O smutném stínu temné strany měsíce
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
PIF
PUF
PINK
Je tu Měsíční stín.
Stane se vám také někdy, že v tom množství knih různých žánrů, které čtete, zcela nečekaně narazíte na takovou, u níž od začátku máte pocit, že právě držíte v rukou něco mimořádného? Jak postupujete příběhem, dokonale jej prožíváte a necháváte se postupně strhávat pocity a emocemi. Hluboký zážitek graduje! Bojíte se, že přijde konec a stůj co stůj v tom světě toužíte zůstat. A když přece skončí, sedíte a přemýšlíte… V tichosti si v hlavě přehráváte úryvky děje, jako by to byly vaše vlastní zážitky a vzpomínky. A ten pocit už nikdy nevyprchá, ne docela. I přestože nedokážete přesně pojmenovat proč, někde tam stále je. Navždycky vás totiž změnil. Zažili jste to někdy?
Marně teď přemýšlím, jestli jsem podobný pocit zažil již před Měsíčním stínem u nějakého jiného komiksu. V beletrii ano. Namátkou u díla Cizinec v cizí zemi od Roberta A. Heinleina, u Dostojevského a jeho Bratří Karamazových, u Duny od Franka Herberta nebo u Orwellovy knihy 1984 či Mechanického Pomeranče od Anthonyho Burgesse. Ale také i u některých básní Williama Blakea. Někdy takový pocit přijde při poslechu hudby, jindy zase při návštěvě místa, které vás očaruje. Možná nikoli dokonalost, ale právě emoce, pocity a trvalý zážitek, jsou tou pravou podstatou skutečného umění. A nejde o konkrétní aspekt daného díla nebo místa, ale právě o celkový pocit, jaký zanechává.
Díky Měsíčnímu stínu už vím, že je to možné i v komiksu. Není třeba navozovat si atmosféru a čekat na vhodnou náladu. Obojí si totiž Měsíční stín dokáže vytvořit sám. Věnuje se všem velkým a důležitým „Karamazovským“ otázkám o Bohu, válkách, sexu, rodinných vztazích i o existenciálních otázkách člověka. Všem takovým otázkám, které vedou k sebepoznání – osvícení.
„Stanu se zárodkem změny,“ řekl mi, „a budu růst a růst a plodit DALŠÍ zárodky. I JEDINÉ SRDCE MŮŽE ZMĚNIT SVĚT, Slunečnice.“
„A tak ode mě odešel, stejně jako Barry. A stejně jako on ZEMŘEL…“
Měsíční stín má i v našich končinách potenciál stát se pro mnoho lidí srdcovou záležitostí, na kterou nedají dopustit. I mě si takto získal. Patrně ale vyvolá i emoce opačné. V případě Měsíčního stínu je to dle mého názoru více než v pořádku – možná i více než u jiného díla.
„Mějte si tyto memoáry za pravdu, za pohádku, či cokoliv jiného vám bude libo – avšak vězte, že obsahují skutečnosti, jež jsou VŽDY a VŠUDE platné, a právě tyto skutečnosti nás nutí vstát a vydat se na naši… Pouť za osvícením.“ Ze své podstaty a struktury nemůže Měsíční stín, stejně jako díla, na něž odkazuje, zestárnout, pokud se zcela nezmění základní podstata každého člověka, tedy lidstva jako celku.
Na stránkách plných ohromujících a hypnotických akvarelů se pohybujeme v prostředí volné lásky, beznaděje holokaustu, šťastného domova, nesvobodného světa plného intrik, různých forem vězení i ráje. Slova a obrazy kolem sebe proudí v dokonalé harmonii. Přestože příběh samotný není nijak zvlášť složitý (spíše nás unáší a provází různými tématy), Měsíční stín jako takový jednoduchý není. Dá se samozřejmě jednoduše přečíst od první do poslední strany jako zábavný příběh. Ale budete-li chtít, lze jej skutečně prožít a pátrat v něm po různých odkazech. Můžete v něm hledat sami sebe, vychutnávat si barevné nejednoznačnosti nebo si užívat humor a nadsázku na pozadí těch nejvážnějších témat. Protože „Člověk míní a pánbůh se tlemí“.
K nejsilnějším okamžikům celé knihy patří „ztráta matky“: „A tak osiřelý chlapec dál stál nad tělem své matky, na jejíž pleti se již počínala usazovat vosková bledost. Její rty zůstaly zkroucené v předsmrtné křeči a v koutcích se jí nashromáždily pomalu zasychající sliny.“ Není výjimkou, že z deprese přechází příběh do euforie, ze smutku do radosti a z beznaděje do odhodlání.
Stejně emotivní je i závěrečná novela doplněná ilustracemi, které si možná, podobně jako já, budete chtít pověsit doma na zeď. Měsíční stín nemusí být nutně nejlepší příběh, co jste kdy četli, nemusí mít nejdokonalejší vizuální stránku, jakou jste kdy viděli, nemusí vás uchvátit svou originalitou, ani pro vás nemusí nejlépe zodpovědět otázky „vesmíru, života a vůbec...“, ale jako celek funguje bravurně a chytí vás za srdce.
Zážitkem je i famózní český překlad. Jazyková stránka je natolik pečlivě pojata, že na čtenáře duch klasické literatury místy nejen dýchne, ale přímo zafuní. Sláva tomu, kvalitní překlad je pro toto dílo naprosto klíčový.
„Lidské (případně nelidské či polo-lidské) srdce je velmi složitá a nepochopitelná věc: takový malý tlukoucí B´Zo-Heb v našem nitru. A pokaždé, když si užuž myslíme, že někoho dobře známe a chápeme jeho jednání, že rozumíme podivným důvodům jeho konání… Udělá něco nečekaného.“
Autor článku: MS
Ve znamení Hada
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Při pohledu z okna na ponuré počasí nebo na povalující se mlhu u řeky je každému jasné, že podzim už je v plném proudu – člověk se tou unavenou náladou hned nechá unášet vlastními myšlenkami. Proto jsem hned zpozorněl, když mi na telefonu přistál email od Comics Centra s nabídkou napsat článek na komiks, který má letos vyjít jako překvapení v druhé polovině letošního roku. Ačkoli jsem o komiksu nevěděl téměř nic, hned jsem při prvním pohledu tušil, že tohle bude něco mimořádného.
Mně osobně komiks dokonale sedl do magického podzimního rozpoložení – a četba něčeho kvalitního rozhodně pozvedne náladu, zvláště když nám v současnosti nezbývá nic jiného než sedět převážně doma. Na první pohled mě okamžitě zaujala kresba ženské družiny v rytířské zbroji, kterou jsem nedokázal nikam zařadit. Po přečtení komiksu musím konstatovat jednu věc – pokaždé, když se nakladatelství rozhodne zariskovat, vystoupí ze své komfortní zóny a vydá něco mimo své tradiční série, velice mile mě to překvapí. Právě nakladatelství CC má podle mě neskutečný cit na to, co je dobré, protože tohle, dámy a pánové, je prostě pecka!
Jedná se o komiks Vodní had (Serpent d'eau) od Tonyho Sandovala. Pokud vám tohle jméno nic neříká, nedivím se. Sám jsem totiž měl co dělat, abych dohledal střípky z jeho života, o které bych se s vámi podělil. Narodil se v roce 1973 a mezi roky 2001 a 2005 se živil v Mexiku jako ilustrátor. Od roku 2007 si vede blog, kam jednou za čas přidá něco ze své tvorby, ačkoli za rok 2020 tam toho moc nového nenajdete. Po důkladnějším pohledu na jeho práce ale zjistíte, jak se jeho tvorba za celých 13 let posunula. V současné době žije v Evropě a mimo jiné je také fanouškem doom metalu a tvorby Lovecrafta.
Čím více jsem se snažil o Sandovalovi, který byl za svou tvorbu 6krát nominován na Eisnerovu cenu, něco najít, tím více jsem si uvědomoval, že inspirace Lovecraftem se v jeho kresbě objevuje podstatně často. Zvláště pak je to patrné ve sketchbooku z roku 2008. Jeho práci u nás nenajdete, jelikož v češtině ho zatím nikdo nevydal – a to i přestože je Vodní had již jeho třetí autorskou knihou
První autorská kniha se jmenuje Rendez-vous in Phoenix a dá se považovat za Sandovalovu částečnou autobiografii. Příběh pojednává o muži jménem Tony, který se chce dostat přes hranice z Mexika do USA, aby se shledal se svojí láskou a splnil si sen stát se komiksovým tvůrcem. Druhou knihou je Doomboy, kde Sandoval využívá magického realismu a inspiruje se právě láskou k doom metalu. Doomboy vypráví o chlapci s velkou představivostí, který ztratí přítelkyni Annie. Hudba, kterou poté skládá a hraje, je určena pro ni na onen svět. Časem se z něj stane metalová legenda Doomboy. A jak už CC odhalilo, vyjde letos Sandovalova poslední kniha Vodní had, který byl nominován na 3 Eisnerovy ceny.
Většinou se snažím lidem komiks přirovnat k nějakému známému filmu, knize, divadelní hře nebo seriálu. Jenže příběh Vodního hada je natolik originální, že mě v první chvíli nic nenapadlo. Způsobem, jakým zde mísí realitu s určitou pohádkovostí, syrovostí a originalitou, bych jej částečně přirovnal k filmu Faunův labyrint, po jehož zhlédnutí jsem měl podobné pocity jako po přečtení Vodního hada.
SPOILER ALERT!!!
Pokusím se vám příběh více přiblížit – spoilerům se proto nevyhnete. Během léta se dívka jménem Mila seznámí s Agnes, na níž ji nejvíce zaujme dobrodružná povaha a „její zuby“. Podnikají společně různé výpravy (například krádež piknikového košíku či společné koupání) a Mila si není tak úplně jistá, zda se do Agnes nezamilovala. Táhne ji to k Agnes stále víc, zvláště pak ty její zuby… Agnes jí však sdělí, že už má přítele, což Milu vnitřně trochu uklidní. Během jednoho ze společných výletů začne pršet a Agnes pozve Milu k sobě domů. Mila se potkává s Agnesiným bratrem. Během slabší chvíle, kdy už to vypadá, že mezi nimi dojde k polibku, se udělá Agnes špatně a vyzvrací chobotnici. Milu celá situace natolik vyděsí, že uteče. Agnesin bratr Milu zanedlouho navštíví, aby jí vrátil kolo, které onehdy nechala u nich doma a sdělí jí, že je Agnes už několik let mrtvá.
Taková zápletka na začátku knihy mi přišla poněkud zvláštní. Řekl bych, že nejednomu čtenáři zamotá hlavu. Přidávám ještě trailer na knihu (obsahuje spoilery!!!), pro případ, že by se někteří z vás chtěli dozvědět víc.
Příběh Vodního hada je zvláštně magický a postupně stále temnější. Co rozhodně zaujme na první pohled je kresba – není digitální a vše je tvořeno ručně. Zaujme i spousta detailů mimo panely, kde jsou dokresleny různé rostliny a brouci, ale také to, jak Sandoval využívá metafory – například ta o „konci léta“ se mi obzvlášť líbila. Závěr je vyloženě brutální! Po dočtení jsem o komiksu podstatně dlouho dumal. Nádherná kresba ve mně společně s příběhem a podzimním počasím vyvolala melancholickou náladu, což se mi hodně dlouho nestalo. Vlastně si nevzpomínám na komiks, u kterého bych se takhle cítil.
Vodní had je pro mě něco, co jsem doposud ještě nečetl a opravdu se těším na jeho vydání. CC ji vydává ve velkém formátu v pevné vazbě. Upřímně, nemohu se dočkat, až budu listovat stránkami plnými nádherných kreseb s tenkými linkami a prožiji znovu příběh Mily na pomezí reality a snu.
Autor článku: Václav Cífka
Vzbouření komiksových prodejců proti Měsíčnímu stínu
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Při tvorbě komiksu Měsíční stín se autorům nevyhýbaly problémy. Nebyly ale natolik závažné, aby komplikovaly samotný proces tvorby, nebo dokonce vedly k zastavení vydávání. O to však byly z dnešního pohledu úsměvnější.
Jedním z nich byla kupříkladu reakce distribuční sítě na nevhodný obsah komiksu. Na vyobrazení nahoty sice upozorněni byli, zaskočily je však stížnosti na užití vulgarit. Ze židlí je zvedla například tato pasáž: „Má dantovská víra v existenci čisté a dokonalé Beatrice mi ovšem na prahu puberty ani v nejmenším nezabránila, abych trhal rekordy ve střelbě semenem do všech možných směrů. Co večer bys mě, drahý čtenáři, našel v tom či onom setmělém koutku knihovny, jak svírám v jedné ruce otrhaný výtisk ‚Bouře chtíče‘ a ve druhé své naběhlé mužství.“
Ačkoli Marvel v té době již rozesílal prodejcům nakopírované ukázky Měsíčního stínu, chyběl v nich text – což bylo dáno tím, že kvůli zvolené technice se do obrázků kopíroval později. Jeden z prodejců poté v rozhořčení navštívil tehdejší obchodní ředitelku Marvelu Carol Kailishovou a nutil ji číst problematické pasáže nahlas (což samozřejmě odmítla).
Celý tento spor vedl k tomu, že byl Marvel u svého imprintu Epic Comics donucen používat na obálkách věkové doporučení. S tím se ředitel Epic Comics Archie Goodwin, který byl odpůrcem ratingů (považoval je za druh cenzury), nakonec vypořádal přidáním nápisu A fairy tale for grown-ups (Pohádka pro dospělé).
Čtenářům samotným to ale nevadilo, a pokud ano, měli jen nepatrné výtky. Jeden čtenář se například ohradil takto: „Posedlost nemorálností – zejména v závorce uvedený popis „střelby semenem“ z „naběhlého mužství“ – se k ilustracím a zbytku vyprávění hodí stejně jako psí zvratky k perskému koberci. Souhlasím s tím, že se touto knihou nepopiratelně snažíte povznést ‚komiksové knihy‘ na vyšší uměleckou úroveň. Pokud tedy v dalším vydání dokážete lépe propojit nízké s vznešeným, určitě se vám to podaří. Podotýkám, že nemám nic proti oplzlostem; pouze se domnívám, že tak jak je to zakomponováno nyní, neodpovídá stylu této knihy.“
O dalších negativních ohlasech nemáme zprávy. Sice to neznamená, že by další stížnosti neexistovaly, ale nejspíše nebyly natolik závažné, ani natolik humorné, aby se o nich zachovala zmínka. A upřímně doufáme, že se nevyskytnou ani v budoucnu, protože Měsíční stín svým osobitě poetickým způsobem propojuje „nízké se vznešeným“ opravdu mistrně.
VYJÁDŘENÍ K PRODEJI LIMITOVANÉ EDICE MĚSÍČNÍHO STÍNU
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Vážení čtenáři, mnozí z vás jistě zaznamenali, že spuštění prodeje 110 kusů speciální limitované edice Měsíčního stínu, jež bylo naplánované na 2. listopadu 2020 večer, se zkomplikovalo a zpozdilo.
Stalo se tak z důvodu, že někteří nakupující použili k přihlášení na naše webové stránky boty. Díky tomu se do nich přihlašovaly některé účty několikasetkrát a zároveň naše stránky zasáhly v tentýž čas i flood DDOS attacky.
Přestože naše webové stránky nárazový přístup zákazníků běžně zvládají (spuštění kolosálních knih, Černý pátek apod.), takové množství přístupů (v řádech tisíců) již bohužel zvládnout nemohly. Po celou dobu jsme se snažili boty eliminovat, ale i my sami jsme v jednu chvíli ztratili k systému zcela přístup a marně jsme se pokoušeli prodej zastavit.
Díky tomu došlo v jeden moment k mylnému zveřejnění zprávy o zrušení prodeje a uvedení některých z vás v omyl. Tuto zprávu jsme z důvodu přetíženosti systému nemohli odstranit. Stejně tak jsme nedokázali zastavit e-shop, i ten se stal pro nás po nějakou dobu zcela nepřístupným.
Pečlivě jsme přes noc prošli všechny uskutečněné objednávky a zjistili jsme, že zhruba 90 % výtisků si stihli před totálním kolapsem systému objednat naši pravidelní zákazníci. U zbývajících deseti procent nejsme schopni určit, zda jde o pravé či falešné profily, ale vzhledem k výše uvedenému množství takovýchto objednávek jsme se rozhodli je považovat za pravé, abychom nepoškodili dobře smýšlející zákazníky, kteří náš e-shop navštívili poprvé. Máme od některých zákazníků zprávu, že se jejich objednávka chybou systému uskutečnila dvakrát, proto zkusíme obvolat ty, jichž se to týká.
Závěr je tedy následovný: USKUTEČNĚNÉ NÁKUPY JSOU PLATNÉ A NOVÝ PRODEJ SE KONAT NEBUDE.
Velice nás mrzí, že ač někteří z vás přistupovali k nákupu limitek férově, nakonec se na ně nedostalo. Na druhou stranu, od samého počátku propagace speciální limitované edice Měsíčního stínu bylo anoncováno, že se jedná o omezený počet 110 kusů, a tudíž je to riziko, se kterým se musí počítat. Takový už je úděl speciálních limitovaných edic. Proto jsme také do prodeje naplánovali i standardní edici tohoto titulu, která vás, jak věříme, také potěší.
Na závěr jen dodáme, že se všem nepříjemným záležitostem předejít nedá. Chtěli jsme maximálně eliminovat koupi knih na spekulaci (omezením maximálního počtu speciálních edic na jeden kus na objednávku), a to zřejmě vedlo některé kupující k použití přihlašovacích botů, kteří následně přetížili naše internetové stránky.
Bez ohledu na neregulérní přístupy byl o tuto speciální limitovanou edici velký zájem, který jsme opravdu nečekali. Drtivou většinu z vás, co jste si ji objednali, známe a jsme rádi, že z ní budete mít radost. Doufáme, že na vás ostatní se usměje štěstí příště.
Přes vzniklé potíže věříme, že si naše knihy budete užívat i nadále.
