 006 kapitolách aneb Velkolepý komiksový návrat Jamese Bonda
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
OK, na úvod si uděláme jasno. Všichni ti, kteří neznají postavu Jamese Bonda, mohou přestat číst, protože na tento článek kliknuli omylem. Pro ostatní by byl nějaký historický vhled asi nošením vynálezu na pracovní stůl samotného Q.
Abychom se takhle na úvod rozehřáli, kdo je váš nejoblíbenější filmový představitel Jamese Bonda? Na konci článku prozradím svého favorita.
Filmy s Jamesem Bondem známe, víme taky, že vycházejí z knížek Iana Fleminga. Máme tu ale také třetí formát - komiks. I tady se agent Jejího veličenstva objevil - a to už v padesátých letech minulého století. Černobílý strip v novinách Daily Express vycházel až do šedesátých let. Chápejte, bondovka vyprávěná po řádcích, to je slušný bizár. Česky tyto stripy vyšly ve dvou svazcích (v každém tři bondovky) u BB artu. Jasně, je to už skoro šedesát let, přesto nad kresbou Johna McLuskyho nemůžete jen tak domýšlivě odfrknout, jeho panely i po těch desetiletích pěkný šmrnc a odpich a jeho bond girls jsou pořád nádherné.
Do komiksu se Bond vrátil v devadesátých letech u nakladatelství Dark Horse, ale i nad těmito příběhy se zavřela voda. Nový život komiksovému Bondovi vdechlo v roce 2015 vydavatelství Dynamite a Comics Centrum o dva roky později vydává první z příběhů - VARGR.
U Dynamitů nechtěli nic nechat náhodě a ke scénáři přizvali komiksovou šajbu z největších. Warren Ellis (napsal toho tuny - Transmetropolitan, Planetary, Red...). Ellis vykouzlil původní příběh, který se samozřejmě drží předepsaného kánonu.
Z počátku se zdá, že přidělený úkol je pro 007 brnkačka, nic fatálního, jen taková nepříjemnost na jedno chladné odpoledne. Jak se ale příběh rozvíjí, atmosféra houstne a mrtvoly se kupí. První kapitola je expozice, kterou se musíte prokousat (možná i trochu odzívat), abyste se dostali k lahodnému krému smíchanému z krve a mozkomíšního moku padlých.
Výtvarníkem Vargru se stal oproti Ellisovi téměř neznámý Jason Masters. Ten se svého úkolu zhostil se ctí. Hodně si užíval nových kulek, které měl Bond k dispozici, a které se při vstupu do těla rozdělí na X dalších střel a zároveň toho, že Bond míří v podstatě jen do hlavy. Dost jsem ocenil i občasné staromilské rastrování a také panely, kdy se pozadí změnilo v jednu barvu, která určovala atmosféru. Tyto klasické komiksové postupy mají své nezničitelné kouzlo a jejich fungování je prověřené časem.
Masters naprosto skvěle zvládá akční scény, přestřelky, honičky. Nádherně umí vykreslit velké celky (zejména městskou zástavbu). U dialogových scén se projevuje určitá koženost, ale to si nejsem jistý, zda v tomto případě výtvarník neskládá poklonu McLuskymu, jehož Bond byl taky v určitých pasážích tak nějak jalový. Ale asi ne, co? Bond prostě takhle v komiksu může na někoho působit. Ještě se vrátím k příběhu. Přestože skvěle šlape a vše funguje a zapadá, mám k němu tři výtky. Nejprve délka příběhu. Přišlo mi, že by to mohlo být delší a zamotanější, ale na druhou stranu, jde o „první výstřel“, takže počítám, že v dalších se vše bude řádně zamotávat. Stejně tak věřím, že se zlepší i kvalita bond girls (tady byla jen jedna a ještě jen trošku). Třetí věc, která mě vyvedla z míry - Bond pije bourbon? Nemám nauku o tomto agentovi úplně v malíčku, ale tohle redneck pití mi k anglickému elegánovi nějak nesedí.
Jo, a nejlepší filmový Bond je podle mě Pierce Brosnan.
Martin Šinkovský
James Bond... Comics Centrum, protřepat a nemíchat – část 2
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
První Ellisův Bond se odehrává v současné Evropě, používá technologie blízké budoucnosti a přebírá po svém kolegovi na první pohled případ nehodný jeho kvalit. V Británii je nová levná droga pocházející z pevninské Evropy, která své uživatele velmi rychle zabíjí. Ale protože jde o Bonda, nečekejte scénář ve stylu Kriminálky Anděl. Staré moudro zní: aby hrdina mohl být dobrý, potřebuje mít pořádného protivníka. Žádné béčko, co si dřepí v kanále a chce se dostat k pár librám. A přesně takového protivníka Bond od Ellise dostal. K tomu si přihoďte typický britský humor a je jasné, že tohle nemůže dopadnou špatně.
Na kresbu si Ellis vyžádal Jasona Masterse. Popravdě, jeho jméno jsem viděl poprvé na obálce Bonda, takže jsem si ho trošku proklepl alespoň na dálku. Komiksy kreslí od roku 2010 převážně pro DC (Batman) ale zdá se, že jeho první pořádný komiksový počin je James Bond. A je dobrý. Jako fakt. Úvodní stránky v prvním sešitě, ve kterých nám je Bond představen, jsou neskutečně chytrá akční jízda. Netuším, do jaké míry do skladby panelů kecal Ellis, ale to co Masters nakreslil je boží. Právě tahle úvodní scéna mne přesvědčila, že komiks nebude stát jen na značce Bond, ale že to bude kvalitní čtivo. Sami uvidíte.
Druhý příběh (šest sešitů) Fantom (v originále Eidolon) opět napsal Ellis a nakreslil Masterson a je v něm představena ďábelská zločinecká organizace Přízrak (v originále SPECTRE). Zatím posledního příběhu Black Box se nově ujal scénárista Benjamin Percy a kreslíř Rapha Lobosco a tento měsíc vyšlo poslední šesté číslo.
České vydaní bude, jak bývá u Comics Centra zvykem, odlišné od originální americké verze. Když se podíváte na fotky kolem textu, tak vidíte jak vypadá US vydání. Co je patrné na první pohled, česká verze od Comics Centra bude mít odlišnou obálku. První sešit Jamese Bonda vyšel v USA s mnoha odlišnými obálkami a Comics Centrum vybralo jednu z vkusnějších variant. Druhou změnou je formát knihy a knihařina ve stejném stylu, jako tituly Zámek a klíč (matný přebal s parciálním lakem), tím se elegantně vyhne vzhledu originálu jako učebnice fyziky pro sedmou třídu.
Podtrženo a sečteno. James Bond 007: VARGR má na triku AAAčkový scénárista Warren Ellis, který má za sebou tuny komiksů, scénářů pro film a televizi i knih. Ať už máte rádi Flemmingovy knihy nebo filmy s Bondem, bude se Vám komiks líbit. A pokud Bonda extra nemusíte, pořád jde o skvělý špionážní thriller z naší současnosti. Nečekejte nesmrtelného a lehkovážného hejska, který v dešti kulek svádí vnadnou dámu. Tenhle Bond se bere vážně, přestože se britského humoru nevzdává.
První část článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
James Bond... Comics Centrum, protřepat a nemíchat – část 1
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Na začátku února 2017 Comics Centrum představilo svůj ediční plán a na září nám slíbilo komiks James Bond 007: VARGR. A nekecali. Září je tady a Bond v pátek 15. 9. vyjde.
James Bond. Fiktivní postava, kterou na začátku padesátých let minulého století představil v románu Casino Royale novinář a důstojník tajné služby britského námořnictva Ian Fleming (1908–1964). Své zkušenosti a fantazii přetavil do dvanácti knih a sedmi povídek o agentu Jejího veličenstva. James Bond. Špion, který v prvních knihách bojuje za studené války proti komunismu a až později se v rukou Flemingových následovníků postaví maniakálním vědcům žijícím v sopkách, s plány na ovládnutí světa. James Bond. 24 filmů, které převyprávěly všechny romány a část povídek Iana Fleminga. James Bond. Herec vždy pocházející z Velké Británie nebo jejích bývalých kolonií. Ať už jde o Seana Conneryho, který byl Bondem v prvních filmech (Dr. No, 1962) nebo o posledního Bonda Daniela Craiga (Spectre, 2015). James Bond. Filmy s minimem digitálních efektů. James Bond. I kdybyste žili v Ohňové zemi, víte o koho se jedná. James Bond. Značka, která i po více než 60 letech vydělává miliardy.
