aneb
Porce popkultury po portugalsku
Právě takové provázání inspiračních zdrojů spoluutváří pevnou strukturu světa komiksových Podivuhodných dobrodružství Rafana Mendonçy a poslíčka s pizzou, světa, v němž okultní detektiv a jeho pomocníci bojují proti rozmanitým hrozbám ohrožujícím nejen lidskou civilizaci. A díky tomuto provázání mohou v jednom organickém celku funkčně a přirozeně koexistovat zombies, upíři, náckové, bestie z apokalypsy, pradávní mocní, genderově rozháraná vědma i obří pračky. Všechno totiž souvisí se vším, a vzniká tak prostředí, v němž se odehrává silný příběh o přátelství čtyř naprosto nekompatibilních jedinců: vlkodlaka, démona, poslíčka s pizzou a chrámového chrliče.
Oba se komiksu věnovali ve volném čase a zejména po nocích, což bylo dáno i časovým posunem mezi Argentinou a Portugalskem, navíc brzy do týmu přibyl také další argentinský výtvarník, Santiago Villa, který se postaral o barvy. První díl příběhu se tedy rodil hlavně pomocí Skypu a mailů. Když byl komiks hotov, poslal jej Filipe Melo americkému režisérovi Johnu Landisovi s prosbou, aby napsal předmluvu. A pak, když komiks v Portugalsku vyšel, jeho tvůrci se vůbec poprvé sešli tváří v tvář. John Landis navíc, kromě napsání předmluvy, komiks doporučil nakladatelství Dark Horse, takže o rok později vyšla i jeho anglická verze. A i díky popularitě v USA dostali autoři příležitost napsat další dva díly.
Kromě trilogie vznikl pro antologii Dark Horse Presents kratší příběh, rozdělený na čtyři části a dodnes úspěšná adventura The Interactive Adventures of Dog Mendonça and Pizza Boy, kde se pátrá po nadpřirozených pachatelích a odhalují se mystická spiknutí. Hráč hraje za poslíčka s pizzou a postupně odhaluje úskalí práce v těžce disharmonickému týmu.
A stejně jako jsme začali pozoruhodnou provázaností Bible a Evropy, skončíme i podivuhodnou provázaností některých faktů o této trilogii. Tvůrce dělila čtyři časová pásma, to jest posun o 240 minut, vzdáleni od sebe byli 9 786 kilometrů, práce od prvního nápadu trvala zhruba 3 652 dní a všechny tři díly mají 296 stran (bez bonusů a bonusových příběhů). Když to všechno sečtete a vydělíte počtem hlavních postav (3,333), počtem taktů Rapsodie v modrém (488) a Ludolfovým číslem, dostanete Eulerovo číslo na tři desetinná místa přesně. Je to jen náhoda? Nemyslím si.
Autor článku: Ladislav Niklíček