Vaše Comics Centrum
Jak šel Měsíční stín do světa - část 2.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Přečtěte si první část článku zde.
Magická symfonická báseň ve slovech. Nadčasový příběh, jejž lze jen stěží jednoznačně zařadit do žánru sci-fi či fantasy. Pikareskní vyprávění v tradici Dona Quijota. Kosmické setkání Dickense a Hesseho...
Těmito a mnoha dalšímu vzletnými obraty bývá Měsíční stín často označován. Jednu věc je ale třeba říct na rovinu: Ačkoliv jen málokdo pochybuje o jeho výtvarných či scenáristických kvalitách, rozhodně to není kniha pro každého. Kupříkladu na mě při přípravě na tento článek vyskočilo roztomile upřímné video od Youtubera jménem Bearded Geek, který zcela otevřeně deset minut mluvil zejména o tom, že vlastně vůbec neví, o čem to celé bylo.
Takže o čem to celé je? Řečeno velmi stručně a zjednodušeně: Měsíční stín je příběh o dospívání (a jeho pokračování, povídka Sbohem, Stíne, je pak návazným příběhem o dozrávání, ale o tom až později). Anebo ještě jinak: Je to příběh o tom, jak šel Měsíční stín do světa.
Celé to začne tak trochu jako Stopařův průvodce: dozvíme se, že Stínův otec je příslušník mimozemské rasy obřích, zubících se koulí, a jeho matka je hippísačka z Brooklynu, která byla unesena, umístěna do intergalaktické zoo a následně oplodněna. Chlapec pak vyrůstá pouze s matkou, která se však v důsledku dlouholetého užívání drog poněkud odpoutala od reality. A tak je mu nejlepším společníkem obří knihovna, z níž nasaje veškeré znalosti o zásadních dílech pozemské literatury. V den jeho patnáctých narozenin navštíví chlapce otec a oznámí mu, že musí ze zoo odejít. A tak Stín vyfasuje kosmickou loď a v doprovodu své éterické matky a přisprostlého chundelatého hromotluka jménem Ira odchází objevovat vesmír.
Premisa rozhodně na lehčí notu. Očekáváte zástupy komických mimozemšťanů a jedno bizarně akční dobrodružství za druhým? Chyba lávky! Jestli je DeMatteis vůbec v něčem důsledný, pak v tom, že čtenáře nikdy nenechá usnout na vavřínech. Získali jste pocit, že čtete komedii? Fajn, tak necháme nějakou důležitou postavu umřít strašlivou smrtí. Smířili jste se s tím, že půjde o válečné drama? V tom případě nabídneme groteskní rozuzlení. Začínáte si zvykat na filozoficko-náboženské pojednání? Tumáte pořádnou nálož sexu! Začneme kosmickou tragikomedií a zacílíme k úplně obyčejnému lidskému dospívání.
DeMatteis nechá svého Stína projít „zlým“ světem, seznámit se s drogami, láskou, zradou, sexem, smrtí... a to za neustálého pomrkávání na literární piedestaly. Koneckonců, Stínovi se dostalo jediného vzdělání, a tím byly právě skvosty pozemské literatury. Dává tedy dokonalý smysl, že se k nim, coby vypravěč příběhu, neustále odvolává.
A stejně dokonalý smysl dává i to, že hlavní důraz je kladen právě na samotné vyprávění a jeho styl. Když Muth přinesl DeMatteisovi první náčrtky, podivil se prý scenárista, proč jsou tak dickensovské. „Protože přesně tak jsi to napsal,“ odpověděl mu prý tehdy s ledovým klidem Muth – vliv proslulého britského romanopisce je v komiksu rozhodně patrný.
Důraz na vyprávění občas převažuje i na úkor příběhu. A s postupujícím dějem se zdá, že dokonce i na úkor jeho pravdivosti. Jak poznamenal DeMatteis: „Ke konci série mi došlo, že mi starý Stín možná neříká úplnou pravdu. Až do té doby jsem mu věřil... Ale pak jsem ho začal podezřívat, že si okolo svého života buduje mýtus, přesně tak, jak jsem to se svým vlastním životem do té doby dělal já sám.“
Měsíční stín se rozhodně vymyká definici běžného komiksu – a to i po formální stránce. Což nám opět nejlépe přiblíží autor sám: „Někteří lidé tvrdí, že komiks by měl být jako‚ film na papíře‘. To je jedna možnost. Ale pak je tu tisíc dalších možností. Co když se vám zachce udělat tři čtyři stránky v duchu ilustrované prózy a pak pokračovat stylem klasického komiksu, anebo třeba nechat mluvit jen obrázky bez bublin? Proč ne? Nedovolte, aby vás omezoval formát. Nechte se vést příběhem.“
Hranici mezi komiksem a prózou posunul ještě o něco dál v povídce Sbohem, Stíne, která je do souborného vydání doplněna. Znovu se v ní formou vzpomínky vracíme ke Stínovi, po letech, kdy jako dospělý muž přichází zpět do městečka, kde kdysi přebýval, a pokouší se zde vybudovat domov. DeMatteis se v této povídce ještě více soustředí na symboly a snaží se (dle mého názoru úspěšně) Stínův příběh elegantně uzavřít. Později v jednom rozhovoru sám označil povídku za jednu z nejlepších věcí, co kdy napsal.
Shrnuto a podtrženo: Není úplně snadné popsat tento komiks jednoduchým způsobem, protože jednoduchý není. A je dost možné, že si najde své zanícené odpůrce stejně tak jako příznivce. Ve své době byl v mnoha ohledech novátorský a kontroverzní, a i dnes se rozhodně vymyká průměru. Názor si každý musí udělat sám, rozhodně jde ale o osobitý počin po stránce výtvarné i literární. Není divu, že ho DeMatteis opakovaně označil za dílo, díky němuž překročil hranice komiksové scenáristiky a stal se plnohodnotným spisovatelem.
Autorka textu: Alexandra Niklíčková
Jak šel Měsíční stín do světa - část 1.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Roku 1977 začal jistý čtyřiadvacetiletý mladík jménem John Marc DeMatteis, toho času nadšenec do rockové hudby a komiksu, pracovat na příběhu, který pracovně nazval Stardust, Hvězdný prach. Ačkoliv první nástin už obsahoval mnohé prvky později publikovaného komiksu, mělo trvat ještě celých osm let, než spatřil světlo světa pod jménem Moonshadow, Měsíční stín. Mezitím začal DeMatteis psát scénáře pro DC Comics (první komiks mu vyšel roku 1978 v časopise Weird War Tales), a později také pro Marvel.
Hvězdný prach / Měsíční stín mu však nedal spát, a tak nakonec předložil námět v Marvelu, kde mu byl jako výtvarník doporučen Jon J. Muth, nepříliš zkušený, avšak velmi talentovaný výtvarník. Na jejich první setkání DeMatteis vzpomíná: „Navštívil mě doma s několika náčrtky, které dokonale vystihovaly děj i náladu. Ihned jsem věděl, že je pro Měsíční stín ten pravý.“
Na rozdíl od většiny komiksových kreslířů se Muth věnoval především akvarelu, a právě díky tomu získal Měsíční stín jedno důležité prvenství: Bývá označován jako vůbec první americký komiks, jenž je celý vyveden malbou.
Marvel začal Měsíční stín vydávat od roku 1985 pod imprintem Epic Comics, jehož hlavním cílem bylo publikovat vedle klasických marvelovek také „creator-owned“ komiksy (zaručující autorská práva tvůrcům na rozdíl od předchozí praxe v odvětví). Vzhledem k větší pracnosti vycházely oproti zavedeným zvyklostem té doby jednotlivé sešity (DeMatteis je nazývá „knihy“) s dvouměsíčními odstupy, tedy až do roku 1987.
I když DeMatteisův a Muthův opus zaznamenal celkem slušné ohlasy, objevily se i potíže. V době, kdy většina lidí ještě stále považovala komiksy především za dětskou záležitost, nastaly přirozeně problémy s odvážnějšími prvky v příběhu. Veřejnost, distributory a maloobchodní prodejce pobouřily výjevy zobrazující nahá ženská těla, ještě mnohem více však protestovali proti „neslušnému“ vyjadřování, zejména v pasážích týkajících se sexu a masturbace.
Zde je pro ilustraci jedna z pasáží, která obchodníky dráždila k nepříčetnosti: „Má dantovská víra v existenci čisté a dokonalé Beatrice mi ovšem na prahu puberty ani v nejmenším nezabránila, abych trhal rekordy ve střelbě semenem do všech možných směrů. Co večer bys mě, drahý čtenáři, našel v tom či onom setmělém koutku knihovny, jak svírám v jedné ruce otrhaný výtisk ‚Bouře chtíče‘ a ve druhé své naběhlé mužství.“
Roku 1987 dokonce rozhořčení prodejci požadovali, aby bylo na základě špatné zkušenosti s Měsíčním stínem pro příště umísťováno varovné označení přímo na sešity. Redaktor marvelovského imprintu Archie Goodwin však požadavek rázně odmítl s tím, že se až příliš blíží cenzuře. Nakonec se podařilo spor ukončit dohodou. Komiks byl označen jako „pohádka pro dospělé“.
Problémy nastaly také kvůli některým obrázkům ve dvanácté knize, pro něž použil Jon J. Muth a další výtvarníci, kteří s ním na pár posledních knihách spolupracovali, jako model fotografie, k nimž nevlastnili autorská práva. Výsledkem byla žaloba a nutnost některé portréty přemalovat.
V každém případě se však Měsíční stín stal významným komiksem své doby a oslovil nikoliv sice široké davy, ale poměrně úctyhodnou část komiksových fanoušků. Roku 1989 vyšel celý příběh v souborném vydání, a to jednak jako paperback a jednak coby sběratelská lahůdka v pevných deskách – bylo publikováno pouhých 1 200 výtisků s vlastnoručními podpisy DeMatteise i Mutha.
V devadesátých letech následovala zrevidovaná verze komiksu pod imprintem Vertigo od DC. (Ta je zajímavá například tím, že v závěrečné pasáží o „osvícení“ v ní přibyl text. Až do té doby bylo tedy zcela na čtenáři, aby si domyslel, co během symbolického závěru putování hrdinovi běželo hlavou.) Roku 1997 přibyla k sérii ještě navazující povídka Farewell, Moonshadow (Sbohem, Stíne), která byla o rok později taktéž zařazena do dalšího souborného vydání, The Compleat Moonshadow.
To se stalo základem pro prozatím poslední vydání komiksu, které pochází od nakladatelství Dark Horse. Navíc, k výše uvedenému, ho opatřilo novou předmluvou od DeMatteise a řadou bonusových materiálů odhalujících zákulisí vzniku scénáře – a roku 2019 vyslalo do světa.
Nikoho asi příliš nepřekvapí, že právě tuto nejnovější verzi se Comics Centrum rozhodlo převést do češtiny. České vydání má poprvé v historii správné řazení všech stran. Kniha také poprvé vychází ve velkém formátu, a to díky náročné digitální restauraci, kterou u nás prošla. Během ní byla rovněž opravena jedna ze stran, která ve všech dosavadních vydáních vycházela se zaměněnými litografiemi jednotlivých barev. Redakční tým připojil také krátký text, který podrobněji rozvádí zajímavosti týkající se dvanácté knihy, které jsou zmíněné výše, a stručně přibližuje čtenářům proces grafických úprav pro české vydání.
Autorka textu: Alexandra Niklíčková
Darkness a tajemný svět artefaktů – část 4: Třináct artefaktů
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Přečtěte si třetí část článku zde.
Abychom vám alespoň zčásti ukázali něco ze světa artefaktů, pořídili jsme jejich seznam s vlastnostmi:
Darkness – Temnota
Temnota je jednou ze dvou prvotních sil vesmíru. Mužský element, který potřebuje mužského hostitele, aby mohl působit ve fyzické rovině. Otec Witchblade.
Angelus – Angelus
Světlo je jednou ze dvou prvotních sil vesmíru. Ženský element, který potřebuje ženského hostitele, aby mohl působit ve fyzické rovině. Matka Witchblade.
Witchblade – Čarodějná zbroj
Je rovnováha. Potomek Temnoty a Angela. Vytváří si symbiotické spojení se svým lidským nositelem, kterým je obvykle žena.
The Rapture – Extáze
Okultní, krucifixu podobný předmět, nosí se na krku, přináší svému nositeli naději do beznaděje.
The Blood Sword – Meč krve
Démonická japonská katana přinášející svému nositeli obrovskou sílu, za kterou nositel platí její touhou po krvi.
The Glacier Stone – Kámen ledu
Talisman pocházející ze severských zemí, nosí se na krku, svému nositeli umožňuje se proměnit v nástroj ničení – ledového obra.
The Ember Stone – Kámen ohně
Ohnivý talisman, nosí se na krku, svému nositeli umožňuje proměnu v nástroj tvoření – stvoření podobné drakovi.
Coin of Solomon – Mince šalamounova
Tajuplná mince přinášející svému nositeli dar jasnozřivosti.
Spear of Destiny – Kopí osudu
Kopí, jenž probodlo bok Ježíše Krista a bylo smočeno v jeho krvi. Tento artefakt používaly tajné bojovnice katolické církve s nadpřirozenem, zvané Magdalena.
Pandora's Box – Pandořina skříňka
Skříňka z řecké mytologie, která obsahovala všechny strasti světa, nyní obsahuje chaos.
The Wheel of Shadows – Kolo stínů
Jeho původ je zahalen tajemstvím, je nějakým způsobem svázáno s Angelem. Bojovnice na straně Angela Sabina, tento artefakt použila a proměnila se v stínovou bytost ovládající čas.
The Heart Stone – Srdcový kámen
Záhadný kámen ve tvaru srdce, nosí se na krku, zvyšuje nadpřirozené schopnosti nositele.
The Thirteenth – Třináctý artefakt
V sobě skrývá velkou zlou sílu.
Tímto cyklem článků jsme se vám pokusili co nejvíce tento svět přiblížit. Zatím posledním naplánovaným titulem z edice Kolosální knihy je Witchblade Kompendium: Kniha 4, jehož předobjednávky přijímáme od 14. 9. do 24. 10. 2021. Těšit se můžete na nový zajímavý svět, který jistě potěší všechny milovníky fantasy, akce i krásných ženských křivek.
Darkness a tajemný svět artefaktů – část 3: Witchblade a Darkness
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Přečtěte si druhou část článku zde.
Jak jsme si řekli už v prvním díle našeho vyprávění za těmito dvěma postavami i celým světem Artefaktů stojí studio Top Cow, založené v roce 1992 Marcem Silvestrim a patřící pod nakladatelství Image. A u nás z Top Cow již také něco vyšlo.
Witchblade
Witchblade je příběh newyorské policejní vyšetřovatelky Sary Pezziniové, kterou si zvolí za svého nositele jeden z artefaktů – čarodějná zbroj Witchblade. Příběhy jsou mixem detektivky, kriminálky, hororu, městské fantasy a lovestory s příměsí lehkého erotična.
Podle komiksu vznikl v roce 2000 televizní seriál pro stanici TNT, který byl plánovaný vysílat až do roku 2009. Přestože byl seriál v roce 2002 sedmým nejlepším seriálem na kabelových televizních stanicích, skončil po 24 epizodách.
Původní odůvodnění kanálu TNT bylo, že se hlavní představitelka Sary Pezziniové Yancy Butlerová obávala, že bude s touto postavou příliš spojována a zaškatulkována, tak po druhé sezóně odmítla dále tuto roli hrát.
Skutečnou příčinu odhalil po mnoha letech šéfredaktor Top Cow Matt Hawkins: Yancy Butlerová musela na léčení kvůli svým závislostem. Dále uvádí, že Witchblade byla a je nejlépe hodnoceným seriálem, který byl zrušen.
Seriál u nás nebyl nikdy uveden, vyjma svého pilotního dílu na videokazetách. Nicméně to bylo ještě v době velmi nízkých seriálových rozpočtů a podle toho také seriál vypadal.
Dále vznikl v roce 2006 japonský anime seriál, který s původním komiksem toho nemá příliš společného a manga série.
O oblíbenosti Witchblade svědčí i vznik hudebního alba Witchblade: The Music, od různých interpretů, které produkoval Gerard McMahon, anglický multiinstrumentalista, proslavený hudbou ke kultovnímu filmu Ztracení hoši.
Darkness
Vznikl o rok později v roce 1996. Jako protiváha Witchblade. Nositelem Darkness je zabiják mafie Jackie Estacado. Síla Darkness se dědí a dostává ji syn po svém otci po dovršení 21 let. Tato síla mu umožňuje vstupovat do jiného světa a ovládat démony, kteří ho obývají.
V roce 2004 Dimesnion Films měli v přípravách film a v roce 2009 to opět zkusil další producent. Nakonec se z toho nic neuskutečnilo.
V roce 2007 švédské videoherní studio Starbreeze (naposledy proslavené hrou Brothers: A Tale of Two Sons) vytvořilo hru z první osoby The Darkness.
V roce 2012 vznikl druhý díl ve studiu Digital Extremes.
A jak to bude s Witchblade a Darkness u nás?
Plánujeme je vydávat střídavě, Witchblade/Darkness. Obě série jsou provázané. Proto jsme před mnoha lety museli ukončit vydávání Darkness.
A kolik to bude knih?
Vzhledem k tomu, že doháníme 20 let vydávání bude to 6-7 knih Witchblade a 4-5 knih Darkness. A pak nás čeká série Artefakty.
A proč to děláte?
Protože Vám chceme ukázat svět Artefaktů v celé jeho šíři. Něco, co jste zatím neměli možnost vidět. Je to úchvatný velký svět, kterému se tady zatím nikdo nevěnoval. Vítaná příležitost pro ty, co jsou již přesyceni světy Marvelu a DC.
Pokračování článku zde.
Nad dopisy fanoušků - aktuálně k Darkness Kompendium: Kniha 3
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
S další kolosální knihou ze světa Artefaktů (Darkness Kompendium: Kniha 3) se nám objevil dotaz, na jehož odpověď si dovolujeme vyhradit samostatný příspěvek.