S komiksem James Bond koketoval už na začátku své kariéry. První román, Casino Royal, i přes Flemingovy výhrady, vycházel na konci padesátých let minulého století v britských novinách Daily Express jako komiksový strip (James Bond 007: Casino Royale, BB/Art, 2008). Z dnešního pohledu jde o dávnověk, který s moderním komiksem a moderním Bondem má pramálo společného. Do stejné kategorie patří i komiksy od Dark Horse z devadesátých let minulého století. Co nám zbývá? Ano, současnost. A Bondova komiksová současnost znamená Dynamite Entertainment, kteří se na konci roku 2014 spojili s Ian Fleming Publications na nových komiksových příbězích Jamese Bonda. A šli na to z ostra. První číslo nové pravidelné měsíční řady vyšlo na konci roku 2015 a k dnešnímu dni již čítá 18 čísel (tři booky). Mimo pravidelnou měsíční řadu vyšly samostatné příběhy James Bond: Hammerhead (šest čísel), 48 stránkový sešit Service, teď vychází James Bond: Kill Chain (bude mít opět šest čísel) a několik spinn-offů. Bond, který vydává Comics Centrum, je první kniha sestavená z měsíční řady.
První šestisešitovou sérii pojmenovanou James Bond 007: VARGR (ve staré severštině jde o výraz pro vlka, ničitele nebo zločince) napsal nejen komiksový scénárista Warren Ellis (1968). Důležité upozornění: neplést s Gartem Ennisem! Ellis i Ennis sice pocházejí z britských ostrovů, mají podobný věk, oba jsou profesí scénáristé, mají podobná jména, ale nejedná se o jednu osobu. Ellis je pološílený grafoman, který má běžně rozepsaných několik komiksových sérií a k tomu ještě beletrii a seriály. Z pravověrného komiksáře by po zaznění jména Ellis na první dobrou měl automaticky vypadnout Transmetropolitan a Planetary. Běžný člověk by mohl znát film Red o špionech ve výslužbě a jeho pokračovaní, která jsou natočena podle stejnojmenného Ellisova komiksu, případně seriál na motivy počítačové hry Castlevania, který píše pro Netfllix. Psaní Bonda Ellisovy nabídla přímo Ian Fleming Publications. Ellis si ale kladl podmínku, že bude psát své vlastní Bondovi příběhy – žádné adaptace existujících knih - a chtěl psát reálného Bonda, který by mohl existovat v našem světe a byl by stále člověkem, který, když dostane pěstí, tak mu poteče krev. A tak se stalo.
Dokončení článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
ŠEST – PĚT – ČTYŘI – tři – dva – jedna! Zámek a klíč – část 2
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Scénář k celé sérii napsal Joe Hill (*1972), který se narodil v americkém státě Maine. Maine... hmmm, teď by měl v duši milovníka hororů zuřivě zvonit zvoneček. Ano, Maine je rodným státem krále hororů Stephana Kinga. Pozor, malé odhalení... Joe Hill je pouze pseudonym. Jeho skutečné jméno je Joseph Hillstrom King a je synem krále hororů. Když se zamyslíme nad příběhem, tak je na něm patrný vliv knih jeho stále ještě slavnějšího otce. Dětští hrdinové čelí zlu, o kterém okolní svět nemá tušení. Aby dokázali přežít, musí se naučit nejen spolupracovat, ale začít si věřit a překlenout propast mezi dětským světem, ke kterému patří bezstarostnost a víra v zázraky, a světem dospělým, kdy je nutné se spolehnout na sebe a přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí. Dobrý základ, ve kterém strach z neznámého v rukou zkušeného zahradníka vyroste v jedinečnou květinu. Kdybyste chtěli po dočtení Zámku a klíče více Joe Hilla, mrkněte na komiks Plášť (Comics Centrum, 2016), který je komiksovou adaptací jeho stejnojmenné povídky. A kdybyste měli chuť na beletrii, tak doporučuji román Vánoční říše (originální název NOS4A2, 2013).
Kresbu a obálky má v rukou chilský kreslíř Gabriel Rodriguez (*1976). Pevná linka, gigantické oči, masivní brada. Lehce rozpoznatelná a parádní kresba. Tento rok vyšlo Gabriel Rodriguez Locke & Key Covers Artist’s Edition Portfolio, které obsahuje 12 pouze inkovaných tisků kreseb, převážně obálek, ve slušivých deskách. Rodriguez vystudoval architekturu, a bravurně vystřihl návrh sídla rodiny Zámkových – Klíčova. Mrkněte na předsádku libovolného booku. Zdá se, že během práce na Zámku a klíči se podařilo vytvořit silný autorský tandem, protože spolupráce Joea Hilla s Gabrielem Rodriguezem pokračovala i po dokončení série Zámek a klíč. Rodriguez ilustroval už zmíněný román Vánoční říše.
Zámek a klíč (v originále Locke & Key) v 37 sešitech vydalo americké vydavatelství IDW Publishing (2008–2013). Už od prvního sešitu bylo jasné, že bude mít úspěch. Náklad prvního sešitu se v USA prodal za jediný den. Pro mě je velmi sympatické, že Joe Hill měl od začátku rozmyšleno, co a jak chce vyprávět, a nesnažil se vytvořit nekonečnou sérii. Jednoduše 37 sešitů a konec zvonec, příběhu je konec. Mimo sérii vyšly pouze tři oneshoty – Open the Moon (2011), Grindhouse (2012) a Small World (12/2016), které na hlavní dějovou linku nemají vliv, ale zvídavý čtenář se dozví více o postavách a klíčích. V červnu 2016 IDW Publishing připravilo pro fanoušky Master Edition, která je v pevné vazbě, s nádhernými obálkami a jedna kniha Master Edition obsahuje dva booky. A jestliže máte rádi hry a kartičky, můžete si koupit hru Locke & Key: The Game pro 3–6 hráčů od Cryptozoic Entertaiment. Že nemluvím do větru by měla naznačit ocenění, která série Zámek a klíč získala. V roce 2011 Eisner Award, v letech 2009 a 2012 British Fantasy Award. U nás tato série získala čtenářskou cenu Fabula Rasa v kategoriích Nejlepší scénář roku 2015 a Nejlepší série roku 2015 a 2016.
Neváhejte a berte, dokud knihy jsou. Je to kříž, po všech čertech shánět vyprodaný díl za rozumnou cenu a ve skvělém stavu.
První část článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
ŠEST – PĚT – ČTYŘI – tři – dva – jedna! Zámek a klíč – část 1
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Hororová komiksová série Zámek a klíč neměla v českých zemích dlouho na růžích ustláno. Šest booků u vydavatelství Comics Centrum vycházelo šest let (2011–2016). V minulém roce se díky zájmu čtenářů v projektu kniha "Na přání“ podařilo vydat poslední dva díly. Proč v polovině roku 2017 na Zámek a klíč opět upozorňovat? Protože Comics Centrum připravuje druhé upravené vydání vyprodaného čtvrtého (opět s originální bílou obálkou) a dotisk pátého a šestého dílu. Ano! Ctěný čtenář bude mít neopakovatelnou možnost koupit sérii Zámek a klíč najednou. A to dnešnímu čtenáři přeji, pro mě bylo těch šest let utrpením. Nevíte, o čem to vlastně mluvím? Nevadí, proto jsem tady, čtěte dál.
Našimi hrdiny je rodina Zámkových, která už v prvním sešitě přijde o otce. Ovdovělé Nině se po ztrátě manžela zbortí její idylický a fungující svět, a i přesto, že se snaží, tak svou roli matky bez manžela nezvládá. Zapamatujte si, že když je Vám ouvej, tak chlast je dobrý sluha, ale zlý pán. Nejstarší syn Tyler přebírá roli hlavy rodiny a místo bezstarostné puberty přichází odpovědnost a ohromný pocit viny. Prostřední dcera Kinsey se uzavírá do sebe a na první pohled se zdá, že má vše na háku, ale to je jen povrchní pohled. Pro mě je nejzajímavějším charakterem nejmladší syn Bóďa, který díky svému dětskému vidění světa věří v kouzla a zázraky, které jsou za mantinely dospělého světa. Už na začátku druhého sešitu jsou naši hrdinové zranitelní, jako čerstvě vylíhnutá ptáčata. A to netuší, co se na ně chystá.
