Propojení Witchblade a Tomb Raidera
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Přidáváme další důvod, proč si kolosální knihu Witchblade Kompendium: Kniha 3 pořídit, a tím je spojení s Tomb Raider Archivy S.2. Obě knihy spojuje příběh nazvaný Endgame.
Prochází mezi třemi různými sériemi:
Předehra k Endgame – Witchblade 58 a 59 (Witchblade Kompendium: Kniha 3)
Endgame 1. – Tomb Raider 25 (nelze již z licenčních důvodů vydat)
Endgame 2. – Witchblade 60 (Witchblade Kompendium: Kniha 3)
Endgame 3. – Evo 1 (nelze již z licenčních důvodů vydat)
Epilog k Endgame – Witchblade # 61 (Witchblade Kompendium: Kniha 3)
Navazující příběh Propast Tomb Raider # 26-28 (Tomb Raider Archivy S.2)
Endgame si tak s výjimkou Tomb Raidera 25 a Evo 1 (neúspěšná série od které vyšel pouze tento jediný sešit) můžete přečíst a doplnit si tak zbytek příběhu. Oba sešity, které již nemohou vyjít, jsou vždy shrnuty na začátku sešitů následujících.
Prosíme, nenechte vaše objednávky a platby na poslední chvíli. Byla by škoda, složitě shánět tuhle chystanou kolosálku po všech čertech.
Možnost objednání Witchblade Kompendium: Kniha 3 je v našem e-shopu do neděle 27. 10. 2019.
Drákula: Mike Mignola před Hellboyem
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Mike Mignola není pouze Hellboy a jeho Universum. Ačkoliv posledních 25 let píše takřka výlučně Hellboye, tak něco musel dělat i před ním. Jedním z posledních komiksů, na kterých Mike Mignola před Hellboyem pracoval, a zcela výjimečně pouze jako kreslíř, je Drákula.
Komiks je adaptací filmového Drákuly (Dracula, 1992), kterého režíroval Francis Ford Coppola (Kmotr). Vznikal souběžně s filmem podle stejného scénáře. Nicméně film byl před svým uvedením mnohokrát přestříhán a velmi zkrácen. Komiksová adaptace je tak jedinou příležitostí, jak vidět pravděpodobně původní podobu tohoto, dnes již kultovního filmu, ve kterém si zahráli špičkoví herci v čele s nabušeným Garym Oldmanem, Antonym Hopkinsem a Winonou Ryder. Tom Waits a Monica Bellucci si střihli vedlejší role a Keanu Reeves se marně snaží svým kolegům herecky alespoň vyrovnat. Do Keanu Reevese se netrefuji záměrně, John Wick mě baví a z jeho charakteru (Johnny Silverhand) v připravované hře Cyberpunk 2077 jsem celý orosený.
Předlohou pro film je román od Brama Stokera (*1847, Dublin, Irsko, † 1912, Londýn, UK), novináře, divadelního kritika a spisovatele, který je po více než sto letech stále známý právě díky Drákulovi. Možná pár nadšenců do bulváru ví, že si vzal přítelkyni Oscara Wilda. Drákula byl vydán v roce 1897 a za mě jde, z dnešního pohledu, o romantický příběh s lehkým hororovým nádechem. Ve své době to musel být masakr. Drákuly se už ve svých začátcích chopil Hollywood, a tím mu dal nesmrtelnost. Dnes jde o desítky filmů, muzikálů, knih… z Drákuly je jednoduše ikona. Navíc je to silný a čtivý příběh, který má v sobě vše, na co lidé od nepaměti rádi slyší, včetně historického zakotvení. Kníže Vlad, vojvoda Valašský, skutečně žil v patnáctém století a proslul svojí krutostí. Náš kníže Vlad byl podle legend nazýván Napichovačem (rumunsky Ţepeş), neboť jeho oblíbenou kratochvíli bylo napichování lidí na kůl. Otázkou je, zda byl větší kruťák než jeho současníci. Těžko říct, každopádně 15. století není zrovna doba, ve které bych chtěl jako bezzemek žít.
Mike
Mignola na filmu Drákula pracoval jako výtvarník a na komiksu je to sakramentsky znát. Na první dobrou komiks působí jako do dokonalosti dopracovaný storyboard. Panely odpovídají záběrům z filmu, včetně kostýmu a rekvizit. Stejně tak dialogy. Takže běžnému čtenáři vřele nedoporučuji se na film před komiksem podívat. Jestliže jste fajnšmekr, tak to naopak smysl má. Nejen, že je milé si vychytat, jak se podařilo Rayovi Thomasovi a Mikeu Mignolovi více než dvouhodinový film nacpat do čtyř komiksových sešitů, ale ještě zábavnější je mrknout se, jak se náměty z Drákuly přenesly do prvních sešitů Hellboye. Ať už jde o Vlad(imir)a Giuresca nebo Mignolovu kresbu. A pochopitelně si každý fajnšmekr užije komiks, který celý kreslil mistr. Jen ten Dave Stewart mi u coloringu chybí.
Mike Mignola má rád filmové plátno. Jeho schopnost pro záběr „kamery“, fázování a střih je v jeho komiksech vidět. Dnes už komiksy pouze píše a kreslí jen obálky. I přesto je u kreslířů, kteří pracují na Hellboy universu viditelná jeho „filmová“ škola. Tento pohled na komiksovou kresbu má Mignola společný s Frankem Millerem. Prvním filmem, na kterém Mignola pracoval, je dnes zmiňovaný Dracula. Další filmy jsou všichni (tři) Hellboyové, Blade II, Atlantida: Tajemná říše, Rebelka od Pixaru a z kratších animáků ho najdeme v titulcích u Batman: Animated Series od Bruce Timma a u adaptací jeho komiksů Batman: Gotham by Gaslight, Hellboy: Sword of Storms a Blood and Iron.
Komiks Drákula vyšel jako podpora filmu ve čtyřech sešitech u vydavatelství Topps Comics v letech 1992 a 1993. Topps Comics už neexistuje. Ale existuje megakorporace, nejen sportovních kartiček, Topss. Její základy se datují na konec čtyřicátých let minulého století a od začátku se zaměřili na dětské a teen publikum. Žvýkačky, sladkosti a pochopitelně kartičky. Když máte licenci, tak děti ze svých rodičů pár dolarů snadněji vymáčknou. A to byl případ Topps Comics. Tato divize Topps byla založena v roce 1992 a převážně se specializovala na komiksy s filmovou/seriálovou/literární licencí. Dnes asi budou nejznámější jejich komiksy podle seriálu X-Files a Drákula. Za zmínku stojí, že se Topps Comics snažilo po vzoru Marvelu vytvořit své vlastní universum založené na postavách Jacka Kirbyho. Nu, v roce 1992 se zdálo, že komiksy mají zlaté dno, tak proč to nevyzkoušet. V roce 1998 Topps dospěl k závěru, že některé komiksy sice mají zlaté dno, ale ty jejich to nebudou. A Topps Comics přestalo existovat. Souborné vydání s novým koloringem, po více než 25 letech, vyšlo u komiksového vydavatelství IDW Publishing a díky nim se Drákula dostává k nám.
Comics Centrum část svého edičního plánu zakládá na filmové produkci. V tomto roce byla prvním překvapením komiksová kniha Poslední jednorožec a znovu se vydává Conan. Kromě Drákuly vyšel Avatar: Tsu´tejův příběh. Je na co navazovat, je u čeho se bavit nebo vzdělávat. Život je krásný (La vita è bella).
Formát a zpracování knihy je klasicky á-la Comics Centrum (Ú.P.V.O./Hellboy/Baltimore). Počet stran 144, v bonusech můžete očekávat skici stránek a obálek. Navíc jsou k dispozici dvě různé varianty obálek, přičemž původní obálka prvního čísla amerického sešitového vydání je k dispozici pouze v omezeném množství v e-shopu Comics Centra.
Děkuji za váš čas, a jako vždy, čtěte. Tentokrát mám dva adepty. Na naladění děsivý Pochmurný kraj 1: Hejna běsů a pro srovnání kresby Hellboy 1: Sémě zkázy.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Komiks Avatar: Tsu'tejův příběh
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Film Avatar Jamese Camerona z roku 2009 byl technologickým i komerčním úspěchem. Příběh Pocahontas přenesený do roku 2154 na planetu Pandora ve slušivém 3D kabátku u diváků zabodoval. Celosvětově se dostal na obrat více než 2.7 miliardy dolarů. Při nákladech 237 milionů dolarů to z Avatara dělá nejvýdělečnější film všech dob. Úspěch Avatara se až tento rok podařilo vyrovnat Avengers: Endgame a na třetím místě s „pouhými“ 2.1 miliardy je opět Cameron s Titanikem. V roce 2015 měl být v kinech druhý díl Avatara z plánované pentalogie. No jo, deset let od prvního Avatara uplynulo jako voda a podle posledních zpráv by druhý díl měl jít do kin v prosinci 2021. Problém je v tom, že od Foxů slyšíme každý rok, že se začalo makat na produkci Avatara 2 a s železnou pravidelností se datum vždy o rok posune. Možná Jamese Camerona nakopne ztráta prvenství nejvýdělečnějšího filmu, protože Avengers po vydání BR/DVD několik stovek milionů dolarů ke svému výsledku přihodí. Každopádně, kdy film Avatar 2 půjde do kin není jisté, ale jisté je, že si můžeme přečíst komiks.
Komiks přímo nenavazuje na film, ale jde o souběžnou linku, která ve filmu nebyla vyprávěna. Název komiksu je přímočarý a tak popisný, jak jen může být. Tsu'tej je ve filmu Avatar válečník rasy Na'vi (to jsou ti modří domorodci), který je připravovaný na roli náčelníka kmene. Uloví mariňáka Jaka Sullyho, přivede ho do svého kmene, a patří k těm, kteří by Jaka nejraději zabili. Kmen a Tsu'tejova milá Nejtiri mají trošku jiný názor. Nu, příběh Jaka známe z filmu. Jak dopadne Tsu'tej z filmu také víme. Ale nevíme, co se s Tsu'tejem a Nejtiri dělo v mezičase, kdy se film koncentroval na Jaka. Neznáme Tsu'teje tak, jak by si zasloužil, a tento nedostatek je napraven v komiksu. Komiks v USA vydává, jak je u Comics Centra zvykem, Dark Horse. Kniha obsahuje šest sešitů, které vyšli v tomto roce, takže máme v rukou žhavou novinku.
Tsu'tejův příběh nám vypráví Sherri L. Smith (*1971, Chicago, USA), která píše především knihy pro mládež, se kterými jsme zatím neměli v českých zemích tu čest. Napsala pár scénářu pro komiks Simpsons (Bongo). Avatar je její první pořádná komiksová práce. Každopádně jde o autorku, která dobře uchopila scénář filmu a navázala na něj. Kresbu má na starosti Jana Duursema (*1954, USA), která pro Dark Horse léta kreslí komiksy ze Star Wars. Její zkušenost s universem Star Wars je pro práci na Avataru výhodou. Je zvyklá nasát z filmů designy a detaily, které v komiksu pečlivě využívá. Za sebe jsem rád, že se nepustila do realistické kresby, ale zvolila tradičnější linku. 
Souběžně s komiksem Tsu'tejův příběh u Dark Horse vychází komiks Avatar: The Last Airbender, který navazuje na seriál v manga stylu, který produkoval Nickelodeon (2005 –2007, tři série, každá série 20 dílů). S Cameronovým filmem nemá nic společného, hranou filmovou verzi tohoto komiksu natočil pod názvem Poslední vládce větru M. Night Shyamalan.
Comics Centrum v květnu na veletrhu Svět knihy vydalo svůj ediční plán na rok 2019 ve slušivé brožurce. Součástí edičního plánu nejsou pouze očekávané tituly, které už známe, ale i celý první sešit připravovaného komiksu Avatar: Tsu'tejův příběh, který vyjde v říjnu. Nedočkavci se mohou do ochutnávky začíst s předstihem.
Formát knihy bude pro Comics Centrum klasický (Baltimore/Ú.P.V.O./Conan). Počet stran 144, v bonusech můžete očekávat studie postav, skici, kresby. Prostě jako vždy u knih z Comics Centra.
Kromě samotného komiksu naleznete v knize také slovníček s použitými výrazy z na’vijštiny (včetně výslovnosti), domorodého pandorského jazyka, který si Cameron nechal speciálně vytvořit u amerického lingvisty Paula Frommera.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Tentokrát doporučuji třetí díl Legend o Myší hlídce. Je to zatím poslední komiks ze světa Myší hlídky. Tak do toho, borče, pusť se do pokračování!
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Říjnový útok z Mignolaversa. Ú.P.V.O.: 1946 a rybí muž Abe Sapien: Dýka z Lipu
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
V říjnu nás od Comics Centra čeká pět zbrusu nových knih. Heroldy útoku na naše portmonky a adepty na v předstihu koupené vánoční dárky pro naše blízké se stávají dva tituly z Mignolaversa. Prvním heroldem bude návrat k sérii – Ú.P.V.O. 9: 1946 a druhým pak první svazek samostatné řady Abe Sapien 1: Dýka z Lipu. Budou náckové a budou opičky!
K sérii Ú.P.V.O. se dostáváme po dvou letech, kdy Comics Centrum vydalo osmý svazek Ú.P.V.O. 8: Vražedné místo a tím byla dokončena první část série o žabičkách. Nyní na ni navazuje druhá, retrospektivní, sezóna. Ta bude čítat čtyři knihy. Ú.P.V.O.: 1946 (B.P.R.D.: 1946, Dark Horse, 2008), Ú.P.V.O.: 1947 (B.P.R.D.: 1947, Dark Horse, 2010), Ú.P.V.O.: 1948 (B.P.R.D.: 1948, Dark Horse, 2013) a navazující minisérie Ú.P.V.O.: Upír (B.P.R.D.: Vampire, Dark Horse, 2013). Scénář píše Mike Mignola společně s Joshuou Dysarttem, Johnem Arcudim, Gabrielem Bá a Fábiem Moonem. Kresebně se vyřádili Paul Azaceta, Max Fiumara a opět Gabriel Bá a Fábio Moon. Skandální je, že Ú.P.V.O. 9: 1946 nekoloroval Dave Stewart.
Ú.P.V.O. 9: 1946 se, jak letopočet v názvu napovídá, odehrává v prvních letech po založení Úřadu paranormálního výzkumu a obrany. Malý Hellboy skotačí v USA na letecké základně a jeho adoptivní otec, Trevor Bruttenholm, míří do zničeného a okupovaného Berlína, aby se pokusil najít (najde) a prostudovat (prostuduje) pozůstatky nacistických paranormálních programů. Nebude to tak jednoduché, protože Berlín z části okupují Sověti v čele s roztomilou holčičkou, která sice své panenky hostí čajem, ale sama se nalívá vodkou. Náckové zkoumali ostošest a některé mechanismy/zbraně nejsou zatím v Jižní Americe, ale neobjeveny spojenci dřímají v Otčině. A především, vrací se na scénu hrabě Vladimir Guirescu a bude opička. Bez té by to nešlo. O Ú.P.V.O. jsem pro Comics Centrum napsal článek, jestliže vás to zajímá, můžete se do něj začíst tady tady. 