„U těch kolosálek je blbý, že když člověk nenaskočil hned ze startu, tak už se zpětně fakt blbě shání a když, tak za šílené ceny. Chápu princip, jen mi přijde škoda, že díky tomu si to nepřečte obrovské množství lidí. Neuvažovali jste někdy, vydávat to po čase i v nějakém jednodušším vydání, ať se to dostane mezi víc lidí? Myslím, že s Conanem jste něco podobného udělali?“
Děkujeme za dotaz a pokusíme se, prostřednictvím něj, vám všem pomoci pochopit, jak to s kolosálkami je.
Do vydání Darkness a Witchblade se v našem běžném formátu, nechceme resp. nemůžeme pustit mimo jiné z následujících důvodů:
- a) Text by byl v těchto komiksech tak malý, že by byl pro většinu z vás nečitelný. Už nyní musíme některé bubliny zvětšovat, abychom se do nich s českými texty vůbec vešli.
- b) Zaplnili bychom si těmito řadami ediční plán na desítky let a nakonec byste se dostali do stejné situace jako nyní, tzn. první část vydaných knih by na trhu už k dostání nebyla, případně za mnohem vyšší částky než tomu bylo při vydání.
- Kromě světa Artefaktů a A zrodí se hvězdy... vyšel obsah ostatních kolosálních knih jako samostatná vydání v našem běžném formátu (vyjma Dobrodružství Luther Arkwrighta). Conan z Cimerie bude také brzy následovat.
- O to, aby byly kolosální knihy, a nejen ty, na trhu i po ukončení předprodeje, by měli pečovat především knihkupci a knižní distribuce. Je to jejich úloha na trhu. Chápeme, že se většině prodejcům (čest výjimkám) nechce investovat do těchto knih, ale dát takovéto knihy zdarma resp. do komisního prodeje* a čekat roky na jejich prodeje, z pochopitelných důvodů nemůžeme. Navíc se čím dál častěji setkáváme s velmi poničenými knihami, které se nám vracejí z komisního prodeje, a tím se stávají dále neprodejnými.
- Witchblade a Darkness se dají od začátku sehnat za ceny, které se proti jiným kolosálkám drží celkem při zemi (cca 10-30% vyšší než v předprodeji). Dlužno dodat, že zisk z Kolosálních knih, po odečtení všech nákladů, mají přeprodejci ve valné většině vyšší než my.
- c) Neméně podstatným důvodem je velikost a váha Kolosálních knih a tudíž velikost ložné plochy, kterou zabírají. Při produkci dvou kolosálních knih za rok s tisícovými náklady, by nám za pár let nestačil ani větší hangár.
Mimochodem ani u běžných knih není možné, aby byly na trhu po neomezeně dlouhou dobu a čtenář měl neustále možnost jejich koupě.
Na počátku jsme zvažovali realizaci edice Kolosální knihy formou crowdfundingu, ale máme za to, že když sami nejsme tvůrci těchto komiksů, nebylo by fér pořádat na komerčně vydávané knihy crowdfundingové kampaně.
Proto jsme pro kolosální knihy zvolili formu předprodeje s minimálním předobjednaným množstvím. Stejně se tak prodávají například komiksy v USA – prodejci objednají v katalogu od Diamondu, pak se vytiskne tolik knih, sešitů atd., kolik si prodejci objednali a zaplatili. Můžete to vnímat i jako přínos k ekologii a udržitelnému rozvoji.
Mimochodem edici Kolosální knihy jsme pojmenovali podle Kolosálního Conana. Zařazujeme do ní tituly ve velkém formátu a o velkém počtu stran. Každá kniha má uvnitř své unikátní číslo a seznam kupujících.
Snad jsme vám tímto obsáhlejším textem odpověděli i na další nevyřčené otázky a vnesli do celé věci jasno.
*) Komisní prodej – prodejce za knihy platí až po prodeji svým zákazníkům. Neprodané kusy pak vrátí nakladateli
Hellboy universum snadno a rychle
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Všechno to začalo v roce 1991 jako taková pitomina pro brožurku s programem jednoho komiksového conu. Výtvarník Mike Mignola pro ni nakreslil chlupatého rohatého démona a jako vtip mu na poslední chvíli připsal na opasek jméno Hellboy. Tedy něco jako čertíček nebo démonek, prostě mladý a malý čert, což bylo v naprostém protikladu se svalnatou a rohatou potvorou na oné ilustraci.
Od té doby uběhlo mnoho let, za která se Hellboy hodně proměnil. Nejenže na svých bedrech musí nést osud zvěstovatele Apokalypsy, ale změnil se i jeho vzhled, a z původně jedné akční série vzniklo cosi téměř ezoterického a velmi rozsáhlého.
Základní série Hellboye obsahuje 12 knih, které střídají delší příběhy se zdánlivě nesouvisejícími povídkami. Postupem času si ale začnete uvědomovat, že nic, ani ta nejmenší drobnost a nejkratší povídka, nestojí osamoceně, ale je součástí obrovského Hellboyova universa. Můžeme se pouze dohadovat, zda Mignola všechno věděl hned od začátku, nebo se mu perfektně daří spojovat již napsané s novým. Zřejmě od obojího trochu, protože když vás nechá nahlédnout do svého hellboyovského deníku v Pekelných knižnicích, jen zíráte, co už vymyslel dávno před hellboyovým prvním příběhem.
Hellboy původně pracoval jako agent Ú.P.V.O. (Úřadu paranormálního výzkumu a obrany), ale po událostech v knize Hellboy 5: Červ dobyvatel ho opustil a šel svou cestou. Mignolovi bylo líto, že by ostatní postavy zůstaly nevyužité, a tak zkoušel najít způsob jak s nimi pokračovat. Tak vznikla série Ú.P.V.O. (v originále B.P.R.D.), která nejprve hledala ve dvou povídkových knihách (Ú.P.V.O. 1: Dutozem a další povídky a Ú.P.V.O. 2: Duše Benátek a další povídky) formu a výtvarníka, aby se pak od třetí knihy (Ú.P.V.O. 3: Žabí mor) mohl rozjet souvislý děj nadupaný událostmi ovlivňujícími celé Hellboyovo universum.
Celkem v USA vyšlo čtrnáct knih této série, než děj přešel do pokračování Ú.P.V.O.: Peklo na zemi. Do původní řady však bylo započítáno i Ú.P.V.O. 1946 a Ú.P.V.O. 1947, tedy dva díly doplňkové řady, která se vrací k začátkům úřadu, a Hellboy se zde objevuje jako malý čertík. Po osmé knize série Ú.P.V.O., která u nás vyšla pod názvem Ú.P.V.O. 8: Vražedné místo, došlo k přerušení souvislého vydávání této série a začaly vycházet další série, které rozšiřují Hellboyovo universum. Před příchodem Pekla na zem ale děj pokračuje v jedné povídkové a třech knihách s kontinuálním dějem. Série Ú.P.V.O.: Peklo na zemi má celkem 15 knih a je ukončena.
Po dvou, původně samostatných, příbězích se své série dočkal i rybí člověk Abe Sapien (série má 9 knih), tajemný Humr Johnson (tady si autoři užívají pulpových zápletek z doby před druhou světovou válkou) a dokonce i sir Edward Grey, zmiňovaný již v knize Hellboy 2: Probuzení ďábla jako poradce královny, varující ji před upírem Giurescem, se vydal sám potírat zlo v sérii Lovec čarodějnic. Série mají různé výtvarníky, ale na všechny dohlíží Mike Mignola. A tak se můžeme například dočkat celého případu od jezera Okangan, který je letmo zmíněn v povídce Skříňka plná zla v knize Hellboy 4: Pravá ruka zkázy.
Mignola po knize Hellboy 6: Podivná místa předal kresební otěže Hellboye Duncanu Fegredovi (ostatní série již mají své výtvarníky od začátku), aby se vrátil na dvě knihy série Hellboy v pekle. Tou jeho příběh zdánlivě uzavřel, ale ponechal si celkem otevřený konec a celý dějový oblouk uzavřel ve dvou knihách Ú.P.V.O.: Ďábel, kterého znáš. V roce 2014 navíc začala vycházet nová série Hellboy a Ú.P.V.O., která ukazuje Hellboyovy začátky jako agenta.
Zde jsme pro vás sestavil pořadí v jakém by se měly série číst, aby z nich měl čtenář co největší zážitek. Kromě sérií zmiňovaných výše, zde najdete ještě minisérii Sledgehammer 44 o robotovi bojujícím proti nacistům za druhé světové války, nebo osudy Frankensteinova monstra v podzemí. Zbrusu novou online chronologii čtení jednotlivých knih Hellboy universa, kterou jsme tento rok (2020) vytvořili, budeme postupně aktualizovat s dalšími vydanými knihami.
Mimo jiné vyšla v USA například minisérie The Visitor: How and why he Stayed (pojednávající o mimozemšťanovi, který byl při Hellboyově příchodu na zem a zemřel v knize Hellboy 5: Červ dobyvatel) nebo padesátišestistránkový komiks Hellboy: Into the Silent Sea, ve kterém se dozvíme, co zažil Hellboy na moři po odplutí z Ostrova (v knize Hellboy 6: Podivná místa) do událostí v knize Hellboy 8: Temnota vábí.
Takže jak vidíte, Hellboyovo universum je obrovské a my jsme zatím přibližně v jeho polovině. Máme se tedy stále na co těšit.
Kompletní pořadí v jakém by se série měly číst naleznete po kliknutí na obrázek níže.
Frank Miller – tvůrce nejen Sin City
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Scenárista, výtvarník a filmový režisér Frank Miller je v našich končinách velmi známý a populární. Narodil se 27. 1. 1957 v Olney ve státě Maryland a vyrůstal ve městě Montpelier ve státě Vermont jako páté ze sedmi dětí. Svou dráhu zahájil jako scenárista v komiksové sérii inspirované televizním seriálem The Twilight Zone. Později napsal několik kratších scénářů pro vydavatelství DC Comics.
První výtvarné zkušenosti získal ve vydavatelství Marvel na komiksu John Carter, Warlord of Mars. Později ve stejném vydavatelství kreslil řadu sérií. Zlom nastal u série Peter Parker, The Spectacular Spider-Man, kde kreslil díly 27 a 28, ve kterých hostoval Daredevil. Ten se v té době pohyboval na samotném okraji čtenářského zájmu, ale Miller v něm viděl potenciál. Poprosil proto šéfredaktora Jima Shootera, aby mu přidělil Daredevilovu běžnou sérii.
A tak začal v květnu 1979 Miller podle scénáře Rogera McKenzieho za pomoci inkera Klause Jansona kreslit tužkou sérii Daredevil. Millerův filmový styl byl zcela odlišný od běžného průměru a byl čtenáři přijat velmi kladně. Na prodejích se to ovšem výrazně neprojevilo, a tak vydavatelství uvažovalo o zrušení celé série. Miller, kterému se nelíbily McKenzieho scénáře, požádal o možnost psát si scénáře sám. Nový redaktor Danny O'Neil mu vyhověl, a proto díl 168 Miller zároveň psal i kreslil tužkou. Protože nebylo možné měsíční sérii zároveň psát a kreslit, přenechal Miller kresbu Jansonovi a sám se věnoval pouze scénářům. Práci na Daredevilovi Miller ukončil u čísla 191 poté, co ho změnil v druhou nejprodávanější postavu ve vydavatelství.
Svou vlastní sérii si ale vyzkoušel až v letech 1983–1984, kdy pro vydavatelství DC Comics nakreslil minisérii Ronin. V roce 1986 ve spolupráci s Klausem Jansonem a Lynn Varleyovou (později se stala Millerovou manželkou, ale v roce 2005 se rozvedli) napsal a nakreslil komiks Batman: Návrat temného rytíře. Návrat se stal zásadním komiksem DC a ovlivnil celou jeho moderní tvorbu. Poslední filmové zpracování Batmana je jím velmi výrazně ovlivněno.
Během času se Millerovi začal zajídat systém jakým s komiksy zacházejí velcí vydavatelé. Začal výrazně vystupovat proti cenzuře, kterou velké vydavatelské domy stále uplatňovaly a většinu nových projektů začal realizovat v menším vydavatelství Dark Horse Comics. V roce 1990 napsal scénář pro komiks Drsná škola, který nakreslil Geof Darrow. U nás Drsná škola prošla dva a půl roku trvající digitální restaurací, s důrazem na detailní kresbu, aby pak mohla v roce 2013 vyjít ve velkém formátu.
S výtvarníkem Davem Gibbonsem přivedl na svět postavu Marthy Washingtonové v minisérii Give Me Liberty. Napsal scénáře pro filmy Robocop 2 a Robocop 3 (později vyšla komiksová adaptace, která obsahovala motivy z obou scénářů; pro Avatar Press jí kreslil Juan Jose Ryp). Simon Bisley podle jeho scénáře nakreslil komiks Darebák, který původně vycházel na pokračování v čtvrtletníku Gentlemen's Quarterly. Darebák u nás vyšel v roce 2013.
V roce 1991 začal pro magazín Dark Horse Presents psát a kreslit příběh, pro jehož výtvarnou podobu používal pouze kontrast černé a bílé barvy, a který nazval Sin City. Hlavní hrdina Marv hledá vrahy své přítelkyně a nic ho nedokáže zastavit. Do města hříchu se Miller ještě několikrát vrátil, ať už v dlouhých „románech“ (Drsný sbohem, Ženská, pro kterou bych vraždil, Velká tučná zabijačka, Ten žlutej parchant, Rodinný hodnoty a Do srdce temnoty) nebo v kratších povídkách (souborně vyšly v knize Chlast, děvky a bouchačky). V roce 2005 byl do kin uveden film Sin City – Město hříchu. Ten zadaptoval příběhy z první (Drsný sbohem), třetí (Velká tučná zabijačka) a čtvrté knihy (Ten žlutej parchant), doplněných o povídku Náš zákazník, náš pán (Chlast, děvky a bouchačky).
Po devíti letech byl uveden do kin další film Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil, který adaptoval děj druhé knihy série, povídku Prostě takovej normální sobotní večer (Chlast, děvky a bouchačky) a zcela nový, pouze pro film napsaný, příběh. Nový film z Města hříchu se tentokrát musel obejít bez asistence režiséra Quentina Tarantina (v prvním filmu natočil scénu v autě, ve které Dwight veze mrtvolu Jackieho).
Spolu s Geofem Darrowem vytvořili parodii/poctu manga komiksu Astroboy a pak také parodii/poctu filmům s Godzillou – Big Guy and Rusty the Boy Robot. Velký úspěch zaznamenalo i velkoformátové album 300: Bitva u Thermopyl, které do filmu přenesl Zack Snyder.
Miller zkusil navázat na úspěch s Návratem temného rytíře sérií Batman: The Dark Knight Strikes Again, ale projekt byl fanoušky přijat velmi chladně. Stejně dopadl i jeho scenáristický pokus, ve kterém pro Jima Leeho napsal sérii All Star Batman and Robin the Boy Wonder, která se vrací na začátek vztahu Batmana a Robina. Pozici filmového režiséra si vyzkoušel na filmu Spirit, který byl inspirován dílem Willa Eisnera.
Ke kreslení komiksů se vrátil v knize Teror ve jménu víry (Holy Terror), ve které reagoval na teroristické útoky z 11. září 2001. Knihu Miller mnohokrát přepracovával. Hlavním hrdinou měl být Batman, ale musel být z knihy odstraněn a projekt z DC přešel do Legendary Pictures, kde nakonec v roce 2011 vyšel. Miller ve skvěle nakresleném komiksu kritizuje politiky a poukazuje na nebezpečí islámských radikálů, čímž proti sobě poštval levicově smýšlející intelektuály. Další kontroverze byla vyvolaná fanoušky Batmana, kteří se nedokázali vyrovnat s jeho odstraněním z příběhu. U nás vyšlo v roce 2015.
Volné pokračování filmu 300, pod názvem 300: Vzestup říše bylo uvedeno do kin v roce 2014. Bylo natočeno podle jedné části rozpracovaného scénáře Millerova komiksu Xerxés. Komiksový fanoušci si ale museli počkat až do roku 2018, kdy začal po sešitech vycházet Xerxés: Pád rodu Dareiova a vzestup Alexandrův. Na rozdíl od 300, které by mohlo být jakousi marginální částí tohoto eposu, je hlavním hrdinou komiksu historie. V pěti kapitolách sledujeme vzestup Xerxova rodu a jeho pád, který zapříčinil Alexander Veliký.
Titulní obrázek: Frank Miller, převzato z Deviant Art, autor: artista-frustrado, http://artista-frustrado.deviantart.com/art/Frank-Miller-351025539
Noc je horká jako nové vydání Sin City
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Na konec července přichystalo pražské nakladatelství Comics Centrum celou várku nových vydání komiksů českým čtenářům již velmi dobře známých. Jsou jimi první tři díly Sin City Franka Millera a čtvrtá kniha o Mignolově „Pekelném chlapci“.
Kultovní série Franka Millera Sin City je unikátní hned v několika směrech. V době svého vzniku byla prvním komiksem, který se po dlouhých 37 letech (1991) odvážil prolomit v mainstreamu cenzurní omezení Comics Code Authority a navázat na svobodu vydávání přerušenou za dob mccarthismu. Frank Miller chtěl oživit příběhy noirových filmů, které miloval, a vytvořil nový žánr a vizuální styl neonoir. V České republice první díl Sin City symbolicky ukončil dobu, kdy byl u nás komiks díky totalitě silně ostrakizován a omezován a stal se první americkou mainstreamovou komiksovou knihou, která u nás kdy vyšla.
V současné době již bylo u nás souhrnem prodáno přes 40 000 výtisků všech dílů Sin City.
Poslední edice vycházela v nakladatelství Comics Centrum od roku 2005, kdy vyšel jeho první díl současně s premiérou filmové adaptace Sin City – Město hříchu. Zbývajících šest knih pak vycházelo postupně až do roku 2014, kdy byl publikován poslední, sedmý díl, a zároveň spatřila světlo světa kolosální kniha Kurva velký Sin City, která obsahovala všechny výše uvedené díly.