Zámkovi se snaží naučit žít bez otce a vrací se do města Lovecraft (poklona králi hororů Howardu Phillipsovi Lovecraftovi) na rodinné sídlo Klíčov, kde stále žije strýc Duncan. Tohle zvláštní jméno sídla má ale své opodstatnění. Jsou v něm poschovávány kouzelné klíče, které byly z pohledu Evropana před ne zas tak dávnými časy vykovány předkem rodiny Zámkových. Z pohledu Američana je to dávná minulost. S klíči to ale vůbec není jednoduché. Najít klíč je jedna věc, ale je třeba také najít patřičný zámek a zjistit, co klíč umí. V prvních třech knihách naši hrdinové najdou jen několik klíčů, ale od čtvrtého dílu se s klíči roztrhne pomyslný pytel. Kdybyste začali tápat, co který klíč umí, tak si dovolím upozornit na rejstřík známých klíčů, který je na konci knihy. Jeden z prvních klíčů je klíč Zjevný, který objeví skvělý Bóďa. Otevře pomocí něj dveře a jeho duch opustí své tělo a může svobodně prozkoumávat okolí Klíčova. Ale vše má svůj rub i líc. Do těla v době jeho nepřítomnosti může vklouznout jiný duch. Kdopak potom pozná, kdo uvnitř ve skutečnosti je? Je to pořád Bóďa, nebo zlý výrostek Hugo? Pro mě nejzajímavějším klíčem je klíč Lebeční, díky kterému můžete komukoliv z hlavy vytáhnout vzpomínky nebo pocity. Silný klíč, který může pomoci, ale i uškodit. Podle toho, kdo klíče drží v ruce. A tím se dostáváme k zápletce. Už od prvních stran je s rodinou Zámkových zlo, které neviděno a neslyšeno po klíčích touží.
Nedávno jsem byl na přednášce Vojty Rabyniuka a Jakuba Kvíze o hororových komiksech. Klukům se povedlo výborně vypíchnout úskalí komiksového hororu. Na rozdíl od filmu žánru nepomůže střih a hudba k vytvoření atmosféry. Na efektivní „lekací“ scény, kdy při sledování spadnete ze sedačky a při té příležitosti na sebe vyklopíte misku s bramborovými lupínky, můžete zapomenout. Na rozdíl od prózy alespoň periferně vidíte, co se stane za pár panelů. A-ha! Jak vytvořit hutnou atmosféru strachu? Tak hutnou, že se v noci budete bát jít po tmě na záchod? Podle kluků je tou ingrediencí, která z komiksu udělá báječný horor, zatraceně dobrý scénář. Souhlasím a konstatuji, že Zámek a klíč zatraceně dobrý scénář má. Série šesti knih je báječná jízda, i když s mrazivým pocitem v zádech.
Pokračování článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Baltimore – šlechtic hledající sám sebe
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Komiksovou sérii Baltimore, kterou píší Mike Mignola a Christopher Golden, nedávno ohlásilo Comics Centrum. Nejde o Lorda Baltimora, indiánského stopaře z filmu Butch Cassidy a Sundance Kid, nejde ani o příběh z města Baltimore v Marylandu v USA. Ale možná jde o potomka irského rodu Baltimorů, po kterých se město jmenuje. Lord Henry Baltimore, který je hlavním hrdinou komiksové série, je bývalým důstojníkem armád Dohody během první světové války. První světová válka začala tak, jak nám říkají učebnice dějepisu, ale ani náhodou neskončila porážkou Centrálních mocností. Jakpak to? Protože upíři. Masomlýnek zákopové války v Evropě je vylákal na bojiště, kde si pokojně hodovali na padlých. A možná by u toho i zůstalo, kdyby náš kapitán Baltimore nesekl kam neměl. Lépe řečeno do koho neměl.
Jestliže jste fanoušky Mika Mignoly neminula vás novela Baltimore or the Steadfast Tin Soldier and the Vampire, Bantam Books, 2007 (Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr, Triton, 2011), kterou Mignola s Christopherem Goldenem napsal a též bohatě ilustroval (přes 130 ilustrací). Kniha se stala základem pro komiksovou sérii, kterou začal vydávat Dark Horse v roce 2010, kdy začaly vycházet první sešity příběhu The Plague Ships. Vítejte do světa, kde lidské pokolení je nejen vyčerpáno několika lety první světové války, ale též narazilo na protivníka, který si z česneku nic moc nedělá a padlé mění v zombie. Žádná veselá podívaná, očekávejte ponurý příběh, ve kterém malý cínový vojáček bojuje proti mocnému nepříteli. Ale jak víme z pohádek Hanse Christiana Andersena, i malý zraněný vojáček dokáže velké věci. Pro mě jde o takový mix Války světů, Živých mrtvých, Lovecrafta a pochopitelně Drákuly. Takže přesně toho, co má Mike Mignola rád. Dnes už má Baltimore sedm booků, tento rok by měl vyjít osmý, pojmenovaný The Red Kingdom, a reálně se tím Baltimore v polovině tohoto roku dostane na 41 sešitů a 14 příběhů. Malá noticka – Baltimore nepatří do světa Hellboye. Je to samostatná série, která si jede ve svém vlastním universu.
Scenáristicky za komiksovou sérií bez výjimky stojí Mike Mignola s Christopherem Goldenem. Jestliže jste opravdovými fanoušky Mika Mignoly, tak jméno Christopher Golden znáte. Ano, to je ten pán, který napsal knihu Hellboy: The Lost Army, Dark Horse Books, 1997 (Hellboy: Ztracená armáda, Crew, 2000) a kterou Mignola pouze ilustroval. U druhé knihy Hellboy: Odd Jobs, Dark Horse Books, 2004 (Hellboy: Melouchy, Comics Centrum, 2005) už Mignola nejen ilustroval, ale napsal společně s Goldenem i jednu povídku. Takže je jasné, že oba společně pracují už jářku dvacet let a Golden se za ta léta na Mignolův styl naladil.
To stejné se dá říci o kreslířích. První čtyři booky kreslil novozélanďan Ben Stenbeck a jsem si jistý, že necvičené oko by se mohlo domnívat, že Baltimora kreslí Mignola. Ale kdepak, není tomu tak. Stejně jako Golden je i Stenbeck Mignolův dlouholetý komiksový kolega. Pracoval na sérii B. P. R. D. (Ú. P. V. O., Comics Centrum), Witchfinder, Lobster Johnson (Humr Johnson, Comics Centrum) a i k Hellboyovi se dostal (Hellboy and the B. P. R. D.: 1953). Zlomový pro Baltimora je pátý book, kdy se autoři hluboce zamysleli a zjistili, že navazovat na původní novelu a charakter už nelze. V prvních čtyřech boocích řekli vše, co bylo třeba říct, a tak odzoomovali od lorda Baltimora a jeho křižácké pouti. Na plný knedlík je změna patrná v šesté knize, The Cult of the Red King, která se poprvé vrací k událostem odehrávající se před příběhem původní novely. Změna konceptu s sebou nesla změnu na kreslířské sesli. Štětce se ujal Švéd Peter Bergting. Jeho styl navazuje na Stenbecka, ale když si odmyslím barevnou paletu, tak kresebně se Mignolovi vzdaluje.
Nu, máme se na konci října nač těšit. Děkuji za pozornost a přeji hezké ráno, odpoledne či večer.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Ediční plán 2017 - 2. překvapení
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Je to tady. Napětí stoupá, opona stoupá, tlak stoupá, virbl víří a my odhalujeme překvapení na druhé pololetí.
Svět Myší hlídky
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Dvorním vydavatelem Myší hlídky je malé americké vydavatelství Archaia, které v roce 2002 založil Mark Smylie, aby mohl dokončit svoji komiksovou sérii Artesia. V roce 2013 Archaiu koupilo vydavatelství Boom! Studios, které je sice vlastníkem, ale značku Archaia zachovalo. Boom! Studios se převážně specializuje na filmové nebo seriálové značky. Já je znám díky komiksům Adventure Time, což je podle mě naprosto boží seriál.