K Abeu Sapienovi se vracíme taktéž po dvou letech. Ovšem v nové sérii z Mignolaversa, ve které je rybí člověk hlavní postavou. Je to prostě všemi oblíbený tuňák. Abe Sapien 1: Dýka z Lipu (Abe Sapien: The Drowning, Dark Horse, 2008) je prvním svazkem zatím devítidílné série. Poslední kniha Abe Sapien: Lost Lives and Other Stories vyšel tradičně u Dark Horse v roce 2017 a celkově má série 49 sešitů. Scénář je jako vždy u dvojitých eMek a jako vždy mu pomáhají psát obvyklí podezřelí – John Arcudi a Scott Allie. Kreslíře vyjmenovávat raději nebudu, ale když se na list člověk zakouká, tak Mignolaverse zaměstnává dobrou polovinu jedné generace komiksových kreslířů. U koloristů je to OK, tam je jednoduše nesmrtelný Dave Stewart.
Časově jsme v knize Abe Sapien 1: Dýka z Lipu na začátku osmdesátých let minulého století. Abe míří na malý ostrov, kde jsou ostatky milého pána, se kterým se v minulosti utkal sir Edward Grey. Ano prosím, v našich krajích známý jako Lovec čarodějnic. Stejně jako Trevor ve zničeném Berlíně, tak ani Abe to nebude mít jednoduché. Messenger, který převezme balíček z něj nebude a svého přirozeného prostředí si užije více než je zdrávo. A to je dobře, protože když moře, tak je pro Mignolu jasným adeptem na kresbu Jason Shawn Alexander. Toho známe z povídky Ti, kteří se vydávají v lodích na moře, která vyšla v Hellboy 10: Paskřivec a další příběhy. Kreslí parádně.
Jak vidíte, tak v Mignolaversu se vše se vším provazuje a vše na vše navazuje. Stále jsem přesvědčený, že většina booků se dá číst bez znalosti předchozích knih. Takže nemějte obavy, že naskočíte do příběhu, který nepochopíte. U dnes zmíněných knih budete sice ochuzeni o souvislosti, které znalý čtenář ocení, ale dostanete kvalitní a uzavřený příběh, který vás bude bavit. Takže se nebojte, jen si jeden dva komiksy přečtěte. A až se za rok, dva podíváte do knihovny, zjistíte, že máte od Comics Centra z Mignolaversa metr knih. Já jsem na tom stejně, protože tenhle svět je prostě zábavný.
Formát a zpracování knihy bude klasicky á-la Comics Centrum (Černá Palice/Goon/Baltimore). Počet stran 144, v bonusech můžete očekávat studie postav, skici, kresby a malé překvapení. Prostě jako vždy. Až se budete stěhovat, u knih z Comics Centra teprve náležitě oceníte vyšší gramáž papíru a pevné desky. Jedna krabice jejich knih totiž váží jako dvě krabice jiných.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Tentokrát doporučuji cokoliv z Mignolaverse, ať jste naladěni.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Záznam z autogramiády a přednášky komiksového tvůrce Bryana Talbota
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Všem bychom vám chtěli poděkovat za účast, báječnou a přátelskou atmosféru, která na autogramiádě a přednášce komiksového tvůrce Bryana Talbota vládla. Pan Bryan Talbot měl z českých fanoušků velkou radost a i nám srdce zaplesalo, když jsme vás tam všechny tak pohromadě viděli.
Díky věnováním a obrázkům, které se náš host nezdráhal do knih kreslit, trvala autogramiáda bezmála 6 hodin, ale věříme, že to stálo za to a všichni jste byli spokojení.
Tady je pro vás pár fotek a krátké video ze sobotní akce.
Všem děkujeme za návštěvu.
Děkujeme i Městské knihovně v Praze za prostor, ve kterém akce probíhala.
Od tohoto autora najdete v našem e-shopu jak samostatné knihy, tak i zvýhodněný balíček komiksů:
Grandville 1
Grandville 2: Mon Amour
Grandville 3: Bête Noire
Grandville 4: Noël
Grandville 5: Force Majeure
{AG}Talbot_2019{/AG}
Černá palice: Vzdor Osudu a navzdory Dr. Hvězdovi, který zůstal skutečně ztraceným v zítřcích.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Původně měl být můj další článek o druhém spin-offu z univerza Černé palice Dr. Hvězda a svět ztracených zítřků. Comics Centrum v dobré víře míní a Dark Horse mění. Dark Horse, který Hammerverse vydává v USA, si na jaře tohoto roku domluvil s DC Comics crossover Černé palice a JLA (Black Hammer/Justice League: Hammer of Justice). Jako na potvoru bude záporákem ze stáje DC Comics vybrán charakter Starro. Zdá se, že podobnost jmen Doktora Hvězdy (Doctor Star) a Starra je natolik matoucí, že se scénárista Černé palice Jeff Lemire rozhodl Doktora Hvězdu přejmenovat na Doktora Andromedu. Tím pádem claimy na vydání spin-offu byly zrušeny a Doktora Hvězdu, pardon, Doktora Andromedu, není možné tento rok vydat. Je to škoda, podle mého názoru je Doktor Hvězda skvělý spin-off, který mě upřímně dojal. Nu, tak si počkáme do příštího roku, kdy by měla vyjít přejmenovaná/překreslená/aktualizovaná verze.
Comics Centrum aktivně reaguje a počet naplánovaných knih pro rok 2019 nesnižuje. Navzdory osudu pokračuje ve vydávaní Hammerverse dalším dílem Černá palice 3: Vzdor osudu, část první (Black Hammer: Age of Doom, part 1), který přímo navazuje na děj Černá palice 2: Zvrat. Druhý díl skončil odporným cliffhangerem, takže se k pokračování dostaneme v českém jazyce o několik měsíců dříve, něž bylo Comics Centrem plánováno.
Scénář Černé palice má ve všech případech na svědomí Jeff Lemire (*1976, Essex County, Ontario, Kanada). Jde o báječného autora, který na výbornou zvládá jak superhrdinské komiksy (JLA, Thanos, Green Arrow, Moon Knight), tak podivnosti typu Sweet Tooth, Essex County nebo Roughneck. Za svoji kariéru Jeff Lemiere psal pro snad všechny komiksové vydavatelské domy. Kresba je podle mě v prvních boocích Černé palice báječná. Deana Ormstona jsem preferoval jako kreslíře u Lucifera a David Rubín mě bavil v Čajovně u malajského medvěda. Mám za to, že signovaný tisk Davida Rubína jsem si náhodou koupil v Portugalsku. Nu a barvy má na svědomí mistr nad mistry, pan Dave Stewart. Nedávno jsem pro Comics Centrum o Davu Stewartovi napsal medailonek.
Černá palice je podle mého názoru příjemná symbióza Lemirovy vášně pro superhrdiny a pro podivné příběhy. Černá palice je skvělým superhrdinským komiksem, který fanoušek pláštěnek ocení, ale zároveň si z žánru podle mého názoru dělá Lemire neskutečnou legraci. Podle mě dělá to samé, jako Alan Moore u Watchmenů. Jen na to jde naopak; Alan Moore úspěšně s Watchmeny provedl rekonstrukci žánru, Lemire žánr dekonstruuje. Tohle není z mé hlavy, moudro vypadlo během procházky a povídání o Černé palici z úst Velkého Pandího Muže. Nebo se oba mýlíme a Černá palice může mít podobnou budoucnost, jako Hellboy od Mikea Mignoly. V následujících dvaceti letech Lemire kolem Černé palice vybuduje funkční universum založené na parádních scénářích, které budou jistotou kvality. 
Ať už jde o první nebo druhý případ, jsme svědky zrodu něčeho velkého, co budeme moci číst v horším případě dalších pár let, v lepším několik dekád. To, že je Černá palice boží si nemyslíme jen mi dva, ale i akademici. Tři nominace na Eisner Award v roce 2017, pět nominací v roce 2018 a čtyři nominace v roce 2019. V roce 2017 se nominaci za nejlepší sérii podařilo proměnit. Další dvě Eisner Award dostala Černá palice za lettering. Ano, takže další glóby pro mistra fontů Todda Kleina.
Černá palice je na české poměry novým komiksem. První sešit vyšel v roce 2016 u Dark Horse. K dnešnímu dni vyšlo pět booků s hlavním příběhem (jeden book povídkový) a čtyři booky spin-offů. Výše jsem psal o dekonstrukci superhrdinského žánru. To je hezky vidět na tom, jak Lemire Černou palici píše. První dva booky Černá palice 1: Tajemství počátků a Černá palice 2: Zvrat nám představí superhrdiny, kteří jsou uvězněni v malebném městečku. Superhrdinové, kteří vzpomínají na svou minulost a někteří hůře a někteří lépe se vyrovnávají s nevyhnutelností svého postavení. Svoji pravou identitu maskují díky svým schopnostem před ostatními obyvateli města. Na první pohled vypadají jako rodina farmářů. Buďte si jisti, že status quo dlouho nevydrží. Třetí knihou je báječný spin-off, který nás vrací částečně do minulosti k evil záporákovi Černé palice, Sherlock Frankenstein a Legie zla, a představuje nám další dějotvorný charakter, o který je opřený i děj vynechané čtvrté knihy, spin-offu Dr. Hvězda. Pátou knihou je právě vycházející Černá palice 3: Vzdor osudu, část první. Šestá kniha je třetí spin-off The Quantum Age, sedmou knihou bude Black Hammer: Streets of Spiral (povídky), osmou knihou čtvrtý spin-off Black Hammer 45, ve kterém se Lemire vrací k prvnímu týmu Černé palice (podobně jako Mignola v Ú.P.V.O. 1946, které příští měsíc vyjde u Comics Centra), a zatím poslední naplánovanou knihou je Černá palice 4: Vzdor osudu, část druhá.
Příběh se nenuceně dostává do dalších řad, charaktery získávají minulost a plastičnost. Ani jeden z nich není stoprocentně kladným a ani jeden z nich není stoprocentně záporným. Pohybujeme se v mile lidském rozměru. U někoho převládá dobro ve vyšší míře u někoho je více zla než dobra. Všechno je relativní, neboť záleží na úhlu pohledu a kontextu. Co se může jevit jako sviňárna se může o pár sešitů dál ukázat jako čin vedený dobrými úmysly a ke šťastnému řešení. Inu, Černá palice je jako život sám. A teď si vemte, že tohle všechno vyšlo v posledních třech letech (2016–2019). Neskutečné tempo.
Formát a zpracování knihy bude klasicky á-la Comics Centrum (Hellboy/Pochmurný kraj/Lovec Čarodějnic). Počet stran 144, v bonusech můžete očekávat studie postav, skici, kresby. Prostě jako vždy u knih z Comics Centra, kterým v knihovně parádně sedí hřbety.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Doporučuji načíst předchozí dva díly Černé palice a především první spin-off Sherlock Frankenstein a Legie zla. Znovu oživený příběh se vám bude hodit.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Dave Stewart, neviditelný muž nejen z Hellboy universa s devíti Eisner Awards
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Po Bryanu Talbotovi si dnes povíme o dalším borci, který opět nepatří k všeobecně známým komiksovým jménům. Pravda, jde o jinou váhovou kategorii. Bryan Talbot je na tom jako scénárista a kreslíř o světelné roky lépe. Řeč bude u Daveu Stewartovi, dvorním koloristovi Mikea Mignoly a většiny komiksů z Hellboy universa... a Conana od Dark Horse… a Goona… a Shaolin Cowboye od Geofa Darrowa, od kterého Comics Centrum vydalo Drsnou školu.... a Baltimorea... a Černé palice. Ten člověk je prostě všude!
Pro komiksáře, který se alespoň rámcově o komiks zajímá, je podstatné jméno scénáristy a jméno kreslíře. Běžnému komiksáři stačí oblíbený titul, a rozlišovat i jen to, kdo komiks píše a kreslí, je z jeho pohledu zbytečné. Takže kolorista nemá u komiksových fanoušků na růžích ustláno, toho registruje jen zlomek čtenářů. Proč si taky pamatovat jméno někoho, kdo pouze „vybarvuje obrázky“. A mezi ten zlomek čtenářů patřím já; už léta jsem totiž fanouškem práce Davea Stewarta. 
U koloristů, stejně jako u inkerů nebo lettererů je problém v tom, že když svoji práci dělají výborně, tak komiks funguje a je jednoduše báječný, a jestliže svoji práci dělají jen dobře, tak si běžný komiksář těžko řekne „ha, kdyby to kolorista nepodělal, tak je to parádní komiks“. Jde jednoduše o sekundární disciplíny, které nemají přímý vliv na kvalitu komiksu. Hloupý a hnusně nakreslený komiks zůstane hloupým a hnusně nakresleným komiksem i s koloringem od Davea Stewarta a letteringem od Todda Kleina. Je to podobné jako se zvukem/hudbou u filmů (jestliže nejde o němé filmy). Málokdo je vnímá, ale vyzkoušejte si pustit film bez zvuku a pouze s titulky. Makat to prostě nebude. Koloring je neviditelná disciplína, která na čtenáře skvěle působí na podprahové úrovni. Dokonce se nebojím říci, že při zběžném prolistování barevného komiksu v comics shopu bude jako první vnímat koloring. Barvy prostě lidské oko a následně mozek vyhodnocuje jako první vjem. Proto je v řeznictví chladnička s masem osvětlena načervenalým světlem, aby pro nás maso vypadalo lépe.
Dave Stewart (*1972, Boise, Idaho, USA) patří mezi koloristy k absolutní špičce. Jak už napovídá titulek, devět ocenění Eisner Awards v letech 2003–2015 mluví jasnou řečí. Jsem zvědavý, jestli to Dave Stewart dotáhne na 15+ Eisner Awards jako Todd Klein v letteringu. Našlápnuto má slušně, je přeci jen o 20 let mladší. A to říkám se vší úctou k Toddu Kleinovi! Jedna věc je talent, druhá věc je disciplína. Obě složky, které jsou zásadní pro úspěch v libovolném oboru, jsou u Davea Stewarta mimořádně vyvinuty. 
Dave Stewart se ke koloringu dostal už na střední škole v Portlandu. Jako asi každého ho primárně zajímala kresba, ale ve Photoshopu se zasekl na řešení barevnosti. Toho využil jeho profesor, který pracoval pro Dark Horse, a nabídl mu, aby se komiksu věnoval profesionálně. Na pozici kreslíře to nevyšlo, ale jako týpek, který připravuje separace (zjednodušeně řečeno jde o technologickou část, která se zabývá barevností kresby před tiskem), už ano. A od toho už je ke koloringu jen kousek. Nezapomeňte, že jsme na začátku devadesátých let, kdy se ve světe polygrafie dějí velké věci. Macintosh se svými výkonnými pracovními stanicemi s grafickým rozhraním způsobují revoluci, Adobe přichází se svým Photoshopem 1.0 (zjednodušeně řečeno profesionální grafický program na úpravu fotek), a postupy, které byly v osmdesátých letech neskutečně náročné, se stávají jednoduššími, když víte, co chcete dělat a jak to chcete dělat. Je to doba, kdy technologie posouvá hranice. Na samém začátku digitální revoluce je Dave Stewart v Dark Horse a do Dark Horse míří také Mike Mignola s myšlenkou psát komiks o ďáblovi z pekla, který bude mlátit opičky a nácky. 