Letos v létě se dočkaly nového vydání první tři knihy, opět v běžném formátu. Konkrétně jde o tituly Drsný sbohem, Ženská, pro kterou bych vraždil a Velká tučná zabíjačka.
Znovu tak budeme moci prožít Marvovu pomstu na vrazích jediné ženy, která se k němu kdy zachovala laskavě, či Dwightovo bolestivé prozření z romantického citu ke své dávné lásce – to vše ovšem ve stylovém neonoirovém kabátku a v doprovodu řádného množství krve, špíny a utrpení.
Při přípravě nového vydání prošly samozřejmě všechny tři knihy pečlivou revizí a překlad byl z velké části upraven. Kromě toho byly veškeré anglické citoslovce vyměněny za české a knihy dostaly u příležitosti nového vydání také zbrusu nové obálky.
Společně se Sin City se na konci července objevilo na pultech také nové vydání čtvrtého dílu proslulé série scénáristy a výtvarníka Mikea Mignoly Hellboy 4: Pravá ruka zkázy, která obsahuje celou řadu povídek, kupříkladu „Skříňku plnou zla“, titulní „Pravou ruku zkázy“ či legendární „Lívance“.
Všechna zmíněná nová vydání vyšla 31. července, a v e-shopu nakladatelství Comics Centrum si je čtenáři mohou objednat s výraznou slevou 40 % do 16. srpna.
Co je vlastně Sin City?
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Odpověď na tuhle otázku je v podstatě velmi jednoduchá: úžasný komiks.
Složitější je, pokud bychom chtěli zařadit Sin City do nějakého žánru.V různých článcích se dočtete, že se jedná o detektivku nebo dokonce o noirovou detektivku. Pro přesné zařazení se tedy pokusme definovat termín noir. To že slovo noir znamená francouzsky černý je poměrně známé, ale také je zažité tímto slovem označovat specifický druh filmů.
Termín film-noir je používán pro kriminální filmy, které byly natáčeny v USA od začátku čtyřicátých do konce padesátých let minulého století. Typické pro ně bylo to, že byly natáčeny černobíle se zvláštním nasvícením scén s velkým zdůrazněním kontrastu světel a stínů. 
Vizuálně filmy vycházely z vlny německého expresionismu, jehož typickým příkladem je ještě v Německu natočený film M, režiséra Fritze Langa (Metropolis). Proto také Langův druhý film po jeho emigraci do Spojených států byl právě film-noir Velký zátah (The Big Heat). Dalšími známými filmy z tohoto období jsou Hluboký spánek (The Big Sleep), Podvod (The Set-Up), Noc a město (Night and the City), Gun Crazy a 24 hodin do smrti (D.O.A.).
Námětově vycházely tyto filmy z takzvané drsné školy (hard boiled), kterou spisovatelé publikovali zpočátku v magazínu Black Mask a později pronikla i do běžné literatury. I u nás jsou známá jména jako Dashiell Hammett, James M. Caine a především Raymond Chandler.
Většinou byli hlavními hrdiny těchto filmů muži, kteří se pohybovali těsně na hranici zákona, nebo ji překračovali, soukromí vyšetřovatelé a jejich osudové krásky (femme fatale), mnohdy se dokonce jednalo přímo o gangstery a zločince. Bylo to vlastně logické pokračování westernů, jenom v nich neohrožení pistolníci neodjížděli do zapadajícího slunce, ale ztráceli se ve tmě a páře stoupající z kanálů.
Ale to jsme se dostali někam do roku 1960 a co bylo dál? Dál přichází neo-noir. Ten vychází z vizuálních prostředků filmu-noir, ale používá je novým způsobem a klasické zápletky posouvá do své současnosti. Prvním filmem označeným jako neo-noir je hitchcockovo Psycho. 
Řada námětů z filmu-noir se dokonce dočkala nových neo-noire verzí, které si z originálu berou to nejlepší a rozvíjejí nová témata. Jako příklad může sloužit film D.O.A., z roku 1950 a jeho remake z roku 1988 s českým názvem Hlásím svou smrt.
Žánrově je Sin City kriminálka drsné školy, která využívá výrazové prostředky filmů neo-noir. Touhle informací se teď můžete blýsknout mezi intelektuály, ale nezapomeňte se na pár z výše zmíněných filmů podívat. Protože těmhle filmům nedokázalo ani několik desítek let, dělících nás od jejich vzniku, ubrat na atraktivitě. Sin City se vám po jejich shlédnutí bude líbit ještě mnohem víc.
Vítr ve vrbách aneb Žabákova dobrodružství - audioverze
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
S velkou radostí si vám dovolujeme představit pro naše nakladatelství zcela unikátní projekt, který pro vás už pár měsíců připravujeme.
Od dnešního večera se můžete na našem YouTube kanálu zaposlouchat do audioverze knihy Vítr ve vrbách aneb Žabákova dobrodružství, kterou nádherně načetl Jan Zadražil.
Dvanáct kapitol této knihy budeme zveřejňovat do konce prázdnin postupně (2x týdně).
Vítr ve vrbách aneb Žabákova dobrodružství z pera Kennetha Grahama je dnes již klasickým příběhem o zvířatech s lidskými charaktery. Kniha za dobu své existence potěšila generace malých i velkých čtenářů a okouzlila je světem bublajících říček, šumícího rákosí a proměn přírody během jednotlivých ročních období. Nadčasový příběh pánů Žabáka, Krysy, Krtka a Jezevce vychází 111 let od svého prvního vydání v roce 1908, v novém překladu Saša Niklíčková, s ilustracemi proslulého komiksového scenáristy a výtvarníka Davida Petersena, autora úspěšné série Myší hlídka.
Věříme, že vás příběh nadchne a budete netrpělivě očekávat každé jeho další pokračování.
Máte se opravdu na co těšit.
PS Audioverze knihy Vítr ve vrbách aneb Žabákova dobrodružství je neprodejná a slouží pouze k propagaci skutečné, bohatě ilustrované knihy, kterou můžete zakoupit za zvýhodněnou cenu na našem e-shopu.
Bestie – hafhaf – Burdenské – mňauuuuu – Psí kusy – vrrrrrrrrrraaaau
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Novou sérií, kterou Comics Centrum v tomto roce přináší českému čtenáři, jsou Bestie burdenské. V kostce jde o nádherně kreslené duchařské příběhy se skvělými dialogy, které se odehrávají v malebném městečku Burden Hill. Tyhle historky postupně propojuje příběh o zlu, které má na Burden Hill spadeno. Záhadné jevy vyšetřuje tým složený ze psů a kocoura. Jako tradičně jde o zvířata, která charakterizují předsudky pro jejich zvířecí rasu, ale chování a uvažovaní mají lidské. Ezop by měl radost.
A je to od Comics Centra skvělá volba. Za kulisami bílých plotů a zelených trávníků městečka Burden Hill je cosi prohnilého, co lidští obyvatelé města nevnímají. Naštěstí jejich mazlíčci mají ouška našpicovaná a záchranu města i sebe samých berou do svých tlapek. V první knize Historky z psíšeří nás čeká osm kapitol, během nichž se formuje tým paranormálních zvířecích vyšetřovatelů, který bojuje s čarodějnicemi, zombie hafíky, vlkodlaky a pochopitelně na scénu přicházejí všežravé žabičky. Žabičky jsou potřeba, protože, jak víme z Ú.P.V.O., žabičky jsou souputníkem zlých mocností. Z osmi povídek bych vypíchl povídku Ztraceni, která mě tuze oslovila.
Dobrá poloviny titulů Comics Centra je od amerického vydavatele Dark Horse. A ano, do stáje Dark Horse patří i Bestie burdenské. Na začátku druhého tisíciletí Dark Horse vydalo čtyři komiksové sborníky tajemných příběhů. Book of Hauntings (2003), Book of Witchcraft (2004), Book of the Dead (2005) a Book of Monsters (2006). Na příbězích pracovali tehdejší scénáristická a kreslířská esa, Mike Mignola (Hellboy), Eric Powel (Goon) a pro Bestie zásadní scénárista Evan Dorkin (*1965, New York, USA) a kreslířka Jill Thompsonová (*1966, Illinois, USA). Evana Dorkina může český čtenář znát z geniálního komiksu Mlíko a Sejra a Jill Thompsonovou z titulů První kniha hřbitovní, Sandman a Hellboy: Neuvěřitelné příběhy (povídka s kostlivcovým komparzem). Za mě je jejím dalším skvělým komiksovým počinem Scary Godmother. Nu, tak třeba někdy v češtině (mrk-mrk-mrk).
Do každého sborníku připravilo duo Dorking a Thompsonová jednu povídku s Bestiemi. Další čtyři kapitoly, které dále rozvíjejí příběh, napsali až v roce 2009, a souborně vyšly Historky z psíšeří v roce 2010. Tým se nakopl, Bestie se potkaly s Hellboyem, a plynule vyšly další tři povídky v Dark Horse Presents. Série posbírala pět cen Eisner Awards, převážně za kresbu. To, že jde o po právu udělené ocenění můžete posoudit podle obrázků v tomto článku. Jde o nádheru převelikou. Druhá kniha Sousedská hlídka vyšla až v roce 2019, jde o zmíněné čtyři kapitoly a k tomu jsou přihozeny dvě další z roku 2019. Mimo Burden se odehrává kniha Wise Dogs and Eldritch Men (Dark Horse, 2019), kterou opět napsal Dorkin, ale kresby se ujal Benjamin Dewey. Dorkina a Thompsonovou provázejí Bestie už skoro 20 let, a věřím, že ještě několik příběhů pro nás napíší a nakreslí.
Série Bestie burdenské je pro Comics Centrum jasná volba, parádně zapadá do jeho portfolia a do očekávání nás, čtenářů. Psát zdánlivě nesouvisející povídky není jednoduchá disciplína, ale Evan Dorkin válí, kresba a fázování panelů od Jill Thompsonové je báječné. Neuvěřitelný lettering originálu je výzvou. A též je to jedna z knih z temné místnosti vedle toalet v zadní části základny Comics Centra u náměstí Jiřího z Poděbrad, která je už léta na seznamu „Jednou to vydáme“. Ono to půjde!
Koronáče Comics Centrum dalo se ctí sobě vlastní, takže jestli nepřijde zombie apokalypsa, tak Comics Centrum jednoho krásného dne všechny knihy z temné místnosti vydá v češtině. Už teď je jisté, že druhý díl Sousedská hlídka vyjde v říjnu tohoto roku.
Formát a zpracování knihy bude klasicky àla Comics Centrum (Černá Palice/Nezkrotný berserkr). Počet stran 192, v bonusech můžete očekávat obálky, skici a studie. Pevná vazba, skvělý papír, vyňuňaný tisk… prostě jako vždy u knih z Comics Centra.
Děkuji za váš čas, a jako vždy, čtěte. Když jsme u těch zvířátek, tak nezbývá než doporučit Grandville a Myší hlídku.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Tyler Crook se se štětcem v ruce už narodil
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Nevím, jak vy, ale já při výtvarné výchově na základní škole trpěl, když jsem měl něco namalovat vodovkami nebo temperami. Neustále se mi všechno rozpíjelo, propíjel se mi papír a po chvíli se vám barvy začnou promíchávat, takže žlutá už není žlutá, nejde to vygumovat... no těch věcí co mě na tom vyloženě štvalo bych vypsal na celou A4. Jenže postupem času jsem získal nadhled, a každého, kdo dokáže vytvořit něco „smysluplného“ se štětcem a paletou barev v ruce, považuji za umělce a obdivuji ho. O jednom, dovolím si říct umělci, budu psát tenhle článek. Je to Tyler Crook. Pokud vám tohle jméno nic neřekne, tak se není za co stydět. Dokud Comics Centrum nezačalo vydávat sérii Pochmurný kraj, tak jsem taky netušil, že někdo takový existuje, a pamatuji si, že potom, co jsem knihu otevřel, mi na první pohled došlo, že vidím něco opravdu výjimečného.
Tento, v letošním roce šestačtyřicetiletý, Američan se prostě se štětcem v ruce narodil. Ještě předtím, než se začal živit tvorbou komiksů, pracoval téměř 12 let jako grafický designér a 3D modelář. To je podle mě důvod, proč 95 % jeho současné tvorby je „analogové“. Díky internetu lze dnes o Tyleru Crookovi dohledat spoustu informací, ale já osobně jsem se zasekl na jeho Facebooku a YouTube, protože těch videí, kde vidíte jeho proces tvorby komiksu, je dost, a mě to doslova fascinovalo.
Crook na mě působí jako dříč a hračička. K tomuhle závěru jsem došel až po dočtení Pochmurného kraje 5: Znjetvořce, a hlavně, a to musím vypíchnout, z bonusu na konci knihy, který se jmenuje Malba obálky. Tam je vidět, jak Crook tvoří jednotlivé stránky. A když pak vidíte na zrychleném videu, jak jeho ruce kmitají, a ty přesné tahy štětcem... tak jsem tiše záviděl. A moje kamarádka poté, co jsem jí pustil jedno video, na které koukala s pusou dokořán, to okomentovala slovy: „To je tak, když je někomu shůry dáno“.
Já si tohoto autora zařadil mezi ty, které okamžitě poznám. Například v naposledy vydané knize ze světa Černé palice: Z temných koutů Spiral City je poslední část encyklopedie z tohoto univerza, a hned jsem věděl, že postavu Antiboha a Jacka Sabbatha kreslil Crook, aniž bych musel kontrolovat popisek u ilustrace. Ostatně Jeff Lemire si právě Crooka vybral pro tvorbu spin-offu o Plukovníku Bizárovi. Právě na YouTube jsem našel video, kde kreslí obálku k tomuto spin-offu, a nebudu lhát, viděl jsem ho asi 5krát.
Další známý autor, který si vybral Crooka ke spolupráci, není nikdo jiný než Mike Mignola. S Mignolou spolupracoval na sérii Ú.P.V.O.: Peklo na Zemi, ke kterému, doufám, se Comics Centrum propracuje v rámci vydávání Hellboy universa. Čeho bychom se ale mohli dočkat dřív, je třetí díl Lovce čarodějnic, kterého pro Mignolu kreslil Crook celého, a na tuhle knihu se právě díky tomu moc těším. Takže zatnout zuby a doufat, že se příští rok objeví v edičním plánu. Co si ale můžete vychutnat hned a bez čekání, je prvních pět knih ze zmiňovaného Pochmurného kraje.
Když bych měl mluvit za sebe, tak když CC oznámilo, že bude vydávat Pochmurný kraj (v originále Harrow County), tak jsem byl malinko skeptický. Přece jenom jsem vůbec nevěděl o co jde, kdo to píše, kdo to kreslí... atd. Jenomže za ta léta věřím dobrému úsudku CC, protože mají šťastnou ruku při výběru toho, co budou a co chtějí vydávat. Hned jak zveřejnili ukázku na webových stránkách, jsem komiks objednal, protože jsem prostě musel. Ono totiž malovaných, pozor ne kreslených, komiksů moc není, a když mi kniha dorazila domů, tak po otevření jsem měl stejný pocit, jako když jsem otevřel knihu Drsná škola, a na chvíli jsem naprosto oněměl. Doteď si vybavím, že mi bylo malinko líto, že Pochmurný kraj nemá stejný formát jako Drsná škola. Co si ještě u první knihy vybavím, že obsahovala a obsahuje čtyři sešity a čekání na další díl bylo tehdy opravdu dlooouhé. Jenomže dnes už lze koupit pět dílů a šestý nás čeká v září.
Právě pátý díl mám teď nejvíc v paměti, a je vidět, že po scénáristické stránce to má Cullen Bunn, který Pochmurný kraj píše, promyšlené. Právě pátý díl mi přijde zlomový, jelikož vysvětluje původ všeho, a tudíž čekání, co se nyní bude v dalším dílu odehrávat je zase dlooouhé. Když by se mě někdo zeptal: „K čemu bys tuhle sérii přirovnal?“. Odpověděl bych nejspíš takhle: Asi k ničemu, protože tohle je prostě originál a neskutečně skvěle malovanej. Je to taková gotická Kytice o čarodějnici s příšerama, i když v knize jsou pojmenovaný jako běsy, ale hlavně ta kresba tomu komiksu dává strašnou sílu a atmosféru.“ Škoda jen, že podle dosavadního plánu vydávání této série, lze předpokládat, že příští rok CC vydá poslední dva díly a této sérii odzvoní konec zvonec. Ale nebuďte smutní, v současnosti vycházejí u Dark Horse další příběhy z temného kraje, které se odehrávají deset let po událostech této série. Rok 2022 - zůstaňte naladěni.
Pokud bych měl dále vypisovat, co Tyler Crook kreslil, byl by to článek ne nekonečný, ale hodně dlouhý. Já jen doufám, že jsem vás nahlodal k tomu, abyste si alespoň nějaké to video na internetu našli a pustili si ho (např. na facebooku a youtube Tylera Crooka je video, kde maluje „variant cover“ pro Bestie burdenské, jednu z připravovaných sérii Comics Centra) nebo ihned objednat Pochmurný kraj 1 až 5, protože tento člověk je opravdu originální a jedinečný, a je radost se mu dívat pod ruce.
Autor článku: Václav Cífka
LEKCE ZNJETVOŘŠTINY
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
„...V sebe sama nje vidjel nič než znjetvořce. S každjem krokem on opustil kus človjeka, jimž byl, protoť že poznal, že njikady vpravde človjekem nje byl. Zapomil na sve imjeno, zapomil na sve život, zapomil na svych dětjech, tak jako oniť zapomili na jeho.“
Řeč záhadného tvora obývajícího svět komiksové řady Pochmurný kraj (v orig. Harrow County) působí tak trochu netradičně a na její adresu padlo hned několik dotazů. Je to polština? Proč Znjetvořec takhle vůbec mluví? Jak zní jeho řeč v originále? A existuje ke „znjetvořštině“ nějaký manuál nebo slovník?