Základní řada Myší hlídky začíná už zmíněným Podzimem 1152, který v šesti sešitech vycházel v roce 2007. Seznámíme se se světem, ve kterém žije civilizace myší. Prostředí by se dalo přirovnat k našemu středověku. Na první pohled komiks zaujme čtvercovým formátem a nádherou kresbou. Jestliže stojíte o vysvětlení, proč čtvercový formát, tak tady máte obšírné vysvětlení. Čtverec není zvolen jen tak pro srandu myším... pardon, králíkům. Při zběžném prolistování si čtenář všimne další zvláštnosti. Zvířata v komiksu vypadají jako zvířata, ne jako humanoidi. To je v komiksu nezvyklé. Myslím, že pro Petersena muselo být obtížné umístit do lidského prostředí zvířecí postavy. Ale povedlo se mu to na jedničku. 
Z počátku mi dělalo problém poznat, kdo je kdo, protože naše hlava je připravena rozeznávat humanoidní tváře. Vizuálně mi pomohla barva srsti a plášťů, než jsem se začetl, a naučil se podle „hlasu“ poznat, kdopak to mluví. Druhý díl, Zima 1152, který se opět skládá ze šesti sešitů, rozjetý Petersen zvládl vydat v roce 2007 a 2008. Navazuje na první díl a protože už známe prostředí, tak se koncentruje na příběh myší, které v zimě potřebují zásoby. Třetí díl, Černá sekera, který právě vyšel v Comics Centru, se vrací k legendární postavě válečníka. U tohoto dílu se Petersen zasekl a šestidílný příběh psal a kreslil mezi lety 2010–2013. Čtvrtým dílem by měla být Mouse Guard: Weasel War of 1149, která se dle názvu vrátí k válce mezi myšmi a lasičkami. Čtvrtý díl Petersen oznámil už v roce 2009, ale zatím nezačal vycházet. Budeme si muset počkat.
Během práce na základní řadě Petersen oslovil komiksové kolegy, aby začali vyprávět „své“ příběhy o Myší hlídce. Tak vznikla nová řada Legends of the Guard. Jak nové příběhy zasadit do fungujícího světa a nenechat si rozbít svoji řadu? Inu, to člověk musí mít pod čepicí. Petersen posadil své myšáky do hospody, kde si vyprávějí příběhy. Ale ne ledajaké, každý příběh musí splňovat tři podmínky. Musí obsahovat jednu pravdu, jednu lež a každý z myšáků ho musí slyšet poprvé. A tak se stalo, že...
Mocný hlas vládkyně CC: „Lorde DemnoGu! Jasně jsem ti říkala, že o Legend of the Guard se nemáš rozepisovat. Věru, pamatuji si, jak jsem řekla, že stačí jen malá noticka.“
Lord DemnoG: „Ouch! Když mne to zrovna tak jde, mocná paní. Zrovna jsem chtěl psát o...
Mocný hlas vládkyně CC: „Ještě slovo a tu hlavu jednorožce, co jsem ti včera dala na hraní, ti vezmu. Vrať se k Myší hlídce a o Legendách už ani slovo.
Lord DemnoG: „Mrmli-bubli-mrmli-bubli.“
Mocný hlas vládkyně CC: „Mám dojem, že něco slyším?“
Lord DemnoG: „…“
Mimo řadu vyšla kniha Baldwin the Brave & Other Tales (2014). Jde o sborník krátkých příběhů, které Petersen v letech 2011–2014 napsal a nakreslil pro Free Comics Book Day. A pro ty z nás, kteří rádi kresby, vyšla v roce 2015 kniha Art of Mouse Guard 2005–2015. Jen se pokochejte. Jestliže se nechcete jen kochat, ale i vybarvovat, tak si můžete koupit kresby v černobílém provedení Mouse Guard: Coloring Book.
Myší hlídce se podařilo dostat i mimo svět knihkupectví. A to do světa her. První vlaštovkou je klasické, papírové RPG Mouse Guard Roleplaying Game. Představte si něco jako Dračí doupě. Na hře pracoval Luke Crane, který...
Mocný hlas vládkyně CC: „Lorde DemnoGu! Jasně jsem ti říkala, že o Mouse Guard Roleplaying Game se nemáš rozepisovat. Věru, pamatuji si, jak jsem řekla, že stačí jen malá noticka.“
Lord DemnoG: „Ahoj! Viděla jsi knížku Vítr ve vrbách, kterou Petersen...“
Mocný hlas vládkyně CC: „Ještě slovo a nepřijdeš jen o hlavu jednorožce, ale zavřu tě do sklepa, dva týdny neuvidíš denní světlo a budeš psát o historii Dark Horse. Říkám ti naposledy, vrať se k Myší hlídce!“
Lord DemnoG: „Bubli-mrmli-bubli-mrmli.“
Mocný hlas vládkyně CC: „Mám dojem, že něco slyším?“
Lord DemnoG: „…“
Možná jste si na konci prvního dílu všimli, že myši hrají ve sklepení deskovou hru pro dva hráče. Mne zaujala na první pohled a zdá se, že nejen mně, ale i dalších zhruba 1 200 přispěvatelů na Kickstartu, kteří Mouse Guard: Swords & Strongholds podpořili. Jde o jednoduchou strategickou hru, kterou dohrajete za 20–30 minut. Jak vypadá a jak se hraje vám David Petersen a Luke Crane ukáží tady.
Jo, a kdybyste si doma chtěli na zeď pověsit originální signované tisky, mrkněte na web http://www.mouseguard.net, který je zaměřen pouze na Myší hlídku.
První část článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Myšičko myš, pojď ke mne blíž...
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Mám rád komiksy se zvířátky. Mám rád Grandville, mám rád Želvy Ninja, mám rád i Duck Tales. A proto jsem se před několika lety pln zvědavosti a očekávaní vrhnul na první díl Mouse Guard: Autumn 1152 (Archaia Studios, 2007) ověnčený cenou Willa Eisnera, ale popravdě jsem byl zklamán. V minulém roce (2016) Comics Centrum vydalo Myší hlídku 1: Podzim 1152 a Myší hlídku 2: Zima 1152. Po přečtení druhého dílu, který opět získal cenu Willa Eisnera, jsem byl nucen změnit názor, a myšáky si zamiloval.
Je totiž vidět, že scenárista a kreslíř David Petersen (*1977) ví co dělá, a Jan Kantůrek mu zdatně sekunduje libozvučným českým překladem. Nu, považte, přeložit myšáka Saxona, který je Petersenovým myším alter egem, jako Straše... není to krása? A i teď pracuje ostošest, neboť třetí díl, Myší hlídka 3: Černá sekera, který dostal v roce 2014 Harvey Awards, vydá Comics Centrum na začátku června 2017.
Kdo je David Petersen?
Autor Myší hlídky David Petersen je tajemný jako hrad v Karpatech. Podařilo se mi pouze zjistit, že se narodil v USA, žije v Michiganu, kde vystudoval univerzitu a tento rok mu bude krásných 40 let. A to je asi tak všechno. Ale! David Petersen je neuvěřitelně aktivní na svém facebooku a ještě více šlape do pedálů na svém blogu a youtube kanálu. Pravda, o jeho soukromém životě se nedozvíte nic, ale zato víte, na čem a jak pracuje.
Pár dnů jsem si četl jeho blog a dospěl jsem k soukromému názoru, že David Petersen ve světě Myší hlídky už léta částečně žije. Proč si to myslím? Jeho jediným komiksem je Myší hlídka. Mimo Myší hlídky ilustruje knížky pro děti. Co z toho vyplývá? Inu, David Petersen není profesí komiksový autor. Nechápejte mě špatně. To že nejde o autora komiksů neznamená, že by jeho práce byla špatná. V jeho případě je to právě naopak. Svoji, řekněme nezkušenost, díky tvůrčí svobodě a kreslířskému talentu přetavil v unikátní práci. Není vázán termíny, nejde mu o živobytí a dělá to, co ho baví. Je běžné, že komiksový autor si kreslí studie svých postav. 