Pro nás je setkání Davea Stewarta s Mikem Mignolou klíčové. Myslím, že Dave Stewart by se prosadil i bez Mikea Mignoly, ale jeho práce na Hellboyovi je v kombinaci s minimalistickou kresbou viditelnější než třeba u komiksů od Image. Druhou věcí je, že Hellboy a další série z Hellboyova universa patří mezi stavební kameny moderního komiksu, takže jména dalších spolutvůrců jsou viditelnější. Na Hellboyovi začal pracovat až u třetí povídkové knihy Hellboy 3: Spoutaná rakev, takže už věděl, s jakou barevnou paletou Mike Mignola pracuje. Od té doby má na triku koloring všech Hellboyů, Ú.P.V.O., Lovce čarodějnic, Humra Johnsona, Abea Sapiena. Chápu, že zrovna u Hellboye si řeknete, že dělat pro něj barvy není moc těžké, když jde o plné plochy, ale já jeho práci na Hellboyovi oceňuji více, než třeba na Conanovi, kde je koloring na první pohled náročnější a propracovanější. Důvod je jednoduchý. Protože u jednoduché kresby je třeba barvami vyjádřit pocit ze scény. Lidské oko je na barvy extrémně citlivé, a najít tu správnou barvu, která emoci vyjádří, do popředí vytáhne nebo potlačí část kresby, je prostě kumšt a talent. Druhou věcí je konzistence, kterou Dave Stewart v celém Hellboyově universu udržuje. Proto je za mě práce na Hellboyovi jeho mistrovským dílem, i když Dave Stewart je pyšný na svou práci na Amazing Screw-on Head (napsal též Mike Mignola), New Frontier nebo Daytripper. A třetí věcí je ultimátní znalost různých technik, které Dave Stewart ovládá. Srovnejte si libovolného Hellboye s Conanem. Jsem si jistý, že na první pohled byste nepoznali, že barvy má na svědomí ten samý člověk. Dave Stewart mluví o tom, že pro koloristu je podstatná komunikace a pochopení autora komiksu. A to s sebou u každého autora nese i odlišný pohled na věc. Možností, jak panel kolorovat je nespočet, a najít tu správnou variantu, není a nemůže být jednoduché, jestliže chcete odvést kvalitní práci. Tohle je z mého pohledu neskutečná schopnost, ve které se snoubí komunikace a pochopení s kumštem.
Domovským vydavatelstvím Dave Stewarta je Dark Horse a Hellboyovo universum, ale pracoval i pro DC (The New Frontier od Darwyna Cooka, Catwomen: When in Rome od dua Loeb/Sale, Daytripper), Marvel (Captain America, Daredevil, Ultimate X-Men), či Image (Fatale, The Walking Dead – fakt, jde sice o cover, ale je to tam) a s Timem Salem pracovali pro kabelovou stanici NBC na seriálu Heroes.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Dnes nebudu doporučovat komiks, ale u svého komiksu si občas všimněte, kdo ho koloroval a kdo ho vytahoval tuší. Jsou to neskutečně pracovití a nadaní lidé.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Kolik je objednávek Kolosálního Conana z Cimerie?
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Kolosální Conan z Cimerie si vedl nejlépe ze zatím vydaných kolosálních knih. Celkový počet objednávek je něco málo přes 1 300 kusů a my jsme velmi rádi, že nám jako nakladatelství důvěřujete a Conana jste si tak oblíbili.
Všem, kteří si tuhle kolosálku objednali moc děkujeme, protože bez Vás by to nešlo. Moc si vážíme každé vaší objednávky a děkujeme i všem, kteří její vydání podpořili šířením mezi další fanoušky.
PS Ještě je třeba dodat, že na konci června vyjdou další dva samostatné díly z prvního Kolosálního Conana, které budou v klasickém formátu, tzn. podle vzoru Hellboye nebo Sin City.
- Conan 2: Bůh v míse
- Conan 3: Věž slona
Sledgehammer 44. Hellboy universum aneb zase se mlátí náckové v druhé světové
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Po dotiscích Hellboye a speciálním Hellboy: Půlnoční cirkus vydává v květnu Comics Centrum další dvě nové knihy z Hellboy universa. Jde o Sledgehammer 44 a druhý díl Lovce čarodějnic: Zatracen navěky. My si dnes povíme o Sledgehammer 44, neboť jde o jednu z mála sérií v Hellboy universu, která má zatím pouze jeden díl. Můžeme se začít těšit na kruté mlácení (robo)nacistů něčím, co se velmi podobá roboopičce.
Předpokládám, že Sledgehammer neboli projekt Epimetheus vám na první dobrou nic neřekne. Ledaže byste velmi pozorně četli Ú.P.V.O. 4: Smrt (v červenci tohoto roku vyjde u Comics Centra dotisk). Ale vrilová energie už by vám něco říct mohla, minimálně z vydaného Humr Johnson 1: Železný Prométheus. Dobrou nápovědou je právě jméno Epimetheus. Jde o titána z řecké mytologie, kterému přišlo jako dobrý nápad začít si s Pandorou. Jeho bratrem, mimo Atlase a Menoitiose, byl Prométheus. Prométheus je ten syčák, který pro lidi ukradl oheň a potom si na Kavkazu nechal každý den pro zábavu sežrat játra orlem. Takže jestli jste četli Humra, tak je skoro jisté, že projekt Prométheus znáte. A je tedy jasné, že Sledgehammer je následovníkem Prométhea.
V knize jsou dva příběhy. První dvousešitový Sledgehammer 44 (2013, Dark Horse) se odehrává, ta-dáá, v roce 1944 v nacisty okupované Francii, a jde o origin. Druhý třísešitový příběh Blitzkrieg (2013, 2014, Dark Horse) přímo navazuje na první dva sešity a náš titán se setká s prvním Černým Plamenem, Raimundem Diestelem. S Raimundem jsme se už setkali v Ú.P.V.O. 5: Černý plamen. A setkáme se také se starými známými. S mladým Trevorem Bruttenholmem, který co nevidět ve Východním Bromwichi adoptuje Hellboye, a též s panem Hitlerem, který má pro pana Raimunda Diestela pochopení. Jak vidíte, všechno je provázané se vším. Užít si a docenit Hellboy universum chce číst a číst a číst. A to je dobře. 
Scénáře obou příběhů píše Mike Mignola s Johnem Arcudim, tedy osvědčené scénáristické duo z Ú.P.V.O. Kresby se nakonec zhostili Jason Latour a Laurence Campbell. Původně měl Sledgehammer kreslit John Severin (1921–2012). Mike Mignola se po dokončení jeho práce na druhém díle Lovce čarodějnic Johna Severina zeptal, co by chtěl kreslit dál. A John Severin si vyžádal příběh z druhé světové války. Což byl pro Mika Mignolu oříšek. Humr Johnson zemřel před druhou světovou válkou, Hellboy se na Zemi ukázal na jejím konci. Takže jak to udělat? Jednoduše, neboť v Hellboy universu je z čeho čerpat. A tak Mike Mignola navázal na už zmíněný čtvrtý díl Ú.P.V.O.: Smrt a my si tak díky Johnu Severinu můžeme přečíst o projektu Epimetheus. John Severin začal, v krásném věku 89 let, na Sledgehammer pracovat, ale zdraví mu nedovolilo v práci pokračovat. Vydání prvních sešitů Sledgehammer se už bohužel nedožil. V bonusech na konci knihy se můžeme podívat na několik jeho obrázků. O coloring se jako vždy postaral neviditelný muž v pozadí, Dave Stewart, o kterém mám rozepsaný medailónek. Je to borec, který se stará o barevnou paletu Hellboy universa.
Nu a teď už jen formality. Formát knihy bude stejný, jako u Hellboy/Ú.P.V.O./Černá palice. Počet stran 144, v bonusech můžete očekávat studie postav, skici, kresby. Prostě jako vždy u knih z Comics Centra, hřbety knih Hellboy universa spolu budou v knihovně krásně ladit.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Tentokrát doporučuji třetí díl Pochmurného kraje. Budete se bavit i bát.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Poslední jednorožec. První a ani náhodou poslední překvapení pro tenhle rok
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Prvním letošním překvapením od Comics Centra je komiksová adaptace dnes už kultovní knihy cenami ověnčeného Petera S. Beagla (*1939, New York). Comics Centrum se, stejně jako v případě Prstenu Nibelungů, pouští do klasického díla přepracovaného do komiksového jazyka. Většina z vás pravděpodobně stejnojmennou knihu z roku 1968 nebude znát, ale mohli byste znát animovaný film z roku 1982, který zázračnou shodou okolností vysílala Československá televize (vážně). Jestliže vás minul i film, nevadí, pro vás je tento článek.
Když mi Václav Dort říkal, že budou vydávat Jednorožce, tak jsem to bral jako jeden z jeho typických vtipů. Na druhou stranu jako vtip jsem bral i Prsten Nibelungův, který Comics Centrum vydalo na konci minulého roku. Takže je možné, že Václav Dort vtipy neříká.
Komiks, knihu a film Poslední jednorožec bych přirovnal k Alence v říši divů, Čaroději ze země Oz nebo Malému princi. Ve všech případech jde na první pohled o literaturu pro děti. Na druhý pohled jsou to knihy, které si jednou za dekádu s chutí přečtete znovu a zjistíte, že dobrodružný příběh, který jste vnímali jako děti, má nadstavbu, kterou lze chápat jako metaforu lidského života, světa a vůbec. Proto se zmíněné knihy i po tolika letech dobře čtou v každé generaci. Myslím si, že možná v jiné formě než knižní, budou „čteny“ i za 100 let. Recept je jednoduchý, ale málokdo ho umí správně připravit. Jde pochopitelně o dobrý příběh. A lidi si dobré příběhy vždy rádi poslechnou. Tak to prostě je.
Zápletka Posledního jednorožce je jednoduchá. V jednom lese žije jednorožka, která si myslí, že všichni jednorožci vymřeli. Má k tomu dobrý důvod, jiného jednorožce nikdy nepotkala. I tak se jednoho dne vydá do světa, aby se pokusila ostatní jednorožce najít. Vím, jak tohle zní. Jestliže nejste fanda jednorožců, tak si teď říkáte „a jéje.“ Ale pozor. Mluvil jsem o Alence, Princi a Čaroději. Ve všech těchto knihách není zas tak podstatné, jak příběh začíná a končí, ale co se stane na cestě. A v tom je síla Posledního jednorožce. Mně se stalo, že charakter jednorožce pro mě ustoupil do pozadí, a roli hlavní postavy pro mě převzal kouzelník Šmendrik a později král Zmarupán. Netvrdím, že je to záměr, ale o tom to právě je. Vedlejší postavy a jejich vlastní příběhy jsou natolik dobře promyšleny, že ve vyzrálejšímu věku (někdo by řekl zkušenějším) převezmou roli, kterou na sebe v dětském věku bral jednorožec. 
Autorem knižní předlohy je Peter S. Beagle. Dá se bez nadsázky říci, že Poslední jednorožec (1968) je jeho nejznámější dílo, kterého se celosvětově prodalo šest miliónů. To není zrovna málo, ale pravdou je, že na zmíněnou Alenku, která se pohybuje kolem sta miliónů, nemá. Na panu Beaglovi je sympatické, že ho k psaní přivedl další klasický román pro děti. Jde o Vítr ve vrbách od Kennetha Grahama. Ano, ten Vítr ve vrbách, kterou s ilustracemi Davida Petersena (autor Myší hlídky) vydá Comics Centrum na konci roku. A když už jsem u toho, tak pan žabák z Větru ve vrbách je hlavní zápornou postavou v Talbotově třetím Grandville: Bête Noire. Z toho vyplývá, že jestliže chcete výtečně psát, musíte si především přečíst Vítr ve vrbách. Animovaný film Poslední jednorožec (1982) je klasické 2D, ale i po více než 35 letech jde o poctivou animaci, která v sobě mixuje prvky Disneyho a anime. Báječné je, že v originále postavy mluví Mia Farrowová (Purpurová růže z Káhiry, Hana a její sestry), Angela Lansburyová (To je vražda, napsala), Jeff Bridges (Big Lebowski) nebo Christopher Lee (Drákula, Pán prstenů).
Komiks je ze všech zmíněných medií nejmladším bratříčkem. V roce 2010 vyšel u nakladatelství IDW v šesti sešitech a o rok později jako kniha. Adaptaci napsal Peter B. Gillis (*1952), který psal především pro Marvel v osmdesátých letech minulého století (Doctor Strange). Ke komiksu se vrátil po dvaceti letech, aby napsal Posledního jednorožce a následně opět zmizel. Kresbu si vzala na starost Renae De Lizová (*1982 – ha, to je stejný rok, kdy šel do kin film Poslední jednorožec), která se své role zhostila s úctou k estetice filmu a v panelech jede ve stylu Image komiksu. Nečekejte klasické rozmístění panelů. Je to jízda. Možná jste před několika lety na Kickstarteru zaznamenali její úspěšný projekt Womanthology. 
Jako vždy bude české vydání něčím unikátní, jinak by to u Comics Centra ani nešlo. Takže, co to bude? Nová obálka. Comics Centrum si pro ni vybralo pin-up Jennifer L. Meyerové, s matnou laminací a parciálním lakem. A pochopitelně i odlišně zpracované desky. Budou potažené imitací plátna, stejně jako Grandville. Dodané podklady jsou v obvyklé péči Comics Centra digitálně restaurovány. Formát bude stejný, jako u Hellboy/Goon/Černá palice. Počet stran 192, v bonusech můžete očekávat studie postav, skici, kresby, které byly vytvořeny jako pocta komiksu a alternativní obálky. Komiks vyjde na konci dubna, jestliže chcete přesný den, tak se prosím občas mrkněte na Facebook Comics Centra, kde se Comics Centrum o svoji komunitu skvěle stará. Já tipuji, že to bude 30. 4., kdy už by měl být venku i třetí díl Pochmurného kraje.
Pro mě je vydavatelská cesta, kterou si Comics Centru vybralo, příjemným a chtěným osvěžením v běžné mainstreamové produkci. Vlastně se tohle dá říci o většině komiksů v jejich portfoliu. Jsem rád, že co považuji za vtip, se u nich stává realitou, a jsem přesvědčen, že Poslední jednorožec je kniha, pro kterou je nejlepší kombinace máma/táta a potomek/potomci, se kterými komiks společně čtete. Stejně jako u Myší hlídky.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Dnešním doporučením je pátý a poslední díl báječného Grandville: Force Majeure, který díky vám v edici Na přání vyšel. Jen co budu mít trošku času, zajedu si pro něj do Comics Centra a také se s radostí začtu. Věřím, že konec Grandville dá Bryan Talbot se ctí.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Mignolův chlapec z pekla – část 2.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Hellboy bez Ú.P.V.O. (2002–2011). Druhá sezóna
Druhá sezóna začíná šestou knihou Hellboy: Podivná místa. Takže opět povídkami. Netřeba se obšírně rozepisovat, o co jde. V kostce se dá říci, že Hellboy čelí svému osudu a účelu. Ono prostě není jednoduché pořád poslouchat, že jste klíčem k apokalypse, když o apokalypsu nijak zvlášť nestojíte.
Mike Mignola už nestíhá Hellboye kreslit, ale psaní hellboyovských příběhů, až na pár výjimek, zůstává jeho doménou. Kresby ze zhostil především Duncan Fegredo, ale občas si pár sešitů nakreslil i P. Craig Russel (jojo, Prsten Nibelungův, ale též Knihy hřbitovní) a můj oblíbenec Richard Corben. Jako tradičně se střídají povídkové knihy s knihami zaměřenými na příběh, ale při pozorném čtení zjistíte, že povídky s Hellboyovou poutí více či méně souvisejí.