V originále je podivná mluva žlutooké bytosti mírně poupravená, do jisté míry dialektizovaná angličtina (viz tabulka na konci článku). Při čtení slouží k umocnění dojmu, že postava žijící dlouhá léta v osamění zavrhla celou svou rodinu i svět lidí a žije v naprostém osamění.
Při převodu z angličtiny se nabízelo několik možných způsobů, jak totéž znázornit v češtině. Nabízelo se jít cestou „líné tlamy“, ale výsledek by pak připomínal spíš přiopilého dlaždiče. A to se k děsivému, ale svým způsobem vznešenému tvorovi příliš nehodilo. Z podobného důvodu se neosvědčily ani české dialekty.
Jako mnohem šťastnější řešení se jevilo upravit mluvu tvora tak, jako by se při své snaze zapomenout na vlastní minulost vracel v čase. Jeho řeč se přenesla přes archaismy a knižní výrazivo, z nichž by si vzala jen velmi malinko, až k jakémusi pradávnému jazyku – v českém jazykovém prostředí samozřejmě slovanskému. Jako nejšikovnější se ukázalo vzít pár prvků z polštiny, slovenštiny, ruštiny a chorvatštiny a namíchat z nich poněkud exotickou, ale dostatečně čitelnou směs.
Muselo to držet pohromadě, působit oním „prastarým dojmem“ a zároveň zůstat srozumitelné (v páté knize tento tajemný tvor vypráví celkem dlouhý a pro děj důležitý příběh). Rozhodně nešlo o tak jednoduchou záležitost, jak se zpočátku mohlo zdát. Vzpomínám si, že když jsem Václavovi (Václav Dort - šéfredaktor, pozn. red.) do Comics Centra poslala nástřel toho, jak si řeč postavy představuju, pobaveně mi odpověděl: „To jste si na sebe upletla pořádný bič!“ A jak už to tak u šéfredaktorů bývá, do značné míry měl pravdu.
Ukázalo se, že je nezbytné vytvořit si sice ne úplně slovník, ale alespoň pomocný korpus s pár metodickými poznámkami. Kupříkladu zvratná slovesa se tvoří analogicky podle ruského vzoru připojením morfému sje (tedy pro srovnání: česky – vrátit se, rusky – вернуться [vernuťsja], znjetvořsky – vrátiťsje). Podobných pravidel existuje hned několik, osobní zájmena mají ve všech pádech svou pevnou podobu, minulý čas slovesa být ve třetí osobě se tvoří podobně jako ve staročeštině se slovesnou sponou jesť a tak dále. Konečně to začalo mít reálné obrysy. Řeč měla požadovaný nádech starobylosti, ale přitom byla jasná.
Zbývalo ještě promyslet, jaký bude podtitul celé páté knihy. Možná si někteří vzpomenou, že pracovní verze názvu The Abandoned (tedy doslova Opuštěný) zněla Zatracenec. Ale právě během práce na podivném jazyku tajuplné bytosti se vynořila jiná možnost, která se nakonec mezi ostatními prosadila.
Klíčem se stala pasáž, v níž tajemný živočich se žlutýma očima hovoří o důvodech, jež ho vedly k opuštění lidského světa. Kdysi dávno býval tvůrcem, tedy v jeho vlastním jazyku „stvořcem“ (co všechno tvořil, produkoval a formoval, si laskavý komiksák přečte sám). Proto se nabízelo, že když zavrhne celou svou existenci, stane se z něj pravý opak, tedy „znjetvořec“. Tento výraz zároveň naznačuje další, fyzický, aspekt celého procesu zapomnění a opouštění světa (čímž se dostáváme zpět k původnímu abandon): tvor se pomalu mění v netvora. A jsme doma.
Takto tedy vznikala řeč, kterou mluví v komiksu Pochmurný kraj postava nazývající samu sebe Znjetvořcem. Rozhodně nejde o žádný ucelený jazykový systém, ale svůj účel plní, a koneckonců, i živý jazyk v sobě mívá spoustu výjimek a výjimek z výjimek. Není to řeč příliš malebná ani roztomilá, spíše tajuplná a tak trochu mrazivá, ale snad dostatečně ilustruje, co se stane těm, kteří v Harrow County příliš dlouho setrvávají v běsu(a běsů)plném lese.
A na závěr ještě malé srovnání pro lepší představu. V následující tabulce vidíte, jak vypadají některé Znjetvořcovy výroky v originále, v „běžné“, neupravené, češtině a ve finální verzi překladu.
| originál | čeština (neupravená) | čeština ve finální verzi překladu |
|
When it comes to our kind, ain’t nuthin‘, not life an‘ death wut it seems t’be. |
Co se týče našeho druhu, není nic, v životě ani ve smrti, jak to na první pohled vypadá. |
Protoť že u našem druhu nje jesť ničeho, ni v životě ni ve smrtje, jak zdásje byť. |
|
But ‘e’d best not find imself ere again. |
Ale raději by se tu znovu neměl ukazovat. |
Ale ať se tu radšej již njikady neukaže. |
|
Ask ‘im ‘ow ‘e came to know about me! |
Zeptej se ho, jak se o mně dozvěděl! |
Zapytaj, jak on o mi zvjeděl! |
|
When I wuz bound by laws other’n them that we know t’day. |
Tehdy jsem se řídil docela jinými pravidly, než jaká známe dnes. |
V tem čase jáť byl svázán pravidjelmi jinejmi, než mych známe nyn. |
|
Yew might change yer tune oncet it’s all said an‘ done |
Možná si to rozmyslíš, až poznáš, jak to skončí. |
Až tychs poznaje jeho konjec, tychs snadnje rozmyslje. |
Autorka článku: Alexandra Niklíčková (překladatelka)
Černá palice: Z temných koutů Spiral City, ve kterých se opět schovává nezbedný Dr. Hvězda, dnes řečený Andromeda
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Stejně jako minulý rok měl být můj další článek o druhém spin-offu z univerza Černé palice Dr. Hvězda a svět ztracených zítřků. Stejně jako v minulém roce se historie opakuje, a nezbedný Dr. Hvězda/Andromeda se nám opět schovává. Na začátku roku to vypadalo, že titul je dostupný. Před pár týdny ze strany Dark Horse zaznělo, že titul je odložen na květen 2021. Nu což, počkáme si, až se doktor jednoho dne najde, a místo něj vyjde tento rok u Comics Centra další kniha ze světa Černé Palice. Jde o povídkový titul Z temných koutů Spiral City. Ten by stejně u Comics Centra vyšel příští rok, takže si ho užijeme jen o něco dříve.
Prvním základním kamenem Černé palice: Z temných koutů Spiral City (Black Hammer: Streets of Spiral, Dark Horse, 2019) jsou tři komiksové povídky. První, nejmacatější, povídkou je Giant-Sized Annual (2017), ve které se náš lehce zmatený plukovník Bizár stává vypravěčem, který při stopování velkobulvé entity nahlíží do minulosti obyvatel farmy Černá palice. Každý minipříběh je kreslen jiným autorem, a ti jako vždy věrně kopírují kreslířský styl dané doby. Zábavné. V druhé povídce se vracíme ke známé Cthu-Louisičce, která není ve Spiral City šťastným teenagerem, a proto vyhledá svého dědečka, který by ji mohl pomoci. Mile znepokojivé. Nu a poslední povídkou je Horrors to Come (Free Comics Book Day 2019), která mě mile pobavila svým stylem vyprávění a především ji nakreslil David Rubín. Což je paráda.
Druhým základním kamenem je více než třicet stran Encyklopedie Černé Palice. Ve své podstatě jde o zdroje/lore, které Jeff Lemire pro svět Černé Palice vymyslel. Mimo skvělé časové osy jde o pečlivě popsané postavy a místa v nezaměnitelně humorném stylu pane Lemirea. Mám za to, že tato část Temných koutů bude fanouška mimořádně bavit.
Scénář Černé palice má bez výjimky na svědomí Jeff Lemire (*1976, Essex County, Ontario, Kanada). Jde o báječného autora, který zvládá na výbornou jak superhrdinské komiksy (JLA, Thanos, Green Arrow, Moon Knight), tak své autorské komiksy typu Rváč. Za svoji kariéru Jeff Lemire psal snad pro všechny komiksové vydavatelské domy. Barvy Černé Palice má na svědomí mistr nad mistry, pan Dave Stewart. Nedávno jsem pro Comics Centrum o Davu Stewartovi psal medailonek.
Černá palice je podle mého názoru příjemná symbióza Lemirovy vášně pro superhrdiny a pro podivné příběhy. Černá palice je jak skvělým superhrdinským komiksem, který fanoušek pláštěnek ocení, ale zároveň si z žánru podle mého názoru dělá Lemire neskutečnou legraci. Podle mě dělá to samé jako Alan Moore u Watchmen. Jen na to jde naopak; Alan Moore s Watchmen úspěšně provedl rekonstrukci žánru, Lemire žánr dekonstruuje. Tohle není z mé hlavy, moudro vypadlo během procházky a povídání o Černé palici z úst Velkého Pandího Muže. Nebo se oba mýlíme a Černá palice může mít podobnou budoucnost, jako Hellboy od Mikea Mignoly. V následujících dvaceti letech Lemire kolem Černé palice vybuduje funkční universum založené na parádních scénářích, které budou jistotou kvality.
Ať už jde o první nebo druhý případ, jde o svět, do kterého se budeme moci vracet v horším případě dalších pár let, v lepším několik dekád. To, že je Černá palice boží, si všimli i akademici. Tři nominace na Eisner Award v roce 2017, pět nominací v roce 2018 a čtyři nominace v roce 2019. V roce 2017 se nominaci za nejlepší sérii podařilo proměnit.
První sešit Černé Palice vyšel v roce 2016 u Dark Horse. K dnešnímu dni vyšlo pět knih s hlavním příběhem (jedna kniha povídková) a čtyři knihy spin-offů. První dvě knihy Černá palice 1: Tajemství počátků a Černá palice 2: Zvrat nám představují superhrdiny, kteří jsou uvězněni v malebném městečku. Superhrdiny, kteří vzpomínají na svou minulost. S nevyhnutelností svého postavení se někteří vyrovnávají lépe, někteří hůře. Svoji pravou identitu maskují díky svým schopnostem před ostatními obyvateli města. Na první pohled vypadají jako rodina farmářů. Buďte si však jisti, že status quo dlouho nevydrží. Třetí knihou je báječný spin-off, který nás částečně vrací do minulosti k evil záporákovi Černé palice, Sherlock Frankenstein a Legie zla, a představuje nám další dějotvorný charakter, o který je opřený i děj vynechané čtvrté knihy, spin-offu Dr. Hvězda/Andromeda. Pátou knihou je v dnešním článku představený Černá palice: Z temných koutů Spiral City, šestou Černá palice 3: Vzdor osudu, část první, která navazuje na hlavní příběh. Sedmou knihou je třetí spin-off The Quantum Age, osmou knihou a čtvrtým spin-offem je Black Hammer 45, ve kterém se Lemire vrací k prvnímu týmu Černé palice (podobně jako Mignola v Ú.P.V.O. 1946, a zatím poslední knihou je Černá palice 4: Vzdor osudu, část druhá. Loni vyšel v US crossover Black Hammer/Justice League: Hammer of Justice!, kvůli kterému se schovává Doktor Hvězda/Andromeda, a letos by měly přibýt další dva spin-offy Skulldigger + Skeleton Boy a Colonel Weird: Cosmagog. Takže Hammer universe se nám mile rozrůstá a rozrůstat bude.
Hlavní příběh se nenuceně dostává do dalších řad, charaktery získávají plastičnost. Ani jeden z nich není stoprocentně kladný a ani jeden z nich není stoprocentně záporný. Pohybujeme se v mile lidském rozměru. U někoho převládá dobro ve větší míře, u někoho je více zla než dobra. Všechno je však relativní, neboť záleží na úhlu pohledu a kontextu. Co se dnes jeví jako sviňárna, může se o pár sešitů později ukázat jako čin vedený dobrými úmysly a ke šťastnému řešení. Inu, Černá palice je jako život sám. A teď si vezměte, že tohle všechno vyšlo v posledních třech letech (2016–2020). Neskutečné tempo...
Formát a zpracování knihy bude klasicky á-la Comics Centrum (Zámek a klíč/Baltimore). Počet stran 128, v bonusech můžete jako vždy očekávat skicář. Pevná vazba, skvělý papír, vyňuňaný tisk… prostě jako vždy u knih z Comics Centra.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Doporučuji načíst předchozí tři díly Černé palice a především první spin-off Sherlock Frankenstein a Legie zla.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Comics Centrum News 3: A zrodí se... změny
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Kolosální kniha A zrodí se hvězdy... si přes nelehkou dobu karantény vedla velmi dobře. Celkový počet objednávek drobně přesáhl hranici 900 kusů a my jsme velmi rádi, že nám jako nakladatelství důvěřujete a máte naše kolosální knihy v takové oblibě.
Všem, kteří si tuhle knihu objednali moc děkujeme, protože bez vás by to nešlo. Moc si vážíme každé vaší objednávky a děkujeme i všem, kteří její vydání podpořili šířením mezi další fanoušky.
Bohužel už ne tak dobře si vedli knižní distribuce a knihkupci (čest výjimkám). To nás tentokrát přimělo k rozhodnutí udělat drobnou změnu v systému prodeje této kolosální knihy. Více se dozvíte ve videu.
Frankenstein v podzemí, aneb jak Mike Mignola narouboval archetypální monstrum do Hellboy universa
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Mike Mignola má rád monstra. Ještě raději zkoumá monstra, která jsou svým založením chápána jako nelidská, ale v jejichž nitru víří více emocí než v leckterém člověku. A to je případ Frankensteinova monstra. Pozor, na rozdíl od minulý rok u Comics Centra vydaného Mignolova Drákuly, nejde o adaptaci klasického díla. Frankenstein v podzemí si z klasického románu od Mary Shellyové bere „jen“ základ. Druhou inspirací byl herec Boris Karloff, který si Frankensteinovo monstrum zahrál ve filmu Frankenstein z roku 1931. Mrkněte na něj! Vše ostatní je fikce, kterou Mignola umně narouboval do Hellboy universa. Proto nebudeme v článku mluvit o Frankensteinově monstru, ale o Frankensteinovi.
S Frankensteinem jsme se už setkali, neboť v poslední v češtině vydané knize Hellboy v Mexiku dostal Frankenstein od Hellboye parádně přes hubu. Komiks Frankenstein v podzemí (Dark Horse, 2015) totiž navazuje na povídku Dům oživlých mrtvol. Frankenstein uniká svým pronásledovatelům a schovává se v mexické pyramidě, kde potkává zajímavou dámu. A následně to Mike Mingola rozjede ve velkém stylu. Na scénu se vrací náš milovaný sběratel Adoet de Fabre, kterého známe z Ú.P.V.O. 6: Univerzální stroj, který by rád Frankensteina prostudoval. Adoet není kladnou postavou, ale pěkným parchantem, takže Frankenstein má o zábavu postaráno. A jedem dál, boooom, Dutozem (Ú.P.V.O. 1: Dutozem a další povídky) se vrací na scénu, pterodaktylové, vzducholodě, energie Vril, chtíč po moci, exodus části bratrstva slunečního boha Ra (Lovec čarodějnic 1: Ve službách andělů), ztracené civilizace a mezi tím vším náš hrdina, Frankenstein, hledá střípky svého já. Jednoduše řešeno, Frankenstein v podzemístein v podzemí je naprosto skvěle napsaný příběh, ve kterém Mignola používá své silné scénáristické zbraně, a který umně a plynule ukotvuje v existujícím Hellboy universu. Kdybych měl někdy hledal komiks, ve kterém bych Mingolu představil neznalému, tak bych si Frankensteina bez pardonu vybral. Tohle je Mike Mingola ve svém totálním nasazení. I kdybyste výše zmíněné návaznosti neznali, tak Frankenstein stojí sám o sobě a Hellboy universum „pouze“ skvěle rozšiřuje.
Mike Mignola je americký komiksový scenárista a kreslíř. Narodil se 16. září 1960 v Kalifornii, ve svých 22 letech dokončil studium California College of the Arts. Od poloviny osmdesátých let minulého století se vypracoval z pozice inkera přes kreslíře na scénáristu. Zásadní je pro Mikea Mignolu rok 1994, ve kterém pro Dark Horse začal psát a kreslit Hellboye. Od toho roku ve světě komiksu, až na několik výjimek (např. série Baltimore), pracuje výlučně na Hellboyovi a Hellboy universu.
Kreslíř? Pro naprostou dokonalost bych rád na postu kreslíře viděl Mikea Mingolu. Ale dokonalost člověk potká jen párkrát za život a Mike Mignola si jednou za čas nakreslí obálku. Za to má kolem sebe pár krutě talentovaných kreslířů, které dny a noci kreslí podle jeho scénářů Hellboy universum. Takže Frankensteina si nakreslil Ben Stenbeck, který je v Hellboy universu jako ryba ve vodě, a mimo to kreslil polovinu série Baltimore, což je jedna ze sérií, kterou Mike Mignola psal mimo Hellboy universum. Občas si neodpustí malý easter egg. Já jsem si všiml plakátu s Humrem Johnsonem (Humr Johnson 1: Železný Prométheus), ale počítám, že tam toho bude více.
Formát a zpracování knihy bude klasicky á la Comics Centrum (Hellboy/Baltimore). Počet stran 144, v bonusech můžete očekávat jako vždy skicář. Pevná vazba, skvělý papír, vyňuňaný tisk… prostě jako vždy u knih z Comics Centra.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Doporučuji načíst Hellboy v Mexiku a Ú.P.V.O. 1: Dutozem a další povídky.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Je libo superhrdinu? Dva? A co takhle rovnou sto třináct? Zrodí se nová kolosální kniha A zrodí se hvězdy…
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
V červnu vydá pražské nakladatelství Comics Centrum stěžejní dílo proslulého komiksového scenáristy J. Michaela Straczynskiho A zrodí se hvězdy... (v originále Rising Stars). Publikace vyjde v rámci edice Kolosální knihy; její vydání mají tedy v rukou samotní čtenáři.