Pro příklad nemusím chodit daleko, stačí z knihovny vytáhnou české vydaní Hellboye (Mike Mignola) od Comics Centra a najdu na posledních stranách Mignolovi kresby. Ale ukažte mi autora, který si z papíru modeluje postavy, prostředí a nástroje, které pro ilustraci knih nebo pro Myší hlídku potřebuje. Nevěříte? Fajn, tady si stáhněte PDFka myší, vytiskněte si na své tiskárně, chopte se nůžek a lepidla a za pár hodin máte svoji Myší hlídku doma. Překrásný příklad DIY pro fanoušky. Pro mě tohle není. Dejte mi do ruky papír, lepidlo a nůžky a po třech hodinách intenzivní práce vznikne vysoce hořlavá koule a nůžky budu mít zaražené v palci u nohy. Pro nás, fanoušky Myší hlídky, to znamená, že dostáváme kreslířsky vymazlený komiks, ale na další díly Myší hlídky čekáme dlouho... vážně dlouho.
Přemýšlel jsem nad tím, proč David Petersen zvolil pro Myší hlídku komiksové médium a nevrhnul se do ilustrované knížky. A mám za to, že chtěl to, co vidí ve své hlavě, předat čtenáři v jednoznačné podobě. Absolutní kontrola nad dílem je podle mě kouzlo média komiks, a proto jej mám rád. 
Z dětských knížek stojí za zmínku Petersenem ilustrovaná knížka The Wind in the Willows (IDW Publishing, 2017) od Kennetha Grahama (u nás vyšlo jako Vítr ve vrbách nebo Žabákova dobrodružství). Je to báječná knížka, která je v anglofonních zemích mezi caparty známá jako u nás třeba O letadélku Káněti od Bohumila Říhy. Ne tak překvapivě je to kniha, kterou měl Petersen rád jako malý kluk, a o něco překvapivěji jsem ji měl rád i já, protože malému lordu DemnoGovi ji v raném dětství z angličtiny překládala jeho krásná maminka. A dodnes si pamatuji, že jsem byl unesen, jak krásně byla ilustrována. Žabák je král! Takže bych si ji rád koupil v češtině, ale to by ji někdo musel vydat... no jo, koukám nahoru... mohl by ji „někdo“ vydat prosím? Nic? Nevěšme hlavy, třeba se vládkyně Comics Centra časem ozve. Pokusím se ji trochu vyprovokovat.
Pokračování článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Tomb Raider aneb jak Lara o kozy přišla – část 3
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Timeline - naposledy aktualizováno 10. 5. 2017
Přečtěte si první část článku zde.
Přečtěte si druhou část článku zde. 
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Fanoušci fanouškům
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Čtete rádi naše komiksy?
Rádi je doporučujete ostatním?
Chcete si je přečíst jako první?
Tomb Raider aneb jak Lara o kozy přišla – část 2
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Etapa druhá – dospělost. Square Enix, Crystal Dynamics, Dark Horse (2013 – současnost)
Přečtěte si první část článku zde.
I přes úspěšné tituly se Eidosu po finanční stránce nedařilo. Od roku 2004 byl Eidos několikrát prodán a nakonec jej v roce 2009 za 84 milionů liber koupila japonská společnost Square Enix. Tím získala i značku Tomb Raider a studio Crystal Dynamix. Po osmém díle Tomb Raider: Underworld (2008) si dámy a pánové z Crystal Dynamics řekli, že je čas připravit Laru pro novou generaci hráčů. A protože je moudřejší mít v ohni více želízek, tak mimo řadu Tomb Raider vydali samostatnou hru Lara Croft and the Guardian of Light (2010), ve které Laru sledujeme v izometrickém pohledu a hra je zaměřena na hru více hráčů. Osvěžující kousek. A i Tomb Raidera čekaly velké změny. Na novém díle pojmenovaném lakonicky Tomb Raider (2013) začali pracovat už v roce 2008 a oficiálně restart série oznámili v roce 2010. Hráč začíná s mladičkou Larou, která prožívá (a my společně s ní) své první dobrodružství. Crystal Dynamics se drží propracovaného level designu, Lara dostává do vínku minulost, emoce a příběh, na kterém pracovala i dcera Terryho Pratchetta – Rhianna. Netradičně jsou Lařiny ženské přednosti potlačeny a série se tím stává dospělejší. Načasování bylo skvělé, dvanáctiletý klučina, který na svém pidimonitoru či piditelevizi hrál v roce 1996 Tomb Raider, se jako statný třicátník rozvaluje na svém gauči u své gigantické LCD televize a hraje jako o život. Restartu Tomb Raidera se prodalo za 48 hodin milion kusů a nakonec se dostal na čtyři miliony. Ani druhá samostatná série Lara Croft nebyla zapomenuta, v roce 2014 se na pultech objevil druhý díl Lara Croft and the Temple of Osiris. Zatím posledním dílem restartované řady je výborný Rise of the Tomb Raider z roku 2015. Tomb Raider se dostal snad na všechny dostupné platformy a zabodoval i na mobilních zařízeních. Jednoduše se dá říct, že s Larou si dnes můžete hrát na čemkoliv.
V roce 2013 se Lara vrátila nejen do herního světa, ale i do našeho komiksového. Tomb Raider si za své vzalo vydavatelství Dark Horse. One‑shot Tomb Raider: The Beginning byl prequelem k restartované herní sérii. O scénář se postarala Rhianna Pratchett. Následovala první série Tomb Raider se třemi příběhy v 18 sešitech (2014–2015) a mimo řadu vyšla pětidílná minisérie Lara Croft and the Frozen Omen (2015). V říjnu 2015 na New York Comics Con ohlásil Dark Horse druhou sérii Tomb Raider II.
A tím se dostáváme k Tomb Raider Archives, které začal vydávat Dark Horse (listopad 2016 vyšla první kniha). Comics Centrum u nás vydalo postupně Tomb Raider Archivy S. 1-4 mezi roky 2017-2018. Nejde o žádné prcka, formát knih je stejný jako u familiárně řečeno Kolosálek. Archivy 1 například obsahují prvních 15 sešitů vydaných Top Cow. Bonusově dostaneme galerii obálek sešitů a první komiks s Larou, který v roce 1996 vyšel v britském magazínu Mean Machine a který nechal nakreslit výrobce herních konzolí Sega. Ti zkušenější z nás (tím míním, z pohledu dnešního teenagera, staří) již mají první příběh, Legenda o Medusině masce, načtený, ale to jim nemusí vadit, v první knize i tak dostanou pět nových příběhů. Druhý díl Archivů vyšel u Dark Horse v červnu 2017 a obsahovat sešity 16–24 a 26–34, součástí nebude sešit číslo 25 Endgame, který patří do obrovského crossoveru mezi postavami nakladatelství Top Cow, ale do děje Tomb Raidera nijak nezasahuje. Dohromady v Archivech vyšly jak u Dark Horse tak v Comics Centru čtyři knihy. Jedná se o zhruba 60 sešitů Tomb Raider the Series a Tomb Raider Journeys, které pokrývají celé období studia Top Cow.
Fanoušci Lary, ať již z konce devadesátých let nebo noví, kteří znají Laru z restartu, se mohou těšit z ultimátní kresby kreslířských legend a dobrodružné příběhy archeoložky Lary Croft.
Pokračování článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Tomb Raider aneb jak Lara o kozy přišla – část 1
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Lara Croft, hlavní ženská postava herní série Tomb Raider, se zrodila v hlavách Tobyho Gardema a Paula Douglase v britském herním studiu Core Design. První díl dnes už megaúspěšné herní série vyšel v roce 1996 pod hlavičkou Eidos. Ve své podstatě šlo o novátorský mix third‑person akce a dobrodružství Indiana Jonese. Lara je (stejně jako Indy) archeolog a stejně jako Indy pátrá po legendárních artefaktech. Na rozdíl od Indyho nemá klobouk a bič, ale místo toho má dvě ňadra dmoucí a rozkošnou prdelku v hnědých přiléhavých šortkách. To už sice u současné Lary neplatí, ale na svém počátku na ty své melouny slušné hrála. Kluci z Core Design jednoduše přišli s novým konceptem hry, který byl zaměřený na level design, akci, lehčí logické puzzle a… kozy. Myšlenka jednoduchá, ale skvělá. Jak se ukázalo, tak hráče zaujalo a bavilo ovládat vyvinutou slečnu v 3D prostředí, ve kterém se kamera dala nastavit do zajímavých úhlů. Lara je s námi již více než dvacet let a její život se dá rozdělit do dvou životních etap.