Druhá sezóna je uzavřena 12. knihou Bouře a běsy. Vřele doporučuji číst od šestého dílu Hellboye kontinuálně, neboť jen tak si druhou sezónu pořádně užijete, pochopíte ji a uchopíte.
Do druhé sezóny se dá počítat i speciál Hellboy: Půlnoční cirkus, který Comics Centrum vydalo k 25. výročí Hellboye, tedy před pár dny. Je sice mimo čas a prostor, ale zaručeně pobaví.
A co dál? Hellboy universum
Hellboy universum čítá k dnešnímu dni přes 70 samostatných knih. I bez Hellboye a Ú.P.V.O. jde o pořádnou nálož a jak se zdá, Comics Centrum je odhodlané všechny knihy vydat. V jaké posloupnosti? Stačí se podívat sem. Ano, je toho opravdu hodně. Pro nás je podstatné, že Comics Centrum jede k dnešnímu dni podle plánu. Inu, posuďte sami.
První kniha Lovec čarodějnic: Ve službách andělů vyšla minulý rok a tento rok vyjde druhá kniha Zatracen navěky. Prvnímu předhellboyovskému charakteru Humru Johnsonovi vyšla první kniha Železný Prométheus též minulý rok. SLEDGEHAMMER 44 vyjde tento rok. A Abeu Sapienovi tento rok vyjde první kniha Tonutí. Dost dobré.
Hellboy filmy
První film Hellboy natáčel v roce 2004 v Praze Guillermo del Toro, který minulý rok dostal Oskara za film The Shape of Water. Při natáčení byl Mike Mignola v Praze a na filmu spolupracoval. Což bylo podle mě ku prospěchu věci, protože první film vychází z první komiksové sezóny Hellboye a je podle mne i po letech stále dobrým filmem. A není to jen proto, že v něm hraje parádní Karel Roden.
Druhý film Hellboy: Zlatá armáda opět po čtyřech letech režíroval Guillermo del Toro, ale nenatáčel se v Praze. Podle mě je to fajn film na sobotní večer se skvělým vizuálem, ale s komiksem nemá mimo postav příliš společného.
Třetí film Hellboy bude v kinech za pár dnů, viděl jsem trailer a mám z něj obavy. Což je dobře, protože mohu být pouze příjemně překvapený.
Proč Hellboye universum číst?
Inu, protože Mike Mignola je génius. 25 let se věnuje skoro výlučně Hellboyovi a Hellboy universu, a vytváří kvalitní příběhy ve světě, o kterém si budou číst i vaši vnuci. Vizuální část je i po letech nepřehlédnutelná. A samo sebou nemít načteného Hellboye je stejné, jako kdyby fanoušek kinematografie nikdy neviděl Občana Kanea nebo knihomol minul Remarqua. Takže ostuda. Bonusově je české vydání po grafické a knihařské stránce o pár úrovní lepší než originál. Co víc chtít?
Děkuji za váš čas, a jako vždy: čtěte! Ideálně něco z Hellboy universa.
První část článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Mignolův chlapec z pekla – část 1.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Mignolův chlapec z pekla anebo kdy, jak a proč mluvíme o Hellboy universu.
(Hellboy Day 23. března 2019, 25. výročí)
Mike Mignola
Jestliže řekneme Hellboy, musí automaticky zaznít jméno Michael Joseph Mignola, který je duchovním otcem Hellboye a Hellboyova universa. Mike Mignola je americký komiksový scenárista a kreslíř. Narodil se 16. září 1960 v Kalifornii, ve svých 22 letech dokončil studium California College of the Arts. O rok později začal pracovat pro Marvel Comics jako inker. Jeho práci můžete najít v sériích Daredevil nebo The Incredible Hulk.
V roce 1987 přešel ke konkurenčnímu DC Comics, kde už se dostal v komiksové hierarchii na vyšší post a tím byl kreslíř. Pracoval na sériích Phantom Strange a World of Krypton. Z toho období je podle mého názoru nejzajímavější komiks Gotham by Gaslight, který psal Brian Augustyn, kreslil pochopitelně Mignola a inkerem byl náš starý známý P. Craig Russel, kterému u Comics Centra vyšlo na konci roku 2018 jeho mistrovské dílo Prsten Nibelungův. Gotham by Gaslight byl první DC Elseword. Elseword je zasazen mimo obvyklé řady a autor může libovolný charakter umístit do libovolného období. Jak název napovídá, Gotham by Gaslight se odehrává v 19. století. Bruce Wayne se vrací do Gothamu, který terorizuje Jack Rozparovač. I po letech kvalitní kus, který se dobře čte. Minulý rok dokonce vyšla animovaná verze na bluray, který má na IMDB slušné hodnocení.
A konečně přichází pro nás podstatný rok 1994. Mike Mignola začíná pro Dark Horse psát a kreslit Hellboye. Od tohoto roku pracuje ve světě komiksu výlučně na Hellboyovi a Hellboy universu. Jedinou výjimkou je série Baltimore, kterou též vydává Comics Centrum, a báječný příběh The Amazing Screw-On Head, který zatím v češtině nevyšel.
Hellboy prenatál a narození
Jestliže řekneme Mike Mignola, musíme říci jméno Hellboy. Hellboy se poprvé objevil jako kresba pekelníka pro Salt Lake City Con v roce 1991. Mike jednoduše nakreslil démona a na jeho opasek mimoděk napsal Hellboy. Nepatrné zamávání motýlími křídly, které změní budoucnost. Hellboy si v první verzi není podobný, ale uřezané rohy a křivé nohy už má. Dnes si u výrobce figurek Mondo můžete koupit figurku původního Hellboye, a dokonce existuje limitovaná verze v bílé barvě.
Hellboy, tak jak ho známe, se poprvé objevil v sešitě San Diego Comic-Con Comics #2 1993 v krátkém příběhu, ve kterém černobílý Hellboy mlátí pejska. Podruhé v Comics buyer‘s guide v roce 1994, ve kterém Hellboy mlátí nacistickou opičku. A konečně v březnu 1994, tedy před 25 lety, vychází první sešit Sémě zkázy.
Hellboy a Ú.P.V.O. (1994–2001). První sezóna
Mignola píše, kreslí a šlape do Hellboye u Dark Horse ostošet. První kniha Sémě zkázy a druhá kniha Probuzení ďábla je při rychlém prolistování akčním příběhem s archetypálním hrdinou typu bouchač, který nevyhledává komplexní řešení.
Jsou tu ovšem dvě zásadní ALE. Prvním ALE je to, že Mignola je sečtělý, a i když píše akční příběh, tak mu do toho občas naskočí kousek mytologie, který do Hellboye umně naroubuje. Mike Mignola je jako houba, která vstřebává příběhy a následně je projektuje do Hellboye. Druhým ALE je to, že Mignola je zručný výtvarník, který Hellboye kreslí identifikovatelnou, neokoukanou a přehlednou kresbou. Po 25 letech už asi kresba vypadá jako standard, ale v roce 1994 to byl unikát.
Hellboy pracuje pro tajný Úřad paranormálního výzkumu a obrany (Ú.P.V.O.) a s podobně atypickými kolegy už nemlátí pejsky, ale nácky. A občas mytologické postavy. A nejraději by dal přes hubu jednomu ruskému přírodnímu léčiteli.
Zásadní je podle mě kniha třetí Spoutaná rakev a čtvrtá Pravá ruka zkázy. Jde o povídkové knihy, které sice nutně nerozvíjejí příběh z prvních dvou knih, ale pekelně rozvíjejí Hellboyův charakter a především ostatní postavy z Ú.P.V.O. Na povídkách je vidět, že jedna řada Mignolovi stačit nebude.
V páté knize Červ dobyvatel se uzavře příběh z první a druhé knihy a Hellboy odchází z Úřadu. Z mého pohledu tím končí první sezóna Hellboye. Proto vám prvních pět knih doporučuji jako startovní balíček do Hellboyova universa.
Ú.P.V.O. bez Hellboye (2002–2019). První sezóna
V prvních pěti knihách (první sezóna) se ukázalo, že kolegům z Úřadu dal Mignola do vínku tolik životaschopnosti, že zbývalo čím dále tím měně prostoru pro Hellboye. Proto se Mike Mignola rozhodl začít s novou sérií Ú.P.V.O., která se nakonec stala základem „Mignolaversa“. Dobře udělal!
První book Ú.P.V.O.: Dutozem a další povídky a druhý Ú.P.V.O.: Duše Benátek a další povídky jsou samostatné příběhy, ve kterých Mignolovy charaktery z Ú.P.V.O. dostali na hraní jiní autoři. Ne, že by Mignola zahálel, pár povídek si nakreslil, pár napsal, ale především jde o testování, co s Abem Sapienem (to je ten rybí člověk), Liz Shermenovou (někdy to umí s ohněm) a Rogerem (týpek, ve kterém se krve nedořežeme) lze rozehrát.
Tím pravým startem série je až třetí book Ú.P.V.O.: Žabí mor. Mike Mignola skočil do scenáristické sesle, kresbu si vzal na starost převážně Guy Davis, a série Ú.P.V.O. navázala na pátou knihu Hellboye. Žabičkový mor oficiálně čítá 12 knih a v češtině jsme zatím u osmého dílu.
Druhá sezóna Ú.P.V.O. je retrospektivní. Jsme v poválečných letech 1946–1948, a v této sezóně se do Ú.P.V.O. vrací Hellboy jako malý ďáblík. Dobrou zprávou je, že první kniha 1946 vyjde v češtině tento rok. Možná se ptáte, proč Comics Centrum nepokračuje ve vydávaní první sezóny, tedy Žabiček. Jde o to, že Comics Centrum se drží chronologie vydávaní a retrospektivní 1946 vyšlo po osmé knize Ú.P.V.O. Vražedné místo. Nu a třetí sezóna Hell on Earth vychází v USA dodnes.
Pokračování zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Záznam z Hellboy Day 2019
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
V sobotu 23. března uplynulo přesně 25 let od chvíle, kdy světlo světa spatřil první sešit o Hellboyovi z pera dnes již legendárního komiksového autora Mikea Mignoly. V rámci celosvětových oslav proběhla speciální akce i u nás v showroomu Slavíkova 19, Praha 2.
Tady je pro vás pár fotek a krátké video pro připomenutí, jak jsme si to všichni skvěle užili.
Všem děkujeme za návštěvu.
{AG}HellboyDay{/AG}
Rozsekaný Conan by USA – část 2
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Série Conan u Dark Horse vychází z povídek Roberta E. Howarda (*1906, Texas, USA; †1936, Texas, USA), amerického spisovatele, který ač nenapsal mnoho knih (zastřelil se ve třiceti letech), vymyslel postavu Conana. A ten mu přinesl nesmrtelnost. Kurt Busiek zvolil chytrý koncept, jak Conanovy příběhy vyprávět. Aby se mohl zaměřit na povídky, které se odehrávají v odlišných obdobích Conanova života, a nemusel si lámat hlavu s kontinuitou, vymyslel si zastřešující příběh o mladém následníkovi trůnu, který léta po Conanově éře na nově dobytých územích nalezne zbytky jeho říše a především kroniky. A právě ty si mladý panovník nechává vyprávět v prvním díle Dcera pána mrazu na dobrou noc. Nultý díl Zrozen na bitevním poli se skládá z šesti retrospektivních čísel, které v průběhu rozjeté série vycházeli jako one-shoty (Conan #8, 15, 23, 32, 45, 46.) Název i obálka napoví, že jde o příběhy z Conanova dětství. Kresbu má na svědomí Greg Ruth, a za mě ke Conanovy sedí více, než Nordova kresba v prvním díle.
Kolosální Conan patřil k velmi dobře prodávaným knihám. Není tajemstvím, že této knihy bylo objednáno téměř 900 kusů. Na rozdíl od Kurva velký Sin City, které si může český čtenář koupit v boocích, u Conana měl smolíka. Mimo prvního dílu Conan 1: Dcera pána mrazu (Comics Centrum, pevná vazba, 2006, a Comics Centrum, brožovaná vazba, 2009) byl obsah kolosálky v češtině nedostupný. Chápete? Dobrých šest booků Conana pouze v kolosálce, která u nás už nikdy nevyjde! Kdybyste si dnes chtěli Kolosálního Conana koupit, tak za prvé musíte mít štěstí a za druhé si připravte +10 000 Kč. Recenzi na Kolosálního Conana jsem se před lety psal pro webu kulturio.cz; jestliže vás zajímá, co vás čeká a nemine, a více faktických informací, můžete se začíst.
Jestliže jste zaregistrovali letopočty, kdy Comics Centrum u nás s Conanem od Dark Horse začalo, tak se dá říci, že do vkusu čtenářů se trefují zhruba s desetiletým předstihem. I přes snahu Comics Centra v roce 2009, kdy vyšla Dcera pána mrazu v měkké vazbě za pár korun, se nestalo nic. A po vydání Kolosálního Conana? Po devíti letech? Naprosto opačná situace. Někteří fanoušci se dokonce snažili zlomit slib Comics Centra a dožadovali se reedice kolosálky. Ale v tomhle je Comics Centrum neoblomné, kolosálky znovu nevyjdou.
Comics Centrum naslouchá svým fanouškům, což neznamená, že udělá co jim na očích vidí, ale že jejich názor pečlivě zváží, a proto se tento rok z nedostupného Conana stane Conan dostupný. Sice ve standardní velikosti, tedy formát knih ve stylu Baltimore, Černá palice, Pochmurný kraj nebo Goon. To vše v překladu Honzy Kantůrka (budiž mu země lehká) a navíc se skicářem a poznámkami autorů a za milou cenu, když si Conana na konci února s tradiční slevou objednáte na webu Comics Centra. V samostatné knize vyjde časem také osm sešitů povídek, které Dark Horse do Kolosálního Conana přidal. Jediné co bude chybět, budou bonusy.
V perexu jsem psal, že tento rok bude ve znamení Conana. Čtyři booky rozsekaného Conana fanouška, který už Kolosálního Conana má, příliš nenadchnou. Dobrá. Na začátku dubna budeme mít opět možnost předplatit si první kolosální knihu tohoto roku a ano, půjde o Conana. Tentokrát o kompletní sérii Conan z Cimérie (Conan the Cimmerian, Dark Horse, 2008–2010). Kniha se bude jmenovat nepřekvapivě Kolosální Conan z Cimérie. Bomba, co? Těším se, jak malý brambůrek. Počítám, že to nebude dlouho trvat a venku bude další info článek, ve kterém si o sérii Conan z Cimérie přečteme.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Na začátek roku, kdy máme více času, vám vřele doporučuji epický Prsten Nibelungův.
Přečtěte si první část článku zde.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Rozsekaný Conan by USA – část 1
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Comics Centrum nám 23. ledna představilo svůj řádně naducaný ediční plán pro rok 2019, který bude ve znamení pravého, amerického Conana! Dohromady půjde o sedm knih, tento rok vyjdou první čtyři. Conan 0: Zrozen na bitevním poli a reedice prvního dílu Conan 1: Dcera pána mrazu se objeví společně na pultech už na konci února. Druhý díl Bůh v míse a třetí díl Věž slona v červnu. A my v následujícím článku rozčísneme, o co půjde.