Příběh vyprávějící o sto třinácti lidských bytostech nadaných nejrůznějšími zvláštními schopnostmi začal ve Spojených státech vycházet pod hlavičkou nakladatelství Top Cow
už roku 1999. Česká verze se na pultech objevila před více než deseti lety, avšak bohužel jen v základním příběhu byla ukončena lehce za polovinou.
V letošním roce se čeští čtenáři konečně dočkají kompletního příběhu, který využívá východiska superhrdinského žánru jen jako odrazový můstek, a soustředí se zejména na sociální, psychologické a částečně také politické důsledky existence mimořádně nadaných bytostí v reálném světě.
Kromě všech 24 sešitů původní série A zrodí se hvězdy..., rozdělené do tří knih po osmi sešitech, obsahuje publikace také čtyři bonusové sešity od Straczynskiho a tři samostatné spin-offy (14 sešitů) rozvíjející osudy některých postav, jejichž scenáristkou je Fiona K. Averyová (Straczynskiho žačka). Na ni si komiksoví fanoušci možná pamatují z knihy Tomb Raider Archivy S.4, kde napsala 12 sešitů se souborným názvem Cesty za dobrodružstvím. Nebude chybět ani obsáhlá galerie obálek a jmenný seznam všech kupujících, z nichž každý obdrží výtisk s unikátním číslem.
Václav Dort, šéf Comics Centra, k chystanému vydání komiksu A zrodí se hvězdy... uvedl: „S celkovým počtem 1 008 plnobarevných stran je ‚zrodí‘ v tomto případě opravdu ten správný výraz, neboť nová kolosální kniha bude mít parametry velmi nadprůměrně vyvinutého novorozence.“
Jak už bývá u této edice zvykem, aby kniha vyšla je třeba, aby si ji v termínu od 1. dubna do 17. května 2020 na internetových stránkách nakladatelství předobjednalo a zaplatilo alespoň minimální stanovené množství zájemců, v tomto případě 300. Pakliže bude tato podmínka splněna, mohou se čtenáři na novou kolosálku A zrodí se hvězdy... těšit už v červnu.
J. Michael Straczynski je americký scenárista, spisovatel, producent a divadelní dramatik. Proslavil se zejména jako scenárista a producent vědeckofantastického televizního seriálu Babylon 5, dále vypracoval scénář například k seriálům Křížová výprava, Jeremiah nebo Osmý smysl, k celovečerním snímkům Underworld: Probuzení, Ninja Assassin a Výměna. U nás je známý díky sérii Krajina půlnočních stínů, která již vyšla v několika vydáních. Je držitelem několika ocenění, kupříkladu Eisner Award, Hugo Award, Bram Stoker Award, Eagle Award a mnoha dalších.
Nezkrotný berserkr… druhý Conan
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Nezkrotný berserkr je prvním odtajněným překvapením z edičního plánu Comics Centra pro rok 2020. Na druhé překvapení si počkáme do listopadu. Už v perexu musím chtě nechtě zmínit, že není Berserkr jako Berserk. Našeho Nezkrotného berserkra napsal Comics Centrem oblíbený autor Jeff Lemire, od kterého CC vydává sérii Černá Palice a minulý rok vydalo pocitovku Rváč. Za sebe vnímám paralelu mezi květnovým překvapením a způsobem práce Comics Centra. Stejně jako Nezkrotný berserkr, Comics Centrum mlčky, v chaotickém světě, nemilosrdně vydává komiksy podle svého edičního plánu.
Nezkrotný berserkr je poctivý a čerstvý US komiks ze stáje Dark Horse (2019). Jde zatím o čtyřsešitový příběh o barbarovi z dávnověku, který se díky kouzlu přenese do New Yorku dnešních dnů. Možná si někteří z vás vzpomenou na francouzský komediální film Návštěvníci (1993) s podobnou zápletkou. Jestliže máte Lemirea načteného, tak by vám mělo být jasné, že o komedii nepůjde. Mimo výtečného vizuálu založeného na akci zjistíte, že příběh má srdce. Můžete Berserkra chápat jako takového Conana v našich časech, ale stejně tak můžete najít milou Lemireovu vizi, že přátelství a pomoc jsou pro lidské společenství hodnoty platné napříč věky.
Myslím, že vizuální stránka Berserkra vás majzne solidně mezi oči, protože kreslíř Mike Deodato Jr. (*1963, vlastním jménem Deodato Taumaturgo Borges Filho, Campina Grande, Paraíba, Brazílie) jednoznačně vizuální komunikaci se čtenářem dává jako prd. S Lemiereem spolupracoval na Thanosovi (Thanos, Marvel, 2017) a zdá se, že si pánové padli do oka. Jak už víme od Mikea Mignoly (Hellboy Universe), tak když nebývale plodný scénárista/kreslíř najde kreslíře, se kterým se mu skvěle pracuje, tak pro něj dříve nebo později něco napíše. Deodato měl touhu kreslit příběh o barbarovi s promakanými bitkami. Voila, Nezkrotný berserkr, napsaný na tělo silným stránkám kreslíře, je na světe. Kdo mi chybí na postu koloristy, je Dave Stewart. Místo něj se o barvy postaral Frank Martin, který nepřekvapivě též patří do týmu Thanos.
Formát a zpracování knihy bude klasicky á la Comics Centrum (Černá Palice/Drákula/Zámek a klíč). Pevná vazba s matným přebalem a parciálním lakem, pečlivě vybraný matný papír, plátěná záložka. Počet stran 144, v bonusech můžete očekávat studie postav, skici a obálky.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Doporučení bude tentokrát jednoduché. Mrkněte na Rváče a/nebo se začtěte do opomíjeného, leč skvělého, spin-offu ze světa Černé Palice Sherlock Frankenstein a Legie zla.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Comics Centrum News 1: A zrodí se hvězdy...
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
1. dubna 2020 jsme podle plánu spustili předprodej další kolosální knihy o 1008 stranách s názvem A zrodí se hvězdy... Přelomové dílo Michaela J. Straczynského, autora u nás velmi úspěšné knihy Krajina půlnočních stínů. Scifi s detektivními prvky zkoumá vztah mezi většinovou společností a lidmi obdařenými zvláštními schopnostmi. Nejspíše by se Hvězdy daly popsat jako modernější Strážci Alana Moorea.
V tomto videu najdete odpovědi na nejčastěji kladené otázky v souvislosti s vydáním kolosální knihy A zrodí se hvězdy...
A zrodí se hvězdy… První kolosálka v roce 2020 – část 2
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Kresba je klasicky ve stylu, který podle vydavatelství nese název imagelike. Heroické pózy, gigantická ramena, dlouhé nohy, útlý pas, neuvěřitelná práce s panely a počítačový coloring, který byl ve své době revolucí. Na A zrodí se hvězdy… se postupně vystřídalo zhruba osm talentovaných kreslířů Image/Top Cow. Hlavními tahouny série byly Keu Cha, David Finch, Karl Moline a Brent Anderson.
J. Michael Straczynski patří do generace komiksových gigantů. Generace, ve které se narodili Frank Miller, Alan Moore nebo Neil Gaiman. Vystudoval psychologii a sociologii v San Diegu. S Frankem Millerem má společnou lásku k filmovému řemeslu. V TV začal jako scénárista u legendárního animovaného seriálu He-Man and the Masters of the Universe (vřele vám doporučuji na Netflixu seriál The Toys that Made Us). J. M. S. najdeme jako scenáristu i u detektivních seriálů Jake a Tlusťoch a Walker, Texas Ranger. Zlomovým pro něj byl sci-fi seriál Babylon 5 (1993–1998), pro který napsal 92 epizod ze 110, a který též produkoval. Ve své době šlo o revoluční seriál, který byl zaměřen výlučně na dospělé publikum. Stejně jako komiks A zrodí se hvězdy… měl seriál naplánován svůj začátek, prostředek a konec (pět sérií) s důrazem na psychologickou uvěřitelnost postav. U filmů ho najdeme u Thora (2011), Underword: Awakening (2012) a Word War Z (2013). Tento rok by měla jít do kina Godzilla vs. Kong. Komiksů napsal doslova stovky. U nás je nejznámější jeho kniha Krajina půlnočních stínů, která již vyšla v několika rozebraných vydáních. Mimo Image dostal u DC na hraní Supermana a Wonder Woman, u Marvelu Spider-Mana a Thora. J. M. S. je borec.
Součástí české kolosální knihy budou pochopitelně všechny výše zmíněné sešity. Aby to bylo úplně jasné, tak vás v klasickém kolosálním formátu čeká 1 008 plnobarevných stran. Dohromady 42 sešitů, obálky, varianty obálek, skici a mraky dalších super věcí. To vše v, po poly/grafické stránce zvládnuté, knize s kulatým hřbetem v pevné vazbě s potahem a parciálním lakem.
Chápu, že někteří z vás se, stejně jako já, budou rozhodovat, zda si mají knihu koupit, když mají starší české vydání (vydané pod názvem Vycházející hvězdy). Rozhodování je za mě jednoduché. V češtině vyšlo prosím pěkně 14 sešitů (tj. 8+6) z 24 resp. 42. Takže jen v základním příběhu jsme už léta „vykysnutý“ lehce za polovinou. A k tomu bonusově získáme dalších 18 sešitů příběhů mimo hlavní řadu. Takže za mě není o čem přemýšlet.
Děkuji za váš čas, a jako vždy, čtěte. Rád bych doporučil ze stejného období od J. M. Straczynského Krajinu půlnočních stínů, kterou vydalo Comics Centrum, ale jak vidím, je i třetí dotisk vyprodán. Tak to mě zaskočilo. Ok, tím pádem se mi jeví jako dobrý adept komiks od Joe Hilla Plášť: Edice Deluxe.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
A zrodí se hvězdy… První kolosálka v roce 2020 – část 1
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
První kolosální knihou v edičním plánu Comics Centra v roce 2020 je pro mě velké překvapení, a to komiks A zrodí se hvězdy…, v originále Rising Stars od Josepha Michaela Straczynského. Gigantický a uzavřený příběh o dítkách obdařených mocnou silou, o kterou se neprosily. Příběh, který byl v českém jazyce před více než deseti lety nakousnut a nebyl dopovězen. V dubnu budeme moci začít knihu na stránkách Comics Centra objednávat v předprodeji, a věřím, že v červnu 2020 kolosální bichle skončí na našich stolech. U těch fyzicky zdatnějších z nás na mocných hrudnících.
A zrodí se hvězdy… je ambiciózní projekt J. Michael Straczynského (*1954, Paterson, New Jersey, Spojené státy), který se na přelomu tisíciletí pro Image/Top Cow neohroženě rozhodl napsat superhrdinský komiks s uvěřitelnou psychologií zasazený do našeho světa. Pracuje se strachem z mocných bytostí, pracuje se strachem mocných bytostí ze sebe sama. Na rozdíl od běžných superhrdinských komiksů od Marvelu a DC nepracuje se status quo „superhrdina chce pomáhat lidstvu a lidi jej mají rádi“. Na rozdíl od běžných superhrdinských komiksů nepočítá s nekonečnou sérií, která bude vycházet dekády.
J. M. S. má naplánovaný začátek, prostředek i konec příběhu. Drží se osvědčeného postupu Williama Shakespeara a jeho sonetů. V první části teze, v druhé části antiteze a v poslední části syntéza. Však to znáte ze školy. Jde o stejný způsob psaní scénáře, jaký zvolil Joe Hill u své série Zámek a klíč. Sympatické a funkční, když máte v hlavě myšlenku, kterou chcete předat.
Premisa příběhu stojí na jednoduché myšlence. Jedné krásné noci proletí nad malebným americkém městem Pederson (podobnost jména města s rodným městem J. M. S. je jistě náhodná) záhadný zářící objekt. Pro obyvatele jde jen o zajímavý přírodní úkaz. Po několika letech se u některých dětí z města Pederson projeví neobvyklé schopnosti. Vládou USA je rozklíčováno spojení superschopností u dětí s přeletem objektu. Závěr je jednoduchý. Všechny děti z města Pederson, které byly v době přírodního jevu v děloze matky, jsou obdařeny. Finální počet dětí skončí na čísle 113. U některých je jejich schopnost snadno rozpoznatelná. Nadlidské síly si prostě všimnete, stejně tak schopnosti létat. Ale co když dokážete mluvit s mrtvými lidmi? Nebo umíte lidem vstoupit do snu? Kdo bude věřit dítěti, že tohle umí? A jak dítě pozná, že jde o neobvyklou schopnost? Manuál ke svým schopnostem dětem meteorit bohužel nedodal.
Základní řada A zrodí se hvězdy… obsahuje 24 sešitů, které vycházely v letech 1999–2005 u nakladatelství Image. Konkrétně u partnerského studia Top Cow, které založil jeden ze sedmi vzbouřených autorů od Marvelu Marc Silvestri. Pro nás je Top Cow spojeno se světem Artefaktů, tedy zatím pouze s kolosálními knihami Darkness a Witchblade. A pochopitelně s Tomb Raider.
24 sešitů je rozděleno na tři období po osmi sešitech, které později vyšli ve třech knihách. V prvních sešitech knihy Born in Fire je nastíněna teze. Sledujeme „Pedersonské“, kteří jsou postaveni před skutečnost, že nejsou normálními lidmi. Svět vnímá jejich potenciál, ale zároveň je vidí jako hrozbu pro svět homo
sapiens. Přeci jen mít za souseda týpka, který bez problému proběhne vašimi bezpečnostními dveřmi, sousedským vztahům na vřelosti nepřidá. A stejně tak z pohledu týpka, který proběhne bezpečnostními dveřmi jako papírem, není jednoduché žít mezi normálama. J. M. S. umí skvěle vyprávět a racionálně domýšlí vliv super bytostí na náš svět a vliv světa na super bytosti. Nosnou linkou prvních osmi sešitů je detektivní příběh. Slabší „Pedersonské“ začal někdo vraždit. Proč? To nikdo z „Pedersonských“ neví. A když už jsme u toho, jak chcete zabít týpka, který je nezranitelný? Druhá kniha, Power (antiteze), se zabývá otevřeným konfliktem mezi světem normálů a „Pedersonských.“ Jestliže znáte komiks Civil War ze světa Marvelu (stačí i film), který je z roku 2006, tak v A zrodí se hvězdy… najdete paralely. Nu a v poslední knize, Fire and Ash (syntéza), se dostaneme k závěrečné pointě pana J. M. S. Vřele doporučuji přečíst si všech 24 sešitů najednou. Jak jsem psal výše, jde o souvislý a uzavřený příběh.
Mimo hlavní řadu vyšlo 18 sešitů, které už nepsal výlučně J. M. S., ale převážně, s malou nadsázkou řečeno, jeho padavanka Fiona Kai Averyová, kterou J. M. S. přizval jako spoluautorku k poslední páté řadě svého legendárního seriálu Babylon 5. Největší porci, co do počtu sešitů, mají Voices of the Dead (6 sešitů), Untouchable (5 sešitů) a Bright (3 sešity). Fionu Kai Averyovou můžete znát z Tomb Raider Archivy S. 4, ve které napsala scénář k minisérii Cesty za dobrodružstvím. Zbývající čtyři samostatné sešity napsal J. M. S.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
JEDNA, DVA, tři, čtyři, pět a šest. Zámek a klíč.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Leden 2020 byl v Comics Centru ve znamení vydání vyprodaných dílů rozjetých sérií. Vyšel desátý díl série Hellboy: Paskřivec a další příběhy, a především první a druhý díl báječné hororové série Zámek a klíč od Joea Hilla. Po zhruba dvou letech máme opět jedinečnou možnost dokoupit chybějící díly nebo dokonce koupit celou šestidílnou sérii Zámek a klíč najednou ve zvýhodněném balíčku. A to je paráda. Druhou dobrou zprávou je, že po letech se Netflix dokopal k seriálu Zámek a klíč. Už teď se můžeme podívat na první desetidílnou sérii. Takže dva dobré důvody, proč se pustit do malého opakování, a do série Zámek a klíč se začíst.
Středobodem příběhu je rodina Zámkových, která už v prvním sešitě přijde o otce. Vrací se do města Lovecraft (poklona králi hororů Howardu Phillipsovi Lovecraftovi) na rodinné sídlo Klíčov. Zvláštní jméno sídla má své opodstatnění. V sídle jsou poschovávané kouzelné klíče. S klíči to ale vůbec není jednoduché. Najít klíč je jedna věc, ale je třeba také najít patřičný zámek a zjistit, co klíč umí. V prvních třech knihách naši hrdinové najdou jen několik klíčů, ale od čtvrtého dílu se s klíči roztrhne pomyslný pytel. Kdybyste začali tápat, co který klíč umí, tak si dovolím upozornit na rejstřík klíčů, který je na konci knih dílů 2, 3, 4 a 5. A tím se dostáváme k zápletce. Už od prvních stran je s rodinou Zámkových zlo, které neviděno a neslyšeno po klíčích touží.
Před pár lety jsem si poslechl přednášku Vojty Rabyniuka a Jakuba Kvíze o hororových komiksech. Klukům se povedlo výborně vypíchnout úskalí komiksového hororu. Komiksu, na rozdíl od filmu, nepomůže střih a hudba k vytvoření atmosféry. Na efektní „lekací“ scény, kdy při sledování spadnete ze sedačky můžete zapomenout. Na rozdíl od prózy alespoň periferně vidíte, co se stane za pár panelů. Aha! Jak vytvořit hutnou atmosféru strachu? Tak hutnou, že se v noci budete bát jít po tmě na záchod? Podle kluků je tou ingrediencí, která z komiksu udělá báječný horor, zatraceně dobrý scénář. Souhlasím a konstatuji, že Zámek a klíč zatraceně dobrý scénář má. Série šesti knih je báječná jízda s mrazivým pocitem v zádech.