Etapa první – zrod a puberta. Core Desing/Crystal Dynamics, Eidos, Top Cow (1996–2008) 
Studio Core Design získal Eidos koupí distribuční společnost CentreGold v roce 1996. Vidíte? Stejný rok, kdy Core Design dokončili Tomb Raider. Eidos byl vlastníkem skvělých značek (Hitman, Commandos, Deus Ex, Legacy of Kain nebo Thief), ale dá se bez nadsázky říct, že nad vodou ho po dlouhá léta držel právě Tomb Raider. První Tomb Raider vyšel ve své době na většině herních platforem (Playstation, Sega Saturn, PC, N‑Gage, Pocket PC). Díky neotřelému nápadu a kozám se z Lary během pár měsíců stala superstar, která pomohla více startu Sony Playstation než dnes již zapomenutému gigantu Sega a jeho konkurenční konzoli Saturn. Kdo si dnes pamatuje Saturn, aha? A kdo má doma Playstation, aha? Eidos měl s Tomb Raiderem jasnou vizi. Chtěl značku, která nebude známá pouze mezi hráči, ale stane se z ní ikona. Sony potenciál Tomb Raidera plně využila a na druhý díl získala u konzolí exkluzivitu pro svůj Playstation. V herním světě se Larychtiví hráči od dvojice Core Design a Eidos dočkali v následujících letech šesti dílů. Posledním dílem, na kterém Core Design pracoval, byl titul Tomb Raider: The Angel of Darkness (2003). Po průměrných recenzích a odchodu tří klíčových postav z Core Design svěřil Eidos své rodinné stříbro americkému studiu Crystal Dynamics. To mezi lety 2006 a 2008 vydalo dva nové díly a remake původního Tomb Raidera. Dlužno dodat, že všechny tři hry dostaly nadprůměrná či skvělá hodnocení.
Nu a jak se Laře vedlo v našem oblíbeném médiu? Tedy v komiksu? Lařin komiksový život věrně kopíruje ten herní. Nástup do světa komiksu přišel o pár let později. Značku Tomb Raider pod svá křídla získalo studio Top Cow, patřící pod odpadlické vydavatelství Image. A to jsou naši staří známí. Top Cow u nás známe především díky Kolosálním knihám Witchblade Kompendium (Comics Centrum od 2015) a Darkness Kompendium (Comics Centrum od 2016). Důraz na vizuálno, výtečná práce s panely a nezaměnitelný styl kresby, kterému dnes říkáme „imagelike“. A mezi tuto vybranou společnost se zařadil i Tomb Raider. Top Cow nenechalo nic náhodě a přišlo s léty ověřeným fíglem – start nové postavy naroubovat do již zaběhnuté série. V roce 1997 vyšel crossover Tomb Raider/Witchblade Special (1997), který u nás vydala Crew ve svém komiksovém magazínu Crew číslo 11 (Crew, 1999). O rok později Top Cow pro jistotu Laru připomnělo v druhém crossoveru Witchblade/Tomb Raider Special (1998) i ten u nás vyšel v komiksovém magazínu Comics a jeho svět 1-4 (Calibre Publishing, 2001). 
Následující rok do toho Top Cow začalo řádně bušit a Lara se dočkala úspěšné a masivní samostatné řady Tomb Raider: The Series (1999–2005, 50 čísel). Šlo o jedno až čtyřsešitové příběhy, a první sešit se stal nejprodávanějším komiksovým sešitem roku 1999. První čtyři čísla jsme si mohli přečíst v českém překladu, neboť první book Tomb Raider: Legenda o Medusině masce vydalo v roce 2000 vydavatelství Calibre Publishing. A mezi námi děvčaty… Calibre Pusblishing už sice neexistuje, ale stejné lidi najdete v jiném českém vydavatelství. Napovím, že jeho dnešní název se skládá ze dvou slov a obě začínají na literu C. Pořád nic? Tak se podívejte, u koho si tento článek čtete. Aby Lary nebylo málo, tak v roce 2001 začala vycházet druhá minisérie Tomb Raider: Journeys (2001–2003, 12 čísel). Dohromady s one‑shoty vydalo Top Cow něco kolem 100 sešitů pod značkou Tomb Raider.
Lara se ovšem nespokojila pouze s herním světem (ať už počítače, konzole či deskové hry), s knihami či komiksy, a samo sebou s hromadou merchandisingu. Lara se na přelomu tisíciletí vykrucovala i na stříbrných plátnech a to dokonce dvakrát. Do hlavní role byla obsazena i na její poměry nezvykle v horních partiích vycpaná Angelina Jolie. Její herecká kolegyně Alicia Vikander ztvárnila Laru Croft v roce 2018. Filmy nejsou špatné, ale kvalit Indyho dle mého názoru ani zdaleka nedosahují.
Pokračování článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Ediční plán 2017 - 1. překvapení
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Jistě si pamatujete, že jsme Vám před časem v našem edičním plánu na tento rok slíbili přinést v každém pololetí jedno překvapení. A nyní přichází okamžik na odhalení prvního z nich.
Ediční plán 2017
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
V počtech vydaných titulů tzn. v klasicky vydaných knihách, v dotiscích i v edici "Na přání" a edici "Kolosální knihy" jsme opět vyvažovali tak, aby si každý z vás mohl přijít na své.
Darkness a tajemný svět artefaktů – část 2: Komiksy z Top Cow v České republice
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Přečtěte si první část článku zde.
Poprvé se u nás objevil komiks z dílny Top Cow v roce 1999 v časopise Crew číslo 11. Jednalo se o crossover Tomb Raider/Witchblade.
V roce 2000 vyšla v nakladatelství Calibre Publishing (nyní Comics Centrum) první minisérie Tomb Raidera v knize Tomb Raider: Legenda o Medusině masce.
Druhý crossover Witchblade/Tomb Raider vyšel na pokračování v časopise Komiks a jeho svět v roce 2001 v číslech 1-4, rovněž v nakladatelství Calibre Publishing. V zahraničí měl ve své době crossover s Witchblade sloužit k propagaci Tomb Raidera, u nás k propagaci Witchblade, jejíž vydání Calibre Publishing oznámilo. Nakonec kvůli potížím s podklady (ztratily se k úvodním několika sešitům série), vyšel v témže roce souputník Witchblade – Darkness. Prvních osm sešitů této série vyšlo v naději, že se data v Top Cow najdou a obě série budou moci dále pokračovat (děj v Darkness dále navazuje na Witchblade). Data ale zůstala ztracená ještě další léta a k tomu se přidaly komplikace s licencí, protože Top Cow střídalo několikrát svá zastoupení pro Evropu. Darkness a Tomb Raider se po velkém úspěchu ještě dočkali v roce 2002 dotisku.
Darkness se dále objevil v crossoveru Darkness/Batman, který vyšel na pokračování v časopise Crew v číslech 17–19 v letech 2001 a 2002.
Další knihu z Top Cow, tentokrát z imprintu Joe's Comics, u nás vydalo Comics Centrum. Byla jí v roce 2004 road movie o cestě za soubojem o duši do pekelného New Yorku Krajina půlnočních stínů J. Michaela Straczynského.
V roce 2005 vydalo nakladatelství Crew první knihu série Vycházející hvězdy, rovněž z imprintu Top Cow Joe's Comics J. Michaela Straczynského. Čtenáři si pro špatné prodejní výsledky museli na druhou knihu počkat až do roku 2009. Kompletní vydání vyšlo až v roce 2020 pod názvem A zrodí se hvězdy... v nakladatelství Comics Centrum v edici Kolosální knihy.
V roce 2007 vyšel v nakladatelství Crew komiks Marka Millara Živý nebo mrtvý, v originále Wanted. 
Dalším komiksem od Top Cow v Comics Centru vydaným se v roce 2015 stalo třetí vydání Krajiny půlnočních stínů ve vázané verzi a již nyní je na rok 2021 přislíbené její další upravené vydání. Zda vyjde ve velkém formátu nebo ve formátu předešlých vydání není zatím rozhodnuté.
Zapomenout nesmíme ani na dobrodružství Lary Croft. Tomb Raider je herní licence, která se ostatním poměrně vymyká. Je to dáno tím, že vydavatelství Top Cow chtělo po úspěchu Witchblade rozšířit svoje universum o další silnou ženskou hrdinku, a tak zakoupilo licenci na, tehdy nijak známou hru s časovou exkluzivitou pro Sega Saturn, která měla spoustu chyb. A aby čtenáři Tomb Raidera kupovali, začali po dva roky od roku 1997 vydávat crossovery s nepoměrně známější Witchblade a na konci roku 1999 vyšel první samostatný díl. Díky tomu nevzniklo jen cosi prázdného, slaboduše zneužívajícího licenci.