Ve své podstatě, kromě osmi sešitů samostatných povídek, jde o do originálních booků rozsekaného Kolosálního Conana, kterého Comics Centrum vydalo v roce 2015 (The Colossal Conan, Dark Horse, 2013). Kolosální Conan byl po Kurva velký Sin City třetí knihou, kterou si fanoušci Comics Centra museli před vydáním předplatit. My u kolosálních knih vkládáme důvěru do Comics Centra, že kniha skutečně vyjde a Comics Centrum nám na oplátku přináší nevšední čtenářský zážitek a zároveň slib, že kolosální knihy nikdy nevyjdou v reedici. Po třech letech a deseti gigantický knihách konstatuji, že vloženou důvěru fanoušků Comics Centrum nezklamalo.
Pro ty z vás, které Kolosální Conan minul, telegrafické shrnutí. Komiksového Conana v minulém století vydával zhruba 25 let Marvel. Na začátku milénia se Conan v nové a restartované sérii objevil u Dark Horse. A to je série, o které se dnes bavíme. Scénář začal psát Kurt Busiek (autor skvělých Zázraků/Marvels), později se k němu připojil Timothy Truman a sérii kresebně nastartoval Cary Nord. Na zkoušku vydali u příležitosti Comic Conu v San Diegu 2003 první sešit, který i u nás se startem série vydalo Comics Centrum v roce 2006 jako součást edičního plánu. A jak to dopadlo? V USA obrovský zájem a Eisner Award v kategorii Best Single Issue or One-Shot a start nové série, která v roce 2008 skončila 50. sešitem. U nás v roce 2006 ani ťuk. Po první sérii Conan začal Dark Horse vydávat další série (Conan the Cimmerian, Conan: Road of Kings, Conan the Barbarian, Conan the Avenger a Conan the Slayer) a dohromady se Conan u Dark Horse dostal na sympatických 200 sešitů. Když budete chtít a nakupovat, věřím, že je nakonec budeme mít všechny v češtině.
Zůstaňte naladěni, pokračování již brzy.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
V Pochmurném kraji se bojíte rádi a s chutí
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Americké komiksy s jižanskou atmosférou mají vždycky šmrnc a nádech groteskní bizarnosti. Ať už jde o bouchače Goona či Bažináče, klasiku z nejvymazlenějších (samozřejmě míněnou tu od Alana Moora). Jižanský zapadákov je pro tvůrce dráždivý, a pokud mají autoři talent, vytvoří komiks plný živočišné energie. Přesně tohle se daří tandemu Cullen Bunn (scénář) a Tyler Crook (kresba) v jejich sérii Pochmurný kraj.
Zatímco první svazek Hejna běsů vybuduje parádní atmosféru, která čtenáře pohltí od první stránky, příběh dostává plný smysl až se zapojením druhého dílu, Zrcadlení. Jednička zanechala na můj vkus příliš mnoho nezodpovězených otázek, skvěle navnadila, ale chybělo to správné vydechnutí. Na to jsem si musel počkat. A vyplatilo se.
Bunn však nepracuje jen s věcmi, které nakousl, ale košatí příběh do všemožných směrů. Pochmurný kraj skvěle bobtná a bublá jako poctivá jižanská bažina. Objevují se nové postavy, nové motivace a nová odhalení a všechno to do sebe krásně zapadá.
Co Bunn staví ve scénáři, Crook rovnocenně zhmotňuje v komiksových panelech. Krásné prostředí amerického venkova počátku 20. století doplňuje fantaskním světem démonů a běsů. Precizně vykresluje atmosféru osamění, deprese, strachu i snah o jeho zvládnutí. V tomto směru je naprosto jedinečná čtvrtá kapitola, jíž celý svazek vrcholí.
mimochodem – ty obálky jednotlivých kapitol jsou jako z jiného světa.
Celkovou atmosféru Pochmurného kraje dokreslují krátké historky, které jsou řazeny na závěr knihy a které napsal i nakreslil Tyler Crook. S hlavním dějem nesouvisí, jde o groteskní anekdoty, jež rozšiřují tento komiksový svět. V podstatě jde o takové vybroušené poznámky pod čarou, které s příběhem souvisí jen stejným místem.
Kromě jiného zapadá Pochmurný kraj do aktuálního komiksového trendu, který do popředí staví ženské hrdinky. Nemějme o tomto sílícím směru nějaké vznešené myšlenky a ideály, je to prostý obchodní kalkul. Svět komiksů už dávno nepatří puberťákům (ať už těm skutečným či zastydlým), ženy, dívky a malé holky tvoří stále větší skupinu čtenářů. Pochmurný kraj však není v tomto směru prvoplánový, za celým příběhem je cítit jasná vnitřní logika, která asi nejvíc vystoupí na povrch, když se pokusíte představit si hlavní postavu jako dospívajícího chlapce. Nebylo by to ono.
Jó, jižanský holky těžký to maj…
Autor článku: Martin Šinkovský
Myším hlídkám kolektivní dohled svědčí
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Čekání na další knihu o Myších hlídkách od Davida Petersena se nám prodlužuje, ale naštěstí nemusíme jen tak znuděně postávat a okopávat patníky. Jsou tu totiž Legendy o Myší hlídce. Krátké povídky a příběhy, které do Petersenova světa zasadili různí světoví komiksoví tvůrci.
Comics Centrum vydalo už druhý svazek Legend, které je dle mého soudu o třídu kvalitnější než ten první. Vyprávěnky opět dostávají rámec hospodské soutěže o smazání dluhu. Tentokrát však soubor působí sevřenějším dojmem s propracovanější dramaturgií. Žádný kousek nějakým způsobem (délkou, výtvarným pojetím) netrčí, a přesto jde o neuvěřitelně pestrou směs, která je určena komiksovým labužníkům i začínajícím čtenářům, pro něž je komiks neprobádaným územím.
Legendy otevírá působivý příběh komiksové legendy Stana Sakaie, a vysoký standard a parádní tempo sborník neztrácí až do konce. Naprosto nejsem schopen vypíchnout jeden komiks, abych tím zároveň neurazil ostatní tvůrce. Pestrobarevné příběhy se střídají s těmi střízlivějšími, epické bitvy celých rodů zase s jednoduchými a skromnými osudy jednotlivců. Příběhy jsou napínavé, bojové, melancholické i dětsky hravé. A vítěz, kterého Rudolfa vybrala, je čistý svým vypravěčským i výtvarným stylem.
Pro čtenáře však není důležité, kdo v soutěži o smazání dluhu vyhraje. Důležitá pro něj je nadmíru vysoká úroveň všech zúčastněných.
Legendy o Myší hlídce plnohodnotně nastoupily po bok hlavní komiksové řady. Nejsou jen vatovou vycpávkou, která má ukrátit čekání fanoušků. Věřím, že druhý svazek není posledním. Byla by to věčná škoda.
Autor článku: Martin Šinkovský
Rozmáchnout se Černou palicí a pořádně do toho praštit
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Co první svazek dával tušit, dvojka naplňuje měrou vrchovatou. Od dob legendárních (a pro mě stále neotřesitelně nejlepších) Strážců tu máme komiks, který s chutí a promyšlenou zlomyslností pečlivě rozmontovává mytickým oparem opatřené superhrdiny, a staví je před čtenáře nahaté až hanba.
Scenárista Jeff Lemire pečlivě buduje superhrdinskou soap operu, když zaplétá, motá a odklání všemožné vztahové kombinace, díky čemuž je čtenář přikovaný ke knížce s výrazně ambivalentními pocity, které nabízí každá výjimečná kniha. Na jednu stranu spěcháte, protože jste napjatí, co bude dál, jenže si zase chcete všechno pořádně vychutnat a debužírovat nad jednotlivými stránkami.
Zapeklitá situace, k jejímuž řešení nepřispívají ani výtvarníci Dean Ormston a David Rubín, kteří originální dějové zvraty šperkují panely plnými emocí, tíživou atmosférou i akcí. Tvůrci nijak nespěchají, pečlivě odhalují minulé osudy jednotlivých superhrdinů, kteří jsou mrtví, nebo uvěznění v záhadném časoprostoru. Dozvídáme se podrobnosti o samotné Černé palici, Barbufoun neúspěšně řeší problémy kolem pozemských hrátek se sexualitou a Valda Darda konečně posunul vztah s Tyldou na další metu.
Mix naprosto běžných starostí, které známe i my, zcela nezajímaví a nudní smrtelníci, s výzvami, ve kterých jde o osud celého světa či vesmíru – to vše podáváno ve velmi stravitelné a výtečně vystavěné podobě. Poznání, že superhrdinské vlastnosti nejsou zase tak prďácké, jak by si kdejaký umouněný fanoušek komiksů mohl myslet, je zhmotněno vězením, které je dostatečně velké, aby se v něm dalo přežívat, a zároveň natolik svazující, že to logicky leze na mozek.
Černá palice má našlápnuto na neuvěřitelnou komiksovou sérii, která po více než třiceti letech (od již zmiňovaných Strážců) řádně provětrá ega všem nabubřelým superhrdinům. Už teď se těším, až si po vydání třetího svazku s chutí zopakuji první dva díly.
Autor článku: Martin Šinkovský
Jeden Wagner vládne všem, jeden jim všem káže…
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Proboha, jak hodnotit komiksové zpracování operní férie, kterou jsem nikdy neviděl, a znám ji jen z popkulturních odkazů, jako třeba v Apokalypse?
Jasně, můžu třeba začít srovnávat Prsten Nibelungův s Tolkienovým Pánem prstenů, poukazovat na vliv Wagnerova opusu na nacisty, ale to bych se pořád jen motal kolem Wagnera, kterého si zkrátka netroufnu hodnotit (nejen kvůli tomu, že mi naprosto chybí jakýkoliv hudební sluch, vzdělání či i sebenepatrnější rytmus). Tohle je jasná cesta do pekel, musím se z toho vylhat nějak jinak.
Philip Craig Russell svou vášeň pro operu ventiloval v adaptaci Amadeovy Kouzelné flétny, ale teprve u věhlasného monstra Prsten Nibelungův (skládá se ze čtyř oper Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů) ukázal, co v něm dříme za sílu. Na jedné straně musel srozumitelně převyprávět celou sérii vystavěnou na základech starogermánských pohanských legend (Wagner na libretu pracoval 26 let a celkový čas inscenování oper je více než 14 hodin!). Na té druhé se musel popasovat s absencí hudby, která je pro operní dílo zásadní, kdežto v komiksu můžete nakreslit maximálně pár notiček poletujících někde v luftě.
Jelikož se tedy Russell nemohl schovat za pompézní orchestr, celá váha ležela na jeho umění vyprávět skrz komiksové panely. Navíc bylo potřeba zachovat alespoň minimální vrstvu romantického sladkobolu – zkrátka najít hranici mezi uměním a kýčem. To se mu podařilo díky kombinací klasických vyprávěcích postupů, které tyto příběhy tvořící fundament naší kultury vyžadují, a poeticky laděných až snových scén s refrénem v podobě rozfázovaného kapání kapky krve do vody.
Russell výtvarnou stránku narušuje využitím „neúplného“ stylu, kdy výsledkem je i nekolorovaná kresba jen vytažená tuší.
Barvy v díle hrají výraznější roli než v běžných komiksech – autoři využili všech prostředků, aby přenesli svou vizi Prstenu, takže i barvy jsou voleny s filigránskou precizností. Věhlasný kolorista Lovern Kindzierski dostál své pověsti. Například jeho využití krvavě rudé vyvolává nervózní pocity zejména v kombinaci s šedomodrými mraky či zbrojí bohů.
K jedinečnému zážitku přispívá také skvěle zvládnutý a určitě nesnadný překlad Alexandry Niklíčkové, který vás svým vznešeným jazykem vtáhne od prvních stránek.
Na závěr drobná poznámka, která zdánlivě s tímto komiksem nesouvisí.
Máte-li potomky, víte, že ti jsou nadáni určitými nadpřirozenými schopnostmi. Třeba mé dcery během několika vteřin vycítí okamžik, kdy se doma nenápadně zašiju, abych si mohl chvíli číst. Nejinak tomu bylo i v případě Prstenu. Po půl straně byly u mne. Tentokrát je však zaujala kresba, tak se začaly vyptávat, co to čtu. Jelikož ještě nejsou školou povinné, neumí číst, takže jsem jim vyprávěl svou verzi opřenou o právě otevřené stránky. A ono to kupodivu dávalo smysl a fungovalo. Holky napjatě poslouchaly o Siegfriedovu boji s drakem, o loupeži zlata z hlubin Rýna či o zkutí meče Notungu.
Russell tedy dokázal pro mé chápání skoro nemožné. Zvládl zpracovat obrovské téma do komiksových stránek úchvatným způsobem, čímž jej zpřístupnil i operním ignorantům mého ražení. A možná se stane, že bude-li příležitost, zasednu do polstrovaného křesla nějakého přezdobeného operního domu a dlouhé hodiny budu s napětím sledovat osudy germánských bohů, hrdinů, zloduchů a všemožných nadpřirozených bytostí. A místo programu si přibalím tenhle komiks.
Autor článku: Martin Šinkovský
Lara Croft své archivy uzavírá královským menu o mnoha chodech
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Velké (doslova) dobrodružství sexy archeoložky Lary Croft se čtvrtým svazkem Archivů Tomb Raider dostalo do svého finále. A čtenářům servíruje pestré menu všemožných výrazových prostředků, které hlavní hrdince padnou jako ulité. Připravte si vidličky a nože, jízda začíná.
První příběh Vše, jak má být na několik málo stránkách nabízí předkrm, jemuž nechybí džungle, zapomenutý chrám, vzácná soška, pasti a jedno fakt velký monstrum. Na patře zůstává příjemná chuť velkého výbuchu, bez kterého by to samozřejmě nebylo ono.
Následný Tomb Raider č. 0 míchá koktejl, jehož ingredience jsou sice těžko uvěřitelné, ale na druhou stranu prudce zábavné. Střet vikingských bojovníků s římskými legionáři na americké půdě zahalený do zásvětní atmosféry. Podávané ve sklence rozehřáté hlavněmi samopalů, ideálně konzumované na jeden nádech.
Druhý jednosvazkový předkrm čtenáře zavádí k legendárním vysokoškolským večírkům, kdy vrcholem zábavy bylo koupání se v jezírku a hledání pádných důkazů pro obhajobu školské práce. Nenechte se zmást, dozvuky této chladivé jednohubky pocítíte i při konzumaci některé z dalších položek v seznamu.
Pak už nás čekají opulentní Cesty za dobrodružstvím, které čítají rovný tucet položek. Chuťové buňky nastartuje poctivý pirátský rum, který zrál stovky let, aby pak v Lařině současnosti nadělal pořádnou paseku. Šéfkuchaři Fiona Kai Averyová (scénář), Drew Johnson, Gerardo Sandoval, Carlos Mota, Manny Clark a Billy Tan (výtvarníci) předvádějí vrcholnou komiksovou gastronomii určenou fanouškům dobrodružných příběhů.
Jak příběh eskaluje a zamotává se, získává čtenář čím dál tím silnější pocit, že koření k této jízdě má výrazné halucinogenní účinky. Lara putuje do všech možných i nemožných koutů světa živých i mrtvých, kde pátrá po smyslu snad všeho, na co si vzpomenete. Vrcholným zážitkem může pro někoho být osmá kapitola, složená výlučně z celostránkových panelů, nebo kapitola šestá, kdy se dostaneme do srdce britského impéria v Downing Street číslo 10 a ofoukne nás duch samotného Winstona Churchilla s odérem silných doutníků.