Scénář k celé sérii napsal Joe Hill (*1972), který se narodil v americkém státě Maine. Maine... a teď by měl v duši milovníka hororů zuřivě zvonit zvoneček. Ano, Maine je rodným státem krále hororů Stephana Kinga. Skutečné jméno Joa Hilla je Joseph Hillstrom King a jeho otcem je král hororů. Když se zamyslíme nad příběhem, tak je na něm patrný vliv knih jeho stále ještě slavnějšího otce. Dětští hrdinové čelí zlu, o kterém svět dospělých nemá tušení. Aby dokázali přežít, musí se naučit nejen spolupracovat, ale začít si věřit a překlenout propast mezi dětským světem, ke kterému patří bezstarostnost a víra v zázraky, a světem dospělých, kdy je nutné se spolehnout na sebe a přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí. Kdybyste chtěli po dočtení Zámku a klíče více Joe Hilla, mrkněte na komiks Plášť, který je komiksovou adaptací a rozvinutím jeho stejnojmenné povídky. A kdybyste měli chuť na beletrii, tak doporučuji román NOS4A2 (v češtině vyšlo jako Vánoční říše).
Kresbu a obálky má v rukou chilský kreslíř Gabriel Rodriguez (*1976). Pevná linka, gigantické oči, masivní brada. Lehce rozpoznatelná kresba. Před pár lety vyšla dvě alba Gabriel Rodriguez Locke & Key Covers Artist’s Edition Portfolio. Každé album obsahuje 12 inkovaných tisků kreseb, převážně obálek. Rodriguez vystudoval architekturu a bravurně vystřihl návrh sídla rodiny Zámkových – Klíčova. Mrkněte na předsádku libovolné knihy. Zdá se, že během práce na Zámku a klíči se podařilo vytvořit silný autorský tandem, protože spolupráce Joea Hilla s Gabrielem Rodriguezem pokračovala i po dokončení série Zámek a klíč. Rodriguez například ilustroval už zmíněný román NOS4A2.
Zámek a klíč (v originále Locke & Key) v 37 sešitech vydalo americké vydavatelství IDW Publishing (2008–2013). Už od prvního sešitu bylo jasné, že bude mít úspěch. Náklad prvního sešitu se v USA prodal za jediný den. Pro mě je velmi sympatické, že Joe Hill měl od začátku rozmyšleno, co a jak chce vyprávět, a nesnažil se vytvořit nekonečnou sérii. Jednoduše 37 sešitů a zazvonil zvonec, příběhu je konec. V červnu 2016 IDW Publishing připravilo pro fanoušky Master Edition, která je v pevné vazbě, s nádhernými obálkami, a jedna kniha Master Edition obsahuje dvě knihy.
Mimo sérii vyšlo v letech 2011–2019 pět krátkých příběhů, které na hlavní dějovou linku nemají vliv, ale zvídavý čtenář se dozví více o postavách a klíčích. Můžeme předpokládat, že se jich dočkáme i u nás, ale vzhledem k tomu, že autoři mají v plánu pravděpodobně ještě další dva sešity, Comics Centrum s vydáním těchto sešitů v ucelené podobě zatím vyčkává.
První novinkou ze světa Zámku a klíče je oznámení nové série World War Key na San Diego Comic Conu 2019. Série by měla opět čítat šest knih, první kniha Revolution by měla vyjít v tomto roce, ale v případě podobných oznámení je dobré být opatrný. Uvidíme, co a kdy se podaří vydat.
Druhou novinkou je seriál Zámek a klíč od Netflixu. Protože jsem fanoušek komiksové série, tak jsem nelenil a první sérii, která má deset dílů, jsem zhlédl. A bohužel musím konstatovat, že u seriálu postrádám děsivou atmosféru neviděného a neslyšeného ZLA. Ne, že bych se občas nelekl, ale prostě to není ono. Fajn je, že v první sérii se převypráví zhruba polovina komiksového příběhu. Nedobré je, že autoři seriálu dopsali dějové odbočky, a tím z mého pohledu příběh rozředily. Krutě je to vidět na postavě paní Zámkové, která dostala v seriálu více prostoru a najednou si člověk říká, co vlastně ta ženská celé dny dělá. Více by se mi líbil seriál v konceptu minisérie ve stylu Černobylu od HBO. Tedy šest hutných dílů a konec. Na druhou stranu… má milá, které má též Zámek a klíč načtený, je se seriálem spokojená. Jsem potěšen, že na překladu titulků do češtiny spolupracovalo Comics Centrum, takže jména zůstala zachována. Bohužel v dabingu máme smůlu (lepší se neptat proč). Jestliže jste hardcore fanoušci, můžete si seriál dát s českým dabingem a českými titulky. Já klasicky doporučuji originální znění s českými titulky.
Nu a jestliže máte rádi hry a kartičky, můžete si koupit zábavnou a rychlou hru Locke & Key: The Game pro 3–6 hráčů od Cryptozoic Entertaiment.
Zámek a klíč je ceněná komiksové série. V roce 2011 Eisner Award, v letech 2009 a 2012 British Fantasy Award. U nás tato série získala čtenářskou cenu Fabula Rasa v kategoriích Nejlepší scénář roku 2015 a Nejlepší série roku 2015 a 2016.
Tradiční formality. Formát knih je stejný, jako u komiksů Ú.P.V.O., Černá Palice, Hellboy apod. Počet stran 176/160 s bonusy na závěr. Klasická vázaná vazba s matným přebalem a parciálním lakem, super matný papír a nadstandardní péče o (poly)grafickou stránku. Prostě jako vždy u knih od Comics Centra.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Tentokrát doporučím s klidný srdcem hororovou sérii Pochmurný kraj a Drákulu kresleného Mikem Mignolou.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Negramotův průvodce světem opery
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Já nevím jak vám, ale mně opera nic neříká, tedy spíše neříkala. Musím konstatovat, že jediné, co jsem si s operou dokázal spojit, je pár českých skladatelů, jejichž jména jsou Smetana, Dvořák, Janáček. V současné době se mi v souvislosti s operou vybaví jméno Adam Plachetka (operní pěvec, který účinkuje ve světoznámých inscenacích takřka po celém světě) a samozřejmě Luciano Pavarotti (nemusím snad představovat). Jediná moje zkušenost s operou naživo byla, když do hospody, kam chodím na vedlejšák, přijdou herci z divadla po představení, popíjí a po chvíli hecování přeci jenom vystřihnou alespoň část nějaké árie. A pravda je, že je celkem působivé, když kolem jedenácté večer, kdy je kompletně nabito a v místnosti je takový hluk, že na metr neslyšíte toho, s kým se chcete bavit, hospoda najednou ztichne, protože ji přehluší zpěv.
Minulý rok jsem do opery poprvé zabředl pro mě stravitelnou formou, a to v podobě komiksu Prsten Nibelungův od P. Craiga Russella, který vydalo Comics Centrum. A když tak zpětně rekapituluji minulý rok, tak jsem přesvědčen, že to byl jeden z nejlepších komiksů, které u nás vyšly. Zpracování Wagnerova eposu do komiksu, ve srozumitelné podobě s perfektním překladem, byl jeden z důvodů, proč jsem tenhle komiks prostě musel mít doma. Já si vlastně ani nedokážu představit, kolik za tímhle komiksem muselo být práce, ale smekám pomyslně klobouk a děkuji, že se mě, jako opernímu negramotovi, do ruky dostalo dílo, které mi zase o kousek rozšířilo obzor. Letošní rok nás čeká další návštěva tohoto nevšedního operního světa plného lásky, nenávisti, žalu, tragédie, žárlivosti… znovu v podání P. Craiga Russella a to v komiksu, jehož český překlad zní Kouzelná flétna a další operní příběhy.
Scénáristu a kreslíře Philipa Craiga Russella určitě představovat nemusím, ale kdybyste nevěděli, kdo je tenhle 68letý Američan z Wellsville v Ohiu, tak vás alespoň stručně seznámím. Je všestranným autorem, který prošel snad všemi významnými vydavatelstvími v komiksovém světě (Marvel, DC, Dark Horse…) a spolupracoval s nespočtem komiksových person, až se z něj samotného jedna stala. A je jen škoda, že jeho jméno není pro české čtenáře tak známé jako Alan Moore, Frank Miller, Mike Mignola, Neil Gaiman… i přesto, že s mnohými spolupracoval a spolupracuje dodnes. V Čechách vyšlo již několik knih, které kreslil nebo napsal. Za zmínku stojí Koralína od CC, která vyšla dnes už před 10 lety, nebo První a Druhá kniha hřbitovní, spolupracoval také na knihách ze světa Sandmana, Hellboye a dalších. Když se propátráte internetem, tak zjistíte, že tento génius posbíral již řadu ocenění, ale ne jen tak nějakých, rovnou těch nejvyšších. V 80. letech posbíral několik Kirbyho cen, ale nejvyšší ocenění přisla v 90. letech a po roce 2000. Já jsem záměrně zmínil Koralínu ve výčtu jeho děl první, protože je to kniha s níž vyhrál v roce 2009 Eisnerovu cenu za knihu pro mládež. Přesto jeho stěžejním dílem je Prsten Nibelungův, za který získal ceny dvě. Jednu za Best finite series a jednu jako Best penciller/inker. Tu druhou cenu musím vypíchnout víc, protože kdo má Nibelungy doma, tak prostě z těch kreseb, které na vás prskají z každé stránky musí být uchvácen nebo hypnotizován. To je prostě věc, co se mi na Russellovi líbí nejvíc. To, že je jeho styl „rozeznatelný“ a nezapadá do šedi dnes narychlo chrlených komiksů od mainstreamových vydavatelství. Ještě musím zmínit jednu nominaci na Eisnerovu cenu na konci 90. let a to Best single issue za Komedianty. Jestli vám to nic neříká, tak nebojte. V prosinci, až vyjde Kouzelná flétna, tak pochopíte. Je to adaptace Leoncavallovy opery, kterou bude kniha obsahovat. V rámci přípravy tohoto článku jsem se snažil dané opery z knihy naposlouchat a jediné, co mi utkvělo, je právě Vesti La Giubba z I Pagliacci (Komedianti) v podání L. Pavarottiho. Kdo tuhle operu nezná, tak tuhle árii poznáte zaručeně.
Kouzelná flétna a další operní příběhy bude jednoznačně znovu komiksová událost ke konci tohoto roku. Já jsem knihu dostal k přečtení v elektronické podobě jako tři jednotlivé komiksové sbírky, a proto musím vyzdvihnout práci CC, protože nám chtějí tento úžasný zážitek vydat pouze jako jednu velkou sbírku v pevné vazbě s kvalitou jim vlastní. Čeká nás další epická kniha se 416 stránkami. Zde výčet:
Parsifal (Parsifal, 1976–1977) – Richard Wagner
Pijácká píseň o žalosti světa (The Drinking Song of Earth's Sorrow, 1984) – Gustav Mahler, první píseň
Ztratil jsem se světu (Unto this World, 1984) – Gustav Mahler, druhá píseň
Pelleas a Melisanda (Pelléas & Mélisande, 1985) – Claud Debussy/Maurice Maeterlinck
Salome (Salomé, 1986) – Richard Strauss/Oscar Wilde
Ariana a Modrovous (Ariane and Bluebeard, 1988) – Paul Dukas/Maurice Maeterlinck
Kouzelná flétna (The Magic Flute, 1989–1990) – Wofgang Amadeus Mozart
Komedianti (The Clowns, 1997) – Ruggier Leoncavallo
Ein Heldentraum (Ein Heldentraum, 2004) – Hugo Wolf/Johann Wolfgang von Goethe
Sedlák kavalír (Cavalleria Rusticana, 2004) – Pietro Mascagni
Tenhle výčet oper, které bude kniha obsahovat, jsem seřadil záměrně podle toho, jak vycházely, a to ze dvou důvodů. Chtěl bych, abyste si uvědomili, že obsah knihy, kterou dostanete do ruky, vznikal v průběhu 28 let. To je pro mě něco možná až nepochopitelného. 416 stránek za 28 let. Druhý, a možná ještě o něco zajímavější, důvod je, že když budete číst opery v tomto pořadí, uvidíte, jak úžasné barvy, které na vás doslova prší z každé stránky, dokázal Russell vytvořit bez počítače. Kdybych měl popisovat děj každé opery, byla by to nuda, protože bych vás okradl o objevování tohohle nádherného světa plného bolesti, žárlivosti, tajné lásky, hrdinství, ústupků a fantazie. Určitě doporučuji, abyste si nečetli jednotlivé děje oper na internetu, než si knihu koupíte, protože se neskutečně ochudíte o některé momenty překvapení a nečekané konce. Ač jsem tady vyzdvihoval barvy, tak třeba mně se nejvíc líbili Komedianti, kteří jsou kresleni černobíle, a konkrétně k ději téhle opery je to ta nejlepší volba. Je těžké někomu vysvětlovat proč, ale pevně věřím, že mi dáte za pravdu a můžu jen prozradit, že příběh o tom, co dokáže způsobit chronická žárlivost není, a ani nemůže být, barevný. Když jsem tenhle operní komplet přečetl a zpětně rekapituloval, co mi to dalo, došel jsem k závěru, že tohle je opravdu kniha s přidanou hodnotou.
Jak jsem již zmínil, opera všeobecně je pro mě rovnice o třech až čtyřech neznámých. Jenže díky tomuhle nádhernému zpracovaní oper od Craiga Russella jsem dospěl k závěru, že některé rovnice se dají vyřešit, jen si musíte udělat čas a chtít poznávat a objevovat. Pokud na vás zapůsobila kniha Prsten Nibelungův, tak Kouzelná flétna je pro vás povinnost. Pokud jste přece jenom tuhle knihu nečetli, tak je to nádherná sbírka příběhů oper, které se hrají dodnes, a které svými příběhy a myšlenkami jsou a budou nadčasové. A Russell je opět předkládá i úplnému opernímu negramotovi v podobě, kterou budete i dojati. Nebudu zastírat, že po přečtení mám chuť přeci jenom zariskovat a koupit si lístky na operu, společensky se obléct, vyrazit večer do divadla a plout na vlně pro mě nepoznaných basů, altů, tenorů i sopránů… A co vy?
Autor článku: Václav Cífka
BMW, Aston Martin nebo Bentley? - část 2.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
James Bond spatřil světlo světa v roce 1953 (před 66 lety) a od té doby se z něj stal fenomén. Všechno to začalo knihou Casino Royale, kterou začal psát Flaming na Jamajce už v roce 1952. Můžeme být rádi, že kniha vyšla v padesátých letech, protože nevěřím tomu, že by se dnes našel vydavatel, který by chtěl vydat špionážní román, kde hlavní postava je šovinista jak pr*se, ženy jsou v knize pouze pro jeho potěšení a na jedno použití, a vůně tabáku je z knihy cítit na hony daleko. Dneska by tohle v hyperkorektní společnosti nikdo nečetl, natož aby to zfilmoval. Čím je ale prvotina zajímavá, je to, že Agent nejezdí v BMW nebo v Aston Martinu ale v Bentley. A největší devízou, díky které mám rád filmy s Connerym, je to, že Bond v knize nemá žádné vychytávky od Q a musí se spolehnout čistě sám na sebe a svůj úsudek. Ian Fleming napsal 13 knih a jednu sbírku povídek. Která z nich je nejlepší, nechám na vás, pokud je máte načtené nebo se na ně chystáte. Pokud jsou ale knihy na Vás přece jenom moc, můžete se do příběhů s Bondem pustit v komiksové podobě.
Do dneška vyšlo v ČR pouze pár komiksů a musím říct, že adaptace knih Iana Fleminga v této formě to u nás mají dost těžké. Podle mě není lehké přenést do komiksu vyobrazení akčních scén, kterými Bond na filmových plátnech proslul. Asi nejsložitější by to bylo v díle s G. Lazenbym V tajné službě Jejího Veličenstva, kde je střih v akčních scénách tak zběsilý, že vlastně ani nevíte, jestli Bond rány rozdává nebo inkasuje. Příběhy s agentem 007 vydalo i nakladatelství Comics Centrum, a je vidět, že na komiksové adaptace mají prostě čuch. Vyšli již tři knihy, jejichž kvalita nepochybně stoupá díl od dílu a je celkem zajímavé sledovat, že příběhy Vargr a Fantom z pera Warrena Ellise a Hammerhead Andyho Digglea prostě táhnou. Na rovinu říkám, že kdo hledá komiks s hlubokou myšlenkou a poselstvím, tak ať se Bondovi radši vyhne. Pokud hledáte akční oddechovku na jedno či dvě odpoledne, můžu knihy od CC s čistým svědomím doporučit. Ono, když se nad tím zamyslíte, tak ani filmové zpracování Bonda není plné filozofických odkazů atd… spíš musíte kolikrát dost přivřít oči a spíše nemyslet, abyste si některé filmy vyloženě užili. Jsem rád, že CC pokračuje ve vydávání Bondovek jako komiksů, protože letos nás čeká díl Casino Royale. Přímá adaptace první knihy Iana Fleminga, jejíž komiksovou podobu jí dali Van Jensen a Dennis Calero.
Pokud vám jméno Van Jensen nic neříká, tak jste na tom stejně jako já. Když jsem dostal do ruky Casino Royale v elektronické podobě a přečetl jsem si jména autorů, hned jsem začal googlit, a abych byl upřímný, i teď jsem poměrně zoufalý. Zjistit nějaké zajímavosti z osobního života tohoto spisovatele je celkem oříšek. Přesto je zajímavé, že tento holohlavý pán, který žije v Atlantě, byl původně kriminální reportér a jeho nejoblíbenější Bond je Roger Moore. Pokud ovšem chcete sledovat jeho současnou tvorbu, tak jedině twitter. Ti co mají načtené DC, přesněji Flashe a Green Lanterna, ho budou znát určitě. Přesto je pro mě z jeho tvorby nejzajímavější Pinocchio, Vampire Slayer. V první chvíli jsem si říkal, jak může někdo, kdo napíše Pinocchia jako zabijáka upírů, zadaptovat knihu Iana Fleminga. Ale ono to jde, a bezpochyby navýsost dobře. Jensen to ze začátku neměl vůbec jednoduché, protože Ian Fleming Publications Ltd. požadovali, aby komiksová adaptace byla co nejvěrnější předloze. Což, jak jsem zmiňoval, není jednoduché. Jestli se to povedlo, zjistíte jedině tak, že si knihu, až vyjde, koupíte a přečtete. Ale zaujala mě jedna věta v předmluvě, kterou napsali právě v Ian Fleming Publications Ltd.: ,,The Graphic novel of Casino Royale is a faithfull adaptation, with a new dimension and fresh energy” (Grafický román Casino Royale je věrnou adaptací, která dává předloze nový rozměr). Tohle, řekněme prohlášení, může být dost ošemetné, ale po přečtení s tím naprosto souhlasím.