Z dnešního hlediska je to samozřejmě jinak a Tomb Raider je světoznámou značkou. V příbězích i grafickém zpracování šlo Top Cow vlastní cestou, a mnohem více se blíží hernímu rebootu z roku 2013 a paradoxně také sérii Uncharted z Playstation, s pomrkáváním na Indiana Jonese.
Česká velkoformátová čtyřdílná edice Tomb Raider Archivy začala u Comics Centra
vycházet na jaře 2017 a jen půl roku poté, co ji začala vydávat v nakladatelství Dark Horse. Poslední díl vyšel hned následující rok na podzim.
V edici Kolosální knihy, vychází v Comics Centru také kompendia Witchblade a Darkness, která mají za cíl dovést své čtenáře k sérii Artefakty.
Witchblade Kompendium: Kniha 1 (2015)
Darkness Kompendium: Kniha 1 (2016)
Witchblade Kompendium: Kniha 2 (2017)
Darkness Kompendium: Kniha 2 (2018)
Witchblade Kompendium: Kniha 3 (2019)
Darkness Kompendium: Kniha 3 (2020)
Zatím poslední titul, který je naplánován v této edici je Witchblade Kompendium: Kniha 4, jehož předobjednávky přijímáme od 14. 9. do 24. 10. 2021.
Darkness a tajemný svět artefaktů – část 1: Zamotaná historie
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Pojďte se s námi seznámit se světem tajemných Artefaktů. Tenhle svět vytvořilo studio Top Cow dceřinné studio/vydavatelství/imprint nakladatelství Image. Podívejme se proto nejdříve na zajímavý vznik a historii tohoto zamotaného konglomerátu, abychom lépe pochopili čím a proč Top Cow s Witchblade a Darkness ovlivnila komiksový průmysl.
Image comics a jeho dceřinná studia
Image bylo založeno roku 1992 několika tvůrci, kteří se rozešli v roce 1991 s vydavatelstvím Marvel. Byli to: Todd McFarlane (Spider-Man), Jim Lee (X-Men), Rob Liefeld (X-Force), Marc Silvestri (Wolverine), Erik Larsen (Amazing Spider-Man), Jim Valentino (Strážci Galaxie), Whilce Portacio (Uncanny X-Men) a Chris Claremont (Uncanny X-Men). Jejich odchod bývá označován jako X-odus, protože mnoho z nich se podílelo na sérii X-Men. Když tato skutečnost 
vyšla najevo, akcie Marvelu se výrazně propadly. Důvodem jejich odchodu byla neochota společnosti Marvel změnit svou politiku vůči tvůrcům, kdy jejich díla (příběhy, kresby, nové postavy atd.) byla pouze majetkem společnosti a také neochota k novým modernějším konceptům.
Výše zmínění tvůrci spolu založili nakladatelství Image Comics a šest studií, která vlastnili:
Todd McFarlane – Todd McFarlane Productions,
Jim Lee – WildStorm Productions,
Erik Larsen – Highbrow Entertainment,
Jim Valentino – ShadowLine,
Marc Silvestri – Top Cow Productions,
Rob Liefeld – Extreme Studios.
Vydávání zastřešoval Image Comics.
V jednotlivých studiích pak vytvořili své první komiksy, které pak vyšly v průběhu roku 1992:
Jako první vydalo Extreme Studios Youngblood. Todd McFarlane Productions, skvěle zaplnila díru na trhu sérií Spawn, zaměřenou především na barevné menšiny v USA. Highbrow Entertainment debutovala sérií Savage Dragon a WildStorm Productions sérií WildC.A.T.s. Tyto série dosahovaly prodejních čísel, jaká doposud dokázali mít jen velcí vydavatelé jako Marvel nebo DC. Menšího úspěchu potom dosáhly série Top Cow Productions Cyberforce, Highbrow Entertainment Shadowhawk a velmi opožděné Portaciovy Wetworks, vydané WildStorm Productions. Všechno to byly komiksy, které vycházely ze super-hrdinského syžetu té doby, který jen mírně pozměňovaly.
Image comics byl vždy otevřený dalším autorům a jejich projektům. Byly to např.: Sam Kieth (The Maxx), Dale Keown (Pitt), Jae Lee (Hellshock), nebo týmu Kurta Busieka, Brenta Andersona a Alexe Rosse (Astro City).
Vznik Witchblade
Zakladatel Top Cow Productions – Marc Silvestri, ale chtěl vytvořit něco úplně nového. Komiks pro dospělé publikum, zbavený superhrdinských klišé, který by dokázal zaujmout čtenáře obou pohlaví a svou výtvarnou stránkou jim vyrazil dech. Proto oslovil dvojici scenáristů Davida Wohla a Christinu Z. Ti pak namíchali výbušný koktejl detektivky, kriminálky, hororu, fantasy, béčkového krváku, dramatu, romatiky a lehké erotiky.
Pro výtvarnou stránku věci sestavil tým z kreslíře Michaela Turnera, vytahovače tuší D-Trona a mágů barev Nathana Cabrera a JD Smithe. Ti měli za úkol vyvinout nový dechberoucí výtvarný styl. Rozhodli se do něj, na tu dobu velmi odvážně a ve velké míře, zapojit počítače. Jimi vytvořený styl dodnes napodobuje řada jiných studií, ale přestože mají nyní k dispozici mnohem vyspělejší techniku, jejich kvalit nedosahují. Není tedy divu, že přípravy trvaly více než tři roky.
Částečný rozpad Image Comics
Na počátku roku 1996 Marc Silvestri s Top Cow odešel na protest z Image Comics, protože se ukázalo, že její výkonný ředitel Rob Liefeld zneužíval Image Comics k propagaci a finanční podpoře vlastního vydavatelství Maximum Press (později Awesome Comics, než došlo k jeho krachu, vycházela v něm díla Alana Moorea, který později přešel pod American Best Comics, imprint WildStorm). Po jeho vynuceném odchodu v září 1996 se Silvestri s Top Cow do Image vrátil. Ale již v mnohem samostatnější pozici. Vydavatelské, distribuční i licenční služby si začal řešit sám. V roce 1998 založil WildStorm nový imprint Cliffhanger, který byl velmi úspěšný a v roce 1999 prodal Jim Lee celý WildStorm vydavatelství DC. Tak se do DC dostala výtvarná technologie Top Cow, sdílená později celou Image, a autoři jako Jim Lee, Humberto Ramos, J. Scott Campbell, Joe Madureira a další. Novým přírůstkem do tohoto konglomerátu se v roce 2010 stalo studio Skybound Entertainment Roberta Kirkmana se sérií Živí mrtví.
Image Comics se střídavě dělí o třetí vydavatelskou příčku na americkém trhu s IDW Publishing a Dark Horse Comics.
Joe's Comics
Je imprintem Top Cow. Založil jej v roce 1998 komiksový, filmový a televizní scenárista J. Michael Straczynski (Babylon 5, Jake a Tlusťoch, To je vražda napsala, The Real Ghostbusters, Spider-man).
První sérií byly A zrodí se hvězdy... (1999 – 2005), které po čísle 21 pro neshody s Top Cow kvůli jejich scénáři zastavil a zablokoval i jejich možnost zfilmování. Dlužno dodat, že po výborném rozjezdu série velmi upadla a tak výtky Top Cow byly patrně oprávněné. Nakonec Straczynski alespoň dopsal poslední tři sešity a s Top Cow se v roce 2005 rozešel. Přešel pak k imprintu Marvelu Icon. Nicméně v roce 2013 své vztahy s Top Cow urovnal a Joe's Comics opět obnovil.
Do povědomí čtenářů se Joe's Comics dostal díky velmi oceňované sérii Krajina půlnočních stínů, kreslené Gary Frankem. Ale ani ta neměla jednoduchou cestu do povědomí čtenářů. Vycházela od roku 2000 s různými obtížemi téměř dva roky. Byť byl její první sešit vydán s více jak 26 různými obálkami, série vydávaná po jednotlivých sešitech čtenáře nezaujala. Velkou popularitu si získala až díky soubornému vydání v roce 2003, téměř rok po jejím dokončení. Bohužel tak nemohl být naplněn původní koncept, kdy příběh v této knize měl být jakousi „kostrou“ do které měli výtvarníci a spisovatelé doplňovat další příběhy. Jak to mělo vypadat mohou čtenáři vidět v bonusovém příběhu (kresleném Michaelem Zullim), zařazeném na konec knihy, který zároveň posloužil jako propagace v katalogu komiksů Wizard.