Ve snaze za extrémně výraznou chutí však kuchaři poněkud překombinovali motivy a dějové linky, takže finále nabídlo poněkud zmatenou katarzi, kdy přes změť jednotlivostí jaksi zapadla hlavní položka z receptu.
Jelikož předchozí nášup zvedl laťku hodně vysoko, následující dvě jednohubky v podobě Škorpionovy hole a Přepadení nabídly jen udržovací hladinku před závěrečnými dezerty. A ty stojí opravdu za to. Archivy Lary Croft si to nejlepší schovaly na úplný závěr. Malované dobroty Tisící prvá noc a Největší ze všech pokladů jsou vůbec tím nejlepším, co všechny čtyři svazky Tomb Raider nabízí. Ve variaci na arabskou pohádku si scenáristka Fiona Averyová a výtvarník Billy Tan s hlavní hrdinkou pohrávají s krutou elegancí, a honička na létajících kobercích je šlehačkou na špičce tohoto zákusku.
Když už jste nacpaní k prasknutí a jste si jistí, že se do vás nic víc nevejde, přicházejí pánové Dan Jurgens (scénář) a Joe Jusko (výtvarník), aby před vás postavili neodolatelný kousek, ve kterém se Jurgensovo řemeslo dokonale snoubí s Juskovou kresbou na hranici hyperrealistických obrazů. Tohle si vychutnáte stylem, jako by už nemělo být žádné zítra. Prostě hltáte, mlaskáte a srkáte s požitkářským úsměvem na rtech.
Autor článku: Martin Šinkovský
Pán Myší hlídky
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Dál, dál, dál… tak přesně tohle si vybavím, když se řekne jméno David Petersen. Já jen abych to uvedl na pravou míru. Ležím v posteli a otvírám komiks Myší hlídka 1, pro mě neznámého tvůrce, Davida Petersena. Komiks mě zaujal ukázkou, kterou Comics Centrum zveřejnilo, takže s jeho koupí jsem neváhal. Žena právě uspala syna, lehla si vedle mě a položila hlavu na moje rameno. Sakra. Asi se chce tulit a já si chci číst! Když najednou do toho ticha: „Dál.“ To mě zaskočilo: „Co? Dál?“. Dvě vteřiny ticha a najednou: „Já už to mám přečtený, tak to otoč na další stránku.“ No, jenomže já to přečtený neměl, a hlavně moje žena čte o dost rychleji. Takže jsem to dočetl a otočil na další stránku. Uběhne chvilka a zase se do ticha ozve: „Dál.“ To už mě začalo malinko štvát. Pak jsem si najednou uvědomil tu nejdůležitější věc. Moje žena, která komiksy nikdy nečetla, je do toho zažraná víc než já. „Tobě se to líbí?“ nedalo mi po pár stránkách. „Jo, akorát mi do toho moc mluvíš.“ zněla odpověď. Po dočtení jsem se stejně zeptal, jestli se jí líbila víc kresba nebo děj, protože ptát se, jestli se jí komiks líbil, bylo zbytečný, vzhledem k tomu, že ho chtěla přečíst rychleji než já. To, co mi řekla, mi celkem vyrazilo dech, ale na tuhle odpověď si budete muset počkat, neboť v tu chvíli jsem zjistil, čím je David Petersen tak výjimečný.
David Petersen, POZOR, neplést s Davidem Petersonem (to vám na Googlu vyskočí nějaký jazykovědec, který vás nezajímá) se narodil v roce 1977 v USA, přesněji v Michiganu. V tuhle chvíli je mu 41 let, má ženu a psa. Na Michigenské univerzitě získal titul bakalář, a tím bych jeho životopis ukončil. Myslím si totiž, že je to v reálu nějaký agent tajné služby USA, protože najít nějaké další relevantní informace o jeho životě je celkem nemožné. Projel jsem jeho blog, Wikipedii anglickou i českou, Google, Seznam, Youtube. Dokonce jsem požádal francouzského kolegu, aby se podíval na francouzskou Wikipedii, a pokud tam něco je, aby to přeložil do angličtiny, a já zas vám do češtiny, a nic. PROSTĚ NIC. Jenomže díky tomuhle pátrání a bádání si začnete sami dělat obrázek, co je to vlastně za člověka, a zjistíte, že je to neskutečnej sympaťák, co žije ve vlastním světě a takového bych vám ho chtěl představit. Jeho tvorbu jsem neznal do doby, než CC začalo vydávat jeho knihy s úžasným překladem dnes již zesnulého pana Kantůrka. Děkujeme mistře, budiž Vám země lehká. 
Kdo se s tímhle autorem nesetkal, tak dám ruku do ohně za to, že pokud máte rádi Hellboy universum, tak budete Myší hlídkou naprosto unesení. David Petersen totiž Myší hlídkou tvoří svoje vlastní universum ze světa zvířat, kde jsou hlavními hrdiny myši. Podle toho, co se dá na internetu najít, hledá David inspiraci v animovaných televizních seriálech, ale jak dospěl k tomu, že začne tvořit tak obrovský svět, s tolika postavami a jmény, kde každá stránka zapadá do jednoho velkého eposu o hrdinství, obětování, soubojích, rytířské cti, strachu, odhodlání a lásce, jsem nezjistil. Teď se dostávám k tomu, čím mi žena vyrazila dech, a co i mně přijde na Myší hlídce úžasné. Na otázku, jak se jí komiks líbil, mi odpověděla něco ve stylu: „Víš, ty tu máš spoustu komiksů pro dospělý. Spoustu DC a Marvelu. Spoustu drsných věcí, atd. To, co mi přijde na Myší hlídce super, je to, že v knize není žádný superhrdina nebo někdo s hi-tech hračkami, ale myši, ve zvířecí říši jedni z nejslabších, kteří dennodenně bojují o svůj život, a přesto jsou v knize vyobrazeni jako hrdinové, protože chrání ostatní před predátory. Jen tak se nezaleknou, neustoupí a riskují život pro druhé." V tu chvíli mi došlo, v čem je Petersenova síla. Vytvořil a tvoří něco, co může děti inspirovat k tomu, aby se i ony samy postavily bezpráví a bojovaly za správné hodnoty. Příběhy jednotlivých knih rozebírat nechci, protože tohle kouzlo musíte objevit sami, až si knihu vezmete do postele a ponoříte se do skvěle vytvořeného vesmíru.
Co musím o Davidovi stoprocentně zmínit, je jeho blog, který musíte navštívit. Objevíte tam totiž důvod, proč Myší hlídka nevychází jako na běžícím pásu. Něco, co mě taky inspirovalo k tomu, abych i já synovi vytvořil něco z kartonu. Petersen tam totiž zveřejňuje videa o tom, jak Myší hlídku tvoří. Kdo z vás si myslí, že vezme kus papíru a začne kreslit, tak je na omylu. Pokud se jedná o opravdu složitou scénu se složitými vitrážemi a zdobenými stropy, sloupy, atd... tak svoji práci začíná tím, že si nejprve vytvoří model z papíru a pak podle toho, jak potřebuje nakreslit scénu, modelem otáčí. Dost mě pobavilo video na Youtube z New York Comic Conu 2016, kde Davida Petersena zpovídá Adam Savage. Rozhovor probíhá u malého stolku, kde má Petersen vyskládané modely, které při tvorbě Myší hlídky používá a na otázku, jestli jsou to všechny modely, které vytvořil, zazní: „Ne, ne. Mám jich mnohem, mnohem víc." Možná, že tahle preciznost je ten důvod, proč vás každá kniha, každá stránka oslní, vtáhne a nepustí. Další věc, na kterou narazíte, pokud hledáte informace o Davidovi, jsou webové stránky zasvěcené celému universu Myší hlídky. Najdete tam spoustu věcí, ale to, co mě zaujalo nejvíc, jsou předlohy pro vytvoření postav z příběhu Myší hlídky, jejichž osudy prožíváte stránku po stránce.
Jsem strašně rád, že po tomhle autorovi CC sáhlo a jeho knihy, příběhy, které vytvořil pro nás, svou láskou ke knihám prezentují v naprosto špičkové kvalitě, se spoustou bonusů. Bonusy, které totiž v knize najdete, obsahují nejen to, jak jednotlivé postavy vznikaly, ale i spoustu popisků k jednotlivým lokalitám a postavám myší. Díky tomu na vás dýchne neskutečný pocit autentičnosti a svět Myší hlídky vám přijde skutečný. Občas mi přišlo, jako by se ty příběhy v minulosti skutečně odehrály, ale možná jsem moc velký fantasta. Přesto se už teď nemůžu dočkat další knihy, která dle edičního plánu vyjde v listopadu a budou to Legendy o myší hlídce 2. Na Legendy o myší hlídce si Petersen přizval posily, a někteří lidé mají za to, že jednotlivé příběhy se kvalitou liší a řeší, jestli stojí za to si knihu koupit. ANO, STOJÍ!! Už jenom proto, že skvěle dokresluje svět myšek. Jako fanoušek Mignolova universa bych si taky nedovolil nekoupit knihu, o který by psali, že je „nic moc“. Hloupost. 
Když jsme u toho edičního plánu, musím zmínit jednu zásadní věc, protože mi přišlo, že během pár měsíců vyšuměla. Comics Centrum totiž letos vydalo hru na hrdiny ze světa Myší hlídky. Když si to shrneme, tak teď už asi víte, že David Petersen svýma myškama prostě žije. Tvoří modely, píše, ilustruje a další věc, kterou se nám svět myší snaží přiblížit tak, abyste ho chtěli sami propátrat, je právě hra na hrdiny. To co s knihou/hrou udělalo CC, je něco neskutečného. Projevilo se to i na posunutí vydání, ale díky tomu se vychytaly nelogičnosti z originálu, což u hry na hrdiny beru jako to nejdůležitější. Není nic horšího než zabugovaná hra. Dostanete do ruky knihu s pravidly a ukázkovými výpravami, paraván s pravidly pro vypravěče, mapu myších teritorií a dokonce je ke stažení připravená karta vypravěče a karta hráče. Pak už jenom kostka a „jdi se bodnout Dračí doupě“. Jo, a málem bych zapomněl! Teda vlastně nezapomněl, ale strašně rád bych to tady zmínil. V příštím roce vydá CC ještě knihu, na kterou si Petersen udělal čas a ilustroval ji. Jmenuje se Vítr ve vrbách, od Kennetha Grahama. Občas pouštím z Youtubu audio verzi knihy staršímu synovi před spaním, a už se vidím, jak ležím vedle něj a knihu mu čtu, prohlížíme ji a uslyším: „Tatínku, DÁL!“
Víte, mně se prostě líbí, že Petersen věří v to, co dělá, a dělá pro to maximum. Jak už jsem několikrát zmiňoval, podle mě nejlepší komiksy jsou ty autorské. Na Myší hlídce je to strašně znát, a jsem rád, že se nezaprodal nějakému velkému komiksovému vydavateli a věnuje se především tomu, co ho baví. Jo a když se mě někdo zeptá: „Stojí ty Myši za to?“ Moje odpověď zní: ,,Ježíši, ty je ještě nemáš?“
Autor článku: Václav Cífka
Královský náhončí bubáků aneb Síla Mignolova génia
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Důkazem, že Mike Mignola dokáže sebemenší detail rozpracovat v samostatně nosnou dějovou linku, je Lovec čarodějnic, ve kterém Mignola vzal jednu z postav, jež se kdysi mihla v Hellboyovi, a postavil na ni celou sérii.
Sir Edward Grey je vyšetřovatel okultních věcí pracující přímo pro Její Veličenstvo královnu Viktorii. Neúprosná časová osa tak zklame všechny Mignolovy skalní, neb v příběhu zcela a naprosto absentují náckové. Ale jinak nás autoři zahrnují vším, co máme tak rádi – především monstry, příšerami z jiných světů a dalšími bubáky.
Začátek prvního svazku s názvem Ve službách andělů trochu připomíná klasického Sherlocka Holmese, příběh však velmi brzy uhýbá s racionálních mělčin, ve kterých jsou příběhy nejskvělejšího detektiva všech dob vždy pevně zakotveny, a pouští se do hlubin spekulací a okultních pavěd.
I tentokrát se Mignola projevuje jako skvostný vypravěč, kdy pečlivě tká dějovou pavučinu, abychom se vedle detektivního případu postupně dozvídali informace i o titulní postavě. Zároveň pracuje s kontinuitou, kdy naťukává rámec, jenž svou šíří překonává první svazek a bezpochyby se zjeví v pokračování.
Výtvarník Ben Stenbeck je dalším kreslířem, kterého si Mignola tak trochu přivlastnil, aby zhmotňoval a prohluboval jím vytvářený hellboyovský vesmír. Stenbeck parádně vykreslil dobovou atmosféru, kdy svým umem vytvořil přesné kulisy pro Mignolův příběh. Zároveň zvládá vytvořit obludy dostatečně obludné a výrazy správně melancholicky prázdné, abychom ani na chvíli nezapochybovali, v jakém univerzu se to na stránkách Lovce čarodějnic pohybujeme.
Díky době, ve které se Greyovy příběhy odehrávají, se čtenářům dostává příjemného zpestření a vybočení z již zmapovaného 20. století. Zároveň Mignolovi nabízí prostor, který máme neodmyslitelně spjatý s duchy a hledání mystického světa, což takového tvůrce nemůže nechat v klidu sedět. Lovec čarodějnic je v rámci hellboyovských pravidel zcela novým hřištěm, na kterém tvůrci řádí, a my se u toho královsky bavíme.
Autor článku: Martin Šinkovský
Humr Johnson se hluboce klaní šestákovému braku
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Konečně! Nejlepší postava, kterou kdy Mignola vymyslel se dočkala českého překladu. Dobře, trochu jsem si zapřeháněl, Hellboyovou pozicí nemůže už nic otřást, ale přesto je Humr a jeho svět prostě nářez! Teď se musím párkrát zhluboka nadechnout, pomalu vydechnout… zase zhluboka nadechnout, pomalu vydechnout, a pokusit se o Železném Prométheovi sepsat pár řádků.
Humr je znamením přepychu, blahobytu a snobské smetánky. Možná proto si toto zvíře Mignola vybral, aby pod touto značkou bojoval tajný agent se špínou světa známého i toho běžným okem neviděného. A to ve stylu laciných šestákových detektivek známých z přelomu 19. a 20. století. Spojil tak delikatesu pro horní vrstvy s nízkým stylem pro široké masy čtenářů.
A příběhy opravdu nejsou křehoučké, bělostné ani se nerozpadají při první doteku. Naopak, problémy se vrství, až se pod jejich tíhou ohýbají všichni aktéři, a řešení přináší buldočí zarputilost a síla srovnatelná s buldozerem. Tady nikdo nejedená v rukavičkách. Jemnost se tu rovná práci s ocelovým kartáčem na zrezivělém potrubí.
Co se týče příběhu, drží se Mignola toho, co umí – vědecké pokusy, nacisti, magie, nacisti, obludy z jiných světů a ti… jak se jim jen… jo, nacisti! To vše zasazeno do Spojených států 30. let minulého století, kdy zámořská elita obdivně vzhlížela k zamindrákovanému malíři s patkou a knírkem jako k vůdci nového řádu, a politický postoj USA ani zdaleka nepřipomínal jejich odhodlání po 7. prosinci 1941.