Hodně velkou devízou je ale kresba a barvy. Konečně je tady zpracování klasiky v novém hávu, které nevypadá jako něco od Marvelu či DC. To co tu předvedl Dennis Calero prostě tomuhle Bondovi sedlo. Calero se narodil v USA na Floridě a je mu 47 let. Působí na mě tak trochu jako umělec na volné noze. Má svoje webovky, kde pravidelně ukazuje střípky své práce, a informací o něm samotném je na internetu spousta. Mě spíš zaujalo, že ilustroval kartičky Magic: The Gathering, kterých jsem se nahrál snad tisícovky hodin. Hrozně se těším na to, až komiks vyjde, protože přeci jenom na tabletu barvy vypadají jinak než ve vytištěné knize. Na konci knihy je jako bonus mimo jiné vidět proces, jak jednotlivé stránky dostávaly své barvy, a výsledek je úžasný.
Představovat příběh Casino Royale asi nemá cenu. Předpokládám, že jste viděli film nebo četli knihu, ale předem chci zdůraznit, zvlášť pro ty hnidopichy, kteří si řeknou, že další adaptace už asi nikoho nepřekvapí, že jste vedle jak ta jedle. Pokud vás unavuje Bond, který má kuličkové pero, které po zmáčknutí vyhodí do povětří dvoupatrový dům, jezdí v autě se schopností se zneviditelnit s kulomety pod kapotou, tak takhle verze je přesně pro vás. Tohle je ten Bond, který baví mě. Který je uvěřitelný, který jede sám za sebe, riskuje, spoléhá na svůj instinkt atd… POZOR, MOŽNÝ SPOILER: V jednu chvíli jsem s Bondem snášel rány, které dostává při výslechu, až mi naběhla husí kůže.
Jsem zastáncem názoru, že dobrá kniha, film, příběh nemůže skončit dobře. Hlavní hrdina buď musí umřít nebo dostat takovou nálož, z které už se nevzpamatuje. Všeobecně dobré konce jsou opravdu jen v pohádkách, protože reálný život je často drsný. Proto mám občas problém s filmy, které natočil Steven Spielberg, které jsou nádherné, ale nikdy neskončí špatně. Teď nevím, jestli jsem vás od čtení Bonda spíš neodradil, protože jste asi pochopili, kam konec tohoto příběhu bude směřovat. Celkově se mi na knize hodně líbí to, že je rozdělena do 27 kapitol, které vás nepustí. Mě se stalo, že jsem při čtení musel odběhnout, ale podvědomě jsem si říkal, dám ještě jednu kapitolu a pak půjdu. No z jedné nakonec byly tři a musel jsem se zvednout, jelikož moje žena už na mě zvyšovala hlas, protože jsem ji nevnímal. No asi spíš ignoroval.
Teď už mi nezbývá nic jiného, než čekat, až kniha vyjde, protože už pro ni mám čestné místo ve své knihovně. Tak jak to u CC bývá zvykem, kniha vyjde v pevných deskách s bonusy, a já se těším, až si ji večer vezmu do ruky, přičichnu k ní, naleju si panáka a v křesle se znovu ponořím do tohohle špionážního románu, protože tohle je ten Bond, na kterého všichni čekáme.
Autor článku: Václav Cífka
BMW, Aston Martin nebo Bentley? - část 1.
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Tak schválně! Co vás napadne, když vám někdo položí otázku: ,,Co prvního ti proběhne hlavou, když se řekne James Bond?“ Ještě před psaním tohoto článku jsem tuhle otázku položil nezávisle na sobě několika lidem v práci a v kruhu rodinném a 90 % mi odpovědělo jméno herce, který tuhle postavu v průběhu let ztvárnil na filmovém plátně. Moji rodiče, táta i máma, okamžitě odpověděli: ,,Moore.“ Moje žena: ,,Brosnan.“ Můj patnáctiletý bratranec: ,,Craig.“ V neposlední řadě moje babi: ,,Connery.“ Je celkem zajímavé, jak nás fenomén zvláštního agenta britské tajné služby s povolením zabíjet provází už pěknou řádku let, a jak ho různé věkové skupiny vnímají jinak. Přesto jedna věc je společná pro všechny a to, že postavu agenta 007 vidíme jako filmovou postavu, ztvárněnou hercem na velkém plátně, a už nikdo nezmíní to nejdůležitější. Co to je? Dobrá. Položím ještě jednu otázku: ,,Co by vám mělo proběhnout hlavou, když se řekne James Bond?“ Odpověď: ,,Ian Fleming!“
Ano, Ian Fleming (celým jménem Ian Lancaster Fleming). Jak by řekl můj kamarád: ,,To je ten pán, co za všechno může.“ Teď už vážně. Ian Flaming dělal ve svém životě všechno možné, ale nejvíc je znám jako spisovatel a tvůrce postavy agenta ve službách britské královny s povolením zabíjet. Bez něj bychom postavu vtipného, bystrého, šarmantního, chytrého… agenta nevídali na filmovém plátně už 57 let. První filmové zpracování jeho v pořadí šesté knihy Dr. No (kniha z roku 1958) bylo uvedeno v roce 1962 v hlavní roly s S. Connerym. Od té doby se v roli agenta vystřídalo překvapivě ne až tolik herců. Určitě musím zmínit to, že nejvíc filmů s Bondem zatím natočil Roger Moore. Je jich 7 (Connery pouze 6). Zmiňuji to proto, že se u piva s kamarády občas dohadujeme, který herec těch bondovek natočil nejvíc. V příštím roce nás v kinech čeká jubilejní 25. díl s názvem No Time to Die v hlavní roli s D. Craigem, pro nějž je to páté ztvárnění této známé postavy. Dotahuje Conneryho, tak uvidíme, jestli se do téhle role vrátí ještě jednou. Původně nebyl ani moc nakloněný natočit díl s pořadovým číslem 25. Na tenhle díl jsem zvědavý už proto, že natáčení neprobíhalo úplně hladce, a hned na začátku natáčení došlo k výbuchu, při němž byl zraněn štáb filmu. Ohledně filmového zpracování nebudu rozebírat jaké bondovky jsou nejlepší a ani jaký herec by se na danou roli nejvíc hodil, protože každý má svého oblíbence. Ale jsem si jistý, že se shodneme na tom, že se neshodneme, kdo je nejlepší. Když pominu filmové zpracování, tak spousta lidí, především mladých, právě vůbec netuší, že Bond je vlastně literární postava, a ne výmysl hollywoodského scénáristy.
Já se ke knize Iana Fleminga, a tudíž k Bondovi, dostal úplně náhodně, a do té doby jsem si také myslel, že je agent 007 jen ve filmu. Bylo to během brigády u stěhovací firmy, když mi bylo 13 a vyklízeli jsme byt po jednom zesnulém pánovi, jehož rodina si přála vše v bytě vyhodit, respektive zlikvidovat. Vlastně ani nevím, jak se jmenoval, ale měl knihovnu plnou brakové literatury, a v ní mě zaujala paperbacková kniha, na níž byl chlápek v saku s nápisem Dr. No. To mě zaujalo, protože jsem si říkal: ,,Oni (v té době mi jméno I. Fleming nic neříkalo) vydali knihu podle filmu? To bude blbost.“ Jenže jsem se do knihy začetl, podíval se na rok vydání a došlo mi, že kniha byla vydána dřív než film, a vzhledem k tomu, že jsem knihu nepustil z ruky ani po tom, co byl byt prázdný, tak jsem začal objevovat krásu příběhu o tomhle agentovi v literární podobě. Svým způsobem musím tomuhle nebožtíkovi poděkovat, že mi otevřel další obzor.
Autor článku: Václav Cífka
Co to slyší ucho mé? Že by Vítr ve vrbách?
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
U Comics Centra platí okřídlené nomen omen skoro bez výjimek. Co kniha, to komiks. Mám za to, že poslední nekomiksový titul byla Myší hlídka: Hra na hrdiny. Před Myší hlídkou je dlouhá série komiksů, kterou přerušují detektivní romány Hloubka, Série C-L nebo Zlatá čtyřka od Eduarda Fikera a před nimi je už snad jen sbírka povídek Hellboy: Melouchy (2005). Z toho vyplývá, že když už Comics Centrum vydává textovou knihu, tak to musí být něco extra. V případě Hellboye šlo o doplnění Hellboyova universa s ilustracemi Mikea Mignoly, u Eduarda Fikera pak o poklonu Václava Dorta jeho ctěnému praotci. A pohádka Vítr ve vrbách je pro Comics Centrum něco extra díky jménu ilustrátora, kterým je David Petersen, autor Myší hlídky.
O knize Vítr ve vrbách slyšíte pravděpodobně poprvé. U nás vycházela pod nepříliš odpovídajícím názvem Žabákova dobrodružství. První vydání v českém jazyce je z roku 1933. Jde o nesmírně milou a zábavnou pohádkovou knihu, kterou napsal skotský autor Kenneth Grahame (*1859 – †1932). V anglosaském světě je notoricky známá, podobně, jako u nás třeba pohádka Sůl nad zlato. Kniha vypráví příběh o Krtkovi, který opustí svůj podzemní domov a vydá se prozkoumat svět nad zemí. Krtek je antropomorfní zvíře a žije v prostředí, ve kterém žijí lidé i běžná zvířata. Krtek se setká s přátelským Krysákem, který mu pomáhá světu nad zemí porozumět a radovat se z něj. Krtek a Krysák jsou ústřední dvojicí příběhu a později se k nim připojí Žabák a Jezevec. Žabák na sebe díky svému ztřeštěnému a manickému chování strhává pozornost a několik kapitol je tak věnováno pouze jeho dobrodružstvím. Vždy ale navážou na příběh Krtka, Krysáka a Jezevce. Mně se kniha dostala poprvé do ručiček zhruba v pěti letech v polorozpadlém anglickém vydání. Pan Žabák na mě tenkrát zapůsobil nejvíce. Je snadno zapamatovatelný a pro dítě zábavný.
Mimo textových kvalit, byly a budou pro Vítr ve vrbách podstatné ilustrace. Ty mě jako dítě k anglické verzi přilákaly. Nejznámějším ilustrátorem je dlouhověký E. H. Shepard (*1879 – †1976), o kterém tento rok mluvil na své přednášce v Praze Bryan Talbot. Bryana Talbota do České republiky už potřetí pozvalo Comics Centrum a při této příležitosti s ním Komiksové Noviny natočily rozhovor. Dalšími skvělými ilustrátory jsou Arthur Rackham a Inga Moore. Možná vám jména nic neřeknou, ale jestliže si najdete chvilku, vyhledejte si jejich ilustrace. Jsou skvostné.
Vítr ve vrbách (Wind in the Willows, IDW Publishing, 2017) od Comics Centra se bude pyšnit ilustracemi od Davida Petersena. Podle svých slov knihu Vítr ve vrbách miluje a není důvod mu nevěřit. Nedivím se, že na 20 barevných ilustrací a zhruba 50 pérovek potřeboval David Petersen tři roky. Běžný ilustrátor by se pustil do kreslení, ale to není jeho případ. Jako vždy nepodcenil přípravu a musel si udělat papírové modely, aby jeho ilustrace byly maximálně uvěřitelné. A když už je udělá, tak rovnou hodí na svůj YT kanál videa, mrkněte se. Bohužel jeho zaujetí tématem vedlo, mimo rodinných důvodů, ke zpoždění zahájení prací na čtvrtém díle Myší hlídky. Když se ale na kresby dívám, tak to za to stojí.
Stopy knihy Vítr ve vrbách u Myší hlídky jsou jasně viditelné. Ještě výraznější stopu zanechal Vítr ve vrbách v komiksové sérii Grandville výše zmíněného Bryana Talbota. To, že je hlavní postavou jezevec není nutně odkaz na Vítr ve vrbách, souvislostí „proč je hlavním charakterem jezevec“ se najde více. Ale! V třetím díle Grandville 3: Bête Noire je zápornou postavou žabák baron Aristotel Ropucholt. A tohle je už neoddiskutovatelně náš Žabák z Větru ve vrbách. Mocný Disney na konci čtyřicátých let natočil ve své klasické animaci krátké filmy, které vycházeli z románu Kennetha Grahamea pod názvem The Adventures of Ichabod and Mr. Toad. Na malou ukázku se můžete podívat. Když se projdete v pařížském Disneylandu, tak Žabáka a jeho sídlo objevíte.
Měl jsem možnost si přečíst českou verzi překladu v jeho nedefinitivní verzi. A za sebe musím konstatovat, že překlad kapitol, které už prošly i redakční úpravou, byl od Alexandry Niklíčkové skvělý. Plná a milá čeština, která plyne a neseká se. Až jsem si při čtení vzpomněl na Werichovo Fimfárum. Těším se na vytištěnou knihu. Měla by to být nádhera.
Čas na technikálie. Počet stran 192, formát 175 x 225 mm, pevná vazba s přebalem, barevný tisk. Jako vždy kvalitní papír, kvalitní příprava v DTP a poctivá knihařina.
Děkuji za váš čas, a jako vždy, čtěte. Doporučení na závěr je jasné: Myší hlídka a Grandville.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
Rváč: Něžná bomba na solar
- Základní údaje
- Nadřazená kategorie: Náš blog
Prvním překvapením v edičním plánu Comics Centra pro rok 2019 byl v dubnu Poslední jednorožec. Druhým, dnes už ne tajným, titulem je komiks Rváč od Jeffa Lemirea. Comics Centrum ze své knihovny v odpočinkové místnosti v obchodě u Jiřáku vytahuje další komiks, na který přišel čas. Dobrou zprávou je, že v knihovně stále zůstává několik polic komiksů, které třeba… jednou… vyjdou v češtině.
Jeff Lemire (*1976, Essex County, Ontario, Kanada) patří k nejzajímavějším komiksovým scénáristům posledních let. Zdá se, že mu je vcelku jedno, zda zrovna píše superhrdinské nebo autorské komiksy. Ví, co chce vyprávět, ví, jak to má vyprávět, a píše toho mraky. Po výživném období u DC a Marvelu začal psát pro Dark Horse Černou Palici, o které jsem nedávno napsal článek. Černá Palice u mě patří do TOP 10 komiksových sérii, takže jsem přesvědčen, že Lemire umí psát skvěle.
Navíc Komiksové noviny Lemirea adorují, jak mohou. To má váhu, neboť redakce Komiksových novin je výkvětem komiksových vědomostí, rozhledu a citu pro kvalitu. Garantem mouder je v redakci Komiksových novin zasloužilý akademik prof. JUDr. Ing. Pandí Bříško, Ph.D. Z toho je jasné, že Komiksové noviny se s Lemireem nemohou mýlit!
Rváč (Roughneck, Simon & Schuster, 2018) patří do kategorie autorských komiksových knih. Jde o uzavřený příběh, charaktery a prostředí jsou z Lemireovy hlavy. Kanadu má Lemire zažitou, takže není překvapivé, že i Rváč se odehrává v zemi lidí, co mají hlavu jako Pac-Man. Do fiktivního městečka Pimitamon, které, kdyby jednoho dne celé vymřelo, tak si toho nikdo nevšimne, se vrací bývalá hokejová hvězda Derek Ouelette. Derek neprožívá nejšťastnější období svého života. Svou kariéru hokejisty poslal do kopru jednou dobře mířenou ranou hokejky. Do Derekova života mezi hokejovým stadionem a chlastem vstoupí jeho sestra Beth, která také neprožívá nejšťastnější období svého života. Takže na začátku máme na plátně zasněžený zapadákov, do kterého se vrátily dvě zubožené existence.
Rváč je čistokrevná pocitovka, která vypráví s minimem slov smysluplný a na dřeň osekaný příběh, který se dotkne duše. Za sebe mohu říci, že od druhé třetiny knihy jsem nechtěl vědět, jak Rváč skončí. Kdo mě zná, tak ví, že emoce nejsou mou silnou stránkou, ale Lemireovi se podařilo je ze mě vymlátit. Je fakt dobrej. Kresba a coloring je též Lemireova práce. Někde kolem jsou stopro fotky z komiksu, a ta kresba je báječná. Částečná karikatura a coloring v drtivé většině pouze v odstínech modré vizuálně dokresluje bezútěšnost příběhu. Pro umocnění zážitku by bylo dobré číst Rváče s nohama v chladničce. Stejně tak je skvělá práce s panely. U Rváče je každá dvoustrana skvělou ukázkou toho, jak se komiks má dělat. Pořád si pohrávám s myšlenkou, že pro mě jsou nejlepší ty komiksy, u kterých je autor multifunkční, protože umí psát i kreslit. Rváč to jen potvrzuje.
Formát a zpracování knihy bude klasicky á la Comics Centrum (Pochmurný kraj / Lovec čarodějnic / Zámek a klíč). Takže tvrdé desky s přebalem a parciálním lakem, šitá vazba a pochopitelně barevně laděná stužka. Prostě jako vždy u knih z Comics Centra. Kvalitní papír, kvalitní příprava v DTP a poctivá knihařina.
Děkuji za váš čas a jako vždy, čtěte. Když už jsem u autorských komiksů, o kterých budete po dočtení přemýšlet, a když už jsme v Kanadě, tak mrkněte na komiks Temnými hvozdy.
Autor článku: Ctibor DEmnoG Svoboda