Po svém odchodu k Marvel-Icon se Straczyncki snažil na úspěch Krajiny půlnočních stínů navázat sérií The Book of Souls, ale zvolil si pro ni nešťastně výtvarnici Colleen Doranovou, která nesnese s Garym Frankem srovnání a pochopitelně i vybarvení a vytažení tuší se s prací v Top Cow nedá srovnat. Série tak skončila šestým sešitem. Možná i pro tyto neúspěchy Straczynski opět oprášil Joe's Comics.
Shrnutí
Jak je vidět svět Top Cow je plný rozchodů a opětovných setkání. Nicméně po výtvarné stránce zvedlo standard mainstremového comicsu a ukázalo ostatním, že lze počítače v komiksu používat i k velmi náročným a komplikovaným pracovním postupům. Po stránce obsahu představilo komiks, jehož obsah ignoroval Comics Code Authority (cenzuru), byl zaměřen na starší čtenáře obou pohlaví a dokázal, že pro úspěch v mainstreamu není nutný běžný superhrdinský syžet.
Pokračování článku zde.
Rozhovor s komiksovou legendou Richardem Corbenem
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Celých pět let co dělám rozhovory pro Abduzeedo mě těší, že se mohu setkávat se slavnými zavedenými výtvarníky i s mladými talentovanými umělci a dozvídat se o nich nové informace. A dnes mám úžasnou příležitost vyzpovídat jednu z žijících komiksových legend, Richarda Corbena. Doufám, že oceníte moudrá slova i vyprávění tohoto kouzelníka s tužkou.
1) Je mi opravdovým potěšením hovořit s takovou komiksovou legendou. Vzhledem k tomu, že jste nyní velmi úspěšný tvůrce, bych rád věděl, jak to všechno začalo a jaká byla vaše cesta ke komiksovému výtvarnictví?
Vždycky jsem se zajímal o komiksy, a to nejen jako o příjemnou zábavu, ale i jako o médium, které bych mohl využít pro vyprávění svých vlastních příběhů v obrazech. Nejstarší komiksy na které si vzpomínám byly Superman a nějaké westerny. Po celé tohle rané období, jsem kreslil své vlastní komiksy, jako třeba TRAIL THE DOG.
Jako kluk jsem začal sbírat hororové a vědecko-fantastické komiksy od EC Comics. Když byly zakázány cenzurou přešel jsem k Tarzanovi v podání Jesseho Marshe. Pak jsem šel na výtvarnou školu a svůj zájem o komiksy opustil, abych se mohl věnovat „skutečnému“ umění. Mým cílem byla snaha se uplatnit jako ilustrátor nebo u filmu. Když se objevil hororový sborník Creepy – všechno se pro mě opět změnilo.
V té době, se objevil nový fenomén, undergroundový comix. Na mně měl neuvěřitelný účinek. Najednou byl život plný úžasných možností. Vydavatel Creepy mi po dlouhém přemlouvání začal posílat scénáře. Takže undergroundový comix a kreslení pro Warrenovy hororové tituly mi umožnily, abych se vzdal svého dosavadního stálého zaměstnání a stal se profesionálním komiksovým výtvarníkem.
2) Máte vlastní originální styl i vizuál, přesto nám řekněte, kteří mistři inspirovali vaši tvorbu.
Samozřejmě komiks a komiksový výtvarníci byli mojí první inspirací. Nesmím zapomenout na V. T. Hamlina (Alley Oop), Wallyho Wooda, Alexe Totha a Grahama Inglese z knih vydavatelství E. C. Comics. Během mého „uměleckého“ období mě nejvíce inspirovali post-renesanční umělci jako Dürer, Michelangelo, Carravagio a Vermeer. Všichni do jednoho byli božští umělci!
3) Poté, co jste pracoval na komiksech, filmech, animované tvorbě i vážném umění, mohl byste nám říci, na které své dílo jsi nejvíce hrdý?
Všechny tyto obory jsou náročné, ale mám pocit, že nejúspěšnější jsem byl v komiksu. K mým oblíbeným pracem patří Bloodstar, Den a v neposlední řadě Duchové mrtvých, sbírka mých adaptací několika povídek a básní Edgara Allana Poea.
4) Řekněte nám něco o svých tvůrčích postupech. 
V poslední době spíše více píšu, a to i v případě mého aktuálního projektu. Takže, začnu s konceptem příběhu; nápad na něj může přijít odkudkoliv. Někdy může být založen na postavě kterou bych chtěl kreslit. Pomocí tohoto konceptu načrtnu skici. Pak je třeba je rozvíjet a upravovat, aby se vešly na daný počet stran, kterých obvykle bývá osm.
Do těchto náčrtů panelového členění vkládám některé nezbytné dialogy a doprovodné texty. Dále si dělám rešerše a shromažďuji materiály pro další náčrtky. A teprve potom začíná skutečná práce na komiksu. Po dokončení, stránku naskenuji do počítače a přidám barvy, stíny a odlesky. Pak doplním definitivní texty a umístím je do bublin. Nakonec nahraji soubory na server vydavatele.
5) Jak byste popsal svůj každodenní rozvrh?
Jsem napůl v důchodu a nemusím bezpodmínečně dodržovat přísný denní režim a mohu si ve svém časovém rozvrhu dovolit větší volnost než dříve. Pracuji několik hodin před obědem a asi 3 až 5 hodin po obědě. Následuje pravidelné cvičení, večeře, pak odpočinek u televize nebo se večer věnuji svým koníčkům. 
6) Jste stále aktivní komiksový tvůrce a stále vytváříte nové práce pro vydavatelství jako třeba pro Dark Horse. Prozradíte nám, jaké nové projekty od vás můžeme v blízké budoucnosti očekávat?
Zhruba rok už ode mě nic nového nevyšlo, ale tvrdě pracuji na jedné sbírce povídek, kterou zatím nemohu blížeji specifikovat (my víme, je to bomba, ale také o tom ještě nesmíme mluvit). Mohu jen říci, že to bude 8 černobílých komiksových sešitů. Teď právě, jsem za polovinou pátého sešitu.
7) Jste veteránem komiksového výtvarnictví, určitě už jste zažil hodně různých trendů. Můžete nám říci, co si myslíte o budoucnosti komiksu?
Předpovídání budoucích trendů v komiksu je jako snažit se předpovídat počasí; já se tím nezabývám. Já jen kreslím komiksy jak nejlépe umím a doufám, že budou mít odezvu publika.
8) Jste multimediální umělec, prosím, prozraďte nám, jaké výtvarné prostředky využíváte a proč?
Pro mě je ideálním prostředkem ten, který je rychlý, přímý a umožňuje využívat techniky, které rád používám. Jako u většiny komiksových výtvarníků to je jednoduchá kresba perem nebo štětcem a tuší. Jsem znám stínováním svých kreseb. Provádím to obvykle šedou tužkou Prismacolor na měkčím papíře, který umožňuje do jisté míry rozmazávat stíny. Samozřejmě jsem vyzkoušel mnoho technik, včetně počítačů, ale stále se vracím k tužce.
9) A nakonec, jakou radu byste dal mladým lidem, kteří se snaží proniknout do komiksové branže?
Pokud chcete prorazit jako komiksový výtvarník, kreslení pro vás musí být naprosto přirozené. To může být výzva, ale výzvy nás posouvají vpřed. Dovednost kreslení hlav a obličejů je naprosto klíčová, dále pak ruce, celé postavy, lineární perspektiva, architektura i fyzikální účinky. A samozřejmě, velmi důležitý je smysl pro dramatické vyprávění. Vždycky jsem maloval podle živých modelů, fotografií i své představivosti. Pravidelně se účastním kreslení živých modelů. Je to pro mě zároveň trénink i relaxace. Kariéra výtvarníka je plná nástrah a vyžaduje houževnatost.
Přeložili jsme pro vás z http://abduzeedo.com/interview-comic-book-legend-richard-corben
O novinkách Počet článků: 106
Comics v Centru Počet článků: 242
Novinky z našeho vydavatelství.