Výtvarník Jason Armstrong výborně zapadá do Mignolovského kruhu autorů a stylem asi nejvíc připomíná Guye Davise. Výrazy postav jsou dostatečně naštvané či prázdné, akce výbušná a monstra obludná. Navíc umí správně nakreslit hákový kříž, takže do týmu skvěle zapadá.
Komiksové stránky jsou občas proloženy jednostránkovými texty, které dotvářejí brakovou fikci o postavě Humra Johnsona k dokonalosti. I když… texty se jmenují Pravdivý příběh Humra Johnsona, takže asi nebudou vymyšlené. Proč by to jinak psali, že?
Když to tak po sobě čtu, moc toho o prvním svazku nepadlo, ale to nevadí. Jelikož budou následovat další, hlubší ponor si necháme na příště. Tohle je začátek krásného přátelství.
Autor článku: Martin Šinkovský
Temný Baltimore aneb Když Světová válka není tím nejhorším svinstvem
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Třetí svazek zachycující putování Lorda Baltimora za pomstou je rozsekán na jednotlivé povídky. Po dvou knihách, kdy jsme sledovali děj těžký jako deštěm nasáklé listí a mrazivý jako listopadový vítr, jde zdánlivě o odlehčení vyprávění temného jako duše upírů. Zdánlivě!
Povídkovou formu má Mike Mignola vyzkoušenou už z budování hellboyovského vesmíru. Díky jednotlivým střípkům skládá velkou mozaiku, když se před čtenářem postupně objevuje celkový obraz bezbřehé fantazie autorů. Takto je to i v případě Lorda Baltimora, který je na stopě upíra Haiga. Ve svazku Tajemný poutník a další povídky začíná cesta v létě 1916 v Anglii a vede přes Francii, Německo a Itálii do jižních oblastí tehdejšího Rakouska-Uherska, kde se ocitáme na podzim následujícího roku.
„Anglická“ historka O vdově a následující „francouzská“ O tanku připravují půdu pro to, co následuje. Přestože jsou kratší, hrají důležitou roli při vykreslení celé fiktivní atmosféry na evropském kontinentu před sto lety. Zejména historka s tankem ukazuje, že morová epidemie a upíři ještě nemusí být tím nejhorším.
To dále rozvíjejí následující povídky, které do čtenářů cpou jednu depresivní ránu za druhou. Povídka Hra je mrazivou groteskou, která dokonce servíruje humor, avšak černý jako ranní káva. Vrcholnou jízdou celého svazku je Medikament Dr. Leskovara, v němž autoři smíchali všechny předchozí ingredience a chrstly je na papír.
Poslední povídka Inkvizitor je úkrokem stranou, kdy se do centra pozornosti dostává postava inkvizitora známá z předchozího děje. Zároveň se celá povídková kniha zacyklí a vrátí se z roztříštěnosti k tomu hlavnímu, co nás čeká v dalších knihách.
Nejsem si jistý, jak moc má smysl chválit kresbu Bena Stenbecka a barvy Davea Stewarta. Oba dokázali námět Mikea Mignoly a Christophera Goldena vymačkat do posledních kapek, koncentrovaných a hustých jako tér.
Jestli očekáváte alespoň nějaký závan něčeho pozitivního, budete zklamaní, všechno je špatně a bude ještě hůř. Bezvýchodnost situace všech postav na vás dolehne jako chlupatá deka, pod kterou se jen potíte, a s každým pohybem pokrývka kouše a škrábe víc a víc. Ale vy nemůžete přestat, a knížku odložíte až po poslední stránce. Baltimore se postupně propadá do temnoty, jejíž dno je zatím v nedohlednu a vypadá to, že zápalkám, které by mohly alespoň na chvíli rozsvítit scénu, zvlhly hlavičky.
Autor článku: Martin Šinkovský
Hammerhead – plnotučný bondovský zážitek
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Rozjezd možná trochu skřípal, ale minely Vargru jsou zapomenuty, komiksový James Bond si Hammerheadem definitivně obhájil svou existenci a našel své místo v komiksovém vesmíru.
U třetího svazku Jamese Bonda se obměnil autorský tandem. Na scenáristické sesli Warrena Ellise vystřídal Andy Diggle, který má za sebou práci na Parchantech, Bažináčovi, Hellblazerovi nebo třeba Daredevilovi. Už z tohoto výčtu je patrné, že Diggle rád pracuje s materiálem, u kterého není příliš jasné, kdo je vlastně klaďas, a kdo ten špatnej.
A ve stejném duchu Diggle nakládá i s popkulturní ikonou prvního řádu. Jeden dějový obrat střídá druhý a nikdo si není jistý, jestli stav věcí ze začátku stránky bude platit i na jejím konci. Bond v boji proti soupeři, jehož záměry mají pro lidstvo fatální rozměry (jak jinak), zdolává všechny myslitelné i překvapivé překážky. Diggle do příběhu šlape pevně nazutými botami s kovanou špičkou a hlavnímu hrdinovi nakládá maximum, aby jej dostal na samou hranici jeho schopností. Jelikož jde o Bonda, všichni víme, jak to skončí, avšak dílčí traumata a šrámy bondovský kánon dovoluje, a Diggle to dobře ví.
Stejně nekompromisní a náročný je k postavám i dosud v podstatě neznámý výtvarník Luca Casalanguida. James Bond je pro něj zatím největší výzva, a z výsledku je patrné, že se toho nelekl a pustil se do díla s velkou chutí. Casalanguida střídá klasickou „dialogovou výměnu“ panelů s různě netradičními rakursy, jimiž zdůrazňuje a hyperbolizuje to podstatné (především titulní předmět celé knihy). Bondův výraz je dostatečně kamenný a ironický, akční scény skvěle vykreslené a přehledné, krvavé scény řádně explicitní a výbuchy mocné.
Hammerhead potvrdil stav, který nasadil druhý svazek (Fantom). Jde o čistou bondovku, k níž se můžete s chutí vracet, stejně jako se diváci vrací k filmům. Parádní jízda od začátku do konce. Tohle se jen tak neochodí.
Autor článku: Martin Šinkovský
Překvapení od Comics Centra na konec roku. Komiks Prsten Nibelungův.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Při představování edičního plánu Comics Centra na rok 2018 zůstaly tři tituly ukryty v černém obdélníku s otazníkem. Nám nezbylo, než si lámat hlavu, co by to tak mohlo být. Prvním překvapením byla kniha ze série Pochmurný kraj, která vyšla v dubnu, a pak následoval kolosální Arkwright Integral, který vyšel v červnu. Třetí překvapení je plánováno na prosinec a bude to… no jo, vy jste si už přečetli titulek, tak proč to natahovat… Prsten Nibelungův, opera Richarda Wagnera, kterou po scenáristické i kresební stránce adaptoval do komiksu milovník opery Philip Craig Russell. To koukáte, co? To jste nečekali. Já též ne. Oprášil jsem vzpomínky ze školních škamen, komiks si přečetl, teď mi ze Spotify hraje Wagnerova opera, a my se dnes mrkneme, o co vlastně jde.
Prsten Nibelungův můžeme chápat jako fantasy epos o mocném magickém prstenu, který Wotan ukradl králi trpaslíků. A ten ho chce nazpátek. A nejen on, po prstenu touží ostatní bohové i smrtelníci. V podstatě jde o klasické drama, ve kterém ideály bojují se zničující chtivostí, chamtivostí, sobectvím a bezohledností. Po vzoru Shakespeara přimícháme lásku a zradu. Ve své podstatě je v eposu obsaženo vše, co od doby antiky vytváří nesmrtelný příběh. Základ opery vychází z germánského středověkého eposu Píseň o Nibelunzích ze 13. století a do dnešní podoby téma rozpracoval Richard Wagner v druhé polovině 19. století. Na opeře Wagner pracoval čtvrt století. Nebýt jeho mecenáše, bavorského krále Ludvíka II., tak by ji nedokončil. Ludvík II. byl Wagnerem natolik nadšený, že pro finální část opery v roce 1876 postavil Festivalové divadlo v Bayreuthu, které dodnes patří k akusticky nejdokonalejším stavbám na světě. Vsadím se, že hudbu z Prstenu Nibelungova znáte, jen nevíte, že je to Wagner. Jízda Valkýr patří k těm nejznámějším skladbám. Jestliže se stále nechytáte, tak Wagnerovy opery Bludný Holanďan, Tristan a Izolda nebo Parsifal musí v hlavě zacinkat.
Jednomu přijde, že příběh o magickém prstenu, který majiteli dává absolutní moc nad světem známe, ale stopro nejde o Nibelungy. Jasně, ten někdo je J. R. R. Tolkien a jeho Pán prstenů. Taky bylo Tolkienovi po vydání Pána prstenů (1954) vyčítáno, že jen obšlehl příběh z Wagnerovy opery. Tolkien do konce svého života tvrdil, že Wagnerova opera nemá s jeho dílem nic společného, kromě toho, že jak jeho, tak Wagnerův prsten je kulatý. Nu, můžete si přečíst Životopis J. R. R. Tolkiena od Humphreye Carpentra, ve kterém na Wagnera přijde řeč. Věřte, že Tolkien Wagnera neměl příliš v lásce.
Wagnerova opera se skládá ze čtyř částí. Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů. Je to masivní dílo a kdybyste si na operu chtěli zajít, tak se připravte na čtyři večery a v divadle si odsedíte 13-16 hodin. Stejně tak i komiks se skládá ze čtyř částí. Věrně kopíruje příběh opery. Z toho je jasné, že jde o pořádný špalek. Více než 450 stránek plus bonusové materiály. Ale pozor, nepůjde o další kolosální knihu od Comics Centra, formát bude standardní.
Scénář a kresbu si vzal pod svá křídla operní veleznalec a mocný adaptátor beletrie do komiksu Philip Craig Russell (*1951, Wellsville, Ohio, USA). Prsten Nibelungův je jeho nejrozsáhlejší autorský počin. U nás je Russell známý svými adaptacemi Neila Gaimana. U Comics Centra nedávno vyšla První a Druhá kniha hřbitovní, a před už skoro deseti lety Koralína, která je už vyprodaná. Dal si Hellboye (Hellboy 07: Pražský upír a další povídky) i Sandmana. V USA mu toho vyšlo mraky. Jestliže se pohybujeme v klasických adaptacích, tak za zmínku stojí komiksová Kniha Džunglí (Kipling), Pohádky Oscara Wilda a Kouzelná Flétna (Mozart).
Prsten Nibelungův (The Ring of the Nibelungs) v USA vydal nepřekvapivě Dark Horse. Ve 14 sešitech, pod svým imprintem Maverick Dark Horse, vycházel v letech 2000–2001. A hop, Russell za Prsten Nibelungův získal v roce 2001 dva Eisnery. V roce 2002 vydal Dark Horse souborné vydání ve dvou knihách. A konečně v roce 2014 vyšlo vydání v jedné knize, které Comics Centrum vydá v češtině v pevné vazbě. O obálky sešitů nebudete ochuzeni, jsou v bonusových materiálech.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Venku začíná být podzim, dobrý čas začít s Myší hlídkou. Na film Ring of Nibelungs z roku 2004 se raději nedívejte! Já jsem to za Vás vyzkoušel, a nedá se to. Zvídavější z vás si v mezičase mohou vygooglit, kdo byli Nibulengové.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Lovec čarodějnic a Humr Johnson
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Říjen klepe na dveře a Comics Centrum jako vždy nezahálí, drží se zuby nehty svého edičního plánu a buší nejen do sebe, ale v dobrém i do nás. V říjnu opět vstoupíme do Mignolaverse a to rovnou do dvou sérií, které přidávají další dílky skládačky do bohatého Hellboyova vesmíru. V říjnu vychází první díl Lovce čarodějnic: Ve službách andělů a první díl Humra Johnsona: Železný Prométheus. V tomto článku se podíváme na obě série. 
Lovcem čarodějnic je sir Edward Grey. Paranormální vyšetřovatel, o kterém se Mignola ústy profesorky Corrigenové poprvé zmínil už v druhém díle Hellboye: Probuzení ďábla v souvislosti s Vladimírem Giurescem. Sir Edward Grey žije ve viktoriánské Anglii a je ve službách Jejího Veličenstva. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století řeší záhadné vraždy a jevy, které nepřímo ohrožují nadvládu Velké Británie. Podstatné je, že jde o nadmíru houževnatého člověka, který disponuje pouze umem, důvtipem, omezenými prostředky a troškou magické moci. První kniha Ve službách andělů mi svojí zápletkou a stylem vyprávění připomněla povídku od Edgara Alana Poea Vraždy v ulici Morgue kombinovanou s Mignolovou sérií Baltimore a Jamesem Bondem. Lovec čarodějnic se dá označit za vážně míněný horror.
Lovce čarodějnic v USA vydává náš oblíbený Dark Horse pod názvem Witchfinder. První sešit vyšel v roce 2009 a série je dodnes živá. K dnešnímu dni jsme u Lovce čarodějnic na 30 sešitech, které vyšly v pěti knihách. Jak vidíte, tempo naštěstí není vražedné.
Humr Johnson se stejně jako Lovec čarodějnic poprvé objevil v původní Hellboyově sérii. V prvním sešitě Hellboyovy povídky Skřínka plná zla vyšla jako druhý komiks povídka o Humrovi Zabiják v mé lebce. Český čtenář má možnost si ji přečíst v prvním svazku Ú.P.V.O.: Dutozem a další povídky. Pro ty zkušené mezi námi se první setkání s Humrem datuje na pátý díl Hellboye: Červ dobyvatel. Humr Johnson je maskovaný hrdina zlaté éry komiksu (ve třicátých letech minulého století), který ze své základny v New Yorku bojuje se zločinem a nacisty. Poraženým zlounům na čelo vypaluje znak humřího klepeta, protože tak se to tenkrát dělalo. V Železném Prométheovi bojuje proti šíleným vědcům, starodávným řádům a pochopitelně náckům v gigantické <cenzurováno>. Příběhy jsou přitažené za vlasy, ale Mignola se vyhýbá podbízivé jednoduchosti. Pořád jde o kvalitní scénář, i když zasazený do období, kdy scénáře nehráli v komiksech prim. V knize jsou pro dokreslení pulpové atmosféry texty o filmech a románech, které se na základě legendy o Humrovi natočily a napsaly. Je to fikce na druhou a nehorázná zábava. Krátké dvoustránkové komiksy o Humrovi, které pokračují v podporování autenticity, nedávno vydalo Comics Centrum v knize Hellboy: Neuvěřitelné příběhy.
Humr Johnson v USA též vychází pod hlavičkou Dark Horse a nepřekvapivě pod jménem Lobster Johnson. První sešit vyšel v roce 2007 a série dodnes frčí. Venku je 31 sešitů v šesti knihách. Tempo vydávání je opět poklidné.
Mike Mignola, jako skoro u každé série ze svého universa, píše scénáře. Občas mu pomůže John Arcudi a Chris Robertson, které známe z Ú.P.V.O., a v budoucnu se s nimi v Mignolaverse budeme potkávat stále častěji. Především s Johnem Arcudim, který se u scénářů stal Mignolovou pravou rukou (ďábla). Co mě u Mignoly děsně baví, je jeho scenáristická hravost a moudrost, s jakou své původní Hellboyovské Universum používá. Chce se vrátit do 19. století? Fajn, začne psát Lovce čarodějnic. Chce si vyzkoušet, jaké by to bylo psát v 30. letech minulého století komiks? Šup a Humr Johson už jede. Netěží Hellboye kde může a nenutí čtenáře, aby četl vše. Přirozeně rozvíjí svůj svět a čtenáři nabízí rozmanité příběhy, které mezi sebou fungují. Podle mne zkouší to stejné, co dělal Marvel, ale s chytrými příběhy, u kterých není nutné mít načtené všechny série, abyste chápali co se děje. Mít načteno je skvělý bonus, ne nutnost. A to je paráda.
Kresebně se opět setkáváme s Benem Stenbackem, který kreslí Baltimore, Tylerem Crookem z Pochmurného kraje a dalšími, pro nás ne tak známými kreslíři, kteří úspěšně napodobují Mignolův styl kresby. A jako vždy, skoro vše koloruje hyperaktivní Dave Steward, který se drží barevné palety z Hellboye, a tím neviděn a neslyšen pomáhá v udržení vizuální identifikace Mignolova vesmíru. Je to borec!
U Comics Centra obě knihy vyjdou ve stejném formátu, jako Hellboy nebo Ú.P.V.O. V knihovničce k sobě budou báječně pasovat. Tedy pevná vazba, přebal, barevný tisk a na konci knihy mraky bonusů.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Tentokrát ne cokoliv, ale pěkně si dejte prvních pár knih Hellboye a Ú.P.V.O., ať si Lovce čarodějnic a Humra nadmíru užijete.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Lara je motýl. Lara je včela. Lara je…
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Fanoušci a fanynky (věřte, nebo ne, významnou částí těchto komiksů jsou čtenářky – nejstarší dcera mého šéfa je toho jasným příkladem) lepé děvy Lary Croft zažívají skvělé časy, které se sice nepodobají zlaté éře 90. let minulého století, ale i tak je co konzumovat. Kiny letos proletěl film a českým komiksovým éterem sviští už třetí obří archivy Tomb Raider. Ty tentokrát nabízejí devět příběhů – v rozsahu od jednoho do tří sešitů.
Nemá smysl chodit kolem horké kaše, třetí svazek je zatím nejlepší a ve většině ohledů překonává předchozí dva. Scénáře Jamese Bonnyho jsou příjemně provázané, správně gradují a mimo hlavní dějový oblouk nabízejí i menší pavučiny vztahů a mikropříběhy.
Trochu divočejší a nevyrovnané to je s výtvarnou stránkou. Tony Daniel se tentokrát nechal až příliš unést křivkami ženských těl. Jeho průhledy skrz nahá stehna Lary Croft na její soupeřku, která se na výpravu do pouště vydala na jehlových podpatcích a v oblečení, které si zakoupila v sado-maso salónu, a potřeba ukazovat Laru především ve spodním prádle, zcela určitě zaujme mládežníka, kterého právě naplno zasáhla puberta. Věřím, že pro takovéhoto percipienta bude Danielovo pojetí vítaným doplňkem explicitnějších a rozhýbanějších obrázků, a takový čtenář bude stránky obracet jen velmi pozvolna.
Avšak se stářím přichází i jiné potřeby a otázky typu „Kam v tom oblečku schovává ty bouchačky?“, „Není ten obleček, který odhaluje nepřítomnost spodního prádla, příliš nepohodlný při vykonávání potřeby?“ nebo „To má ale štěstí, že se jí ty provázkové bikiny neroztrhnou o všudypřítomné kaktusy či ostré kameny“ a tak podobně.
Z tohoto pohledu Lara postupně dospívá, a to především díky kreslíři Wilsonu Tortosovi, který se přeci jen více soustředil na křivky příběhu a ty ženské upozadil. Tortosa je silný hlavně v akčních scénách. Jeho výrazná linka vyniká právě ve velkém formátu (to však můžeme říct skoro o všech komiksech), kdy bitky i velké celky krajiny zpomalují dech čtenáře a noří jeho myšlenky hlouběji do příběhu.
A například Erik Basaldua, další z kreslířů, také opovrhl prvoplánovým sexy zevnějškem hlavní hrdinky a svůj výtvarný um zaměřil na drobnokresbu a emocemi vypjaté tváře postav.
Stejně jako v předchozím svazku i tentokrát došlo na hostování postav ze světa Darkness. Tentokrát se na stránky Tomb Raidera zatoulala smrtící kráska Magdalena.
Jak už je dobrým zvykem, nechybí pořádná nálož obálek, a také psaná povídka, která třetí archiv uzavírá.
Přiznám se, že jsem byl překvapený, protože jsem čekal kvalitativní cestu směrem dolů, ale opak je pravdou. Takže jestli jste váhali, tak už nemusíte. A klidně začněte až touhle trojkou, souvislosti vám neutečou, neboť jich je naprosté minimum.
Autor článku: Martin Šinkovský
„Tenhle příběh je pravda, ať visím, jestli vám budu lhát...“
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Epická sága o miniaturních myších hrdinech se v českém překladu dočkala už tří svazků. Než budou další, mohou se fanoušci tohoto komiksu zatoulat do dvou odboček. Jednou z nich je soubor povídek různých autorů Legendy o Myší hlídce.
Základní premisa je jednoduchá – ocitáme se v hospodě, kde majitelka vyhlásí soutěž o nejlepší příběh. Hra má tři jednoduchá pravidla: 1) hostinská Rudolfa nesmí příběh znát, 2) část příběhu musí být vymyšlená a 3) část musí být pravdivá.
Vítězný vypravěč vyhraje smazání svého dluhu u přívětivé paní hostinské. Jednotící linku v hostinci si vzal na starosti autor Myší hlídky David Petersen. Jednotlivé historky pak vytvořili různí autoři, mezi kterými jsou i veličiny jako Craig Rousseau, Guy Davis, Terry Moore nebo Gene Ha. Sestava nadupaná k prasknutí podobně jako Real Madrid ve finále Ligy mistrů.
Oddaným fanouškem Myší hlídky jsem se stal v podstatě okamžitě, od prvních panelů Podzimu 1152. A jak se Petersen rozmachoval do epické šíře víc a víc, miloval jsem jeho svět bezmezněji a bezmezněji. Výhodou takovýchto vyprávění je volný rytmus, který mu autor dopřává, není kam spěchat, a tempo se střídá podle potřeby. Můžu si tak plnými doušky vychutnat panely beze slov, kdy autor vše rozfázuje bez jakýchkoliv omezení.
U krátkých a uzavřených příběhů však narážíme na limity, kdy na několika stránkách musí tvůrce říct a vysvětlit spoustu věcí. Toto zhutnění často přináší velké množství textu, příliš velkou zkratku a rychlý spád. Netvrdím, že je to úplně na škodu, ale u Myší hlídky už jsem jaksi naběhl na jiný rytmus. Nicméně jsou v těchto Legendách kousky, které rozhodně stojí za vypíchnutí. Nabízím svůj osobní výběr těch nejlepších bez určení pořadí:
- O veliké bitvě mezi Jestřábovou a Lišákovou myší (Jeremy Bastian). Výtvarná stránka je naprosto úchvatná. Bastian tvoří stylem, který se v komiksu jen tak nevidí. Tohle vás posadí na zadek.
- Ťuhýk a žába (Terry Moore). Hrozně vtipné. Fakt!
- Myšák Lišák (Katie Cooková). Kresbou a příběh se hodí i pro ty nejmenší. Ty tak můžete pomalu připravovat na ponor do světa Myší hlídky.
- Kritik (Guy Davis). Neskutečně vtipná groteska beze slov.
- Havran (Jason Shawn Alexander). Variace na Alana Poea s dokonalou atmosférou a skvělým výtvarnem.
- Lev a myš (Craig Rousseau). Dramatický příběh se skvělými akčními scénami.
- Viktorínův příběh (Karl Kerchl). Drobná epizoda skvěle vystavěná na pár stránkách beze slov.
Jak na to koukám, vypíchl jsem přesnou polovinu. Ostatní bych klidně mohl také zdůraznit, ale pak by to nebyl ten správný osobní výběr. A jaký je ten váš?
Autor článku: Martin Šinkovský
Deníky postav, deník vypravěče
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
K Myší hlídce: Hře na hrdiny je na našem webu ke stažení PDFko s deníky postav a deník Vypravěče, do kterých si každý hráč zapisuje své charakteristiky. Materiály si tady můžete stáhnout ke každé další hře nové, vytisknout a jde se na dobrodružství.
Hrajeme si s Myší hlídkou. Hrajeme si na hrdiny.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
První díl Legend o Myší hlídce vyšel před pár týdny, a další myší titul už buší na dubové dveře. Pozor, tentokrát nejde o komiks, tentokrát si budeme hrát. Na první pohled jde o knihu, která svým zpracováním a formátem vypadá jako komiks. Nenechte se zmýlit. Uvnitř je svět fantazie. Pravda, to je vždy. Uvnitř je ale svět VAŠÍ fantazie. Ano, to je lepší definice.
David Petersen, autor komiksů o Myší hlídce, je tvor hravý. David Petersen má rád hry na hrdiny. V prvním článku o Myší hlídce jsem si dovolil napsat, že David Petersen ve světe myšiček už léta žije. Když si dáme dohromady jedno s druhým, tak jasným výsledkem je existence knihy Myší hlídka: Hra na hrdiny, kterou teď vydává Comics Centrum.
Hry na hrdiny jsou specifickým druhem her. Nečekejte hrací plán, kartičky, figurky a pár stránek s pravidly. Je to přesně naopak. Celá kniha jsou pravidla, a co a jak se bude dít je na vás. V zámoří je nejznámějším zástupcem her na hrdiny Dungeons & Dragons, u nás Dračí doupě. Možná některým z vás není jasné, o čem je řeč, proto se pokusím vysvětlit princip. Jeden hráč je Vypravěčem, možná tuto roli budete znát pod termínem Pán jeskyně. Vypravěč je u her na hrdiny nejzásadnějším prvkem, protože na něm je vymyslet příběh a rozhodovat, co se ve světě a s hráči děje. K ruce má knihu pravidel, kde je definovaný svět, charaktery, rysy, vlastnosti, systém, podle kterého se postavy zlepšují, a mnoho dalšího. Ostatní hráči jsou součástí příběhu, kterému vládne Vypravěč. Obvykle hrají za jeden charakter, který má své povolání, statistiky a vybavení. Hráči se svobodně v příběhu pohybují a rozhodují. Mohou si dělat co chtějí a na Vypravěči je, aby na jejich skutky reagoval. Jestliže má Vypravěč vymyšlený epický příběh, ve kterém mají myšičky prozkoumat Ztracené Dolinsko, tak je třeba hráče okolnostmi donutit, aby do Dolinska došli. Nezkušený Vypravěč se může zaseknout na tom, že jeho hráči na začátku cesty zalezou do taverny a tam se budou šest hodin reálného času pomocí své vůle pokoušet získat zdarma pivo a podprsenku šenkýřky. A dál se nepohnou. Pro hráče uvnitř hry je motivující být součástí příběhu a světa, který mají rádi, a zlepšovat své postavy. Postava se přenáší z jednoho příběhu do druhého. Na úplném začátku máte základní vlastnosti a po několika hrách se stanete zkušenou myší, kterou jen tak něco nepřekvapí. Nebo naopak budete prokletou myší, která má zlomenou většinu kostí v těle, je skoro slepá a bude především potřebovat dát se dohromady. Třetím prvkem her na hrdiny jsou kostky. Ty rozhodují o úspěchu nebo neúspěchu hráčova konání.
Jestliže máte rádi RPG počítačové hry (Fallout, Witcher, The Elder Scrolls, Gothic, Baldurs Gate), tak u nich je ve své podstatě Pánem jeskyně samotná hra. Vy jste hráčem, který podle pravidel Pána jeskyně (hry) hraje a hra vyhodnocuje, jaké mají vaše skutky dopad na vás a okolní svět. Dá se říci, že většina RPG počítačových her vychází z pravidel už výše zmíněného Dungeons & Dragons (1974, TSR). Znáte seriál The Big Bang Theory? Možná si vybavíte pár dílů, ve kterých kluci sedí u stolu, Sheldon říká něco ve stylu: „Vstoupili jste do místnosti, kde je obr, co budete dělat?“ Howard zuřivě třese kostkami a u toho vykřikuje: „Majznu ho svým naleštěným elfským mečem do hlavy, chci šestku.“ Tak to je ono, to je čistokrevná ukázka ze hry na hrdiny. Druhým dobrým příkladem z nedávné doby je seriál Gravity Falls a třináctý díl druhé série trefně pojmenovaný Dungeons, Dungeons and More Dungeons, ve kterém je scénář na tomto typu her postavený.
Nemějte obavy, že se do herního světa snadno nedostanete. Hra počítá se začátečníky a několik scénářů je už vymyšleno dopředu, abyste se chytli. A jakmile pochopíte, pustíte se do vyprávění svých příběhů. V létě na chatě, grilování, několik přátel, pozdní odpoledne... ideální prostředí.
Tolik k hernímu systému. V jednom rozhovoru s Davidem Petersenem jsem četl, že se svými přáteli si hráli na myšičky dávno před tím, než hra vyšla. A právě proto se nabízelo vlastní hru vymyslet. Jak na to? Tím se dostáváme k druhému jménu, které je na přebalu knihy. Luke Crane je autorem vlastní série her na hrdiny Burning Wheel. Jím vymyšlený systém a pravidla se dají snadno přenést na libovolný svět. A právě proto padl do oka Davidu Petersenovi. Na prostředí Myší hlídky byly přeneseny mechaniky z Burning Wheel a voilà, hra je na světe. Dobrá, tak snadné to nebylo. David Petersen se postaral o ilustrace v knize (a že jich je mraky) a s Lukem Cranem dořešil, jaké vlastnosti do světa Myší hlídky nejlépe sedí. Například magie ve světě myší nemá místo, takže kopírovat všechny mechaniky z Burnig Wheel dost dobře nejde. My, jako hráči a fanoušci, dostaneme autentický svět Myší hlídky. Myšák vám prostě firebally vrhat nebude, na to zapomeňte.
V USA vyšla hra v roce 2008 (tedy po druhém díle Myší hlídka: Zima 1152). Prestižní Origins Award za nejlepší RPG roku 2008 říká, že se hra povedla na výbornou. Hra vyšla ve dvou verzích. Pouze jako kniha a nádherná verze v krabičce, která mimo knihy obsahuje kostky, karty, paraván pro Vypravěče, mapu...
Comics Centrum zvažovalo, že by šlo do boxové verze, ale vysoké náklady na vydání technologicky náročného kousku pro český trh nakonec převážili nad touhou. Nevěšme hlavy, i tak dostaneme něco navíc. Dostaneme paraván pro Vypravěče (jde o zástěnu, která slouží Vypravěči ke skrytí jeho poznámek), který neodmyslitelně k hrám na hrdiny patří. Mapa světa Myší hlídky bude jak na předsádce tak na druhé straně přebalu. Na webu Comics Centra bude ke stažení PDFko s deníky postav a deník Vypravěče, do kterých si každý hráč zapisuje své charakteristiky. Materiály si tady můžete stáhnout ke každé další hře nové, vytisknout a jde se na dobrodružství.
Jestliže vás baví svět Myší hlídky, tak si jsem jistý, že vás bude bavit i hra. A jestliže svět Myší hlídky načten nemáte, možná by bylo fajn začít. Děkuji za pozornost a jako vždy, přátelé, čtěte a počínaje tímto textem i hrajte. Jo, tak tohle na mě sedí. Proto jsem nejen chytrý, ale i krásný. Jo jo, to bude tím.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
